Adventury vždy stály a padaly s kvalitním příběhem, námětem, myšlenkou. Samozřejmě zprzněné ovládání nebo nesmyslné kombinace předmětů dokázaly hru otrávit, nebo naopak vyšperkovat, ale prostě příběh je základ. A jelikož v adventuře není nutné domýšlet veškeré fyzikální děje, AI jednotlivých postav a už vůbec ne soubojový systém, mohou se jejich tvůrci slušně rozmáchnout. Tvůrci Goin´ Downtown jsou již staří matadoři žánru, za kterými stojí třeba Simon the Sorcerer nebo Everlight a podle toho také jejich hra, jejíž $1#demo">demo (526 MB) si můžete vyzkoušet, vypadá.
Pokud mě něco vadilo, byl to fakt, že se herní vývojáři neodvažují do klasik sci-fi žánru.
Obrovskou výjimkou byl svého času Blade Runner, proto příjemně potěší, že svět Goin´ Downtown vypadá, jako kdyby utekl ze stránek některé z knih Philipa K. Dicka. Goin´ Downtown představuje absolutně depresivní svět roku 2072, kdy cenu vašeho života určují daně. Platíte dostatek a stát se o vás zajímá. Neplatíte a klidně můžete zemřít za záhadných okolností a nikoho z policie to nezajímá. Až na hlavního hrdinu policistu Jakea, který se tříská v depresích ve svém minibytě si zoufá nad smrtí manželky a záhadná sebevražda prostitutky, kterou našel v bezvědomí na ulici a jíž se nikdo nechce zabývat, ho vede k fascinujícími odhalení.
Hra prokazuje po všech stránkách mistrovství autorů. Scénář připomíná spíše psychothriller, přičemž je obdivuhodné zasazení do světa, kde má pro sebe každý jen pár metrů čtverečních, světa, kde vládne smog a absolutní ztráta citu jednoho člověka pro druhého. A kdesi, zaprášené a zamotané, se skrývá tajemství. Tajemství unikátního stroje času. Zkrátka ve výpravnosti hry je její síla, umožní vám prožít si příběh v takovém světě, který by byl zajímavý i ve filmovém scénáři. Což je pro adventuru ta nejlepší vizitka, jakou může mít.
Hodně hraje autorům do ruky vizuální styl.
Cel shading se pro tvorbu surrealistického světa New Yorku herní budoucnosti dokonale hodí. Umožňuje tvorbu fantasticky prokreslených prostředí, přičemž se nehoní za žádným fotorealistickým vzhledem. Naopak, cílem je úder na emoce, který opravdu nezávisí na tom, zda se na stromě houpají lístky přesně podle toho, jak fouká virtuální vítr. Postavy mají svoji osobnost, která se opět cel shadingovou grafikou lépe podtrhuje, ostatně systém masek znalo už antické divadlo. Shrnuto a podtrženo, finální verze této adventury nás opravdu zajímá.
