O dokumentu Avatars Offline jsem se v rámci kontinuálního studia online her dozvěděl v den jeho finálního dokončení, před několika měsíci. Premiéru ve Státech si odbyl na E3, nyní se dostává i do Evropy, kde vynikla na dvou projekcích v rámci GDC. Režisér Daniel Liatowitsch natočil rozhovory se všemi významnými online návrháři a během hodiny a čtvrt probral vznik prvních MMORPG, vykreslil hráčskou komunitu a nakonec budoucnost.
Dokument zahajuje Richard Garriot: "To bylo v sedmdesátých, hráli jsme Dungeons&Dragons. Tehdy to byla slušná parta: padesát až sedmdesát lidí v mém domě a všichni jsme hráli." Garriot pak provádí kameru po svém sídle, nově postaveném starém hradu, kde ukazuje trofeje ve vitrínách. Vévodí jim kompletní souprava pro zabití upíra, s kulovnicí v těžkém držadle masivního kříže. Ne nadarmo se o Garriotovi říká, že mu už trochu straší ve věži, na druhou stranu žije velmi stylový a nákladný život. "Ultima Online je o tom, jak být dobrým člověkem," říká další legenda onlineovek, Raph Kostter. Postupně všechny kapacity odhalují, jaké pro ně bylo setkání s první skutečnou online hrou. "Ta hra změnila milióny lidí," říká se v jednu chvíli. Liatowitsch se snaží dokázat hodnotu online hraní a zároveň se nebojí vyčítat online prostředí stinné stránky. Do záběru se dostávají hráči Everquestu (zřejmě nejslavnější citovými kolapsy), psychiatr, návrháři, teolog, učitelé, novinářka i laická veřejnost a přitom nemluví do větru, ale reprezentují osobité a realistické názory. Nejkouzelnější jsou dvě dámy pokročilého věku, učitelky na technice, které se nebojí postavit na stranu online her s potutelným výrazem "jestli je mládež chce, tak ať se v nich zabydlí", ale po stránce narativní a hodnotové pokládají hry za médium budoucnosti.
Častá otázka, se kterou se potkávám na každém kroku, míří na proklamovanou závislost na online hrách. Jedná se o softwarovou drogu, kdysi jsem o tom psal v pozitivním slova smyslu (příznaky omámení online hrami jsou podobné jako u drog), ale netušil jsem, že závislost na online hrách polevuje průměrně po dvou letech (takže jsem také typickým produktem online mašiny), jak tvrdí dokument. Skrz několik velmi osobních příběhů se diváci dostávají pod kůži hráčů Everquestu, kteří v sobě nalezli zalíbení nebo alespoň pochopení. "Najednou kolem sebe máte spoustu přátel, mnohem více, než v reálném světě, a důvěřujete jim," sdělují hráči. Těžko říci, zda se Liatowitschovi svěřují kvůli vlastní naivitě anebo díky autorově proniknutí do undergroundu. Jeden příběh je obzvlášť silný a při jeho sledování zatrne v každém, kdo zažil lásku v MMORPG. Chlap šel po krajině, propadl se do pasti, voda ho odnesla a on umíral v podzemí. Přiběhla sličná bojovnice, zachránila ho a dnes spolu žijí v realitě, počítače postavené vedle sebe. A divili byste se, ti lidé mají historii a zážitky, jaké si z dovolené nepřivezete...
Vzhledem k celkové délce dokumentu nelze jen tak zbytečně plácat a stříhat jednotlivé výkřiky do rušivého celku. Liatowitschovi se podařilo pomalu přihazovat informace až vystoupil na horu, ze které se rozhlédl společně s dokonale informovaným divákem po projektech současnosti a budoucnosti. Navíc je výstup minimálně ze sedmdesáti procent nadčasový a může být použit jako základ výzkumu, analýzy anebo poučení. Autor snímku se dotýká mnoha věcí. Je transsexualita normální nebo jde o virtuální hermafroditismus? "Hrát za ženu otevírá oči," tvrdí Kostter. "Přece bych na bradavkách nenosila brnění," vykřikuje naopak návrhářka Dark Age of Camelot. A tím režisér svůj dokument zakončuje - představením nadějných titulů a nových tváří v oboru. Za pětasedmdesát minut poutavě popsal hráče online her, vystihl jejich prostředí a dokázal, že vzniká nový zábavní proud, a že se v něm dobře plave. Když umíte plavat, jinak ne.
