God of War III předvádí nejkrvavější antickou tragédii

Sídlo bohů na Olympu bije na poplach. Krvežíznivý hrdina Kratos totiž hodlá bez milosti zničit všechny jeho obyvatele včetně všemocného Dia.

God of War III

Série akčních her God of War debutovala před lety na PlayStation 2 a ihned si získala řadu příznivců. Vedle vynikající akční složky totiž nabízela doslova krvavé lázně, brutalitu na hranici publikovatelnosti a chybět samozřejmě nemohla ani trocha toho sexu.

Není tedy divu, že tento úspěšný model nacházíme i v aktuální hře, která je završením původní trilogie. Kratos se vydává na Olymp skoncovat jednou provždy se svým otcem Diem a díky nové generaci hardwaru je v obličeji ještě děsivější a jeho praktiky jsou ještě drsnější. A výzva nejvyšší ho čeká i v posteli, kde bude "plnit úkol" společně se samotnou bohyní lásky Afroditou. Mimochodem, je to fakt pěkná ženská. Tedy bohyně.

Autoři se nás od samého začátku hry snaží přesvědčit, že do ní dali to nejlepší, co měli na skladě. Hned v úvodu se tak Kratos ocitá za pomoci Titánů na cestě na Olymp, která by ale díky své monumentálnosti a výpravnosti klidně obstála i jako vyvrcholení celé hry.

Rozmlácení protivníkovy hlavy o zeď patří tak říkajíc do základu..

Nikdy totiž netušíte, kdy se s vámi například zvedne kus země, protože ze zrovna nacházíte na ruce Titána, nikdy nevíte, kdy se pod vámi zbortí skoro půlka hory, a bývá otázkou, čeho se padající Kratos v poslední chvíli zachytí. K tomu vyhrává monumentální hudba a korunu velkolepému úvodu nasazuje souboj s prvním bossem, bohem moří Poseidonem.

Při takovém začátku bude asi jen málo těch, kteří nezůstanou před obrazovkou s ústy dokořán a ještě méně bude těch, kteří vzápětí nezačnou luxovat peněženku, aby si God of War III koupili. Časem se tento efekt ohromení samozřejmě vytrácí, ale rozhodně se nedá říci, že by to byla pouze vábnička na peníze zákazníků. Velice slušný náboj si totiž hra drží až do konce a věřte, že dokud neuvidíte závěrečné titulky, nebudete mít klid.

Herní schéma je v základu tradičně prosté: zmasakrovat úplně všechno, co se na obrazovce objeví. K tomu Kratovi slouží dvě ohnivé čepele na dlouhých řetězech, s nimiž se umí ohánět s takovou zručností, že by mu mohl závidět i nejeden ninja. Časem se ale dostane i k dalším modelům, ať už to jsou dvě jiné dvojice čepelí nebo ocelové rukavice Herkula.

Každou zbraň si pak můžete ještě dále vylepšovat, čímž se otevírají nové a nové možnosti krvavé likvidace protivníků. Vedle nových úderů, respektive jejich kombinací, ale k zabíjení slouží i speciální techniky, jimiž Kratos nepřátele porcuje s takovým gustem, až by jeden dostal chuť na pořádný půlkilový steak v úpravě rare.

Nejprve je potřeba protivníka klasickými údery umlátit do stavu, kdy sotva stojí na nohou a v tu chvíli se mu nad hlavou objeví tlačítkový symbol. Po stisknutí příslušného knoflíku se pak rozjede animace, v jejímž průběhu je potřeba ještě několikrát stisknout tlačítka objevující se na obrazovce a v níž si Kratos porcování oponentů doslova vychutnává.

A nic zde není tabu. Rozmlácení protivníkovy hlavy o zeď patří tak říkajíc do základu. Kratos ale umí hlavy i trhat, některé typy nepřátel dokáže roztrhnout i v pase, obry umlátí jejich vlastními kladivy a zvířecím obludám z antické mytologie s chutí ulomí roh a tím jim následně prorazí hlavu. Nabídka je skutečně pestrá.

Vše je navíc podáno v poměrně naturalistickém duchu, což částečně upravuje celkové lehce komiksové grafické zpracování. Ve výsledku to tak není brutalita úplně nejdrsnějšího zrna, ale slabší žaludky mohou být i přesto, zejména v úvodu hry, poněkud zaskočeny.

Bylo by ale chybou myslet si, že God of War III je pouze bezduchou mlátičkou, která se jen snaží šokovat hektolitry prolité krve. Nedílnou součástí hry jsou totiž i hádanky, které jsou mnohem lepší než by se u akční hry obecně čekalo. Jistě, není to nic, co by vás posadilo na zadek, ale v rámci žánru to za pochvalu určitě stojí.

K těmto "tretrám" přijde Kratos tak, že nejprve Hermese porazí a pak mu usekne obě nohy.

Klasikou je používání všemožných spínačů a přes všemožné laborování s nimi se ke konci hry dostanete i k rébusům odehrávajícím se na větší ploše či pracující se změnami perspektivy. S jistou mírou nadsázky se dá říci, že některé z nich by se mohly uplatnit třeba i v takovém Tomb Raiderovi. I když spíše jen v jakési vedlejší či doplňující roli.

Třetí složkou hry jsou pak pasáže, v nichž musíte někam co nejrychleji běžet a přitom se vyhýbat všem nástrahám. Zcela jednoznačně to jsou nejhůře zvládnuté části, protože ačkoliv jsou zamýšleny jako rychlá a intuitivní akce, tak pravdou je spíše opak a ve výsledku vás budou asi nejvíce zdržovat.

Tyto úseky jsou samozřejmě velmi efektní, protože kolem vás každou chvíli něco bouchá či se něco bortí, ale právě proto tu budete často umírat. Přinejmenším napoprvé totiž v každé takové situaci někam spadnete nebo zemřete nějakým jiným způsobem. A když to budete opakovat, tak velmi pravděpodobně dojdete jen o kousek dál, kde zhynete dílem další nástrahy. Záchytné body, odkud se nepovedené partie ve hře opakují, jsou sice rozmístěny až nadstandardně hustě, ale o to více naštve, když v krátkém úseku zemřete třikrát za sebou jen proto, že nemáte představu, co se stane v následující setině sekundy.

Jistou variací na tyto momenty pak jsou pasáže letecké, kdy Kratos za použití křídel prolétá nějakým úzkým dlouhým komínem. Je lhostejno, zda letí nahoru či dolů, protože vždy se musí vyhýbat mnoha překážkám a to se ne vždy daří. Překážky jsou často buď blízko u sebe nebo za sebou, takže pár ran do hlavy Kratos slízne vždycky. Přinejmenším proto, že odhad umístění rychle se blížících objektů není úplně jednoduchý. Nedá se popřít, že tyto úseky hru docela dobře ještě dále oživují a na pohled vypadají taky dost přitažlivě, ale pokud by tady nebyly, nestalo by se vůbec nic.

Vedle několika zbraní lze ve hře nalézt i slušnou řádku dalších předmětů, které se dají použít v boji. Hned první z nich - luk - sice sám o sobě zbraní je, ale použít ho můžete pouze prostřednictvím tlačítkové kombinace, nikoliv jako hlavní zbraň, které se vybírají směrovým křížem. Asi netřeba říkat, že luk se hodí k útokům na větší vzdálenost.

Ve stejné kategorii jako luk se ale nachází například i velice praktická Heliova hlava (na konci souboje s Heliem mu Kratos jednoduše oddělí hlavu od těla a vezme si ji s sebou), která slouží jako svítilna v temných lokacích a jejímž prostřednictvím můžete najít skryté truhly či "maskované" vstupy do lokací dalších.

Alkohol, tabák a GoW III mladistvým nepodáváme

Již v minulosti budily hry God of War jistou kontroverzi zařazením sexuálních scén. Samozřejmě nikdy nešlo o nic kdovíjak závadného a podobné to je i nyní. Při špásování s Afroditou tak tiskneme tlačítka podle pokynů na obrazovce a na pozadí vidíme dvě Afroditiny kněžky, které ji s Kratem závistivě šmírují. Pobuřovat tak mohou pouze jejich lechtivost naznačující průpovídky či odhalená poprsí.

A pohled na krásná těla ještě nikoho nezabil. Vždyť ona to je vlastně renesanční hra! No dobře, tak není. Již jen proto, že díky Afroditinu vzdychání a zrychlující se frekvenci tisknutí tlačítek ke konci sekvence je jasné, že ve vedlejší místnosti jedou sbíječky na plný výkon.

Lze s ní ale i bojovat a to tak, že světelným impulsem protivníky oslepíte a následně z nich fašírku naděláte mnohem snáze. Její nejlepší vlastností je ale výboj světla s plošným účinkem, jenž oslepuje, zabíjí a na pár chvil i osvětluje vaše nejbližší okolí.

A když už jsme u těch zajímavých předmětů, tak by bylo škoda nezmínit i boty božího posla Hermese. Ty Kratovi zase dávají schopnost útočit rychlým pohybem, ale hlavně pak schopnost na příhodných místech i běhat po zdech. Mimochodem, k těmto "tretrám" přijde Kratos tak, že nejprve Hermese porazí a pak mu usekne obě nohy.

Opakované hraní zajišťují jednak bonusy odemknuté po dohrání a jednak i sběr dalších předmětů, schovaných v truhlách, protože napoprvé se vám asi nepodaří sebrat je všechny. Hledat budete pírka, rohy minotaurů a oči gorgonů. Vždy, když se vám podaří sebrat tři kousky daného druhu, o něco se prodlouží ukazatel zdraví, magické energie nebo energie potřebné k používání například luku či Heliovy hlavy. Mnohdy na tyto předměty narazíte cestou, ale občas jsou záludně schovány ve slepých uličkách či "za kamerou".

Pochvalu si zaslouží i design prostředí, zejména proto, že to vlastně nejsou jednotlivé lokace, ale vcelku komplexní prostředí celého herního světa. Do většiny lokací se podíváte dvakrát, někam dokonce třikrát, ale přesto nemáte pocit, že by autorům došly nápady nebo čas. Právě naopak.

Většinou to totiž funguje tak, že se na známé místo vrátíte po nějaké době odjinud, než jste přišli poprvé. Například dveřmi, které byly dříve zamknuté. V jiných lokacích jste ale mezitím získali předmět či schopnost, která vám průchod umožní. Ve výsledku to působí velice kompaktně. Na akční hru skoro až neuvěřitelně. A je vidět, že s návrhem prostředí a způsobem, jakým vás tudy hra bude provázet, si někdo dal opravdu práci.

Pozadu ovšem nezůstali ani grafici. God of War se mohl chlubit skvělou grafikou již od prvního dílu, a tak není divu, že i v dílu třetím je na co koukat. Zejména prostředí vypadá mnohdy opravdu skvěle. Nijak moc výrazně neztrácejí ani postavy, přestože některé pohyby bychom si dnes už dokázali představit hladší a plynulejší. A možná je škoda, že se tak často pohybujeme v temných lokacích. Protože zejména tam, kde je dostatek světla, můžeme obdivovat smysl tvůrců pro detaily i jejich podání antické architektury.

Ve výsledku tak je i třetí díl God of War vynikající akcí, která se zcela bez debat řadí k elitě svého žánru. Nabízí velice šťavnatou akci podpořenou promyšleným designem a velmi atraktivním zpracováním. A kdo ví, možná vám i lehce pomůže v orientaci v antickém pantheonu, protože pamatovat si, kdo byl čí manžel, syn, bratr nebo sestřenice, není úplně jednoduché.