German Truck Simulator je pro všechny, kdo rádi jezdí s kamionem

V této hře nebudete epickým hrdinou ani skvělým závodníkem. Váš úkol je prostší: dovézt zásilku z jednoho bodu do druhého. Zvládnete to?

Herní světy bývají hektickými místy. Jeden aby v nich neustále střílel, zachraňoval světy (v lepším případě jen princezny) nebo vyhrával adrenalinové závody. Kdo to má pořád zvládat?

Komu hektičnost příliš nevoní, nebo si od ní chce jen odpočinout časem stráveným točením volantem a koukáním z vyvýšeného okna na okolní provoz, měl by svou pozornost věnovat právě German Truck Simulator.

Je to další titul z dlouhé řady těch simulujících kamioňácké krasojízdy po celém světě. Možná víte, že za hrami z této série (např. Euro Truck Simulator, ale třeba i Bus Simulator) stojí české studio SCS Software a možná vás zaujme, že česká vývojářská škola začíná být ve světě známá hlavně kvůli těmto počinům. Na Mafii a Operaci Flashpoint už se trochu zapomíná.

Vězte, že pohodový sobotní večer si desítky tisíc hráčů představují následovně: sednou si k počítači a začnou převážet virtuální zboží z jednoho bodu do druhého. V kamioňáckých hrách o moc víc nejde, přesto jsou ale nebývale úspěšné, byť jen v budgetovém segmentu.

Pakliže už jste někdy hráli některou ze zmíněných her nebo třeba nejznámější z nich ze série 18 Wheels of Steel, víte zhruba, co vás čeká. Tentokrát se jen veškerá pozornost upírá na Německo, kde mají špeditérské firmy dlouhou tradici. Zřejmě ne náhodou se největší množství fanoušků kamioňáckých her rekrutuje odsud.

Nejprve si najdete místo u některé ze čtyř špeditérských společností a rázem obdržíte základní informace, které vás v cuku letu naučí, jak se řídí takový virtuální kamion a co zhruba se od vás očekává. Není to vůbec, ale vůbec složité.

Nebudete čekat dlouho a dostanete svou první zakázku. Ještě než prošlápnete plynový pedál až na podlahu, čeká na vás menší ekvilibristika s nacouváním ke správnému návěsu. Z herní perspektivy to nemusí být úplně jednoduché, ale jak vás nápověda správně upozorní, stiskem jednoho tlačítka se přenesete do ptačího pohledu, odkud to jde o poznání lépe.

A pak už se můžete konečně dát na cestu. Jedeme z Rostocku do Dortmundu, což je už je docela štreka. Po čase ji ale budete znát nazpaměť, stejně jako všechny ostatní. Autoři se totiž s rozsahem hry příliš nerozšoupli.

Vzhledem k tomu, že se soustředí na jediný stát, čekali bychom větší důraz na detail, větší množství lokací a hustší silniční síť. Takhle se budete muset spokojit s osmnácti městy, která zřejmě aspoň z doslechu budete znát: Berlín, Mnichov, Kolín, Norimberk, Frankfurt, Stuttgart, Lipsko, Drážďany, Erfurt, Hannover, Brémy či Hamburg.

Silniční síť se skládá převážně z dálnic a minima rychlosilnic a už vůbec nečekejte, že by byla vytvářená na základě skutečnosti. Ostatně, dálnice s jejich okolím stejně vypadají takřka všude stejně.

Do cílové destinace můžete dojet buď po paměti a podle ukazatelů, nebo použít mapu, kterou si nově můžete zobrazit v kabině. Skutečná navigace ale zatím chybí. Hra je nicméně tak přehledná, že nejkratší trasu trefíte od oka. Aby šlo o opravdu fajnšmekrovskou záležitost, musela by být silniční síť hustší, aby si řidiči skutečně mohli vybírat, kudy pojedou.

Jedete, jedete a pro změnu zase jedete. Krajina kolem příjemně ubíhá, neopatrní řidiči se sklony k mikrospánku občas sejmou nějaké to auto. Ale to nevadí, jede se dál.

Jediné, co by vás mělo trochu vytrhnout z letargie, je nutnost dojet do cíle včas. Časové limity jsou nicméně vcelku velkorysé, a kdo se nebude vysloveně loudat, neměl by mít problém. Kdo se však loudat bude a dojede pozdě, bude se muset smířit se sníženou odměnou.

Na konci řidičské šichty musíte ještě s vypětím všech sil zaparkovat s návěsem, což už není tak jednoduché jako jeho vyzvednutí, a to ani z ptačí perspektivy. Především nevyježdění zelenáči budou mít s couvačkou problémy.

Za úspěšně splněné zakázky dostáváte body prestiže, které vám pomáhají k dalším úkolům a samozřejmě také zajímavějším mašinám. Jednoho dne to dotáhnete dokonce tak daleko, že si založíte vlastní špedici.

Zaměstnáte až pět šoférů, a to dá rozum, že se svého řemesla sami nevzdáte, takže kromě řízení firmy budete stále jezdit. Rozdíl bude ten, že si zakázky začnete vyhledávat sami a rovněž opravu mašin zatáhnete vy. Zato ale s trochou snahy vyděláte slušný balík.

German Truck Simulator vypadá pěkně, tedy za předpokladu, že ho nezačnete porovnávat s aktuální vysokorozpočtovou produkcí. Od té je po technické stránce vzdálen asi jako Berlín od Mnichova. Grafika je to jednu ale spíše dvě generace stará a určitou pochvalu snesou snad jen slušné modely kamionů včetně jejich interiérů. Pakliže jste hráli některý z předchozích dílů, ať už se jmenoval jakkoliv, pak víte, jak German Truck Simulator vypadá. Engine se totiž nezměnil a zřejmě ještě dlouho nezmění.

Vysloveně odpudivá na pohled ale hra není a příležitostní hráči, kteří jsou její cílovou skupinou, ocení nízkou hardwarovou náročnost. Co se však dá omluvit jen velmi těžko, to je mizerné ozvučení. Člověk si chce vychutnat správný zvuk páchnoucího naftového motoru a dostane něco, co připomíná spíše sekačku na trávu, ve vyšších otáčkách pak velorex.

Po skutečných novinkách v konceptu (pomineme-li zúžení evropského prostoru na Německo) bychom se museli pídit lupou, a stejně bychom nejspíš nic nenašli. Autoři se spolehlivě drží toho, co jim vydělává peníze, a to dokonce tak vehementně, že neodstranili ani nepříjemné bugy, které nadšené šoféry trápí už po několikáté. Třeba zasekávání vozidel na křižovatkách stále nebylo odstraněno.

German Truck Simulator se vymyká tradičním škatulkám, a je proto obtížné ho objektivně zhodnotit. Pro hráče propracovaných akcí či závodů rozhodně není. Je to hra, která zaujme ty, kdo mají z nějakého důvodu silný vztah ke kamionům (a takových lidí je docela dost) a užívají si doslova meditativního charakteru, který tyhle tituly vyzařují.