G.I. Combat - klame, klame názvem

  • 1
G. I. Joe – prostý americký voják se v počítačových hrách stal symbolem supermana, který s rotačním kulometem vyvraždí třeba půlku Vietcongu. Hra G. I. Combat však místo bezhlavého ničení přináší velice propracovanou realtime strategii z druhé světové války. A navíc v plně 3D prostředí, což zní přinejmenším zajímavě.

GI Combat Pokud si říkáte, že oblast realtimových strategií z druhé světové je výsadní doménou hry Sudden Strike a jejích německých tvůrců, máte pravdu. Sudden Strike se svým nedávno vydaným druhým dílem tuto kategorii skoro vlastní. Monopol ale není dobrá věc, takže pokusy o nové ztvárnění stejného žánru musíme vítat. Mnohé z vás jistě zaujme i to, že ačkoliv se jedná o strategii v reálném čase, prostředí je plně trojrozměrné.

Ještě než se pustíme do rozboru hry, chci se pozastavit nad zvláštním úkazem, který je společný snad všem herním žánrům. Tímto úkazem je situování her do stejných prostředí vždy ve vlnách. Střídají se období her založených na sci-fi světech, hry z tichomoří, východní fronty a v poslední řadě se nemůžeme zbavit her, které jsou umístěny do prostředí Normandie při a po vylodění Spojenců. Po akčních hrách Medal of Honor, Return to Castle Wolfenstein a dalších tak přichází G. I. Combat – Episode 1 Normandy.

Pokud jste vždy toužili po tom, mít v akváriu svého CRT monitoru (majitelům LCD se omlouvám) kompletní portfolio jednotek, které se účastnily bitev v Normandii v roce 1945, máte jedinečnou možnost si tento sen splnit. Neuvěřitelné množství skutečných jednotek převedených do posledního detailu do virtuálního světa hry vás doslova uzemní. Přibližně sedmdesát druhů vojáčků a vozítek na každé straně je opravdu ohromující číslo. GI Combat(Přehled všech jednotek najdete na oficiálním webu, přeci nechcete, abychom to přepisovali). Každá jednotka ve hře je krátce charakterizována. Pokud jste hloupoučcí a nevíte, co to je HQ, dozvíte se, že se jedná o podpůrnou jednotku kolem velitele, který dává rozkazy ostatním jednotkám. Dobře, to asi víte, ale že SdKfz 250/7 8cm je obrněný vůz s 80mm minometem už poznat nemusíte. K popiskům jednotek se dostanete pouze před vstupem do mise, ve které se s nimi potkáte. Encyklopedie, která byla nedílnou a ceněnou součástí tahových strategií od Talonsoftu, se ke škodě hráčů nekoná.

Desítky ozbrojenců na obou stranách se pod vaším vedením postupně utkají ve 25 samostatných scénářích, pěti operacích a čtyřech kampaních. Operace a kampaně se skládají z předdefinované sady scénářů. Správně tušíte. Obsazení pobřežního opevnění na Omaha beach a následný průnik do vnitrozemí vás nemine. A chybět nebudou ani snipeři. Film zachraňte vojína Ryana běžel nedávno v bedně, takže si to asi dovedete představit. Kromě této povinné epizody si vyzkoušíte všechny možné druhy pozemních vojenských operací, a to i se vzdušnou a námořní podporou, která je mnohdy klíčem k úspěchu. Pokud chcete podrobnější popis, můžeme posloužit. Základní operací je útok nebo obrana (scénáře lze hrát za obě strany). GI Combat O úspěchu rozhoduje likvidace protivníka a dobytí vyznačených míst. Další operací je přeskupení sil. To je varianta na útok a obranu a spočívá ve stažení jednotek a vytvoření nové obranné linie, která bude schopna odolat. Třetí variantou ve střetu je setkání, kdy ani jedna strana nemá vybudované opevnění, ale bojuje se o strategická místa uprostřed mapy. Bohužel jsem nenarazil na časové omezení, takže jde v podstatě o last man standing contest – vyhrává strana, které zůstane poslední živý voják. Tohle omezení je nedostatkem, určitě znáte z jiných her ten pocit, kdy vaše zdroje slábnou, vojáci umírají, zatímco se k vám blíží záchrana a vy nakonec vystřílíte poslední zásobník a rychle se přesunete do záchranného vrtulníku. Tak tenhle pocit tu chybí. O míře úspěchu, na rozdíl od třeba tahových strategií, kde je podstatné ovládnout strategické kóty na mapě, tak rozhoduje pouze poměr mezi vašimi padlými a mrtvolami nepřítele. O velké variabilitě prostředí také nelze mluvit, občas sice zahlédnete moře, jinak ale budete vystaveni evropské lesnaté krajině, překvapivě plné živých plotů. Spolu s khaki uniformami jednotek tak hra může působit blahodárně na váš organismus, zelená prý uklidňuje.

Hratelnost G. I. Combat je vysoce subjektivní záležitostí. Ačkoliv RTS patří mezi obecně vysoce oblíbené hry, v případě G. I. C. lze mluvit spíše o titulu určeném vyhraněné skupině hráčů, kteří se soustředí na GI Combat maximální realismus a realtimové zpracování jim možná bude připadat trochu zbytečné. Hlavní překážkou masovějšího úspěchu je vysoká obtížnost. Ačkoliv potlačení stereotypu spočívajícího ve vytvoření početní převahy je vítané, zde se to trochu autorům vymklo z rukou. Stačí jediná chyba a nepřítel vás roznese na kopytech. Pro úspěch musíte znát vlastnosti jednotek, které proti sobě posíláte, musíte kontrolovat line of sight svých jednotek a volit správný způsob postupu. Musíte obsazovat strategicky výhodné pozice a nutit soupeře udělat chybu. Jenže počítač je na tohle všechno předprogramovaný a nedělá chyby. Pokud vás ale první porážky neodradí, vycvičí vás tato hra v taktice vedení boje ve druhé světové válce. Jen je škoda, že nastavení obtížnosti ve hře není nijak výrazné a i na nejnižší obtížnost je to pořád peklo.

Základem strategické hry je přehledné a pohotové ovládání. Já asi do smrti zůstanu přesvědčen o tom, že k tomu je potřeba izometrické zobrazení mapy. Třetí rozměr přidává na zmatku a je velice těžké vymyslet ovládání, které by tento nedostatek potlačilo. To, že to jde, ukázal Microsoft s Age of Mythology, ale to jen díky tomu, že při rozumné vzdálenosti kamery vyvolává hra dojem blízký pocitu z izometrického obrazu. K mému velkému překvapení se s tímto problémem poměrně slušně vypořádali i vývojáři z Freedom games. GI Combat Když si představíte evropskou lesnatou krajinu a muže v zeleném, je vám jasné, že hledat vaše vojáčky může být docela problém. Díky ovládací liště, která zobrazuje všechny dostupné jednotky včetně informací o zdravotním stavu a morálce jednotky, se ovládání stává poměrně přehledným. Dvojklikem na ikonu té které jednotky přepnete pohled přímo na ni. Bohužel se však kamera nastaví do úrovně očí vaší jednotky, takže okamžitě ztratíte přehled a musíte s kamerou vystoupat výše. Při označení jednotky dostanete možnost vybrat z několika příkazů, které zahrnují standardní akce - pochod, opatrný přesun, útok ztečí, použití kouřových granátů a střelbu, nic víc v podstatě nepotřebujete. Trochu škoda je, že hra sice umí vykreslit všechny vojáky patřící do jednotky, ale neumí je dále oddělit. Nemůžete tak nechat desátníka s minometem v úkrytu a zbytek jednotky přičlenit k útočné četě. Ale to je jen detail.

Jestliže je ovládání velice dobře použitelné, musím smutně konstatovat, že ovládání kamery je téměř tragické. Automatické umístění kamery do výhledu dvojklikem vybrané jednotky není tak strašné. Mnohem horší je nemožnost naklonění kamery do ptačího pohledu, kamera prostě nechce na krajinu koukat moc svrchu. Pohled se sklání pouze při největším oddálení kamery, pak ale nevidíte nejen GI Combatjednotky, ale pomalu ani budovy na mapě. Pohyb kamery řídí společně šipky a klávesnice a rozhodně šlo tuto záležitost vyřešit lépe.

Grafické zpracování hry je někde na prostředku. Vojáčci jsou při dostatečném přiblížení vymodelováni pečlivě, včetně detailů. Bohužel, při oddálení pohledu uvidíte velice jednotvárnou krajinu, mizerné textury stromů a mlhu. Je škoda, že tato stránka není vyváženější, osobně bych oželel některé detaily při maximálním přiblížení, pokud by celek byl pohlednější. Stejný konflikt je mezi intrem a krátkými filmečky, které vyjadřují hodnocení vašeho úspěchu či debaklu. Renderované úvodní video je naprostý propadák. Takhle se to prostě nedělá a vypadá to ohavně. Naopak kraťoučké ohodnocení vašich výsledků v podobě kousků dobových filmů je perfektní. Autoři navíc vědí, že jejich časté opakování by vás spíše rozčilovalo. Nespouští se tak po konci každé mise, ale musíte je spustit manuálně. Sice drobnost, ale příjemná.

Otázka jak hodnotit tuto hru je hodně složitá. Některé elementy jsou vynikající, tím myslím hlavně zpracování jednotek a jejich neuvěřitelný počet. Jiné aspekty hry jsou téměř tragické. Ovládání kamery je naprosto zoufalé a v boji, kde potřebujete každou vteřinu, vás přenastavování pohledu může stát vítězství. Onen boj s časem je asi největší problém. Každá jednotka může vykonávat několik činností a v realtime prostě nemáte dost času, abyste koordinovali činnost deseti jednotek v ohni bitvy s pečlivostí, kterou situace vyžaduje. Nedávno recenzovaný Combat Mission: Barbarossa to Berlin přináší také množství jednotek, 3D grafiku, ale rozkazy zadáváte bez časového tlaku. Hádejte, kdo z takového souboje vyjde lépe.

G. I. Combat
Výrobce: Freedom Games
Vydavatel: Strategy First
Distribuce v ČR: Není rozhodnuto (pravděpodobně CD Projekt)
Stáhněte si: demo, screenshoty, trailer
Oficiální homepage: www.gicombat.com
Minimální konfigurace: procesor 600 MHz, 128 MB RAM, 500 MB HDD
Doporučená konfigurace: procesor 1 GHz, 256 MB RAM
3D karty: ano
Multiplayer: ano
Verdikt: Velice zajímavá realtimová strategie z druhé světové války, která klame názvem a hřeší na špatnou práci kamery. Určitý potenciál se skrývá v modovatelnosti hry, což zaručuje dlouhou hratelnost, pokud se vyrovnáte s chybkami a vysokou obtížností.
Hodnocení 70%