Herní průmysl se dostal v posledních letech do slepé uličky. Jeho symbolem se stali pánové v kravatách, kteří často o hrách nevěděli vůbec nic, což jim ovšem nebránilo v tom určovat, co hráči budou hrát. Odnesla do řada dříve oblíbených značek i série, z nichž pomalu vyprchal život.
Generický hrdina v generickém prostředí (MoH: Warfighter). Medal of Honor přitom bývala skvělá značka.
Je to sice klišé nad klišé, ale tentokrát myslím sedí, když řeknu, že to jsou hry bez duše. Různé předobjednávkové bonusy a placené balíčky či předměty, to vše se nabalilo a nafouklo do obludných rozměrů.
Svalovat vinu pouze na velké vydavatelské domy by ovšem nebylo úplně férové. Herní průmysl prošel radikální proměnou, na výsluní si rychle našel cestu nový obchodní model free 2 play, na který nedokázala řada vydavatelství adekvátně reagovat. Zmohla se maximálně na kopírování úspěšných her-neher. Změnili se ovšem i hráči. Nová generace není lepší, ani horší, je zkrátka jiná.
Toxikk
Broken Sword 5 (PC)
Mario Kart 7
Přesto si troufám tvrdit, že se právě nacházíme v bodu zlomu, kdy se herní průmysl opět transformuje a posouvá dál. Má totiž tu skvělou vlastnost, že oproti lidem nejen že může žít ze vzpomínek, ale dokonce mu to i prospívá. Ostatně podívejte se na Nintendo: to si vystačí se zavedenými sériemi, které nevydává rok co rok, ale jednu v každé generaci – třeba závody Mario Kart.
Unreal Tournament
Thimbleweed Park
Hatred
Jako hráč si toto období začínám znovu užívat. Milovali jste arénové střílečky jako Unreal? Výborně, právě ty se vracejí. Kromě nového Unrealu bych zmínil i ambiciózní Toxikk. Loni jsem si užil adventuru Broken Sword 5, na které pracovala řada autorů původních her v čele s Charlesem Cecilem. Další veteráni Ron Gilbert a Gary Winnick chystají skvěle vyhlížející retro adventuru Thimbleweed Park.
Carmageddon: Reincarnation
Vadí vám do absurdna dohnaná politická korektnost? Mnohé hry na ni kašlou. Zmiňme kontroverzní titul Hatred, v němž se hráč stává masovým vrahem, či návrat brutálních závodů Carmageddon, který se podle ohlasů velmi povedl.
Že je poptávka po hrách, které velká herní studia nedělají, ukázalo komunitní financování. Není všespásné a i velké vývojářské hvězdy v něm selhávají, ovšem tak to prostě bude vždy: s dobrými věcmi přicházejí i ty špatné. A právě skrze špatné poznáme to dobré.
Carmageddon: Reincarnation
Sunless Sea
Monument Valley
Nezávislí vývojáři přitom mají více než kdy dříve umetenou cestičku k vydání své hry. Nemusejí obcházet vydavatelské domy, kde jejich vize rozmělní připomínkami každý, kdo má právo se v hierarchii společnosti vyjádřit (tedy prakticky kdokoliv). Stačí, pokud je hra dobrá a zároveň hráče zaujme. Pak už si cestu najde.
Fotografie z herních časopisů vydaných v roce 1994
The Last of Us Remastered
Braid
Herní žánry se vyvíjejí, například survival hry, v nichž se vaše postava snaží v nehostinném on-line světě jednoduše přežít. Kdo má rád sběratelské karetní hry, pravděpodobně nebyla lepší doba si některou dnes vybrat a hrát. S chytrým telefonem se dnes zabavíte na cestě do školy nebo do práce. Přitom i dedikovaná herní zařízení do kapsy jsou dnes na špičkové úrovni.
A to vše za zlomek ceny oproti dřívějšku. Možná si vzpomínáte na dobu, kdy některé hry v obchodech stály i přes dva tisíce (standardní verze), zatímco platy byly podstatně nižší. Dnes často seženete i dva měsíce starou novinku v akci za polovic. Ostatně díky slevovým akcím dnes máme tolik her, že je ani nestíháme hrát.
The Dig
Ori and the Blind Forest
H1Z1
Komu to stále nestačí, případně mu remake některé oblíbené klasicky chybí, pořád se může vrátit díky digitální distribuci GoG v čase zpět.
Herní průmysl se zkrátka rozměnil a rozparceloval, což sice není moc dobrá zpráva pro obecné herní magazíny, ale je to skvělá zpráva pro hráče. Je totiž jen na vás, po čem sáhnete. Jasně, nikdy to nebude jako tenkrát poprvé, přesto si myslím, že po chmurných letech si jako hráči dnes nemáme na co stěžovat. Leda tak na nedostatek času.
17. února 2015 |
