Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ghostbusters The Videogame– krotitelem joypadu

  0:01aktualizováno  0:01
Filmové licence nás děsí víc než poltergeist. Ale možná magie čtvrt století starého hitu dokáže zkrotit i tu licenci.
77

Ghostbusters: The Videogame

Platforma: PC
Výrobce: Terminal Reality

  • Detailní plynulá grafika
  • S trochou cviku dobrá hratelnost
  • Pocit účinkování v původních filmech
  • Ovládání dá zpočátku zabrat
  • Lineární design
  • Samé nahrávání

Pokud to berete jako pokračování skvělých filmů, budete se scénářem spokojeni. Jako hra už jsou Ghostbusters o poznání rozporuplnější, za což nese vinu především příliš rutinní a nezáživná akce.

Herní karta

Ghostbusters

GhostbustersSoučasníci tomu snad ani nebudou věřit, ale než se Bill Murray nadobro ztratil v překladu s pugétem zlomených květin, býval to docela legrační chlapík. No vážně. A dokonce sváděl holky. Fakt – podívejte se na první Ghostbusters.

Ano, je jim pětadvacet, ale to je přece krásný věk. Jen sucharovi nezvednou náladu. A ani „dvojka“ není marná. Pravda, ze značky se rychle stala zběsilá franšíza a o některé plody není co stát. Kupodivu se ale zdá, že ke dnešní videohře přistoupili výrobci docela zodpovědně.

Chytání ducha má tři fáze.

Už začátek vypadá slibně. Hrdinové jsou si podobní, mluví je vesměs původní herci a sedí i všechny známé reálie. Centrála, auto, „nádobíčko“, hotel a tak dále. Grafika je ostrá jako břitva a dobře drží – co chtít víc? Pravda, něco by se našlo. Třeba bychom nemuseli každou chvíli vidět nahrávací obrazovku. Ale nešť, ta detailní grafika si holt Ghostbustersvybírá svou daň.

Hráč je přijat ke Krotitelům duchů jako nový člen týmu, což jsme si jednak vždycky přáli, jednak to dává nenásilný smysl tutoriálu. Žel, zpočátku se zdá, že je hra až příliš realistická. Ve filmu nevypadalo chytání duchů jako úplná hračka – ještě aby – a ona to ani ve videohře zrovna hračka není.

Chytání ducha má tři fáze. Zaprvé ho musíte výboji z Proton packu oslabit natolik, že se s ním dá pracovat. Postup tohoto oslabování můžete sledovat na malém kruhovém ukazateli na „těle“ zasahovaného ducha. Jak ukazatel ubývá, vaše šance se blíží. Až do poslední chvíle je ale duch zatraceně čilý a navíc se vaše zbraň přehřívá a musíte ji chladit – to je ale naštěstí dílem okamžiku.

GhostbustersVe chvíli, kdy ukazatel síly chytaného ducha klesne na nulu, nastává fáze číslo dvě: provizorní lapení kořisti, takže vám „visí“ na výboji a můžete s ní fyzicky manipulovat. Pokud se tedy neutrhne, což je takřka pravidlem. Cílem je samozřejmě ve fázi číslo tři dostat ducha do definitivní pasti. Past lze kdykoli vyhodit na zem před sebe – vytryskne z ní světelný paprsek a když k němu ducha dovlečete, z paprsku se stane světelný vír, nasávající vaši oběť dovnitř.

Potíž je ale v tom, že duch se může vysmeknout dokonce i ze světelného víru - a jede se nanovo. A to přitom ani jen dostat ducha na dosah pasti nebývá zrovna brnkačka. Naštěstí máte možnost kdykoli metnout past kamkoli, třebaže už jste ji před chvílí hodili jinam. Stará prostě zmizí a objeví se na místě aktuální volby. Moc logické to sice není, ale budete za to vděční.

Rovněž vaši kolegové házejí pasti – nespokojte se ale tím, že už nějaká leží na zemi Ghostbustersa metněte ještě svou vlastní. Víc pastí, víc šancí. K tomu si však připočtěte, že duchové se zpravidla vyskytují v hojném počtu, dělají ohromný kravál, metají po vás sliz, hmotné předměty, plazmu, oheň a kdovícoještě, a máte zhruba obrázek o tom, o jaký typ hry jde. Na nějaký kradmý postup se tu opravdu, ale opravdu nehraje.

Za malou námahu získáte speciální artefakty.

Kromě duchů, kteří se chytají, jdou po vás ještě hromady jiných potvor, které se nechytají, nýbrž rovnou likvidují – oživlé kamenné sochy, oživlé nástěnné svícny, oživlé kdeco. Naštěstí váš arzenál, ač vycházející z jediného zdroje, rychle bobtná, takže to můžete protivníkům patřičně osladit. Přesto není nic vzácného, že se najednou válíte na zemi uprostřed zarudlé obrazovky a neschopni pohybu čekáte na pomoc. Pokud jsou v témže stavu i všichni vaši kolegové, je tu restart checkpointu.

GhostbustersCheckpointy s autosavem jsou rozmístěny v poměrně lidumilných rozestupech, ale i tak se vyplatí nenechat se unášet zápalem boje a raději neprodleně léčit „padlé“, než si říkat „hned, hned, jen co toho smrada dostanu, už to skoro je“.

Negativem vzájemného léčení je jeho nemile rostoucí frekvence, pozitivem fakt, že se ještě lépe vcítíte do role člena sehrané party. A věřte, že to spolu s velmi zdařilým vzhledem vašich kamarádů dává vskutku kvalitní filmový zážitek. Pokud jste čirou náhodou ty dva staré kousky neviděli, honem to napravte, jinak budete mít ze hry pouhý zlomek možného zážitku.

Murray drogy nebere, jen si šetří hlas
Nejeden známý herec, co se propůjčil videohře, se pak musel při shlédnutí výsledku červenat hanbou, takže se nelze divit, že se do tohoto oboru filmové stars dvakrát nehrnou. Jako se ale nemusí stydět Radoslav Brzobohatý či Květa Fialová za své účinkování v Poslovi smrti, tak ani hvězdy původních Ghostbusters nechodí kanály jinde než ve filmu a ve hře. V té uslyšíte Billa Murraye, Dana Aykroyda, Harolda Ramise, Ernieho Hudsona, Williama Athertona, Briana Doyle-Murraye a Annie Potts.

V zahraničí Murrayovi vytýkají, že mluví, jako kdyby se před chvílí probudil a chtěl rychle sbalit šek a jít zase spát, ale to je holt poslední dobou jeho styl. Hlavně že se vůbec zúčastnil, na rozdíl od takového Ricka Moranise (zmatený Louis Tully) a především – třikrát běda! – Sigourney Weaver (ve své době sexy Dana Barrett). Ale buďme vděčni, že se dali dohromady alespoň někteří. Dan Aykroyd a Harold Ramis se prý i podíleli na scénáři hry, ovšem pouze „menší měrou“. Takže za to, co se snad nepovedlo, nemohou.

GhostbustersHra ale není jen o chytání duchů. Mezi všemi známými udělátky, k nimž přibyde i pár fungl nových, máte samozřejmě k dispozici i slavný detektor, plus brýle se skenerem. Skener slouží ke zjištění slabých míst nepřítele a z nich vyplývajícího správného umravňovacího postupu, zatímco detektor se hodí na odhalení poschovávaných duchů, správné cesty či skrytého bonusu.

Za malou námahu tak získáte speciální artefakty, jednak doprovázené vtipnými průvodními texty, jednak i vynášející nějaký ten peníz. Za získané oběživo pak upgradujete vybavení. A taková vylepšená past se vyplatí.

Co se týče level designu, střídají se bohužel dva základní modely: naprosto lineární tunel a lineární tunel se slepými odbočkami. Připočtěte si četné skripty a moře již zmíněných nahrávacích obrazovek a je vám jasné, že filmovému zážitku byla obětována veškerá svoboda. To je sice nepopiratelná škoda, ale na druhou stranu Ghostbustersvšechno dobře funguje a vleče hráče vpřed, takže stěžovat si znamená chtít nějakou úplně jinou hru.

Jiným menším problémem je příběh. Ač se hra teoreticky odehrává v roce 1991 a navazuje na Ghostbusters 2, cílem tvůrců je zjevně především protáhnout hráče notoricky známými scénami, takže výsledkem jsou akce jako „Hotel Sedgewick znovu zamořen duchy“, „šlehačkový námořník znovu v ulicích“, „veřejná knihovna znovu v ohrožení“ a tak dále. Moc duchaplně to nepůsobí, ale na druhou stranu to vlastně za chvíli ani nevnímáte a „nový“ zážitek se vám slévá s pocitem účinkování v původním filmu.

Navíc, ať je dějová linka, jaká chce, dialogy jsou v pořádku a občas se člověk i pousměje, jako když duch rybáře magicky vyrobí v horních patrech hotelu moře a zdola letí otázka, zda někomu nepřetekla vana. S čímž souvisí i fakt, že ač šlo vždy o odlehčenou komedii a žádný horor, tvůrci hry vystihli mysteriózní potenciál námětu Ghostbustersa některé duchařské scény jsou velmi atmosférické a nápadité.

Titul obsahuje i multiplayer, jenž do jisté omezené míry uspokojí nenaplněnou touhu po kooperaci s kamarády v příběhovém módu. Klasicky si lze nastavit parametry dle libosti, anebo se zúčastnit předpřipravené hry. K dispozici jsou režimy Survival, Destruction, Slime Dunk, Protection, Thief a Containment. Tudíž se můžete jak společně bránit vlnám nepřátel, tak soutěžit v chytání duchů, či v ochraně předmětů.

Výsledkem je tedy vizuálně působivý a současně velmi dobře hratelný titul, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi předlohy. Už proto, že jde dle našeho názoru o zdaleka nejzdařilejší pokus o herní zpracování námětu. Na zpočátku trochu kostrbaté ovládání si rychle zvyknete a pak už si jen užíváte. Takže, ač jsme k filmovým licencím stále spíše skeptičtí, cesta, kterou ukazují Ghostbusters, je rozhodně jednou z možných.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

77 %

Čtenáři

82 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 72 čtenářů



Nejčtenější

Mafia: The City of Lost Heaven
Legendární první Mafia je opět v digitální distribuci

Fanoušci nejpopulárnější české hry všech dob si konečně zase mohou koupit její digitální kopii.  celý článek

Divinity Original Sin 2
Divinity Original Sin 2 je kandidát na RPG roku. Sežere ovšem moře času

Hry na hrdiny jsou si často podobné jako vejce vejci, zvlášť ty z ranku fantasy. Vznešení elfové, věčně nabručení trpaslíci a k tomu hromada kostlivců, draků a...  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Oficiálně neoznámená StarWars hra od Visceral Games
Herní Star Wars v potížích. Electronic Arts zavřeli studio Visceral

Autoři Dead Space už žádnou hru pod značkou Visceral Games nevytvoří. Slibovaná příběhová hra ze světa Star Wars, na které studio poslední roky pracovalo, bude...  celý článek

Porsche v Gran Turismo Sport
Unikátní edice Gran Turisma s opravdovým autem se už prodala

Jediný kus sběratelské edice závodního Gran Turisma, která mimo jiné obsahovala i skutečné závodní auto, se prodal vskutku rychle. A to navzdory ceně...  celý článek

Další z rubriky

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Impact Winter
RECENZE: Postapokalyptický Impact Winter vás odnaučí milovat zimu

Očekávaný simulátor přežití Impact Winter vám ukáže, že konec světa bude pěkně ledový. Jako vedoucí skupiny přeživších se budete muset postarat nejen o sebe,...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.