Tak nám skončila výstava Nintendo Space World, kde některé nové věci ohledně své výkonné konzole nové generace s názvem GameCube, a již je tady ECTS, na němž se konečně dočkáme přesného data vypuštění herní kostky na evropský trh, který je dosud tak nějak stranou zájmu.
Každopádně při dnešním představování GameCube vynecháme obvyklé technické parametry, jsou to stejně jen nic neříkající čísla, a namísto toho si řekněme, že GameCube je 128-bitová konzole zhruba na stejné výkonnostní rovině co PS2 a Xbox. Nemá cenu tady polemizovat nad celkovým výkonem a technickou specifikací jednotlivých strojů, neboť každý je trochu jiný a v něčem silnější než konkurence či naopak slabší. Xbox je relativně lehce pochopitelná konzole pro srovnání s PC, což se naopak o PS2 s její velice složitou architekturou říci nedá. A GameCube je někde uprostřed. Jenom pro hodně hrubou ilustraci, mikropocesor IBM Gekko, mozek konzole GameCube (dále jen GC), jenž byl zkraje taktován na 405Mhz, byl svou tehdejší výkonnostní úrovní srovnáván s PIII-700Mhz. Jenomže čas pokročil a Gekko dýchá o 80Mhz výše, takže podle shora zmiňované rovnice se tu blížíme ke gigahertzové hranici intelovského procesoru pro PC. Jenomže výkon samozřejmě ovlivňuje ještě spousta dalších atributů, tohle je pouze pro – jak jsem již naznačil – velmi přibližné porovnání s PC. A trochu zavádějící porovnání, což bych chtěl podtrhnout!
Nicméně ať je již síla této konzole jakákoliv, hry pro tento hardware vyhlížejí naprosto skvěle. Tak působivé grafické zpracování jako nabízí kupř. se nevidí každý den. Samozřejmě, dobrá hra není o vynikajícím enginu, ale pevně věřím, že Rare (jeden z nejlepších vývojářských domů, který svého času chtěla "přetáhnout" Sony pro svou PSX) dodrží svou tradici vysoké kvality a přidá k tomu též skvělou hratelnost. Ne vždy to však v jejich případě byla trefa do černého (ostatně, nikdo není neomylný, včetně takových gigantů jako je Sega, Squaresoft, Nintendo aj.) a první hratelná upoutávka na tento titul, ještě ve stádiu vývoje pro N64, mnohé zklamala. Star Fox Adventures sice vysoce překročil hardwarové možnosti N64, ale vyjma skvělé grafické podoby se dostavila velká rozpačitost v souvislosti s hratelností – alespoň z té části hry, která byla předvedena. Možná proto je jen dobře, že se uvedený titul předělává pro GC a Rare si tak zachová svou tvář.
Každopádně, obecně lze říci, že předvedené hry pro GC vypadají po grafické stránce mnohem lépe, než tomu bylo u launche konkurence na PS2 a troufám si tvrdit, že vyhlížejí lépe než většina současných her na konzolovém trhu. Na druhou stranu se GC objeví v Americe až koncem roku a do té doby se chystá též pro PS2 něco mimořádně vypadajících titulů, kde v první řadě nemůžu nezmínit famózní GT3 tu skutečně nevidím žádný „killer“ titul a pevně doufám, že letošní Vánoce budou kvalitativně mnohem bohatší než ty minulé – už jenom pro očekávaný pád cen.
GC má být o celých sto dolarů levnější než PS2 a Xbox, což je rozdíl, který konkurence (v tomto případě Sony, Microsoft s cenou nikterak kouzlit nehodlá) musí nějakým radikálním způsobem reflektovat. Naproti tomu hry pro všechny zmíněné videoherní platformy mají být ve stejné cenové rovině (tj. $49.90). V našich luzích a hájích bych to zpočátku odhadl na 2 000 – 2500,- Kč s postupným pádem pod hranici dvou tisíc už notně devalvovaných českých korun. Vím, není to zrovna bůhvíjak příznivá cenová hladina, ale vzpomenu-li na 16-ti bity, tak asi takhle: zpočátku u nás stávaly hry kupř. pro Segu Mega Drive ke třem tisícům, v polovině devadesátých let (nástup PSX a Saturnu!) pak pořád ještě hodně přes dva tisíce, přičemž pro SNES byly navíc o nějakou tu stovku dražší. Konečně Sega Saturn a Sony PSX také překročily tu nepříjemnou dvoutisícovou hranici (a dlouho se za ní držely!), o N64 raději ani nemluvě, tam byly ceny takové, že jsem si chvílemi připadal jako na nějaké hodně vzdálené cizí planetě kdesi v odlehlém koutu galaxie! Pročež suma sumárum lze říci, že údiv není moc na místě, za každou novinku si v této sféře holt musíte řádně připlatit. Samozřejmě nechci komentovat životní úroveň u nás a porovnávat ji se Západem, to už je na trochu jiný článek.
Navrch tu máme Matsushitu (Panasonic) oznamující svou verzi v relaci shodné se současnou cenou PS2 – tj. $299, a Sony reaguje. Internetem prošla zpráva ohledně faktu, že Sony údajně plánuje vydat PS2 verzi bez DVD a tudíž bude cena tohoto stroje mnohem nižší, než je ta současná. Sony by tak vyšla vstříc prosbám velké spousty hráčů, kteří doma chtějí mít toliko herní konzoli a nikoli multifunkční stroj, za nějž zaplatí hromadu peněz jaksi navíc. Na druhou stranu mi však není úplně jasné, jak by „očesaná“ verze PS2 měla posléze přehrávat DVD hry …
Ale zpět ke GameCube. Její specialitou je mimo jiné skutečnost, že má specifický typ média, kterým je optický disk o kapacitě 1,5 GB a velikosti 8 cm, díky čemuž Nintendo výrazně ztěžuje možnost pirátského kopírování svých herních produktů. Jak je již zvykem, GC stejně jako N64 disponuje 4 porty pro ovladač, takže se znovu mohou mocně těšit příznivci multiplayerových párty dýchánků. Zde jednu poznámku. Splitscreen není přese všechno právě optimální kompromis pro multiplayer (takový deathmatch pro čtyři hráče jednak silně zatěžuje hardware konzole a zpravidla se pak na to nedá moc dívat – neplynulé, graficky slabé a špatný přehled), vedle online budoucnosti vidím spíše alternativu v linkovém propojení konzolí tak, jak to nabízí PS2, ale tento příklad možnosti hry pro vícero hráčů zatím nebyl pro GC potvrzen. Takže uvidíme.
Nespornou výhodou catridge (N64 či GameBoy) je možnost vlastního zapisování dat, takže při Save lze uložit na samotné herní médium, což samozřejmě v případě GC už není možné. Pročež se u této konzole nadějeme dvou speciálních slotů pro paměťové karty. - tzv. Digicard - pak disponuje velikostí 512kB, což je ve zdejším přepočtu 59 bloků. Upřímně, blokový systém – podobně jako tomu je na Dreamcastu – mi přijde mnohem srozumitelnější a přehlednější než v případě kB u PS2. Nicméně tato paměťová kapacita vám nijak dlouho nevydrží.
Pro ozřejmení: vámi editovaná vlastní trať v nějakém závodě či statistická data celé sezóny v nějakém sportovním titulu vám spolehlivě vymažou všechen prázdný prostor! Malý David (Digicard) se zmiňovanými 59 bloky má však být nahrazen skutečně olbřímí alternativami, v nichž vidím velký trumf Nintenda. Nejprve je tady SD-Digicard Adapter (cca $10-20), což je zařízení umožňující využít existenci současného progresivního datového modulu – tzv. SD karty o datovém objemu 8MB-64MB, kterýžto půjde zasunout do GameCube skrze zmiňovaný adaptér jako vícekapacitní paměťová karta. Uvedené příslušenství se v současné době používá v digitálních kamerách a MP3 přehrávačích. SD – Secured Digital karta tedy půjde připojit ke GameCube toliko přes adaptér. A její kapacita, resp. cena Na trhu již máme - $30 pro 8MB, $40 pro 16MB, $60 pro 32MB, $99 pro 64MB. Všechny tyto karty (nabízí se srovnání s novým paměťovým modulem od Sony – Sony Memory Stick) však budou s nadcházejícími roky přibírat na objemu a má narůstat také rychlost transferu dat. Takže v roce 2002 se očekává 1GB SD karta s transferem 20MB/s (jenom pro porovnání, datový přenos výše uvedených modulů je v relacích 2MB/s)! Možnosti SD karet jsou velké. Bude např. možné na ně stáhnout nějakou hudbu ve formátu MP3 či zvukové efekty a pokud to daný software (hra) povolí, lze tyto informace posléze implementovat do vámi požadovaného herního titulu!!! Velké okamžiky asi přijdou pro příznivce všelijakých hudebních projektů, jako je kupř. MTV Music Generator.
Herní ovladač pro GameCube si všude chválí, kterak padne dobře do ruky, malým stínem na této chvále zůstává fakt, že nedisponuje analogovou podporou, ale budiž. Bezdrátový bateriově napájený gamepad zmiňovaný ve článku o Space Worldu je samozřejmě výborná alternativa, uvidíme, jakým směrem se budou ubírat kroky third-party vývojářů z hlediska vývoje doplňkového hardwaru pro konzoli. Každopádně cena standardního ovladače má být $34.95.
Dalším trumfem v ruce Nintenda může být zajímavá kompatibilita GC se systémem GameBoy Advance. Ostatně už N64 a GBC ukázaly podobnou cestu pro řadu her, kdy se dala "vyměňovat" data mezi oběma konzolemi pomocí speciální periferie Transfer pack. A tato výsada nebyla jenom kladem Pokémonů, jako další příklad můžeme uvést třebas ještě Mario Tennis.
GC disponuje jedním analogovým a digitálním AV výstupem, dvěma sériovými a jedním paralelním portem, konzole zvládá obrazové funkce jako Subpixel Anti-aliasing, Alpha Blending, Virtual Texture Design, Multi-texturing, Bump Mapping, Environment Mapping, MIP Mapping, Bilinear Filtering, Trilinear Filtering, Ansitropic Filtering, Real-time Hardware Texture Decompression (S3TC) apod. Rozměry konzole jsou poměrně decentní: 150 (šířka) x 110 (výška) x 161 (hloubka). Údaje jsou v milimetrech, v centimetrech je to tedy (pro méně pokročilé a hodně unavené) 15x11x16. Třebaže mi GC od první chvíle designově připomíná spíše gramofonový přístroj a v přímém porovnání s PS2 to dle mého nepředstavuje zrovna vrchol designové evoluce, malá velikost je rozhodně nesporným a velkým kladem.
Co se týče online podpory konzole, tak třebaže se na toto téma dosud příliš mnoho neřeklo, bude tu na výběr klasický V90 56k modem či broadband adapter, každopádně uvedené periferie se mají dokupovat zvlášť a jejich cena nebyla ještě ozřejmena. Online možnosti budou pravděpodobně (s ohledem na současné dispozice Dreamcastu jako příkladu) zprvu jenom umožňovat stahování bonusů do konkrétních her (další úrovně, nové postavy, zbraně apod.) a plnohodnotné online hraní u k tomuto účelu koncipovaných titulů jako Phantasy Star Online. Teprve budoucnost ukáže, kterak v tomto směru konzole zabodují a co všechno dokáží nabídnout.
Takže, abychom to tady nějak uzavřeli. GameCube je velice slibně se tvářící konzole s velkým potenciálem, kvalitní vývojářskou základnou (o níž bude řeč v budoucím článku) a prozatím sympatickou cenovou politikou. Co to udělá ve známém boji konzole nové generace a zda-li to bude právě GameCube, která se zde vyšvihne na první místo, ukáže až čas.
