Všichni čtenáři Bonuswebu jistě zaregistrovali zvýšenou pozornost, které se dostává systémům pro hodnocení obsahu her podle jejich vhodnosti pro hráče různých věkových skupin. Takzvaný rating her má sloužit jako více či méně závazné vodítko pro prodej her a zejména pro jejich výběr ze strany rodičů. V praxi to ale vypadá jinak, alespoň podle americké studie Národního ústavu pro vliv médií na rodinu (National Institute on Media and Family).
Výsledky praktického zkoumání ukázaly, že si děti mohly ve 46 % ze 60 zkoumaných odchodů koupit hry vyhrazené k prodeji pouze dospělým jedincům, tedy krabice s označením M podle amerického ratingového systému ESRB. Od roku 2000, kdy se na obrovské kauzy spojené se sexem a násilím ve hrách teprve čekalo, se tak reálná situace o několik procent zhoršila, přestože děti i rodiče mají v současnosti o nějakých 15 % lepší povědomí o tom, co hodnocení ESRB znamená.
V české praxi je situaci minimálně obdobná, ne-li horší. Bohužel nemáme k dispozici žádnou studii nezávislého institutu, ale můžeme se opřít o vlastní pozorování a zkušenosti s prodejem ostatních pro děti nevhodných produktů – alkoholu a cigaret. I k nim se děti dostanou velice snadno, a to přes to, že jejich prodej je zákonem postižitelný, zatímco na prodej nevhodných her naše zákony nepamatují.
Protože se blíží vánoce a videohry jsou stále častějšími dárky, připomeneme jen základní informace o ratingových systémech pro rodiče. Evropský systém hodnocení her PEGI je poměrně jednoduchý, na hře je v černém rámečku číslo, které jasně označuje, od jakého věku je hra vhodná.
Americký systém ESRB je maličko složitější, protože pracuje s písmeny – E označuje hru pro všechny, bez omezení věku, E10 je pak vhodné pro děti od 10 let. Písmeno T označuje hry pro "náctileté", tedy 13+. Dalším stupněm jsou již zmíněné hry s označením M – dospělý, tuto hranici mají v USA na 17 letech. Jen velmi zřídka hry dostanou hodnocení Ao – pouze pro dospělé. Těchto her je naprosté minimum, protože prodejci v USA i dalších zemích takové hry často ani neberou na sklad.
Mladým čtenářům se GameEkonom omlouvá za opakování mnohokrát řečeného, jejich rodičům pak přeje šťastnou ruku při výběru her pro potomky.
PS3 vs Wii vs Xbox 360 – tvrdá čísla
Souboj tří konzol nové generace se nese často v duchu dojmů a emocí, v lepším případě pak dochází k porovnávání různých ovocných plodů, tedy jablek, hrušek a bukvic, nebo tak něčeho. Todd Bishop z deníku Seattle Post Intelligencer si však dal tu práci, a porovnal prodejnost všech tří hraček z několika úhlů pohledu. Výsledek? Jedno velké překvapení – Sony PlayStation 3 v prodejích nijak zásadně nezaostává za Xboxem 360.
Jak je to možné? Jednoduše – tato skutečnost vyplývá z jednoho pohledu na věc, z počtu prodaných kusů v průběhu prvního roku na trhu. Sony za něco pod 13 měsíců prodalo necelých 6 milionů PS3, tedy jen o několik desítek tisíc méně, než Microsoft svých Xboxů 360. Oběma ale se škodolibým úsměvem natrhlo šos Nintendo, kterému na prodej 13,5 milionů zařízení stačilo deset měsíců, a to Nintendo nestíhá vyrábět.
Trochu jiný pohled pak nabízí srovnání celkového počtu dosud prodaných konzol, kde má Microsoft rok k dobru. V tomto žebříčku je pozice Nintenda a Microsoftu v podstatě vyrovnaná (pod 14 milionů), zatímco Sony je se svými necelými šesti melouny podstatně vzadu a vypadá skutečně neúspěšně. A to je pohled, který kritikové Sony, včetně kajícího se GameEkonoma používají nejčastěji.
Ještě jinak vypadá situace v USA, tedy na největším herním trhu světa. Zde kraluje domácí Microsoft se sedmi miliony prodaných zařízení, Nintendu patří druhá příčka s pěti miliony krabic a na Sony zbývá třetí příčka a velmi špatné dva miliony prodaných kusů. V Seattlu, kde Microsoft sídlí, však nehodnotili třeba situaci v Japonsku, kde je situace na druhém a třetím místě opačná.
Při pohledu na srovnání prodejů tedy nezbývá než obdivovat relativní úspěch Sony – prodat za jeden rok stejně konzol jako Microsoft s výrazně menším počtem dostupných her, to není až tak špatný výsledek. A pokud vás zajímají ještě další pohledy nebo hezké grafy, podívejte se na originální text na webu Seattle PI.
Evropské Atari se distancuje od svého amerického bratra
Atari Inc., americká dceřiná společnost koncernu Infogrames, se rozhodla zrušit vývoj vlastních her a chce se v důsledku velice špatné hospodářské situace dále soustředit pouze na vydavatelskou činnost nebo dokonce jen distribuci videoher. Na tuto zprávu obratem reagovalo britské Atari. Jeho šéf Jeremy Wigmore prohlásil, že jeho společnosti se problém a zejména propouštění zaměstnanců netýká.
Neopomenul se přitom pochválit za úspěchy v Evropě a vyjádřit optimismus pro činnost v roce 2008. Tím evropským úspěchem Atari nejspíš myslí vydání Zaklínače, ale jistí si nejsme. GameEkonom každopádně přeje hodně štěstí a rychlý konec, jakýkoliv. Několikaleté trable Atari jsou prostě příliš únavné.
Bulvec na konec - Malí zloději útočí
Bulvární GameEkonomova vložka tentokrát našla hezké policejní hlášení z padesátitisícového města Lauderhill nedaleko floridské metropole Miami. Tamní obyvatelé se potýkají s nepříjemným problémem – častými krádežemi videoher, které se stupňují během svátků a prázdnin.
Podle poručíka Mika Cochrana tento typ zločinu ničí rodinnou pohodu, a co je obzvláště alarmující, nejčastějšími pachateli jsou děti, které byly na návštěvě. Hry kradou při odchodu, ale někdy se pro ně potají vracejí. Policejní rada je prostá – před odchodem návštěvy udělejte inventuru majetku a večer nezapomeňte zavřít dveře a okna.
