V dnešní době rozlišujeme tři druhy herních retro titulů. V prvním případě jde o předělávku v kompletně novém kabátě, kdy zůstává zachována pouze myšlenka původního konceptu. Tento směr reprezentují kupříkladu želví ninjové a drtivou většinou hráčů je nejakceptovatelnější. Druhou skupinu tvoří umírněný střední proud her, u nichž se tvůrci snažili zachovat původní vzhled a atmosféru a hru jen tak lehce přičísli, aby nedělala ostudu hardwaru stávající generace. Sem můžeme zařadit třeba remake hry Contra od Konami. Od stejné firmy pak je i reprezentant zastupující třetí skupinu. Jedná se o natvrdo překódované hry, které i na současných konzolích vypadají prakticky přesně tak, jako „kdysi před léty“, a které jsou určeny pro ty největší staromilce, jež nedají dopustit na úžasnou dobu her tehdy dávno před nástupem nových technologií. Jo, jo, to bylo tehdy … ehm … „kdysi před léty“. A člověk nemusí být ani jasnovidec ani profesionální sázkař, aby si dokázal tipnout, že oním reprezentantem této skupiny remaků je právě dnes recenzovaný Gradius V.
Každá hra tohoto typu stojí a padá s nejrůznějšími upgrady zbraňových systémů a Gradius V rozhodně není výjimkou.
No, takže zase jedna z recenzí, které by mohly skončit po prvním odstavci. Ostřílení harcovníci totiž již po onom prvním odstavci mají zcela jistě naprosté jasno, zatímco mladším a ne ještě tolik ostříleným harcovníkům to může být tak říkajíc úplně šumafuk, jelikož jim tato hra stejně připadne zastaralá a směšná. „No je toto možný? Voni ty lamy udělaj hru a ani to není 3D!“. Ano, skutečně, Gradius V je úplně normální 2D scrollovací střílečka, kterých svého času byly plné maringotky. Ok, a vadí to někomu? Dobře tedy: takže pro těch šest, kteří zůstali, ještě pár řádek napíšeme.Jak je možno lze zahlédnouti na okolních screenshotech, jedná se v případě Gradia V o klasickou střílečku, jakou alespoň jednou v životě hrál každý správný pařan narozený před rokem 1985. ač je to k nevíře, hra obsahuje dokonce příběh, který ovšem vůbec nikoho nezajímá a jeho přítomnost zaregistrujete víceméně pouze proto, že meziherní animace, posouvající onen náznak příběhu dále, nejdou odbouchnout žádným tlačítkem na ovladači. Jímá nás podezření, že se hra snaží zachytit dojemné osudy udatného pilota malé vesmírné raketky, jenž jako jediný může společně se svým strojem vymýtit z vesmíru všechen šmejd včetně vogonské flotily nechutně žlutých lodí. Z raketky lze střílet na několik různých způsobů, nicméně časem hráč zjistí, že nejde ani tak o typ zbraně, jako spíše o její znásobení a posílení. Raketka lítá striktně zleva doprava, čímž zároveň splňuje dva základní postuláty: 1) v každé správné skrollovací střílečce se postupuje buď zdola nahoru nebo zleva doprava a 2) vzhledem k relativní gravitační a prostorové izotropnosti vesmíru není důvod nesetrvávat ve směru zdola nahoru nebo zleva doprava. Jinými slovy: odjakživa se lítalo zdola nahoru nebo zleva doprava, tak proč to najednou měnit? Hráče by to akorát nervovalo.
Grafika je určitě pěkná, ale vzhledem k žánru a stylu hry nemá možnost své kvality předvést.
Každá hra tohoto typu stojí a padá s nejrůznějšími upgrady zbraňových systémů a Gradius V rozhodně není výjimkou. Hnedle na začátku máte možnost si vybrat ze čtyř různých zbraňových souborů, které jsou sice v mnohém podobné, ale ve fázi, kdy budete disponovat již pořádnějšími upgrady, se jejich rozdílnost projeví doslova a do písmene v plné síle. Samozřejmě, že upgrady nepřijdou jen tak samy od sebe za nějaké pochybné zásluhy, tady nejste v NFS: Underground, tady jste v líté vřavě, v níž nejeden herní pamětník zjistí, že jeho herní kondice a reflexy již opravdu nejsou to co bývaly. Upgrady si tedy musíte klasicky vysbírat poté, co vypadnou ze sestřelených nepřátel. Počet sebraných power-upů určuje, jaká vylepšení si za ně aktuálně můžete pořídit. Se základní zbraní budete mít co dělat, abyste se ubránili přesile základních nepřátel, ovšem pokud budete mít u své loďky čtyři přídavné kanóny s podporou raket, budete hrou procházet o mnoho komfortněji. Běda ale vám, pokud ztratíte nějaký život a o nějaká z vylepšení (nedej bože, že snad o všechna) přijdete. V tu ránu si budete připadat jako zajíc vprostřed lovné sezóny. Trošku podrobnější info o vylepšeních zbraní je zpracováno v přilehlém infoboxu, takže pojďme směle dále.Stejně jako „starodávné“ střílečky na mincových automatech je i Gradius V poměrně dosti obtížným titulem. I na srabskou obtížnost very easy se vám zpočátku bude zdát nekřesťansky obtížná. Vtip je ale jednak v pravidelném tréninku a druhak v tom, jak se naučíte využívat power-upů. Chce to od prvních chvil střílet do všeho, co kolem proletí a následně sesbírat co nejvíce posilujících předmětů. Neméně důležitý ovšem je zejména vhodný výběr toho kterého vylepšení. Někdy je vhodné aktivovat vyšší rychlost, jindy zase možnost střelby dopředu a zároveň dozadu. Záleží samozřejmě na daném prostředí i na typu nepřátel či daného bosse. Á propos, bossové. Rozhodně nemějte strach, že byste přišli o pořádné sviňáky přes půl až celou obrazovku. Setkáte se s nimi dokonce až nepříjemně brzy.
|
Co k tomu tedy říci závěrem? Snad jen to, že tentokrát je v závěrečné tabulce uvedeno hodnocení víceméně pouze proto, aby nebyla daná kolonka prázdná. Gradius V je totiž dnes již v takové pozici, že jej nějaké hodnocení vůbec nemusí zajímat. Ví, že s nejnovějšími videohrami nemůže soupeřit kromě zábavnosti a chytlavosti prakticky v žádném ohledu, ale rovněž ví, že ti, kdož pamatují „zlatou éru videoher“, si k němu cestu stoprocentně najdou. Skutečně. Ti, kteří si chtějí zavzpomínat, zde mají vynikající možnost, ti kteří netuší, o co „tehdy“ šlo, nechť klidně zapomenou. Číslo 55 pak je v tomto případě pouze jakýmsi alibistickým zprůměrováním toho všeho, co zde dnes bylo napsáno, takže nadšení pamětníci ať si klidně přičtou kolik bodíků chtějí a aristokrati vyžadující za všech okolností 3D ať si zase dle libosti odečtou. Gradius je totiž klasikou přesně toho typu, která vlastně ani žádné hodnocení nepotřebuje.
Gradius V | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|