|
|
Tak dlouho jsem přemýšlel, čím tento třetí díl dojmů z „lipských“ adventur uvést, až se můj osobní problém vyřešil sám. Uvedu ho omluvou. Omluvou všem těm, kteří na třetí díl právem čekali už před týdnem, ale nedočkali se. Důvodem nebylo nic jiného než mé časové vypětí, protože přepisovat postupně obsah pětihodinového video-záznamu prezentací a psaní takto obsáhlých článků není záležitost na pár hodin. A člověk má také jiné důležité povinnosti, že (třeba pravidelně krmit a přebalovat dítě, uspokojovat náročnou manželku a psát GC previews pro nejmenovaný papírový časopis :o)) Nicméně časová tíseň je už naštěstí zažehnána a minimálně dalších dvou pokračování se dočkáte v řádném termínu (eeeh, chtěl jsem říct VŠECH zbylých pokračování – pozn. pro šéfredaktora Ondru Zacha, který mi po onom odkladu nemůže přijít na jméno a bojí se, že tenhle seriál nedokončím ani letos v prosinci). Nicméně obraťme list. Dnes nahlédneme pod pokličku německé společnosti Daedalic, která připravuje ojedinělý projekt A New Beginning, zavítáme na půdu německého týmu House of Tales, který již dokončil potenciální hit Overclocked, a povíme si také něco o německé firmě HMH pracující na digitalizaci Stevensova Ostrova pokladů. Copak, zdá se vám to tu tentokrát poněkud přegermanizováno? Zvykejte si, bude hůř.
Daedalic Entertainment GmbH
Pokud vám jméno firmy Daedalic nic neříká, nemusíte se za svoji neznalost stydět – založena totiž byla teprve počátkem tohoto roku a to „zběhlíky“ od giganta dtp. Do podvědomí příznivců adventur se dostala letos na jaře, kdy oficiálně ohlásila svoji činnost a také vývoj blíže nespecifikovaného „ekologického thrilleru o změně klimatu naší planety.“ Bližší informace o hře, stejně jako její oficiální název, pronikly na světlo Boží teprve den před zahájením výstavy, takže se dá říct, že až do poslední chvíle jsme my novináři netušili, co nám tvůrci během tak trochu naslepo smluvené schůzky ukáží. A New Beginning, jak se tato hra jmenuje, ovšem nebyla jedinou adventurou v lipském portfoliu firmy. Daedalic totiž spojil síly s jinou německou společností - bhv - a na svém stánku předváděl také již třetí díl komediální série Ankh. Komorní, relativně krátké, ale informacemi nabité prezentace obou her byla radost sledovat, což se bohužel nedá říci o dvacetiminutovém zpoždění, které jim předcházelo. Můj napěchovaný harmonogram se tak dostal do nepříjemného skluzu, který odnesla následná zkrácená předváděčka Everlight (o níž jsme psali minule) – namísto plánovaného půlhodinového dýchánku s tvůrci mi hru nakonec v časové tísni zběžně ukázal „pouze“ PR manažer Martin Krämer. Hmm.
|
O tom, jaké důvody vedly zakládající členy Daedalicu k uprchnutí z dtp, můžeme pouze spekulovat, ale dost možná to byla touha vyvíjet projekt, jaký nemá v současnosti obdoby, ale který je z finančního hlediska nesmírně riskantní – kompletně 2D adventuru. „Jedním z důvodů, proč 2D adventury už dnes nikdo nevyvíjí, je podle mě vysoká nákladnost 2D animací,“ rozpovídal se o rizicích svého projektu producent Jan Müller-Michaelis. „Nikdo nechce takovou finanční náročnost riskovat. Každičký pohyb postavy musí být nakreslen samostatně, což znamená zaměstnat obrovské množství grafiků. My jsme ale do tohohle rizika šli, protože po hře, jako bude ta naše, léta toužíme a víme, že nejsme ani zdaleka sami.“
Prezentačka adventury A New Berinning začala efektním trailerem podbarveným dynamickou orchestrální hudbou, která – jak jsme se přesvědčili i v následné in-game ukázce – bude patřit k vrcholným vlastnostem hry. V sestřizích jsme sledovali polorozpadlý moskevský Kreml z poloviny zavátý ledovým sněhem, zatopený Londýn sužovaný divokou bouří, pískem zasypaný Taj Mahal v Indii, soptící horu Fuji zaplavující lávou široké okolí, nebo vichřici devastující slavnou Eiffelovku v Paříži. Celý svět zkrátka upadl v chaos a v sázce je budoucnost veškerého lidstva. Důvod? Globální oteplování planety. (Co vy na to, prezidente Klausi?)
„Náš příběh začíná na samém konci existence lidstva,“ rozvádí zápletku Jan. „Kvůli změně podnebí, která poničila atmosféru a vymazala ozonovou vrstvu, je celý svět v troskách. Jen malý zbytek přeživších zástupců lidské rasy žijící hluboko pod zemským povrchem se snaží vymyslet způsob, jak hrozící katastrofě zabránit. Brzy ale přijde na to, že na jakékoliv záchranné akce je již pozdě. Všechny zásadní omyly byly uskutečněny v minulosti a jediná šance, jak se jim vyvarovat, je vyslat do kritické doby tým časových pilotů a patřičně změnit historii.“ Členové týmu, každý ve své vlastní časoprostorové „kapsli“, přistanou na odlišných místech planety v roce 2050, kdy už je ale na záchranné akce pozdě. Pokračovat dál do minulosti – konkrétně do roku 2010 (čili prakticky do naší současnosti), se ovšem podaří pouze dvěma pilotům. Jedním z nich je naše hlavní hrdinka Fay, jejímž úkolem je nalezení postaršího vědce Benta Svensona. Ten svůj život zasvětil vývoji ekologického alternativního zdroje energie, ovšem jeho výzkum ztroskotal ve chvíli, kdy padnul do rukou bezpáteřního energetického magnáta. Fay musí do běhu událostí zasáhnout tak, aby vědec mohl výzkum dokončit. Nepřipomíná vám to něco? Opravdu by mě zajímalo, zdali podobnost s českým seriálem Návštěvníci je skutečně jen čistě náhodná.
„A New Beginning je klasická adventura v pravém slova smyslu, v níž jsme se snažili o návrat ke kořenům žánru tvořené hrami jako Broken Sword, The Dig nebo Indiana Jones“, popsal svoji hru Jan a pak dodal, že jeho projekt vypadá vizuálně tak, jak by ony zmíněné perly vypadaly, kdyby vyšly v dnešní době. Poukazoval samozřejmě především na fakt, že grafika hry je kompletně ručně kreslená – pozadími skrolujícími v několika vrstvách počínaje a více než 30 interaktivními postavami včetně hlavní hrdinky Fay konče. Ekologický thriller se tak na první pohled tváří jako velkolepý animovaný film, jímž na jednu stranu sice opravdu je, ovšem trpí nedostatkem animačních fází jak například při pohybu hlavní hrdinky, který je poněkud strnulý, tak během detailních záběrů na hovořící postavy. Animace v Disneyho kvalitě tedy rozhodně neočekávejte.
I z hlediska hratelnosti se A New Beginning bude držet kořenů point-and-click žánru, i když v rámci ovládání přichází s jistými vylepšeními. „Většina adventur používá takzvaný kurzor „všeuměl“, který za vás rozhoduje, co můžete s daným interaktivním objektem udělat. A tohle já nemám rád,“ představuje svoji novinku Jan. „Chci, aby si hráč sám určoval, co vykoná. Proto jsme vymysleli kontextový interface, který hráči nabízí až čtyři smysluplné funkce specifické pro každý objekt. Kliknete-li třeba na dveře, můžete je buď otevřít, nebo vyrazit, nebo na ně zaklepat, nebo poslouchat, co se za nimi odehrává. Další výhodou tohoto rozhraní je fakt, že se tím vyhneme nesmyslným příkazům jako „promluv si s židlí“ nebo „seber skříň“. A do třetice všeho dobrého: naprosto jsme eliminovali notoricky známé hlášky typu „Tohle nefunguje“.“ V praxi pak rozhraní funguje tak, že najedete kurzorem na interaktivní objekt, kliknete myší, objeví se grafické 4-položkové menu a vy si zvolíte příkaz, který hodláte vykonat. Jistou nevýhodou však je, že to celé působí poněkud zdlouhavě. Inventář se skrývá pod ikonkou v pravém dolním rohu obrazovky a nechybí ani dnes tolik oblíbená funkce označující všechny interaktivní objekty na lokaci.
|
|
Ze stále se rozrůstající komediální série Ankh se začíná stávat nekonečný herní seriál. Přesně s ročním odstupem německý tým Deck13 vydává nové a nové příběhy mladého Egypťana Assila, který je tak trochu nešťastný potrhlík a dostává se z jedné šlamastyky do druhé. A shodou okolností vždy do toho zamotá osud celého Egypta. Ani tentokrát – do třetice – tomu nebude jinak. „Problém Egypta v nejnovějším díle způsobuje bůh Seth, který se chce stát jeho svrchovaným vládcem,“ rozpovídal se o zápletce projekt manažer Armin Burger. „V úvodní animaci sledujeme, jak Seth stojí nad Káhirou a sesílá na ni spršku žhavých meteoritů, z nichž jeden zasáhne také dům Assila a jeho přítelkyně Thary.“ Dům se ocitne v plamenech a prvním úkolem našich dvou hrdinů je z něj bez popálenin uniknout.
Assil se v tu chvíli nachází v nejvyšším patře svého domu, Thara pak ještě o chlup výš – na střešní terase. Ve stropě je sice díra, ovšem příliš vysoko, takže musíme pro naši krasotinku připravit pěkně měkkoučké místečko k přistání – ideálně z koše se starým prádlem a z matrace z postele. Jakmile Thara seskočí a octne se v jedné místnosti s Assilem, představuje hra jednu ze svých mála novinek, jimiž se od svých předchůdkyň odlišuje. „Prostřednictvím tlačítka v pravém dolním rohu obrazovky se od této chvíle můžete mezi oběma hrdiny přepínat a ovládat oba současně,“ popisuje inovaci Armin. „Pro splnění prvního úkolu, tedy úniku z hořícího domu, je to zcela nezbytné. Vymysleli jsme totiž hádanky, které jsou pouze jednou z postav nevyřešitelné a vyžadují vzájemnou spolupráci obou hrdinou.“ Názorný příklad jsme viděli v další místnosti domu (koupelně), kde bylo zapotřebí dostat se k oknu = jedinému to východu z domu ven. Okno ovšem obklopovaly plameny, jimiž projít nelze. Řešení? Což takhle koupelnu zaplavit a plameny tím uhasit? Ovšem, vznikne tak ale jiný problém: Assil je znám svojí fobií z vody a zaplavenou koupelnu zkrátka nepřeplave. „Přepneme se tedy na Tharu, místnost přeplaveme, sebereme o stěnu opřené žehlící prkno a předáme ho Assilovi, který na něm místnost přesurfuje.“ A v podobném duchu hra pokračuje i nadále.
Druhý díl série, loňské „Srdce Osirise“, bylo považováno za pouhý datadisk k originální hře jednoduše z toho důvodu, že recyklovalo mnoho již známých lokací a postaviček. Upřímně řečeno, od třetího dílu jsem očekával totéž, ale mýlil jsem se. Jakmile se totiž Assilovi podaří z domu uniknout, překvapí hra tím, že se dále neodehrává v Káhiře, ale na zcela jiných místech zaplněných zcela novými postavičkami. „Assilovým hlavním úkolem je zamezit Sethovi, aby zvítězil v bitvě bohů, neboť coby vítěz by vládl celému Egyptu a to by byla pro jeho obyvatele naprostá katastrofa,“ rozvíjí zápletku Armin. „Assil se tedy musí vypravit do takzvaného Božského hotelu, což je obdoba Olympu, a jediný možný přístup na toto posvátné místo jest portálem v chrámu města Luxor.“ Značná část hry se tedy bude odehrávat v Luxoru, značná část v Božském hotelu, a určitý čas strávíme taky v zasněžené vikingské osadě, ale to už bychom z příběhu prozrazovali příliš. Veškeré lokace jsou zbrusu nové, čímž hra ztrácí punc recyklace a tváří se jako plnohodnotné oficiální pokračování.
Co nicméně zůstalo zcela při starém, je rozhraní a ovládání, kde je ovšem nesmysl cokoliv měnit - vše fungovalo bezvadně již minule. Tvůrci hru postavili na novém enginu použitém již v jejich druhé čerstvé novince Jack Keane, takže se mohou pochlubit například novými shader efekty nebo detailnějšími modely postav. Celkově grafika vypadá stejně zářivě a vesele jako v předchozích dvou dílech. Jediná novinka, která stojí za zmínku, je funkce označování všech interaktivních objektů na lokacích, čímž se tvůrci hodlají vyvarovat tolik zatracovanému pixelhuntingu. A co se herní doby týče, očekávat můžeme obdobnou rozsáhlost jako o Srdce Osirise, tedy kolem nepříliš oslnivých 10 – 12 hodin.
|
House of Tales GmbH
Pokud jste pravidelnými čtenáři BonusWebu a navíc také skalními příznivci adventur, jistě jste si nenechali ujít ani moji loňskou reportáž z Games Convention 2006, v nÍž jsem vypustil na adresu House of Tales spoustu nehezkých slov. Důvod byl jednoduchý a zcela pochopitelný – i přes předem smluvenou schůzku se na mě zástupci týmu prachsprostě vykašlali a věnovali svůj čas pro ně lukrativnějšímu německému médiu. Poslední šance nahlédnout pod pokličku již téměř hotovému a netrpělivě očekávanému thrilleru Overclocked tak nastala právě letos, ale ani tentokrát předváděčka neproběhla zcela bez problémů. Kvůli nečekané návštěvě členů spřáteleného týmu z Deck13 a následnému výpadku monitoru se musela uskutečnit na dvě etapy, ale nakonec jsem díky přízni PR manažerky Silke Stein viděl ze hry dost na to, abych vám zde o ní mohl sdělit své stručné první dojmy.
|
Pokud se hrám týmu House of Tales nedá něco upřít, pak je to příběh. Scénárista Martin Ganteföhr předvedl svůj talent už v nedoceněné Moment of Silence, kde si vzal na paškál nebezpečný rozmach informačních technologií ovlivňující absolutní ztrátu lidského soukromí. V Overclocked se naproti tomu zaobírá podstatou násilí. „Příběh začíná v současném New Yorku, který postihla obrovská bouře trvající už několik týdnů,“ přibližuje zápletku Silke Stein. Obrovskou průtrž mračen ostatně sledujeme i v úvodní animované sekvenci, která efektní plovoucí kamerou zabírá zalidněnou ulici města, na niž najednou přiběhne nahá, zkrvavená dívka s pistolí v ruce, stoupne si doprostřed silnice a za šíleného řevu začne střílet do vzduchu. Mžikem se pak přesuneme do pokoje Skyline Hotelu, kde se na posteli z noční můry probouzí mladý, unavený muž. „Ten člověk se jmenuje Dave MacNamara, je to psychiatr americké armády a také hlavní protagonista naší hry,“ představila hlavního hrdinu Silke. Dave je charakterově velice podobný hrdinovi Moment of Silence Peterovi Wrightovi – je v životním srabu především kvůli problémům se ženou, což se v pozdějších fázích hry stane důležitou součástí příběhu. „Overclocked má několik vedlejších příběhových linek, jimiž se můžete zabývat. A Davidův osobní život je jednou z nich,“ upřesňuje Silke.
Samotná hra začíná přesně v okamžiku, kdy končí intro – v hotelovém pokuji, kde se Dave vzpamatovává ze zlého snu. V tuto chvíli s ním již můžeme prostřednictvím typického point-and-click rozhraní provádět cokoliv: můžeme se procházet po pokoji, sjet výtahem do recepce, poklábosit s recepčním. To je ale prozatím vše. Z hotelu nás hra nepustí dříve, dokud nebudeme znát cíl své mise. A pro ten je nutno zaskočit zpět do pokoje, kde si na záznamníku vyslechneme telefonický vzkaz z kliniky na ostrově State Island. „Dave se dozví, že v nemocnici leží pět mladých lidí, jež byli nalezeni zcela smyslů zbavení, nazí a zakrvácení – očividně se stali obětí brutálního násilí,“ rozvádí zápletku Silke. „Nemluví, na nic se nepamatují, nevědí ani co jsou zač. A Davidovým úkolem je zjistit, co se jim přihodilo.“ V recepci tedy z recepčního vylomíme informace o ostrově, zjistíme, kdy na něj odplouvá trajekt, sežene si mapu města a může vyrazit do deštivé nepohody. Už po vykročení do potemnělých ulic New Yorku je cítit pochmurná atmosféra, která je pro psychologický thriller Overclocked typická. Ještě sklíčeněji nám však bude na samotném ostrově, který je ve zpustlém stavu stejně jako nemocnice (jež je před oficiálním uzavřením). Poté, co Dave dorazí na ostrov, se ihned pouští do práce. „Půjde od cely k cele, se všemi ubožáky se bude snažit hovořit, pokusí se je dostat do hypnózy a poznat tak jejich minulost, příčinu jejich duševního onemocnění.“
Overclocked tedy nabídne promyšlený napínavý příběh stojící především na dialozích, kterých bude – věřte tomu nebo ne – dvakrát tolik co v Moment of Silence (což už byla sama o sobě neuvěřitelně užvaněná hra). Z hlediska vzhledu, hratelnosti a ovládání se už ale od Moment of Silence příliš lišit nebude. „Samozřejmě, že vlastnosti, které recenzenti i hráči kritizovali, jsme se snažili vylepšit,“ vyvrací výskyt případných neduhů Silke. „Navigace po lokacích je mnohem přehlednější, protože všude, kudy lze obrazovku opustit, se kurzor změní v šipku. Také pathfinding je mnohem dokonalejší.“ Inventář se nachází u dolního okraje obrazovky a obsahuje mimo jiné multifunkční mobil, který je pro doktora naprosto nepostradatelný. „Právě s ním doktor provádí veškerou svoji práci: zapisuje si do něj poznámky, přijímá e-maily, SMSky nebo nahrává zvukové záznamy svých terapií.“
Podstatných vylepšení se dočkala také grafika, která není tak strnulá jako v Moment of Silence, ale oživuje ji řada animací. Na zemi se ve větru vlní tráva, kývají se koruny stromů, ulice jsou plné lidí či projíždějících aut a efektně vypadá také rozbouřené moře nebo déšť o různé intenzitě. Pomocí speciálně vyvinuté technologie dokáže kamera i zoomovat, přestože prostředí hry není plně 3D, ale pozadí jsou pouze předrenderovaná. Překvapením je také množství kamerových střihů během dialogů, čímž se alespoň na první pohled Overclocked vyrovná – co se grafických efektů týče – moderním 3D adventurám.
|
HMH Hamburger Medien Haus Vertriebs GmbH
Domluvit si schůzku se zástupci německého vydavatele HMH byl pěkně tvrdý oříšek. Ledy kolem firmy orientující se především na vlastní německý trh mi pomohl prolomit pouhý týden před začátkem výstavy až jeden nejmenovaný český vydavatel, jemuž tímto převelice děkuji. Podívat se na zoubek hře, která na rozdíl od letošního Návratu na Ostrov pokladů téměř do puntíku přesně kopíruje děj slavného románu R.L. Stevensona, bylo totiž nadmíru zajímavé. Za jejím vývojem stojí (jak jinak) německý tým Radon Labs, známý ovšem spíše RPG tituly Project Nomads nebo Darkensang, takže obavy o kvality jejich adventurní premiéry (nepočítaje pouze pro německý trh určenou a kritikou nepříliš pozitivně přijatou adventurku Verliebt in Berlin) byly rozhodně na místě. Projektový manažer Thomas Möhring mně v prostorách objemného a spletitého stánku HMH nicméně přesvědčil, že jejich připravovaná dobrodružná výprava na Ostrov pokladů nevypadá zase tak špatně, i když – co si budeme nalhávat – mezi špičku adventur prezentovaných na Games Convention se patrně nezařadí.
|
Téma pirátů je v dnešní době nesmírně populární, o tom není pochyb. Odstartoval to karibský korzár Johnny Depp a pak se spustila lavina. Škoda, že se na ní nesvezla i společnost LucasArts s novým pokračováním Money Islandu, i když možná je to tak dobře – kdo ví, jak by pod současným managementem firmy hra vypadala. Ale zpět k věci. Populární se pro herní vývojáře stal také nesmrtelný román R.L. Stevensova Ostrov pokladů, kterého letos už využil francouzský tým Kheops ve svém Návratu na Ostrov pokladů (Destination: Treasure Island) a využívá ho i německý Radon Labs, který se ovšem na rozdíl od Francouzů hodlá striktně držet románové předlohy. No, striktně – nějakým těm změnám se zkrátka nevyhnete, vždyť koho by bavilo hrát hru, jejíž průběh do puntíku z knihy znáte. A tak se zde setkáme s Jimem Hawkinsem, jemuž není 13 let jako v knize, ale je o 4 roky starší, a také s mladou, půvabnou a nesmírně sexy dívkou Antoinette Trelawney, jež hraje v příběhu významnou roli a v knize přitom vůbec nefigurovala.
„Jak jistě víte, Stevensův Ostrov pokladů je román výhradně o mužích a kromě Jimovy matky v něm žádná žena nefiguruje,“ tvrdí projekt manager hry Thomas Möhring. „Román je ale přes sto let starý a my jsme cítili, že určité věci je zapotřebí zmodernizovat. Románu chyběl ženský element, který našemu příběhu dodává zajímavý náboj. Uvidíte, že vložení ženské postavy, zcela soběstačné a patřičně drzé, která se o sebe umí postarat, dokáže s kompletně mužskou posádkou na lodi udělat divy!“ A obzvláště pak s mladým Jimem, o čemž jsem se měl možnost přesvědčit na vlastní oči. Hra stejně jako román začíná v hostinci U admirála Benbowa, kde se odehrají známé situace s předáním černé známky a infarktem Billa Bonese, načež se přenese na palubu Hispanioly nabírající směr Ostrov pokladů. A právě kapitolu odehrávající se na lodi mi tvůrci předvedli. Byla sice ještě v rozpracovaném stavu a chyběla v ní spousta animací, ale jak mi prozradil Thomas, “právě tuto kapitolu jsme vyvíjeli jako vůbec první pro účely prototypu naší hry a je ze všech v nejpokročilejší fázi.“
Treasure Island se tváří jako klasická point-and-click adventura s typickým ovládáním i rozhraním a s inventářem skrytým v černém pruhu u dolního okraje obrazovky. „Inventář je dalším zajímavým prvkem naší hry, neboť je taktéž kompletně 3D a s předměty můžete libovolně otáčet a přibližovat si je,“ popisuje možnosti inventáře Thomas. Tyto funkce samozřejmě najdou využití také v hratelnosti, neboť na odvrácených stranách některých předmětů se skrývají důležité stopy a nápovědy. Hratelnost jako taková taktéž nebude vybočovat z hranic vymezených žánrem, takže nás čeká hromada dialogů a časté sbírání a používání předmětů.
I když jisté inovace by se přece jen našly. Zmíněná třetí kapitola odehrávající se na palubě Hispanioly je zakončena záchrannou akcí Antoinette, která za divoké bouře přepadla přes palubu a visí nad rozbouřenou hladinou moře na přídi lodi. Celá scéna je vizuálně velice efektní, odehrává se uprostřed noci, s lodí cloumají vlny, hustě prší, palubu osvětlují blesky a sem tam se přes ni přežene vysoká vlna. A právě těm se musí Jim při cestě ze zádě na příď vyhýbat, aby ho nesmetly. Nikoliv však akčním způsobem, ale spíše správným načasováním postupu patřičným směrem. „Napadlo nás, že bouřková scéna by mohla být pro hru zajímavá a že jí dodá potřebný dramatický nádech,“ dodal Thomas k sekvenci a já mu musím dát za pravdu.
V čem mě ovšem prezentace poněkud zklamala, je absence detailních záběrů na postavy během dialogů, s nimiž není ani pro budoucnost vůbec počítáno – „museli bychom zapracovat na výraznější mimice obličejů, což je časově velmi náročné,“ vysvětlil jejich absenci Thomas. Ostatně z časových důvodů tvůrci také zavrhli plánovanou možnost učinit z Antoinette druhou hratelnou postavu. Zmateně prozatím působila i navigace postavičky po prostředí, jelikož absolutně nezná pojem pathfinding. Trasu Jimovy chůze je potřeba pracně nalinkovat pomocí waypointů (vytvářejí se prostým klikáním na dostupná místa v lokaci), což mi pro adventuru nepřipadá příliš šťastné. Thomas se nicméně dušoval, že na tomhle ještě tvrdě zapracují.
|
Závěrem každého dílu reportáže mám vždy ve zvyku ponechat vás v napětí, nač se můžete těšit příště. Dnes ale udělám výjimku, poněvadž si ji za to dvoutýdenní čekání zasloužíte, co říkáte? Za týden se tedy podíváme do kuchyně vlajkové společnosti adventur dtp, která připravuje jednu lahůdku za druhou – s Gray Matter od Jane Jensen nebo Mata Hari od Hala Barwooda v čele. O obou (a nejen o nich) se již brzy dozvíte podrobné údaje.
