|
|
V době, kdy píšu tyto řádky, herní výstava Games Convention (GC) v Lipsku ještě stále neskončila a výstavní haly ještě stále praskají ve švech. Přesto se už na internetu objevují první ohlasy a ty jsou – jako obvykle – dokonale rozporuplné. Francouzský web Jeuxvideo si například postěžoval, že GC je výstavou jen pro Němce, že prezentace i press kity jsou pouze v němčině a pokud nevlastníte německý pas, jste z prezentaček nemilosrdně vyhozeni. Také jsem měl podobný pocit… Ovšem před třemi lety! Na rozdíl od svých francouzských kolegům zastávám názor, že za tu dobu lipská GC vyrostla v obrovský herní veletrh, který je skutečně mezinárodní a který neberou na lehkou váhu ani celebrity herního průmyslu.
Zatímco během prvních dvou ročníků hry prezentovali jen věci neznalí PR zástupci německých vydavatelských firem, letos byl tento úkaz spíše výjimkou a své výtvory osobně předváděli takové celebrity jako Jane Jensen nebo Charles Cecil. Kdo by si to jen před pár lety pomyslel…
Pravdou ovšem je, že ne všichni vystavovatelé sršeli vyslovenu ochotou a vstřícností – alespoň tedy ne k novináři z malé české zemičky. A bohužel šlo právě o společnosti, u nichž bych to nejméně čekal. I přes počáteční oboustranný zájem jsem se nakonec nedokázal domluvit s francouzskými Micro Application (a přišel tak o prezentace Fenimore Fillmore’s Revenge a Experience 112) a českými Future Games (Reprobates). Němečtí House of Tales (Overclocked) sice meeting potvrdili, ale ve smluveném čase dali přednost rozhovoru pro „důležitější herní časopis,“ což mě upřímně řečeno nakrklo ještě víc. Zklamáním pak bylo také setkání se současnou vlajkovou lodí adventur dtp. Původně domluvená hodinová prezentace se nejdříve oficiálně zkrátila na 30 minut, aby pak kvůli mizerné organizaci trvala sotva čtvrthodinku.
Z původních pěti adventur (Overclocked, Undercover, Belief and Betrayal, Tony Tough 2, Runaway 2) jsem tedy nakonec viděl jen dvě.
Tím ale výčet špatných zkušeností s GC končí a následují už jen samá pozitiva. Vše začalo překvapivě rychlou a bezproblémovou registrací (což jsem po loňské hodině a půl strávené ve frontě v press centru opravdu nečekal), takže mi zbyla i neplánovaná kapka času na projití výstavních ploch. Od 10.30 až do večera už jsem se však pohyboval exkluzivně po prostorách veřejnosti nepřístupného Bussines Centra a během neskutečných 10 schůzek spatřil na vlastní oči ještě neskutečnějších 16 adventur. Přístup drtivé většiny vystavovatelů byl naprosto příkladný a já bych rád na tomto místě poděkoval za vstřícnost a ochotu zástupcům německých společností CDV, BHV, RTL (němci si zkrátka libují ve zkratkách :o)), Crimson Cow a Koch Media, ruské Akelly, francouzského Focusu a speciálně pak Britovi Charlesi Cecilovi, kterého jsem jako jediného zapomněl vyfotit (grrrr!).
Bylo toho zkrátka hodně a o všem, co jsem na letošním dle mého názoru MIMOŘÁDNĚ vydařeném Games Convention viděl, se vám pokusím v celkem čtyřdílné reportáži poreferovat.
THQ
THQ je gigantická společnost. Gigantické společnosti si na výstavách pronajímají gigantické prostory. A jelikož je o jejich tituly také gigantický zájem, nastává i v těchto gigantických prostorách gigantický chaos, ve kterém se lecco i leckdo ztratí. K mé smůle byl oním pohřešovaným právě otec série Broken Sword Charles Cecil a než ho sympaticky „oplácaná“ (myšleno maximálně pozitivně!) zástupkyně THQ s neustálým křikem „where the hell is Charles?“ nalezla, stačil na místo určení s půlhodinovým zpožděním dorazit i zbytek výpravy českých novinářů s Chalidem Himmatem (PR zástupcem CD Projektu – distributora THQ v Česku) v čele. Zatímco se však novináři Doupěte, Score a Levelu věnovali jiným naprosto nezajímavým akčním titulům :o), ukořistil jsem já sympaťáka Charlese a dotáhl ho k jednomu z monitorů s titulem Broken Sword: The Angel of Death. A dokonalá prezentace této opravdu zajímavé hry se rozjela.
|
„Všechny Broken Swordy byly v podstatě o historických zvyklostech a čtvrtý díl nebude výjimkou,“ započal svoji prezentaci Charles Cecil, načež kliknul myší na položku „Neue Spiel“ (ano, BS4 byl v Lipsku prezentován v němčině!). V pořadí již čtvrté pokračování původně plánované trilogie začíná v deštivém New Yorku. George Stobbart utíká přes ulici do své kanceláře, přičemž je sledován trojlístkem podivných chlápků. V kanceláři nachází nádhernou modrookou blondýnku Anne-Marii, která si s ním však nepřišla jen tak zaflirtovat – naopak ho hodlá požádat o pomoc s dešifrováním prastarého rukopisu vedoucího k templářskému pokladu. Jenže to poslední, o čem chce George slyšet, jsou staré rukopisy nebo templáři. Nekompromisně se tedy chystá Anne-Marii vyhodit, ovšem jakmile se bandité z ulice začnou dobývat do jeho kanceláře, svůj názor rychle přehodnotí. Musí, pokud nechce být díky máchnutí požární sekery o hlavu kratší.
V tu chvíli dostáváme našeho hrdinu pod kontrolu a Charles se ujímá popisu ovládání: „Podstatou je, že jsme se nevzdali přímého ovládání. K dispozici je obojí – buď můžu s Georgemn pohybovat pomocí kurzorových šipek, nebo kliknout myší na místo, kam má dojít, a nebo – což je novinka - prostě kliknout, držet tlačítko stisknuté a pohybovat myší. Georgie půjde přesně tam, kam kurzorem ukážeme.“ Návrat k point-and-click ovládání je v podstatě nejdůležitější novinkou čtvrtého dílu a také balzámem na duši odpůrců třetího dílu. Nyní stačí najet kurzorem nad interaktivní objekt a kliknout pravým tlačítkem myši, načež se objeví oválné menu jednou až čtyřmi ikonami – podobně jako v BS3. „Anděl smrti je v podstatě klasická adventura,“ ujišťuje Cecil. „S třetím dílem jsme se posunuli blíže k akci, ale nyní se vracíme zpět ke kořenům. Například, pokud si vzpomínáte na první dva díly, tak po najetí kurzoru k hornímu okraji obrazovky se objevil inventář. A stejně tak je tomu i zde.“
|
V kanceláři Georgovy pracovny Charles sebral v rohu místnosti vysavač a s jeho pomocí vypáčil zamčené dveře k zadnímu východu. George spolu s Anne-Marií vyjdou dveřmi do malého skladu, kde je hned nade dveřmi díra ve stropě. George povalí pod díru opodál stojící plechovou registraturu, vyleze na ni a dírou ve stropě vyšplhá na půdu. Zajímavým prvkem je, že mezi předměty v inventáři je také portrét Anne-Marie, kterou může George používat na objekty v případě, že s nimi potřebuje pomoci. Právě na půdě tímto způsobem společně vytrhnou ze zdi mřížku chránící ventilátor, tento George posléze odtlačí a oba naši hrdinové se dostanou ven na vysokou římsu domu do odporného deštivého počasí.
Kromě Georgovy kanceláře mi Charles ukázal ještě jednu lokaci v New Yorku, ovšem na její popsání už zde není dostatek prostoru. To ale ostatně není ani třeba, neboť hru si sami můžete vyzkoušet v hratelném demu, které bylo zveřejněno koncem minulého týdne. Poněkud matoucí však stále je, kdo vlastně stojí za vývojem, neboť jako tvůrce je uváděn nejen Revolution, ale především tým Sumo Digital. „Na hře pracovala spousta bývalých zaměstnanců Revolutionu jako externisté,“ uvedl Charles Cecil. „Za designem stojí stejné osoby, hudbu komponuje stejný člověk a těšit se můžete také na dabing Rolfa Saxona.“ Co se dabingu týče, změna opět nastane na postu Nico, s jejímž namluvením nebyl Charles – jak sám tvrdí – nikdy spokojen. Nico mi ostatně Charles taktéž ukázal i coby hratelnou postavu a nemusím jistě dodávat, že vypadá úžasně a s novým účesem ještě více sexy (viz obrázek napravo).
Broken Sword: Anděl smrti mi zkrátka udělal velkou radost a stal se pro mě vůbec nejočekávanější adventurou letošního podzimu.
Koch Media / Deep Silver
Zatímco THQ je gigantem po celém světě, Koch Media znamená něco podobného v Německu. Proto i jejich obchodní stánek byl obdobně rozlehlý a vládl v něm obdobný chaos. Osoby, s nimiž jsem se měl setkat, se ale tentokráte naštěstí neztratily. Velmi příjemná PR manažerka Susanna Mittermaier mě během minutky přivedla k Marcovi Zeugnerovi a Jorgovi Bielschmidtovi – sympatickým zástupcům německých společností Animation Arts a Fusionsphere Systems, které spojily své síly, aby vytvořily klasickou a graficky úchvatnou adventuru Secret Files Tunguska. Repráčky notebooku hluk v prostorách stánku sice ani náhodou nepřekřičely, což ale příliš nevadilo – hlavní smysl, na který tento projekt dokáže zapůsobit, je totiž zrak.
|
3D adventury sice frčí a Charles Cecil by vám řekl, že bez nich nemá žánr šanci na přežití, ale je velmi příjemné, že se stále najdou tvůrci upřednostňující takzvaný „2,5 D“ koncept. Samozřejmě mluvím o kombinaci detailních předrenderovaných lokací a 3D postav, který poprvé představilo v roce 1998 Grim Fandango a později třeba The Longest Journey nebo Syberia. A přesně ve stejném stylu bude zpracovaná také dobrodružná adventura Secret Files Tunguska.
Pojem „dobrodružná adventura“ zní možná poněkud nelogicky, neboť oba pojmy vyjadřují prakticky totéž, ale v tomto případě má své opodstatnění. Tunguska si nehraje na žádný temný thriller. Dokonce si nehraje ani na typickou detektivku. Je to hra svým obsahem připomínající mix mezi Indiana Jonesem a Runaway. A právě to ji svým způsobem činí v současné době jedinečnou.
„Příběh pojednává o mladé motorkářce Nině, která má mít jednoho večera schůzku se svým otcem,“ osvětluje zápletku hry scénárista a designér Jorg Bielschmidt. „Když ale vejde do jeho pootevřené kanceláře, zjistí že je tady všechno zpřeházené a že otec je pryč. Má tušení, že se stalo něco zlého, a tak zkouší volat policii. Ta ji však odsekne s tím, že pátrání zahájí až když se osoba pohřešuje déle než dva dny.“ Nina se tedy pustí do pátrání na vlastní pěst a to ji dovede až k doposud neobjasněné katastrofické události, k níž skutečně došlo v oblasti Tunguska v centrální Sibiři před takřka sto lety.
Na to, že je Tunguska pro oba vývojové týmy adventurní prvotina, má velice šikovně vyřešen interface. Nečekejte ale žádné revoluční změny – je to typická point-and-click adventura se vším, co k tomu patří. Překvapení ale čekají v drobnostech. „Například když kurzorem myši najedete na interaktivní objekt, změní svůj tvar na myšku a podle toho, zdali lze objekt jen prozkoumat nebo ho také použít, se zbarví její tlačítka dozelena a objeví se u nich ikonky oka nebo dlaně.“ Okamžitě tak víte, co lze s daným objektem provést. Dvojnásob užitečné je to pak při používání předmětů z inventáře, protože i zde se ikonka dlaně objeví jen tehdy, najedete-li kurzorem myši nad objekt, na němž lze předmět smysluplně použít.
Těm bude možná vyhovovat také poněkud old-school herní náplň soustřeďující se převážně na používání předmětů z inventáře. „Tato činnost je v naší hře naprosto dominantní,“ uvedl Jorg. „Osobně nemám rád přespříliš košaté dialogy ani hlavolamy typické pro Myst. Proto obojího používáme s mírou. Vymyslet úkoly založené na předmětech a udržet se v rovině přísné logičnosti sice nebylo jednoduché, ale myslím, že jsme to nakonec zvládli.“
O tom se ale budeme moci přesvědčit až za pár týdnů, kdy se na trhu objeví anglická verze hry (německá bude v prodeji již od 1. září). Již dnes však nepochybujeme o vizuálních kvalitách. Úvodní animovaná sekvence nevypadala vůbec špatně a grafika předrenderovaných pozadí patří k naprosté špičce. „Jsme si vědomi toho, že na rozdíl od 3D vypadají předrenderované lokace sice nádherně, ale mrtvě,“ přiznal možnou slabinu Tungusky grafik Marc Zeugner. „Proto jsme se snažili každou obrazovku oživit. Někde poletují můry kolem světel, jinde před kamerou proletí ptáci, pohybují se větve stromů, točí se vrtule ventilátoru nebo bliká monitor. Postarali jsme se zkrátka o to, aby se na každičké lokaci alespoň něco hýbalo.“
Suma sumárum - Secret Files Tunguska vypadá až podezřele dobře na to, aby se z ní nakonec skutečně stal obrovský hit. Přesto jí to ze srdce přeji a jsem náramně zvědav, nakolik se skvěle vypadající hra s navíc opravdu lákavou realistickou tématikou jejím tvůrcům vydaří.
Flashpoint / Crimson Cow
Setkání se zástupci německé společnosti Crimson Cow v prostorách stánku Flashpoint (což je jejich německý distributor) bylo mým prvním dopoledním meetingem a mělo být také tím nejzajímavějším – vždyť kdo z fanoušků adventur by nebyl natěšený na dlouho připravovaný projekt ex-LucasArts týmu Autumn Moon Entertainment A Vampyre Story, jenž u Crimson Cow našel krátce před GC svého celosvětového vydavatele! Půlhodinový meeting, kterého se kromě mě zúčastnili ještě dva další novináři, však k mému překvapení začal prezentací RPG rubačky Loki, na kterou – jak jsem záhy zjistil – ještě dlouho nezapomenu. Po čtvrthodině zírání na sekající mágy jsem začal být MÍRNĚ nervózní. Po dalších pěti minutách sice prezentace skončila, avšak mí kolegové započali s kolotočem doplňujících otázek a má nerozvita výrazně ZESÍLILA. No a po dalších pěti minutách se nervozita transformovala v regulérní naštvanost, což odnesl Georg Hach z Crimson Cow, kterého jsem se zvýšeným hlasem zeptal, zdali mi během zbývajících čtyř minut skutečně stihne z Vampyre Story alespoň něco ukázat. „Cože - vy chcete vidět A Vampyre Story? Proč jste to neřekl hned!“, vypadlo z překvapeného Georga. Mno... Naštěstí jsme v našich nabitých programech našli náhradní půlhodinku, během níž jsem se navíc dozvěděl podrobnosti o další připravované adventuře The Abbey.
|
Je zvláštní, jak se osudy dvou ex-LucasArts týmů liší… Zatímco jedni se vrhli na pole epizodických her v moderním 3D hávu a prosperují výtečně, druzí se rozhodli vytvořit klasickou 2D adventuru v plném rozsahu a mají neskutečné problémy s nalezením sponzora a vydavatele. Už jednou jim blýsklo světýlko naděje, kdy se fanoušky očekávané A Vampyre Story od Autumn Moon ujal německý vydavatel Bad Brain, ale po několika měsících ze spolupráce ze záhadných důvodů sešlo. „Nemám nejmenší tušení, co se tam stalo – nejspíš nějaké nedorozumění,“ tvrdí Kai Fibeich z německé společnosti Crimson Cow. Jemu to ostatně může být úplně jedno. Krátce před GC se totiž celosvětovým vydavatelem stala právě jeho společnost, díky čemuž měli novináři v Lipsku možnost poprvé nahlédnout hře pod pokličku.
Mnoho toho však k vidění nebylo. „Produkční fáze v podstatě ještě nezačala,“ prozradil Georg Hach. „Koncept, příběh, hádanky, dialogy, lokace a postavy – to vše je na papíře připraveno. Teď je třeba začít s programováním, zvukem a vytvářením grafiky. Předpokládáme, že první částečně hratelná verze by mohla být hotova koncem tohoto roku.“ To je však ještě hodně daleko, takže kromě několika nákresů a starých screenshotů (jež budou údajně zcela přepracovány) měl vydavatel pro novináře připraven pouze takzvaný „animovaný skript,“ což bylo asi dvacet minut dlouhé ozvučené video skládající se ze statických náčrtů připomínajících tištěný komiks a v podstatě mělo po obsahové stránce představovat budoucí úvodní animaci hry.
Animovaný skript ve svém počátku představil tři hlavní postavy hry – francouzskou operní pěvkyni Monu, netopýra Frodericka a Monina snoubence barona Shrowdyho – upíra, který si Monu odvedl na svůj hrad ležící na ostrůvku uprostřed jezera ve fiktivní zemi Dracsylvanii. Mona je typická temperamentní dominantní dáma. Froderick je typický drzý sidekick, který nešetří sarkasmem a vtipnými narážkami. A Shrowdy je typický submisivní šišlavý mrňous s liliputím komplexem. Dialogy mezi nimi jsou jedním slovem perfektní, takže snad nemusím dodávat, že o zábavu bude královsky postaráno – minimálně během úvodní animace :o).
A co vlastně úvodní animace o zápletce hry prozradila? Poté, co Mona s křikem probudí Shrowdyho v jeho rakvi, ho důrazně požádá o víno. Poslušný Shrowdy se pro něj vypraví z hradu do blízkého městečka, ale ihned po přeplutí jezera je zabit mnichy (něco jako Van Helsing). V téže době si Mona uvědomí touhu vrátit se do Paříže a znova zpívat v opeře, a rozhodne se z hradu uniknout. Nebude to však mít jednoduché! Jednak se musí naučit žít jako upír (její snoubenec ji totiž již… ehm… „ochutnal“) a jednak se Shrowdy po své smrti proměnil v ducha a je rozhodnut Moně v útěku za každou cenu zabránit.Kromě „intra“ animace ve svém závěru obsahovala i malou ukázku hratelnosti situovanou do městečka v Dracsylvanii, kam Mona po přeplutí jezera dorazila. Jejím úkolem bylo dostat se pro důležitý klíč na dno zamrzlé studny na náměstí a to tím, že se přemění v netopýra. „Toto je jedna ze čtyř zvláštních upířích schopností, které se Mona musí během cesty do Paříže naučit,“ prozradil Georg. Upíří schopnosti jsou součástí typického adventurního rozhraní, které se na obrazovce objeví po kliknutí pravého tlačítka myši. Velký zlatý kříž má na každém svém konci jednu funkční ikonku, kterými jsou kromě zpočátku neaktivních upířích dovedností „prozkoumej“, „promluv si“ a „použij“. „Jedná se o osvědčený koncept a není důvod jej měnit,“ poznamenal k rozhraní Georg.
Hra bude rozdělena na tři kapitoly a přislíbeno je asi 50 lokací, 20- 30 interaktivních postav a herní čas srovnatelný s Dreamfallem, tedy kolem 15 – 20 hodin. Hlavním tahákem však bude – kromě humoru – nádherná ručně kreslená grafika připomínají klasiky ze starých dobrých dob LucasArts. „Modely postav ovšem budou kompletně ve 3D, stejně jako třeba animovaná voda. Počítejte též se světelnými efekty nebo častým paralaxním scrollingem,“ dodal k technické stránce Georg. Inu, vše vypadá moc lákavě a my se jen modlíme za to, aby to americkým Autumn Moon s německým vydavatelem napodruhé konečně vyšlo.
|
Pokud se pohybujete ve světě adventur, patrně jste již slyšeli o španělské hře Clever and Smart, která pod taktovkou Crimson Cow zaznamenala v Německu velký úspěch. Byla to typická humorná ručně kreslená adventurka podobná například Runaway nebo Třem lebkám Toltéků. Když se před asi jedním rokem na internetu objevily první dva obrázky z dalšího projektu španělského týmu Emilia de Paze „The Abbey“, vypadaly takřka stejně a nasvědčovaly, že The Abbey se od Clever and Smart nijak nezmění. „Na ty obrázky zapomeňte“, upozornil mě hned zpočátku Georg Hach. „Když jsme před půl rokem práva na hru koupili, začali jsme vše přepracovávat – postavy i lokace. The Abbey nebude veselá komedie pro děti. Bude to krimi thriller pro dospělé publikum.“
Pokud se podíváte na příběh této hry, neubráníte se dojmu, že je silně inspirován knihou Ve jménu růže od Umberta Eca. A tvůrci to taktéž otevřeně přiznávají. „Děj je situován do období inkvizice, kdy Evropě vládla katolická církev a kdy byla věda považována za čarodějnictví,“ uvádí George. Hlavními hrdiny se stanou inkvizitor Leonardo a jeho mladý pomocník Bruno, který bude sloužit jako typický „sidekick“ s primárním úkolem odlehčovat jinak vážné situace. Oba muži jsou do kláštera přivoláni vyšetřit vraždu, ale už cestou je přepadne neznámý útočník a tajemný příběh se začne pomalu rozvíjet. „Ve hře klademe důraz především na atmosféru. Vyvinuli jsme zcela nový engine, díky kterému docílíme částečně realistické grafiky. Využíváme cell shading, takže grafika vypadá trochu jako v Runaway. Jen ne až tak komicky a je mnohem temnější a tajuplnější.“
Bohužel hratelná verze The Abbey prozatím neexistuje, takže na prezentaci jsem shlédnul pouze několik artworků a prvních 3D renderů. Ty však nepředstavovaly finální podobu hry ani omylem a na to, jak hra bude ve skutečnosti vypadat, si ještě nějaký ten měsíc počkáme. Těšit se však údajně můžeme na četné kamerové střihy a detailní záběry. „Naším cílem je, aby hra působila jako film,“ prozradil své neskromné plány George. Podle jeho slov tvůrci na konceptu The Abbey pracují už přes deset let. Uvidíme, nakolik ho během plánovaného dvouletého vývoje dokáží zužitkovat. Slibováno je point-and-click ovládání ve stylu Westernera, 60 rozlehlých lokací, přes 20 interaktivních postav, 70 minut hudby nahrané Pražským symfonickým orchestrem (!!!) a 40ti hodinová herní doba.
V příštím díle adventurní reportáže z Lipska se podíváme na zoubek portfoliu německé společnosti dtp, která se na adventury přímo specializuje, a mimo jiné vám prozradím první informace o nejnovějším počinu Jane Jensen, autorky legendární série Gabriel Knight.
