|
|
Neztrácejme čas a přesně po týdnu pokračujme v reportáži z Games Convention v Lipsku, která se věnuje výhradně žánru adventur. V předešlém prvním díle jsme vás informovali o nově ohlášených titulech Broken Sword 4 a Overclocked, plus jsme se s vámi podělili o své první dojmy z portfolia německého publishera dtp – jmenovitě z her Runaway 2, Tonyho Vočka 2 a 80 Days. Dnes jsme si pro vás připravili ještě chutnější porci jídla! Jednak si můžete přečíst dojmy z FINÁLNÍCH verzí dvou megahitů, které si na 100% budete moci zahrát nejpozději do měsíce, ale především se dozvíte první informace o hře, která dost možná vzkřísí slávu klasik od LucasArts z první poloviny devadesátých let! Přeji vám příjemné počteníčko!
|
Sen Davida Cage, šéfa francouzské společnosti Quantic Dream (tvůrci Omikronu), se naplnil. Fahrenheit – hra, na které se pracovalo dlouhých pět let, která měnila vydavatele jako na běžícím pásu a která byla málem i zrušena, je konečně hotova a na pultech obchodů se objeví již za 10 dní. Nikoliv však jako epizodický thriller, vydávaný po částech po dobu jednoho roku, ale jako kompletní hra najednou.
V Lipsku byl veřejnosti dostupný již finální produkt, takže – čistě teoreticky – pokud někdo dokázal hned zrána uzmout ovladač u jednoho z monitorů a nenechal se rušit okolním hlukem ani vyhazovači společnosti Atari (vydavatele hry), mohl při troše štěstí projít hru od začátku až do konce. Já tolik času samozřejmě neměl, takže jsem se dostal pouze do třetí kapitoly.
Ti z vás, kdož si nenechali ujít před měsícem zveřejněné demo hry (a pokud náhodou nechali, vřele vám ho doporučuji k odzkoušení!), dobře vědí, jak hra začíná. V mrazivém zimním počasí, na předměstí New Yorku, v poklidné hospůdce, sledujeme Lucase Kaina, jak sedí v deliriu v kabince na WC… V ruce drží nůž, sám má pořezané paže… Když pak dveře kabinky otevře, několikanásobně probodá prvního chlápka, kterého na záchodku uvidí… Najednou se ale z nekontrolovatelného stavu probere a zjistí, čeho se dopustil… Zpanikaří, propadne depresi a udělá první, co ho napadne… Respektive první, co napadne vás.
Lucas zpanikaří, propadne depresi a udělá první, co ho napadne… Respektive první, co napadne vás.
V tomhle je totiž Fahrenheit úžasný. Na malém prostoru dává hráči kupů možností, co lze udělat. Můžete odvléct tělo do kabinky záchodu, umýt krev na podlaze, sebrat zakrvavený nůž a vyhodit ho z okna, umýt si zakrvavené ruce … Nebo naopak nemusíte udělat nic z uvedeného a v panice z WC utéct do restaurace, svojí krví vyvolat povyk a buďto rychle zmizet na ulici, nebo se nechat zatknout policistou, který tady právě popíjí kafe. Existují desítky možností, jak se v danou chvíli zachovat, ale všechny vedou ke stejnému cíli – musí se vám podařit utéct z místa činu a dopravit se v bezpečí domů.
V tento okamžik demoverze končí, stejně jako první kapitola hry. V té druhé nastupuje na scénu mladý dvoučlenný vyšetřovací tým, který tvoří běloška Carla a černoch Tyler. Jejich cílem je místo činu prohledat a najít tolik stop, kolik jste jich po sobě coby Lucas v první kapitole zanechali. A i nyní hra ukazuje své další světlé stránky. Mezi oběma hrdiny se lze kdykoliv přepínat a prozkoumávat místo činu s kým je nám libo. Nechybí ani nezbytná špetka humoru; Když se na WC s Tylerem vymočíte do pisoáru, o pár kroků vedle stojící Carla si neodpustí štiplavou poznámku o vašem cynickém chování na místě brutální vraždy, a podobně zareaguje v případě, když u baru v hospůdce pustíte na plný kotel jukebox. Sympatické je, že některé úkoly dokáže splnit pouze jeden z dua vyšetřovatelů – například ze zoufalé a šokované servírky drsný Tyler nic nedostane, takže zapůsobit na lidské city musí Carla. Ta nakonec servírku uklidní a přesvědčí, aby s policejním expertem nakreslila portrét podezřelé osoby, tedy Lucase.
Fahrenheit nabízí neuvěřitelnou volnost a – jak tvůrci slibují – také nelinearitu.
Příběh pokračuje ve třetí kapitole v Lucasově bytě, kde se náš „vrah“ probouzí na posteli v domnění, že to všechno byl jen zlý sen. Pohled na pořezané ruce a prostěradlo promočené krví ho ale rychle přivede zpět do reality. I v tuto chvíli hra dává hráči naprostou svobodu v tom, co hodlá udělat. Můžeme zavřít okno, pustit si rádio, vybrat poštu na PC, vzít si prášky na uklidnění, vypít mléko z lednice nebo vodu z kohoutku… Můžeme zakrýt postel dekou, aby nebyla vidět krev – což je mimochodem velmi rozumné, protože po pár minutách zaklepe na dveře bytu policie a je vhodné – stejně jako na WC v restauraci – co nejvíce důkazů „uklidit“…Fahrenheit prostě nabízí neuvěřitelnou volnost a – jak tvůrci slibují – také nelinearitu, neboť vaše chování v určitých situacích by mělo ovlivnit celý budoucí průběh hry. Fantastické je taktéž ovládání, kdy se (maximálně 4) možné činnosti objevují ve formě ikonek u horního okraje hry a pouhým pohybem myši nahoru, dolů, doleva či doprava si zvolíte, kterou i nich hodláte vykonat. No a do třetice je nutno vyzdvihnout dynamickou práci kamer a špičkové pohyby postav, které se chovají naprosto přirozeně, a to včetně věrohodné mimiky ve tvářích! I díky častému efektnímu rozdělení obrazovky na více částí, kdy kromě aktuální lokace sledujete důležité dění na jiných lokacích, si troufám Fahrenheit označit za první skutečný interaktivní film, samozřejmě ve výhradně pozitivním slova smyslu. Pro mě osobně se jedná o s přehledem nejočekávanější adventuru současnosti.
|
Nevím proč, ale Ubisoft se rozhodl Myst V veřejnosti v Lipsku vůbec neukazovat, a spatřit ho mohli pouze „Vyvolení“ :o) novináři v jejich uzavřené konferenční místnosti… kam jsem se já, vzhledem k nesmluvené schůzce, vůbec nedostal… „Tak o čem tu teď chce psát?“, ptáte se zajisté… Inu, coby překladatel hry do češtiny jsem měl tu možnost zahrát si měsíc starou betaverzi od začátku až do konce, takže jsem již obeznámen se všemi plusy i mínusy a tyto krátké „dojmy“ tedy mohu pojmout jako jakousi mini-recenzi…
Předně chci říct jednu nemilou věc: Myst V je tak trochu zklamání. Tedy - rozhodně ne co se hratelnosti týče – ta je poměrně originální a na velice dobré úrovni, ale jak všichni víme, tato série vždy překvapovala bravurním technickým zpracováním. Myst V se rozhodl vstoupit poprvé do plně 3D (nepočítáme-li remake prvního dílu realMyst a pokus o online adventuru URU) a… neohromil. Troufám si říct, že grafika rozhodně není lepší než v URU, a s přimhouřeným okem se dá srovnat s grafikou podobně koncipovaných her Schizm II a Sentinel. A když vám ještě řeknu, že se zmíněnými hrami má i totožný interface a ovládání, je jasné, že v tomto směru Myst V nemůže ani překvapit ani ohromit.
Rand Miller coby Atrus mi v Mystu V hodně chybí.
Přesto nemohu tvrdit, že by grafika nevypadala pěkně, to ani náhodou. Obzvláště jeden z věků, který zahaluje do romantických barev zapadající slunce, vypadá skutečně úchvatně. Slunce se nádherně odráží v realisticky animované hladině vody, všude kolem poletují ptáci, loví ryby a usedají na okolní skaliska, a s okolní vysokou trávou jemně pohupuje foukající větřík. Kdyby takhle vypadaly všechny věky, bylo by to hned o něčem jiném.Zamrzí také absence živých herců. Ti by se samozřejmě jen horko těžko vlepovali do 3D prostředí, takže obě dvě postavy, které se ve hře vyskytují, jsou polygonové. A ač jsou dostatečně detailní a realisticky rozpohybované díky motion-capture, vypadají prostě uměle. A mně Rand Miller coby Atrus v Mystu V hodně chybí.
Neexistuje zde prakticky žádný typický puzzle s mačkáním tlačítek nebo posouváním šoupátek.
Obsah je pak vítaně originální. Neexistuje zde prakticky žádný typický puzzle s mačkáním tlačítek nebo posouváním šoupátek. Vše je založeno na magické Desce, kterou hráč v každém věku sebere, a také na stvořeních jménem Bahro. Na desku totiž můžete kreslit různé symboly, kterým Bahrové rozumějí, a když desku upustíte na zem, bytosti k ní přistoupí a to, co je na ní „napsáno“, vykonají. Kupříkladu se může jednat o vyvolání deště, větru nebo horka, ale nejčastěji desku odnášejí na podstavce, které nesou stejný symbol, jež jste na desku nakreslili… Tyto podstavce jsou většinou na nedostupných místech, ovšem jakmile na ně Bahrové desku umístí, stávají se pomocí teleportace přístupnými. V podstatě je tedy celá hra o tom, naleznout patřičné symboly a ve správnou chvíli je použít.Zní to možná jednoduše, ale věřte mi – není tomu tak. Bratři Millerovi vše dokonale promysleli a postarali se o to, aby bylo hraní Mystu V stejně zábavné, jako všechny předchozí díly. Jen už zkrátka tolik neohromí… O kvalitách hry se přesvědčíte již 22. září, česká verze by pak měla být dostupná zhruba o měsíc později.
|
U stánku německé vydavatelské společnosti bhv už na mě čekal s otevřenou náručí (a to doslova :o)) PR manager Claas Wolter. Usadil mě ke stolečku v rohu místnosti, kam se během minutky přihrnul s notebookem v ruce Armin Burger, kreativní a technický supervizor týmu Deck13. Právě tento tým v současnosti připravuje dle mého názoru největší adventurní překvapení roku – veselou 3D adventuru Ankh.
Proč největší překvapení? Především z jednoho důvodu: Záměrem tvůrců bylo již od počátku vývoje vytvořit klasickou point-and-click adventuru s humorem, atmosférou a herními principy starých klasik od LucasArts, a to vše zabalit do moderního 3D kabátku. Armin mi v Lipsku ukázal hned tři herní kapitoly a mohu svědomitě prohlásit, že tihle němečtí vývojáři jsou na nejlepší cestě svého cíle dosáhnout. Na první pohled (z hlediska grafiky a ovládání) hra připomíná loňského Westernera, ovšem po chvilce hraní se člověku skutečně v mysli vynoří vzpomínky na hry typu Money Island nebo Sam a Max, které všichni pravověrní fanoušci tolik milovali!
Na „vině“ jsou především dialogy, které jednak fungují na principu starých lucasartovek (tedy volíte z celistvých vět, průběh dialogů je nelineární, mezi možnostmi je spousta nepodstatných a vtipných témat/narážek), ale především obsahují stejný stylu humoru. A ne náhodou. „Když jsme se dozvěděli, že bývalí zaměstnanci LucasArts založili vlastní studio TellTale, kontaktovali jsme je a poslali jim první prototyp hry,“ uvádí Armin. „Ten je velmi zaujal a slíbili nám, že nám kdykoliv s čímkoliv pomohou. Využili jsme je tedy především na úpravu dialogů, v nichž udělali několik opravdu dobrých vylepšení.“
A o čem vlastně Ankh pojednává? O jednom mladém egyptském chlapci Assilovi, který se rozhodl v právě dostavěné pyramidě (jeho otec je hlavní architekt v Káhiře) uspořádat mejdan pro kamarády. Noční skotačení však nasupilo obyvatele pyramidy – mumii starého faraóna – který na Assila uvrhnul smrtelnou kletbu. A jelikož jediný, kdo může kletbu zrušit, je současný egyptský faraón Inhenep, musí si u něj Assil domluvit brzkou audienci... což – jak jistě správně tipujete – nebude zrovna jednoduché.
Assil se tedy objeví u vstupu na tržiště. Probíhá kolem mnoha stánků, až narazí na prodejnu rybích karbenátků. A právě karbenátek je ideální pochoutkou pro vrahy. Zadarmo ho však od obézní prodavačky nedostane, takže musíme použít lest: když klikneme na lítací dveře, které vedou za pult stánku, a tyto rozpohybujeme, začnou na stánek skákat opodál stojící kočky. To prodavačku řádně rozzuří, popadne kočky za ocas, zamává s nimi jako lasem nad hlavou (mimochodem, úžasná podívaná! :o)) a vyhodí je pryč. Assil musí její chvilkové nepozornosti využít a karbenátek ukradnout.
Ankh by nám mohl připomenout zašlou slávu adventur z poloviny devadesátých let.
Veškeré zajímavé dějové momenty (např. zmíněné vyhazování koček), stejně jako všechny dialogy, jsou sledovány detailními kamerami, takže hráči zprostředkovávají takřka filmový zážitek. Napomáhají tomu i efektní pohyby kamer při pohybu hlavní postavy po lokacích, které například v úzké ulici tržiště Assila sledují z výšky a popojíždějí s spolu s ním nad střechami stánků po celé její délce. Nechybí samozřejmě ani drobné animace listů palem či vlajících hadříků, a vysloveně nádherná je pak pohupující se hladina vody, v níž se věrohodně odrážení veškeré okolní objekty.Ankh zkrátka vypadá nádherně a mohl by nám připomenout zašlou slávu adventur z poloviny devadesátých let. Datum vydání je prozatím stanoveno na listopad tohoto roku, Armin se však k němu nevyjadřoval příliš optimisticky… Čemuž se ostatně ani nelze divit vzhledem k tomu, že vývoj hry započal teprve vloni v prosinci. Ale kdo ví – zázraky se přece dějí :o).
Nuže - dnes jsme si pověděli podrobnosti o hitech, které by měly spatřit světlo světa ještě tento rok. Příště vás seznámím se svými dojmy z neméně kvalitních a očekávaných adventurních pecek, které jsou ovšem připravované až na rok 2006. Opět vám v tuto chvíli neprozradím jejich názvy, abych vás udržel v menším napětí. Naznačím jen, že obsah článku bude mít podobnou strukturu jako ten dnešní – rozebírány budou dvě takřka nejočekávanější adventury současnosti a jedno obrovské překvapení, o němž ještě před Games Convention neměl nikdo z vás ani tušení. Těšte se, na shledanou za týden!
