Ghostbusters: The Video Game PC - místo filmu vychází hra

Nikdy nenatočený třetí díl Krotitelů duchů se nyní konečně představuje v herní verzi a vtipný scénář rozhodně nedělá ostudu.

Ghostbusters

Nestává se často, aby se herní médium dočkalo pocty v podobě faktického splynutí se slavnou filmovou sérií. Obzvlášť když je ta série tak slavná jako byli svého času Krotitelé duchů (Ghostbusters). Z dvojice snímků se stal kult a jen nepřízeň osudu zabránila vzniku třetího dílu.

Tedy vlastně nezabránila. Filmaři si jeho vznik přáli tak urputně, že se neváhali spřáhnout s herní branží, změnit formát a vtrhnout s trojkou místo na plátna kin na obrazovky počítačů a televizí (vybavenými konzolami).

I tak to málem nedopadlo. Původní vydavatel Vivendi se po fúzi s Activisionem začal na kdysi s velkou pompou ohlášený projekt dívat značně nedůvěřivě a nakonec ho neváhal hodit přes palubu. Mohl to být definitivní konec Krotitelů duchů.

Naštěstí se ale zjevil vydavatel Atari a díla zkušeného vývojářského studia Terminal Reality se chopil. Dokonce mezi aktuálním a bývalým publisherem proběhla mediální přestřelka o to, zda Ghostbusters mohou být skutečně úspěšnou hrou. Popravdě, komerční úspěch se u takového titulu odhaduje obtížně, pro nás je ale teď důležitá především kvalita.

Příběhově Ghostbusters: The Video Game opravdu navazují na filmy. A je až s podivem, nakolik se původní tvůrci, v tomto směru ztělesňovaní především scénářem Aykroyda a Ramise, dokázali sžít s pro ně novým médiem i tvůrci herní mechaniky. Výsledek totiž působí opravdu dobře a díky nepřebernému množství hlášek a narážek na filmy tvoří s předchozími díly koherentní celek.

A to i přesto, že si tvůrci museli vypomoct známou berličkou v podobě nového hlavního hrdiny, jenž trojici ostřílených krotitelů sekunduje a plní úkoly v první linii, byť často s vydatnou pomocí kolegů. Nový hrdina vstupuje do dění vysloveně jako tělesná schránka ovládaná hráčem, na niž sice ostatní mluví, ale ona sama se do scénáře zapojuje jen pasivně.

Je docela škoda, že si místy budete připadat jako němý příbuzný, na druhou stranu známí kolegové, kteří se svým hereckým předlohám pochopitelně výrazně podobají, prázdný prostor dokáží vyplnit více než dobře. A možná bylo moudrým rozhodnutím nechat vtipné rozhovory jen na nich a netahat do nich víceméně bezejmenného a neznámého hrdinu. Jen si na to hráč musí zvyknout.

Autoři se pokoušeli o jakous takous volnost, která vzdáleně připomíná freeroamingové tituly typu GTA 4, ale opravdu jen vzdáleně. Sem tam si můžete vybrat, co budete dělat, ale Ghostbusters je – i pro potřeby silného příběhu – více lineární hrou než se na první pohled může zdát. A není to v neprospěch věci.

Mise jsou navíc rozkouskované do několika částí a občas se nevyhnete loadingové obrazovce, která pocit volnosti stejně kazí. Tady bychom si postěžovali na příliš dlouhé nahrávání ne zase tak rozlehlých lokací, které při dnešních technologických možnostech už rozhodně nepůsobí jako nutné zlo, spíše jako nedostatek optimalizace.

Hlavní činností v Ghostbusters je pochopitelně likvidace všelijakých, povětšinou vtipně a obskurně stylizovaných duchů. Jejich lov vás zavede na nejrůznější místa. Například do centra města, za město do opuštěných, potemnělých a tak nějak zvláštně hororových míst, nebo třeba do hotelu či knihovny. Co se týče prostředí, stereotyp nehrozí.

Rutina se bohužel dostavuje se samotným průběhem misí. Jistě, od začátku do konce je osvěžují vtipné hlášky, srandovní výjevy a sem tam i nějaké to překvapení. Jenže Ghostbusters jsou žánrově akční hrou a právě ta akce je nejslabším článkem jinak velmi kvalitního a dobře zpracovaného titulu.

Na zádech máte typické monstrzařízení zbastlené na koleni v podzemních laboratořích krotitelů. V ruce potom jeho vývod, z nějž proudí pro duchy nepříjemná energie. Likvidace duchů přitom jede podle jednoho mustru.

Naběhnete do zamořené lokace, v lineárních prostorách se chvíli pídíte se senzorem na hlavě po tom, kde by duchové asi tak mohli být, a když je najdete, spustí se dosti nepřehledná akce. Nejprve je zapotřebí duchy zpacifikovat energetickými výboji, polapit je do nich, několikrát s nimi fláknout o zem, pohodit na zem zvláštní pastičku a snažit se do ní ducha narvat.

Hráč disponuje pouze pozitronovou zbraní, tu je ale možné postupně vylepšovat a přidávat jí nové funkce. To hru jistě ozvláštňuje, ale ne natolik, aby se z ní stala skutečně adrenalinová a napínavá jízda.

Aspoň, že duchové nejsou monotónní. Kromě jejich klasických průhledných ztělesnění se navíc setkáte i s příšerami, které duchové ovládají. Umí rovněž získat kontrolu nad předměty, jež na vás budou buď házet, nebo z nich sestaví haraburďácké démony.

Dá rozum, že po rozmíškách duchů a krotitelů zůstává na místě pořádný čurbes. Ghostbusters pro tyto účely disponují slušným a ochotným fyzikálním modelem, který je pro herní vyžití snad i trochu přestřelen, aby vše hezky létalo a ničilo se.

Ghostbusters jsou primárně konzolovým počinem, jenž dorazil na počítače s menším zpožděním. Jsme ale rádi, že konverze dopadla přinejmenším nadprůměrně (snad až na vyšší HW náročnost). Ovládání klávesnicí a myší funguje na jedničku. Kdo chce, může si vypnout automatické zaměřování paprsku, což hru o poznání ztíží. S rozlišením a přizpůsobením na plejádu monitorů rovněž není problém.

V počítačové verzi bohužel chybí multiplayer, který je na konzolích přítomný. Kooperace krotitelů proti duchům není vůbec špatná zábava a je otázkou, proč na PC chybí. Zábavu by jednoznačně podpořila.

Ghostbusters: The Video Game jsou poněkud rozporuplným počinem. Na jednu stranu je to skvělá příběhová věc, opravdu dobře rozšiřující filmové univerzum. Je vtipná a nechybí jí nápad. Avšak akční part, jenž tvoří druhou výraznou část hry, zkrátka není dostatečně variabilní na to, aby z Ghostbusters mohla být opravdová pecka.