|
|
Dnes naposledy se ohlédneme za dobrodružnými hrami vystavovanými na lipském veletrhu Games Convention 2006. Ze společností, jejichž stánky jsem navštívil, zbývají pouze dvě: německá CDV a ruská Akella. A obě dvě měly vskutku co nabídnout.
CDV Software Entertainment AG
CDV je v Německu známá a dobře zavedená firma, avšak šušká se, že má poslední dobou existenční problémy. Patrně z tohoto důvodu taktéž rozprodává své licence, mezi nimiž je taktéž titul Jack Keane z produkce týmu Deck 13 (novým vydavetalem je 10tacle Studios). Na jejich stánku v prostorách lipského výstaviště ovšem nebylo o této situaci nic znát. PR manažer Bernd Berheide mě i ostatní novináře přivítal s otevřenou náručí a to hned nadvakrát – poprvé v dopoledních hodinách, kdy mi jeden z členů vývojového týmu během obsáhlé prezentace předvedl adventurku Jack Keane, a podruhé odpoledne, kdy mi sám Bernd předvedl hratelné ukázky dvou titulů od The Adventure Copany (CDV je jejich německým vydavatelem). Jmenovitě šlo o tituly Agatha Christie: Murder on the Orient Express a Aura 2: The Sacred Rings. K dispozici byl i tajuplný třetí titul Dead Reefs, který se ale Berndovi bohužel nepodařilo spustit.
|
Německý tým Deck13 se vloni na podzim dostal do povědomí hráčského publika adventurou Ankh, která byla vyhlášena nejlepší německou hrou roku 2005. Sláva a vydělané penízky vedly k rozšíření týmu a jeho rozdělení na dvě samostatné skupiny. Zatímco ta první pracuje na volném pokračování Ankhu (o němž jsme psali minule), druhá tvoří zbrusu nový projekt s názvem Jack Keane.
„Děj naší nové 3D adventury je zasazen do 18. století a popisuje příhody námořního kapitána Jacka Keana, který se plaví Indickým oceánem,“ popisuje příběh hlavní designér Timm Schwank. „Jackovo dobrodružství začíná v Londýně. Je bez peněz, dluží každému, na koho se podívá a proto přijímá nebezpečný úkol vyzvednout tajného agenta Montgomeryho v přístavu v Kapském městě a dopravit ho na jeden z ostrovů v Indickém oceáně.“ Samotná hra pak začíná připlutím do zmíněného Kapského města, a právě tuto úvodní sekvenci hry nám Timm v demu speciálně připraveném pro Games Convention ukázal.
První, čeho si při sledování Jack Keana všimnete, je grafika. A také obrovská podobnost s Monkey Islandem. Ostatně právě starými klasikami od LucasArts se tvůrci nechali inspirovat a je to znát nejen na grafice, ale i na způsobu hratelnosti. Paradoxní je, že Jack Keane je stejně jako Ankh plně 3D hra (běží na stejném enginu) a přitom díky cartoon pojetí a použití zářivých a křiklavých barev snese srovnání – alespoň tedy stylově – s ručně kreslenými adventurami. „Do enginu jsme zabudovali nové světelné efekty a také speciální funkci, která objekty na lokacích trošku rozmazává, takže nepůsobí tak hranatě,“ uvedl k technickým novinkám Timm. Příjemný dojem ze vzhledu hry dokresluje spousta animací (v přístavu pohupující se koráby na vlnící se hladině, v džungli pohybující se větve stromů ve větru či dokonce mihotající se tráva) a také dynamická kamera, která se spolu s hlavním hrdinou pohybuje, různě se natáčí, přibližuje, atd.
Vraťme se však k obsahu demoverze. Jakmile Jack dorazí do přístavu, ihned na molu pozná člověka, kterého má nabrat na palubu. Ten je ovšem v přestrojení (za Španěla se sombrerem – opravdu nenápadné :o)) a nehodlá s Jackem mluvit, dokud se kolem budou ochomýtat dva pochybní členové Jackovy posádky. Ti ovšem z mola nehodlají odejít, dokud jim Jack nesežene rum. No a první z drobných úkolů je na světě.
Přístav, který stejně jako ve druhém Money Islandu sestává z jedné hlavní uličky u mola, obsahuje několik zajímavých lokací. Jednou z nich je „Obchod pro dobrodruhy“, kde si lze nakoupit spoustu užitečných věciček – například zastavovač valících se kamenů, který by se zatraceně hodil Indymu Jonesovi při dobývání ztracené archy :o). Uvnitř obchodu se Jack seznámí se dvěma důležitými postavami – jiným dobrodruhem, od něhož vyloudí kýženou čutoru rumu, a za převlékací plentou s polonahou dívkou Amandou, která bude hrát v dalších okamžicích příběhu převelice důležitou roli. „Amanda je něco jako Thara v Ankhu,“ vysvětluje Timm. „Stane se druhou hratelnou postavou, ale její role bude mnohem důležitější než ta Thařina.“
Nejen během rozhovoru s Amandou vyjde najevo, že Jack Keane bude minimálně stejně vtipná hra jako Ankh a to i přesto, že na kvalitu dialogů již nedohlíží ex-LucasArts tým Tell Tale. Narážky jako „Teď už je mi jasné, čím chtěli tvůrci získat pozornost návštěvníků Games Convention“ (když zpoza plenty vykoukne polonahá Amanda) mě dokázaly hlasitě rozesmát. Dialogy probíhají stejně jako v Ankhu nebo ve starých „lucasartovkách“, a totéž lze říct taktéž o klasickém point-and-click ovládání. „Přesto jsme klasickou hratelnost obohatili o akční sekvence, ovšem vše funguje na principu point-and-click a vždy máte na rozhodnutí dostatek času,“ dodal k hratelnosti Timm.
A jednu takovou novátorskou drobnost nám ihned předvedl. Aby Jack získal misku, kterou potřebuje pro splnění dalšího drobného úkolu, musí se dostat na dvorek jednoho z domů v přístavu. A to učiní tím, že vyleze na bedny stojící před domem, z nich na římsu domu, z římsy přeskočí na zídku a z ní sleze do dvorku. Vše se přitom ovládá typicky adventurně tím, že na překážku (která se hlásí pod kurzorem příkazem „climb up/down" jednoduše kliknete.
No a jak vlastně hratelná ukázka skončila? Poté, co Jack předal rum námořníkům, si konečně promluvil s Montgomerym a splnil pro něj další úkol – odeslání důležitého balíčku, na němž ovšem chyběla poštovní známka. Poté už následovalo odplutí z Kapského města a jak nám sdělil Timm, teprve teď hra začne nabírat na obrátkách. „Tajný agent během plavby záhadně zmizí, Jackova loď ztroskotá a náš hrdina zůstane na ostrově uvězněn.“ Co se však bude dít dál, na to si musíme počkat do plné verze. A ta se na trhu objeví nejdříve za půl roku. Rozsáhlost by měla být o chlup větší než v Ankhu a herní doba je tvůrci odhadována na průměrných 15 hodin. Co dodat – snad jen že už se na tuto adventurku moc těším!
|
Co si budeme nalhávat - společnost The Adventure Company má svá nejlepší léta za sebou. Z její produkce vycházejí poslední dobou pouze béčkové tituly, mezi nimiž se však našla čestná výjimka – Agatha Christie. Nemohu říci, že by ta hra byla kdovíjak skvěle vyvedená. Nemohu říci, že by měla kdovíjak vysokou technickou kvalitu. Ale i díky zkušenostem scénáristy a gamedesignéra Lee Sheldona (Amber, Riedle of Master Lu) dokázala skvěle adaptovat špičkový román Deset malých černoušků. A to k úspěchu bohatě stačilo.
Na každý úspěch je třeba neméně úspěšně navázat, takže se tým Awe Games opět spojil s Lee Sheldonem, aby stvořili další minimálně stejně zdařilou adaptaci díla královny detektivek. A na paškál si tentokráte vzali neméně slavný román Vražda v Orient-expresu. Zatímco Deset malých černoušků se ovšem drželo své předlohy až nebezpečně přesně, Vražda v Orient-expressu si občas dovolí učinit menší obměny. Děj se bude samozřejmě odehrávat převážně na palubě světoznámého luxusního vlaku mířícího z Istanbulu do Paříže, ale jen pár hodin po odjezdu vlak zastaví lavina a druhého dne zrána je za zamčenými dveřmi jednoho z kupé nalezen zavražděný americký milionář s pochybnou minulostí, pan Ratchett. Přišel tedy čas pro velkého detektiva Hercula Porota, aby se pustil do vyšetřování.
Jenže to tak nějak není možné. Slavný Belgičan sice na palubě vlaku nechybí, ale během nehody s lavinou si zlomil nohu a je připoután na lůžko. Pátrání se tedy musí ujmout někdo jiný. A tím někým je mladá dáma Antoinette DuBosc. „Hra stejně jako její předchůdce představí úplně novou hlavní postavu, která je zaměstnancem železniční společnosti provozující Orient-Express a má za úkol postarat se o všechny vzniklé problémy,“ představil hlavní hrdinku Bernd Berheide. „Sama je velkým fanouškem Hercula Porota, takže když dojde k vraždě, nadšeně velkého detektiva zastoupí. Poirot nicméně bude po celou hru k dispozici a Antoinette s ním bude průběžně své objevy konzultovat.“ Podsaditý Belgičan s komickou chůzí tedy ve hře posloužit jako nenucená forma nápovědy.
„Vražda v Orient-expresu je klasická point-and-click adventura, ve které řešíte hádanky, kombinujete předměty a hovoříte s postavami,“ charakterizoval typickou hratelnost Bernd. Ve skutečnosti se na obsahu hry ve srovnání s „Černoušky“ nic nezmění. Rozhovory probíhají stejným způsobem (nechybí možnost výběru z několika konkrétních otázek či odpovědí), přičemž kamera vždy zabírá hovořící postavy v detailu. Také inventář je doslova přeplněn předměty, ovšem na rozdíl od černoušků budou mít všechny předměty ve hře uplatnění. A jelikož i rozhraní a ovládání je naprosto totožné, týkají se novinky spíše pouze drobností. Grafika poběží ve vyšším rozlišení 1024x768, obrazovky lze rychle opouštět dvojklikem a inventář otevíráme nikoliv pomocí ikonek v horních rozích obrazovky, ale pouhým kliknutím pravého tlačítka myši.
Když už mluvíme o inventáři, ten je vůbec vyřešen komplexněji a přehledněji než v prvním díle. Sestává z celkem šesti sekcí, mezi nimiž se přepínáte ikonkami umístěnými po jeho pravém okraji (viz jeden z obrázků). Těmi sekcemi jsou 1) brašna s předměty, 2) lupa, s jejíž pomocí lze předměty důkladněji prohlížet ve 3D, 3) ozubená kola, které slouží ke spojování dvou až čtyř předmětů, 4) zápisník, kam si můžeme sami vpisovat vlastní poznámky, 5) pasy, kam Antoinette zakládá dokumenty všech cestujících, a 6) otisky prstů.
Kromě výše zmíněného nabízí Vražda v Orient-expresu nové rozuzlení příběhu odlišné od toho knižního, anglický dabing od Davida Sucheta, jenž ztvárnil Poirota ve slavném britském seriálu, bohatý orchestrální soundtrack a pohlednou předrenderovanou grafiku. To vše ale zastíní skvělý příběh Agathy Christie, který tvůrci – doufejme – nijak nezprzní.
|
Je docela obvyklé a logické, že úspěšné hry se dočkají pokračování. Proč se však tvůrci Aury pustily do vývoje druhého dílu, je mi záhadou. Tato průměrně hodnocená first person adventura kopírující každým coulem Myst nabídla ubohý příběh slepující dohromady kvanta logických rébusů v graficky sice pohledném ale statickém prostředí. A jak jsem se přesvědčil z krátké hratelné ukázky, druhý díl na tom nebude o mnoho lépe..
Jednoduchý příběh se opět točí kolem posvátných prstenů, které ve spojení s dalšími artefakty dávají jejich majiteli nekonečnou moc a nesmrtelnost. „Ve hře vystupujete jako obyčejný člověk jménem Umang, který je portálem přenesen do světa Manula Valley,“ popisuje příběh Bernd Berheide. „V tomto světě mezi sebou bojují klany, které se pokoušejí prsteny získat, a k tomu hodlají zneužít právě vás. Vy však musíte nalezené prsteny předat Strážcům (v originále Keepers – pozn. editora), čímž zajistíte ve světě mír a bezpečí.“ .
Stejně jako svůj předchůdce běží Aura 2 na „warp“ enginu, který hráči znemožňuje volný pohyb, ale omezuje ho pouze postávat na předem určených pozicích a rozhlížet se. Tento engine bohužel nepodporuje mnoho animací, což bylo na hratelné ukázce znát. Ta taktéž postrádala jakékoliv interaktivní objekty (kromě dveří, jimiž bylo možno procházet), takže prostředí působilo naprosto mrtvým dojmem. Zachraňovala jej pouze výtečná grafika, která bude vedle hádanek patrně největším lákadlem hry..
„Hra se bude stejně jako první díl soustředit převážně na hádanky. Kromě toho ale budou hrát důležitou úlohu také rozhovory. Viděl jsem design-dokument a v něm bylo až překvapivě mnoho textu, takže Aura 2 bude rozhodně užvaněnější než její předchůdce.“ Vzhledem k tomu, že demo neobsahovalo ani hádanky ani rozhovory, nezbývá nám než Berndovi věřit a spolehnout se, že se v tomto ohledu Aura 2 posune k lepšímu. Celkově má nabídnout 25 logických rébusů, 400 lokací roztroušených po třech rozlehlých světech a 40 minut animovaných sekvencí. Nic však prozatím nenasvědčuje tomu, že se Aura 2 stejně jako její předchůdkyně nezařadí k šedivému průměru a osloví pouze pravověrné fanoušky Mystu.
Akella
Na stánku Akelly vládla ponurá nálada. Vždy usměvavá PR manažerka Irina Semenová seděla schoulená v koutku a její dva kolegové poletující kolem několika počítačů nevypadali o mnoho veseleji. Zprvu jsem si myslel, že příčinou této mrzuté atmosféry byl můj o deset minut zpožděný příchod, avšak jak jsem brzy pochopil, pravda byla zcela jinde. Akella měla technické problémy a nedařilo se jí rozchodit několik hratelných demoverzích na připravených počítačích. Žel bohu, mezi těmito hrami byl také již několik let vyvíjený a mnou docela očekávaný projekt Dead Mountaineer’s Hotel. A jelikož hratelná ukázka adventury na motivy díla bratří Strugackých The Island: The Earthling nebyla k dispozici vůbec, shlédl jsem pouze prezentaci dětské adventurky Tanita: Plasticine Dream.
|
Na mou duši, na psí oči, na kočičí svědomí – nemám nejmenší tušení, jak ke hře jako je Tanita přistupovat. Na jedné straně je to naprosto unikátní hra. Celá, od kamínku v poušti až po oko hlavní hrdinky, je vymodelována z plastelíny. A vypadá báječně. Na straně druhé je to však naprostá šílenost, která má roztodivnou hratelnost zaměřenou převážně na dětské publikum a dospělí nad ní ohrnou nos. Je to však důvod k tomu, abychom tuto hru zatracovali?
„Hra pojednává o malé holčičce, která sedí ve svém dětském pokoji, listuje katalogem dovolených a sní o tom, že by se na jednu takovou vydala,“ popisuje příběh hry Oleg Klapovski. „Během čtení usne a ve snu se přenese na fantastický ostrov uprostřed moře, na pohádkový ostrov plný zelených palem a žlutého písku.“ A zde se začnou dít věci! Nebýt skutečnosti, že se jedná jen o sen a ve snu je jak známo vše dovoleno, posadil bych gamedesignéra rovnou do blázince, protože takové šílenosti, jaké musí Tanita na ostrově provádět, se hned tak nevidí.
Uvedu příklad: Aby se Tanita dostala do zavřené jeskyně, musí vypěstovat mrkve, které jsou k otevření jeskynních dveří zapotřebí (nejspíš se jedná o vegetariánské dveře, co já vím). K tomu je nutno na pláži sebrat kraba, toho posadit na trampolínu pod palmou a vystřelit ho do koruny palmy. Krab nám shodí na zem ořechy, do nichž nabereme vodu ze speciální nádrže a tou políčka s mrkvemi zalijeme. Mrkve okamžitě vyrostou, my je sebereme a použije na dveře. Uvnitř jeskyně zvláštním strojem aktivujeme „ponorkovou vanu“, kterou se na pobřeží potopíme pod vodu, kde Tanitu čekají další obdobné šílenosti.
Hra je to zkrátka bláznivá, ale taky bláznivě veselá. Všechny scény jsou dokonale vymodelované, pestrobarevné a – což mě opravdu překvapilo – bohatě animované. Vzduchem poletují motýlci, po obloze plují mraky, po písku chodí zvířátka, listy palem se pohybují ve větru, pod vodou plují rybičky a obrazovka se typicky vlní… Lokace jsou navíc velmi rozlehlé a scrollují ve více vrstvách do všech stran. A takovýchto obrazovek má být ve hře téměř padesát. Inventář u horního okraje bude přeplněn předměty a nutno uznat, že jejich použití není vždy dvakrát logické, což může dětem (pro něž je hra primárně určena) činit menší problémy. Komplikace dost možná přinese také animovaný kurzor, který se neosvědčil v Sokalově novince Paradise.
Styl zpracování Tanity svádí ke srovnání s plastelínovou klasikou Neverhood, před čímž ale tvůrci varují. „Neverhood byla drastická, místy až brutální hra pro dospělé. Tanita je naopak mírumilovná hra, není v ní žádné násilí.“ Tedy – jak už bylo několikrát řečeno – je to adventurka pro děti.
Tanita: Plasticine Dream nabídne herní dobu pouze kolem pěti hodin. V Rusku je již nějaký ten pátek v prodeji, ovšem kdy se jí dočkáme v jiných zemích, to je ve hvězdách.
|
Již jsem se zmínil, že demoverzi tajuplné adventury Dead Mountaineer’s Hotel se zástupcům Akelly na Games Convention nepodařilo rozchodit. Bohužel, stejně neúspěšně jsem se s demem potýkal i já sám před pár dny, kdy jsem dostal do rukou jeho aktualizovanou verzi. Proto prosím vezměte zavděk alespoň informacemi, které mi o hře sdělila PR manažerka Akelly Irina Semanova.
„Když je hra založena na původním detektivním románu, hráče obvykle zajímá, nakolik přesně se ho bude příběh držet,“ rozpovídala se o hře inspirované dílem bratří Strugatských Irina. „Dead Mountaineer’s Hotel má hned tři odlišné konce. Dva z nich jsou zbrusu nové a jeden je naprosto stejný jako v knize. Záleží na tom, jakou cestičkou se během hraní vydáte. A pokud vás zajímá, kde se průběh hry poprvé větví, prozradím vám to: hned na samém počátku, kdy objevíte mrtvé tělo.“
V příběhu se vžijeme do role inspektora Glebskiho, který vyrazil do hotýlku v zasněžených horách strávit příjemnou a klidnou dovolenou. Jeho záměr se však brzy zbortí jako domeček z karet. Zdá se totiž, že horolezec, který zde byl před léty ubytovaný a který nešťastně zahynul, v hotelu straší. Majitel hotelu Glebskiho požádá, aby pokoj zemřelého hlídal a to, co detektiv objeví, je vskutku zarážející: v popelníku doutná cigareta a na stole leží včerejší vydání novin. Pokoj je přitom již léta zamčený a nikdo do něj nechodí! Podivná situace nabere na vážnosti ve chvíli, kdy dojde k první vraždě. „Podezřelí jsou všichni – celkem 11 hostů, majitel hotelu, taxikář a dokonce i sám údajně mrtvý horolezec! Och, a málem bych zapomněla na bernardýna, který nechává chlupy kam se jen pohne,“ doplnila Irina.
Zajímavostí je, že hra poběží – jak Irina uvedla – v reálném čase. Znamená to, že všichni hosté mají své denní rutiny, volně se po hotelu a jeho okolí pohybují a mění svůj vztah k hlavnímu hrdinovi v závislosti na jeho chování. „Když například některému z hostů ošklivě vynadáte a přitom z něj potřebujete vymáčknout klíčovou informaci, neřekne vám ji a vy ji musíte získat z jiného zdroje.“ Hra tedy slibuje notnou dávku nelinearity, což se v dnešní době opravdu cenní.
Dead Mountaineer’s Hotel bude zpracován formou klasické 3rd person point-and-click adventury s detailními předrenderovanými lokacemi a 3D postavami. Slibováno je 120 obrazovek, již zmíněných 14 interaktivních postav a zhruba 15ti hodinová herní doba. V podstatě by se tedy mělo jednat o hru velmi podobnou titulu Agatha Christie: Deset malých černoušků a pokud se mu kvalitativně přinejmenším vyrovná, můžeme se letos před Vánoci těšit na další zajímavý adventurní přírůstek.
Jak můžete sami z této obsáhlé reportáže posoudit, o kvalitní adventury během následujících 12 měsíců nebude nouze. Letos na podzim DOUFEJME zazáří Runaway 2 nebo Secret Files: Tunguzka, zkraje příštího roku SNAD překvapí Jack Keane nebo Overclocked, no a zhruba za rok se můžeme těšit na očekávané A Vampyre Story a Great Matter. Jinými slovy – letošní Games Convention dala jasně najevo, že žánr dobrodružných her skutečně zažívá renesanci a nám nezbývá než doufat, aby alespoň polovina ze zde uvedených her naplnila naše očekávání. Za rok u adventurní reportáže z největší herní výstavy na světě na shledanou!
