Ghost Master je jednou z nejoriginálnějších her za posledních pár let. A přitom vypadá tak nenápadně. Podobně jako skutečná strašidla i on ale svou výjimečnost maskuje a nasazuje mimikry The Sims. Mezi touto klasikou a Pánem duchů je však jeden zásadní rozdíl. Zatímco v The Sims jde o dobro panáčků a pokorné plnění tužeb, o kterých ani sami nevědí, že existují, v Ghost Masteru o dobro nejde. Jde o to co nejvíce simáky vystrašit, probudit v nich skryté obavy, odhalit jejich noční můry a totálně zrušit jejich psychickou rovnováhu. Kdyby tohle Sick Puppies vzali vážně, asi by vznikla dost hrůzostrašná hra (mnohem morálně horší než Postal 2), naštěstí ale projevili dostatek nadhledu a vše zpracovali humorným a správně škodolibým stylem.
Popis možností hraní bude tentokrát velmi stručný. Ghost Master nabízí jednu kampaň o celkem čtrnácti misích, čímž veškerá legrace končí. Ano – jakkoliv se to zdá neuvěřitelné, obzvláště vzhledem k průměrné hrací době mise, která nepřekračuje hodinu čistého času, je to tak. Jedná se zdaleka o nejvážnější chybu hry, která sráží hodnocení o pěkných pár procent.
|
Boo je jedním z nejzákladnějších strašidel. Vypadá jako tradiční kus prostěradla ve tvaru nedokonalé humanoidní postavy, avšak se škodolibým úsměvem na tváři a lehce zelenou "pokožkou". Jeho pouto je vevnitř, takže může být prakticky v libovolné místnosti, dokáže bafat na lidi, levitovat předměty po místnosti či chrastit neviditelnými řetězy. Má své místo jisté prakticky ve všech misích, protože jde o dobrou variantu pro neslavné začátky.
Na druhou stranu: menší množství úkolů umožnilo Sick Puppies pořádně se soustředit na jejich design. Každá mise je tak výjimečná a nabízí jiné zajímavé situace – jednou bude cílem přerušit spiritistickou seanci, jindy si hráč bude chtít přidat do svého týmu extra silného démona, k čemuž musí využít partičky jakýchsi satanistů, kteří se nakvartýrovali do lesního srubu a je třeba je sestrašit do podzemí a nechat objevit knihu, s jejíž pomocí kýžený přízrak přivolají. Pěkná je kupříkladu mise odehrávající se na několikapatrovém parníku, kde Pán duchů vysvětlí mafiánskému donovi, že strašidla opravdu existují.
Mise probíhají podle vcelku podobného scénáře. Nejprve je nutné vybrat si několikačlenný tým strašidel, která budou úkol plnit. Vybírat je na konci možné až ze čtyřiceti devíti kousků, do začátků ale hráč zdaleka tolik nedostane. Každý duch je charakterizován krom jména a unikátní podoby (nejrůznější čarodějnice, piráti, mafiáni, duchové opravářů, klasická "prostěradla", obří pavouci nebo létající oční bulvy…) také svými schopnostmi. Celkem jich má devět odstupňovaných podle účinnosti a nejde rozhodně jen o stupňující se efekt – každá schopnost je jedinečná a ve výsledku je tu tak obrovská škála způsobů, kterak znepříjemnit lidičkám život.
|
Ghastly, to už je těžší kalibr, který nenechá ani ty nejotrlejší smrtelníky v klidu. Vypadá jako obtloustlý maník v černém plášti, který by nebyl ani tak strašný, kdyby neměl ty háky místo rukou a neliboval si v tom si s nimi před zraky lidí rozpárávat hlavu. Má ale i další schopnosti, neméně silné a strašlivé. Tomu odpovídá jednak jeho plazmová náročnost, jednak nutnost připoutat ho k objektu spjatému s násilím, což je zrovna jedna z nejvzácnějších sort.
Za každou vyřešenou misi přibude do banku určitý obnos takzvané zlaté plazmy, za niž je možné nakupovat strašidlákům nové schopnosti, není jí ale mnoho, a tak je třeba se vždy dobře rozmyslet, co se zrovna hodí.
Když je tedy tým vybrán a mise spuštěna, rozevře se před hráčem klasický izometrický pohled na danou lokaci. Všechny jsou vícepatrové, naštěstí ovládání je vyřešeno opravdu přehledně. Vlevo dole jsou šipky pro přechod mezi patry a možnosti rotace a zoomu (což lze ale dělat i myší s kolečkem), po levé straně jsou pak portréty všech strašidel přítomných na místě činu. Na straně pravé je pak možné si prohlédnout stav všech smrtelníků v budově. Prostředí je detailní a interaktivní, postavy se pohybují jako ve skutečnosti – zajdou si do koupelny, na chvíli se sednou na gauč, pak se jdou koukat na televizi… nicméně hra se odehrává v poměrně krátkém čase, postavy tak nespí, nechodí do práce a neprovádějí řadu dalších běžných činností.
Většina předmětů je označena různými slůvky jako Electrical, Violence či Emotional. Jsou to klíčová slůvka, protože ne každý duch může být umístěn na libovolné místo. Každý z nich se totiž váže vždy jen k určitému typu předmětů, osob či prostoru (venku, vevnitř, u vody atd.).
|
Clatterclaws platí především na osoby ženského pohlaví. Je to totiž zástupce říše pavouků - a to pořádný. Dokáže takové fajnově věci, jako například pavouci zničehonic se snášející na záda v obrovských množstvích, neviditelné sítě a další a další nechutnosti, na které sám raději nevzpomínám, protože pavouky v lásce také dvakrát nemám :o). Zkrátka - velmi nepříjemný a nechutný strašák, každopádně dobrá volba...
K umístění ducha a spuštění jeho schopností je třeba ještě jediná surovina – plazma. Ta není totožná s plazmou zlatou, dostává se do začátků, ale jen v malém množství, které sotva stačí na vyvolání nejslabších dušíků. Další plazmu je pak nutné si perně vybojovat. Za každé leknutí, výkřik strachu či zkrátka strašící úspěch se připíše pár bodů k dobru. Strašení je značně variabilní a vyplatí se počítat se specifickými vlastnostmi jednotlivých typů lidí – někteří se bojí zvířat, pavouků apod., jiní se nejvíce leknou, když na ně někdo vybafne zpoza skříně nebo zničehonic začne ze zdi stříkat voda. Nicméně – s variabilitou to není zase tak slavné. Často se stává, že hraní spočívá jen v rozmísťování duchů do frekventovaných místností a následném čekání a občasném zesílení strašení.
Naštěstí jsou tu bonusové úkoly, které je možné plnit v mezičase. A docela se to vyplatí, protože za ně přibudou do arzenálu Pána duchů nové typy strašidel. V každé misi se totiž nachází několik místních duchů, kteří zde zemřeli nějakou strašlivou smrtí (opravář, který skončil svou kariéru u prvního bojleru, tak trochu fekální duch, jenž ukončil svůj život v kadibudce, paparazzi novinářka na mafiánské lodi a další podobná individua) a jsou připoutáni k určitému předmětu pevným poutem.
|
A aby byl seznam duchů v recenzi trochu variabilní, nabízíme pohled na jedno strašidlo čistě venkovní. Jak už název napovídá, Weatherwitch si libuje v nejrůznějších hrátkách s počasím - umí vyvolat nepříjemný vítr, mlhu, vánici a vůbec se jedná o užitečného pomocníka pro venkovní mise v lese a jinde. Je potřeba ji ale nejprve osvobodit z vězení ve vysavači. Zelená dáma s tváří smrtky pak udělá v týmu spoustu dobré práce.
Splněním určitého úkolu (pianista se dozví jistou melodii, někdo objeví tělo mrtvého mechanika v komíně) ho ale lze přetrhnout a vděčné přízraky se rády přidají do týmu.
Technické zpracování Ghost Mastera je perfektní a těžko na něm lze najít něco, co by si zasloužilo větší kritiku. Je vidět, že autoři přistupovali ke tvorbě s lehkostí a humorem, že se zkrátka bavili. Všudypřítomné vtípky, skvělé intro, obrovská řada různých duchů, možnost dívat se očima strašících i strašených (kterým pěkně hororově tepe srdce) – to všechno jsou devízy, které je možné a nutné přičíst Sick Puppies k dobru. Stejně tak správně maniakiální hudba a zvukové efekty, které perfektně sedí k atmosféře hry. Škoda ale je, že za dvě tři pohodová odpoledne každý kampaň dohraje – a dál už si může jen zkoušet dosažení lepšího skóre a času. Nebýt této minely a menších problémů v hratelnosti (na druhou stranu – z řady titulů se stávají v jistých okamžicích čekací hry, některé to však dovedně maskují, což se o Ghost Masteru dá říci jen s oběma očima zamhouřenýma), mohl si Ghost Master odnést i vyšší hodnocení. Takhle je to sice hezká, ale ne výjimečná realtimová strategie.
5. 6. - minirecenze české verze hry
Podobně jako všechny hry vydávané u nás CD Projektem byl i Ghost Master přeložen do češtiny. Kvalita překladu je na lehce nadprůměrné úrovni, i když některým chybkám (resume game jako obnovit hru zní trochu divně, proč ne prostě pokračovat?) se autoři přece jen nevyhnuli. Lokalizace Ghost Mastera celkově nebyla kdovíjak náročnou záležitostí, texty jsou povětšinou kratší. Není tedy divu, že v nich nejsou chyby pravopisné a drobnůstky v překladu, jako ta výše zmíněná, lze odpustit. Prakticky jedinou obtížnější záležitostí bylo zkracování českých názvů na nepříliš rozměrná tlačítka ve hře. To se většinou podařilo, i když napoprvé bude člověku asi chvilku trvat, než pochopí významový rozdíl mezi ikonami u smrtelníků (přejít na místo, kde se nachází, zobrazit ho z pohledu třetí osoby a podívat se jeho očima). Překlad textů lze tedy hodnotit velmi dobře. A protože dabing zůstal v původním jazkyce (s jednou čestnou výjimkou - dabované outro), nezapomeňte si dle rad manuálu zapnout titulky - připravili byste se tak o briefingy a vtipné představování místních duchů.
Spolu s českou verzí hry distribuuje český vydavatel i bonusové CD, kde se nachází oficiální trailer, velice zajímavé asi patnáctiminutové video, kde Greg Barnett a další lidé ze Sick Puppies popisují průběh vývoje hry, dále pak artworky, wallpapery, soundtrack hry (mimochodem perfektní), či vytisknutelný plakát se všemi duchy. Pěkné jsou i utilitky jako Desktop Buddy (na ploše straší Boo), balíček artworků, screenshotů, zvuků a dalších věcí pro fanoušky a konečně zbrusu nový člen strašidláckého týmu Windwalker.
Celkově lze práci českého distributora hodnotit pozitivně - především bonusové CD je opravdu kvalitní a fanoušky hry potěší.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
