Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Gears of War 2 - je jako příjemné setkání po dvou letech s těmi nejlepšími kámoši

  0:05aktualizováno  0:05
Akční hit letošního podzimu je tu, a tak můžeme už podruhé zachránit planetu před nájezdem potvor z podzemí.
91

Gears of War 2

Platforma: Xbox360
Výrobce: Epic Games

  • Vynikající akce
  • Na akční hru poutavý příběh
  • Vysoká intenzita
  • Častá zpestření, akce není jednotvárná
  • Povedený dabing
  • Česká lokalizace
  • Motivace k opakovanému hraní
  • Létací mise nemusí sednout každému
  • Občas je potřeba obejít i malý šutr nebo schod
  • Parťák občas ignoruje, že potřebujete oživit

Chlapiska jako hory podruhé a ještě o kousek lépe než napoprvé. A to prakticky ve všech směrech.

Herní karta

Gears of War 2

Michael Mlynář:
Gears of War 2První díl drsné chlapácké akce Gears of War slaví dodnes u hráčů značné úspěchy, a tak není divu, že díl druhý budil pouze ta nejvyšší očekávání. A ta byla naštěstí naplněna.

Systém hry je sice na první pohled úplně stejný jako minule, ale zdejší úderná čtyřka ve složení Marcus, Dom, Cole a Baird opět dokazuje, že je s nimi skvělá sranda a zábava, i když na jejich planetu vytrvale útočí šmejd z vesmíru. Vlastně tedy šmejd z podzemí.

Vrcholem „pojízdných“ pasáží je závěrečné osedlání monstrózního Brumaka.

Příběh hry navazuje na závěr prvního dílu, kdy Marcus slavně zvítězil nad generálem Raamem, ale zjevně to nestačilo, protože rasa Locustů decimuje lidstvo nadále a dokonce už si troufá i na poslední baštu lidí – město Jacinto.

Zároveň je ale příběh i jednou z těch dost silných stránek hry, jež s jistotou zimní vichřice vyvrací jako Gears of War 2domek z karet známé tvrzení Johna Carmacka z id Softu o tom, že příběh je v akční hře důležitý asi stejně jako ve filmu pro dospělé.

Tedy ne že by se zde objevovalo kdovíjak epické příběhové schéma, ale u takovéto hry příjemně potěší i drobnosti. Třeba několik zajímavých NPC (non player character) postav, pochopitelně i hlavní příběhová linie doplňovaná o střípky získávané prostřednictvím nalézaných poznámek a hlavně pak jakýsi paralelní příběh v příběhu, v němž Dom hledá svou nezvěstnou ženu, kterou unesli Locusté a o níž se ani neví, zda je ještě naživu. A potěší i zajímavý detail, o němž se více dočtete níže v infoboxu.

Gears of War 2Nalezení Domovy manželky Marie je s velkou pravděpodobností nejsilnějším okamžikem celé hry a působivý je i předcházející rozhovor, v němž Marcus chce postupovat podle plánu, zatímco Dom je rozhodnut sejít z trasy a jít hledat Marii.

Zpočátku dost předvídatelný dialog je ukončen trefnou Domovou hláškou, že doufal, že to Marcus pochopí, když se kdysi zachoval podobně v zájmu svého otce (Marcus byl na začátku prvního dílu ve vězení, kam se dostal za to, že neuposlechl rozkazu, aby zachránil svého otce.). No a jde se tedy pro Marii.

Stejně jako zaznamenala posun na vyšší level stavba příběhu, nalézáme jisté drobné změny i v hratelnosti, i když v tomto případě je poněkud diskutabilní, zda k lepšímu či horšímu. To záleží na úhlu pohledu jednoho každého hráče, každopádně se ale dá říci, že jsou to změny k pestřejšímu. Prim tady pochopitelně opět hraje tzv. „cover action“, tedy akce, kde je stejným dílem potřeba jak přesná muška, tak i zodpovědné krytí.

Gears of War 2Častěji než posledně jsou zde ale vloženy pasáže, kdy není boj zase až tak hlavním tématem, jako například vyhýbání se tryskám s kyselinou v útrobách obřího červa a podobně. A pochopitelně dojde i na jízdu v prostředcích nejrůznějších druhů, počínaje tankem a lodí a konče výletem na létajícím Reaverovi.

Naprostým vrcholem „pojízdných“ pasáží pak je závěrečné osedlání monstrózního Brumaka, jenž vám hned během několika prvních kroků dodá neotřesitelný pocit jistoty a bezpečí.

Mise odehrávající se ve vzduchu ale asi nesednou úplně každému. Sice poskytují snad ještě více akce než pasáže pěší, ale občas je to v nich docela očistec. Napoprvé pravděpodobně nebudete přesně vědět, kam a proč střílet a při opakování zjistíte, že ač už to víte, tak není úplně jednoduché se trefit. Zkrátka když sedíte čelem vzad na letícím Reaverovi, tak se nemůžete divit, že se tato poletucha každou chvíli někam zhoupne, zatočí a podobně, čímž vám zcela rozhodí pracně budované Gears of War 2míření.

Souboj s bossem Skorgem v tomto režimu tak více než co jiného připomínal spíše bossovký souboj z nějaké střílečky pro světelnou pistoli.

Cole tentokrát nepůsobí tím jednodušším dojmem jako v prvním dílu, ale na charismatu mu to pranic neubírá.

Jedná se ale jen o jednu z mála dílčích chybek této hry, u níž pozitivní dojmy zcela jasně dominují. Ať už jde o zmíněný příběh, frenetickou akci, motivaci k dalšímu hraní nebo zajímavý design zdejších levelů. Stejně jako v prvním dílu se zde totiž každou chvíli objeví místo, kde se musíte se svými parťáky rozdělit, ale dost často se zde dají najít alternativní cesty, kudy lze jít tak říkajíc nepovinně.

Trochu škoda ale je, že v takovémto případě půjde s největší pravděpodobností celá vaše partička s vámi, takže jakási potenciální taktická výhoda se ztrácí. Na druhou stranu se tam ale mnohdy vyplatí zajít už jen proto, že se tam nezřídka skrývá nějaký předmět k sebrání (zbraně, střelivo, poznámky).

Gears of War 2Vodou na mlýn odpůrcům ale bude skutečnost, že se zde stále zhusta objevují ony charakteristické „krycí zídky“, tedy ony typické kvádry, jejichž tvar naznačuje, že se jedná o potenciální kryt.

I zde je ale vidět jistý posun vpřed, protože čas od času se objeví i nepravidelně tvarovaný kus šutru, za který se dá účinně skrýt, nebo na ulicích třeba auta či jejich vraky.

Dobře působí i rozmanitost prostředí. Vše je samozřejmě laděno do patřičně ponurého válečného tónu, ale přesto potěší, když se z ulic města přesunete do jeskyní, útrob obřího červa a následně třeba do rozsáhlého podzemního chrámu, mezi čímž se osvěžíte průletem nad zelenými pláněmi. Nejedná se však o žádný víkendový výlet, a tak budete mít hlavně zbraní rozžhavené do ruda téměř nepřetržitě.

Zajímavá je i konstrukce singleplayerového módu. Ten je rozdělen do pěti aktů po šesti kapitolách, přičemž pátý akt je zde již spíše za odměnu. Čeká vás zde již Gears of War 2zmíněná projížďka na Brumakovi a závěrečného bosse sejmete jediným zamířením satelitní zbraně Hammer of Dawn. Vlastně to ani není boss, ale onen Brumak, na němž jste přijeli a jenž byl prostoupen nákazou, proti níž bojují i samotní Locusté.

Hra tak de facto vrcholí na přelomu čtvrtého a pátého aktu, ať už tedy jde o souboj motorovými pilami se Skorgem nebo intenzitu a náročnost „běžné“ akce. Poslední dvě, tři kapitoly jsou pak již skutečně jen takovým příjemným zakončením. S tím pak nepřímo souvisí i skutečnost, že by hra mohla být přeci jen o něco delší. Stávající stopáž lze zvládnout za jeden den, v případě volného víkendu pak naprosto bez problémů.

Na druhou stranu ale na délku hry nelze příliš žehrat. Herní zážitek by sice mohl být delší, ale plně to vynahrazuje svou intenzitou. Gears of War 2 tak patří k těm hrám, u kterých si řeknete, že by asi nebylo dobré, kdyby byla zbytečně prodlužována. Navíc Gears of War 2vás jistě dokáže motivovat k dalšímu hraní. Ať už proto, že si to zkrátka budete chtít dát ještě alespoň jednou, nebo třeba proto, abyste našli všech jednačtyřicet předmětů, které napoprvé nenajdete téměř určitě.

Plusové body hra získává i za částečnou českou lokalizaci (menu a titulky), ale zároveň je strašná škoda, že se lokalizace provádějí tak, že povětšinou překladatel dostane prostý text, který přetlumočí víceméně bez znalosti souvislostí.

Působí proto poněkud toporně, když jsou Locusté označováni jako sarančata, místo, kde vás má vyzvednout vrtulník, je nazýván „bodem extinkce“ nebo když je hláška „Let's go, gears“ přeložena trochu neuměle jako „Pojďme na to, vojáci“. Nemluvě tedy o názvu zbraně „Kladivo úsvitu“. Tato hra by si v tomto ohledu zasloužila rozhodně více.

Týká se to pak zejména jarnějších prohlášení, kdy se v českém překladu při zvolání „Shit!“ na obrazovce objeví titulek „Do háje!“. Na druhou stranu je ale potřeba říci, že k problematice peprnějšího výraziva bylo přistoupeno vcelku střízlivě, takže ačkoliv Gears of War 2chlapi pro ostřejší slovo nechodí daleko, tak překlad nepůsobí nuceně nebo programově přisprostle. 

Když už jsme u těch hlášek, tak prim opět hraje hora masa Cole, alias Cole Train, jenž navíc tentokrát nepůsobí takovým tím jednodušším dojmem jako v prvním dílu, ale na charismatu mu to pranic neubírá, právě naopak.

Ostatně k nejlepším momentům ve hře patří okamžik, kdy Cole vtrhne na scénu, aby vás vytáhl z bryndy. Šťastnější shledání bychom v akčních hrách hledali docela dlouho.

Zabili Carmina! Parchanti!!
Pamatujete si postavu Carmina z prvního dílu? Byl to takový ten řadový voják, který zhynul hned v úvodu hry a díky modře svítícím průhledům v helmě jsme si ho v redakci interně pomenovali jako „Killzoňáčka“.
Carmine je ovšem zpět. Hned na začátku druhého dílu je vám totiž do party přidělen prakticky identicky vypadající nováček stejného jména. Dom se ho po chvíli zeptá, jestli nemá bráchu. Nejprve řekne, že má bratry čtyři, ale po chvíli se opraví, že už jen tři. Z toho by se tedy dalo usuzovat, že přinejmenším ještě tří dílů Gears of War se ještě dočkáme :-).
Protože snad nevyzradíme příliš, když řekneme, že ani druhý Carmine se konce hry nedožije.

Gears of War 2Perfektní je i nadabování prakticky všech postav, přičemž nejde znovu nevzpomenout, že nejlepší je i v tomto ohledu opět právě Cole. Pozadu však nezůstává ani grafika a to ani přesto, že občas se zde dokážete zaseknout za nějakým menším šutrem, což se za celou hru jednou povedlo i jednomu z Locustů.

Vizuálně je skutečně na co koukat, grafika je ostrá a detailní a Marcus je oproti prvnímu dílu o ještě o poznání zjizvenější, vrásčitější a jeho šátek z něj dělá ještě drsnější mašinu. Tohle vše ale pochopitelně platí i o dalších třech členech vaší skupiny.

Ať to tedy vezmeme z kterékoliv strany, tak se zkrátka druhý díl povedl více než skvěle. Pravda, svým způsobem, se jedná o to samé jako poprvé, ale několik drobných změn zkrátka dokázalo tento akční zážitek ještě o kus vylepšit. Pokud jste si navíc první díl oblíbili, nemáte proč váhat, protože Gears of War 2 představují velice příjemné setkání po dvou letech s těmi nejlepšími kámoši.Gears of War 2

Hodnocení: 90%

Ondřej Škoch:
Pokud jste patřili mezi ty, kterým se líbil lehce survival styl, nepropadejte na začátku hry panice. Epic se rozhodl ukázat, že nejde o konflikt, který řeší několik málo vojáků, byť kalibru Markuse, Doma či Cola, ale o skutečnou válku.

Někoho to možná uchvátí, jiný při pohledu na patetický proslov místního šéfa armády zvedne oči k nebi. Takže milovníci té pravé gearsovské mystiky, kteří jste se nejlépe cítili, když zeď prorazil Berserker, nebo z temnoty nalétávali Kryllové, zůstaňte v klidu. Začátek sice působí stylem, že by výměnu Locustů za frakci armádních sil planety Sera nikdo nezaznamenal, ale pak se vrací dobře známá atmosféra.

Gears of War zkrátka stojí na týmu svérázných osobností, které se vrhají tam, odkud by jiný s pištěním prchal a ačkoliv tu a tam se o podporu postarají vrtulníky, většinou Gears of War 2jste na to sami a je to dobře. Krátkodobá přítomnost tří nových postav je naštěstí událostmi promptně eliminována a ani ze zelenáče nestačíte dostat vyrážku.

Ne snad, že by počátek hry nebyl dobrý, ale Gears of War 2 nejsou akcelerující Porsche 917 se zrychlením z nuly na sto za 3 sekundy, ale připomínají vlak tažený obří parní lokomotivou, který se sice rozjíždí pomalu, ale pak už se valí jako balvan, který nezastaví nic. Takže opravdu nepropadat panice, stará gearsovská nátura je tu takřka i s chlupy.

Gears of War 2Co ale zamrzí, je určité podhodnocení či absence legendárních bossů z prvního dílu. Proč u všech bohů Sery zcela chybí Berserker!? Noční můra, prorážející zdi, nezničitelná žádnou zbraní mimo orbitálního laserového děla, která se každému postarala o pořádné pocuchání nervů uvnitř muzea i v troskách botanické zahrady?

Kam se poděli Kryllové, blesková černá smrt, řítící se z oblohy všude, kde chybělo světlo? Zbylí dva bossové skutečně impozantních rozměrů, pavoukovitý Corpser a dinosauří Brumak také ztratili na své děsuplnosti.

Setkáte se s nimi vždy za takových okolností, že vám jejich likvidace nečiní nejmenší problém. Co je ovšem ještě výrazně horší, není tu za ně žádná adekvátní náhrada. Až na ojedinělou výjimku jsou další potvory výrazně menší s menším sexappealem a hlavně soustředěná palba z nich vždy nadělá krvavé cáry. Řeč je tedy o potvorách, kterým stojíte tváří v tvář.

Gears of War 2Výrazně se zato rozrostlo locustí plémě. Nebo se spíše odělo do různých brnění a dostalo všemožnou výzbroj. Rotační kulomety a plamenomety nejsou nic tak zvláštního, ale Locust s image husitského bojovníka s pavézou a řemdihem přece jen překvapí.

Mimochodem s uzmutým štítem postupujete suše i proti tradiční kulometné „troice“ a můžete se jen usmívat, jak se náboje odráží.

Styl boje se jinak výrazně nezměnil, zajímavým nápadem je schopnost Markuse po fatálním zásahu doplazit se k Domovi, či jinému spolubojovníkovi a nechat se oživit. Zvláštní kasta kněží mezi Locusty zvládá totéž, takže je likvidujte včas a padlé Locusty dorážejte. Co je na kusy, oživí jen Pánbůh a ten na straně Locustů není. Na vaší žel také ne, takže když z Markuse zůstane jen flek, nemá Dom co oživovat.

Co je ve hře naprosto fantastické a znovu to dokazuje mistrovství Epicu, je design Gears of War 2podzemí. V říši Locustů si budete připadat jako v Jiříkově vidění. Neexistuje nic, co by více připomínalo herně zpracovaného H. R. Gigera.

Můžete si říkat cokoliv o nedůležitosti vizuální stránky hry, u Gears of War 2 to zkrátka neplatí a v okamžiku, kdy se v lokaci zbavíte nepřátel, pak vězte, že se budete rozhlížet, zírat, třeštit oči a potichu designérům v duši tleskat. Nahlas ale raději ne, to byste museli pustit ovládač a to se v Gears of War 2 nevyplácí.

Stojí tu fantastické paláce, jejichž architektura nemá nic společného s pozemskou, jen čekáte kdy vyleze Alien. Sídlo locustí královny, na kterou stojí za to se těšit, je jako kdyby se legendární babylónská věž křížená se šikmou věží v Pise propadla do Dantova pekla. Jaké jsou fantastické obří exteriéry jeskyní s titánskými sloupy ani nelze popsat, musí se to vidět. Stejnou nádherou září i interiéry. Každý čtvereční centimetr zdiva je pokryt bizarními reliéfy a basreliéfy, vše pak v magicky působícím Gears of War 2světle tamních lamp.

Nakonec právě zde je úspěch série Gears of War. Ohromit fascinující hrůznou krásou jak prostředí, tak nepřátel a vrhnout vás do atmosférické akce.

Je skutečně těžké říct, zda je lepší původní díl (ideálně v PC verzi, kde si užijete boje s Brumakem), nebo díl druhý. Je to na vás. Mimochodem, čekejte, až skončí titulky, Cliff Bleszinsky nemá Hidea Kojimu jako idol nadarmo.

Hodnocení: 92%

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

91 %

Čtenáři

87 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 477 čtenářů

Témata: Motorová pila, Vlak


Nejčtenější

Watch Dogs
KOMENTÁŘ: Herní kauzy a pseudokauzy. Čemu věřit?

Pokud pravidelně sledujete dění na herní scéně, jistě vám nebude dělat problém vybavit si nějaký prohřešek, trapas, nebo prostě „fail“, kterého se vůči...  celý článek

Cook, Serve, Delicious! 2!!
Ukažte Pohlreichovi, kdo je tady šéf. Recenze Cook, Serve, Delicious 2

Gastronomie už pomalu proniká i do her. Druhý díl originální akční hry Cook, Serve, Delicious! 2!! je tak povedený, že pobaví i toho, koho vařit vůbec nebaví.  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Mario & Luigi: Superstar Saga + Bowser’s Minions
Hopsavé RPG je zpět a krásnější. Recenze Mario & Luigi: Superstar Saga

Netradiční, avšak stoprocentně funkční a zábavná kombinace RPG a hopsačky se ukázala jako recept na hit. Proč si tak nezopakovat díl, kterým to vše začalo?  celý článek

Další z rubriky

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Hellblade: Senua's Sacrifice (PC)
Hellblade je dokonalá simulace šílenství, kde vítězí forma nad obsahem

Netrpělivě očekávaná hra Hellblade klame tělem. Místo akční a brutální hratelnosti přináší spíše přemýšlivou návštěvu do hlavy člověka postiženého duševní...  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.