Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Gran Turismo 5 Prologue – poctivá káva

  0:01aktualizováno  0:01
Jaro je sice tady, ale bez zimních gum není radno vyjíždět. Leda byste si dali třeba pár koleček na slunné Daytoně.
80

Gran Turismo 5: Prologue

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: Polyphony Digital

  • Konečně aspoň ochutnávka GT5
  • Vyvážená hratelnost pro všechny
  • Tradičně výborný jízdní projev všech vozů
  • I přes malý rozsah vcelku široké možnosti nastavení
  • Krásná grafika
  • Penalizace
  • Některá vítezství se zdají nemožná
  • Grafika místy bohužel cuká

Upozorňujeme, že po této ochutnávce budete akutně chtít více. Mnohem více. A značně akutně.

Herní karta

Gran Turismo 5 Prologue

Gran Turismo 5 PrologueJsem si plně vědom skutečnosti, že už jsem s tím právníkem otravný, ostatně kolegové v redakci mohou vyprávět, ale nedá mi to, abych nezmínil, že by mě v životě nenapadlo, že si konkrétně na třetí díl vzpomenu u hraní prologu pátého Gran Turisma tak intenzivně. Důvod? Kafe. Godot, neustále srkající kávu i v soudní síni i japonský dědula označující kafe slovem Moccacino byli vtipní, zábavní a celkově by se dalo říci, že roztomilí. Při hraní GT5 Prologue ovšem smích přejde.

V rámci prevence davové hysterie je ale potřeba hned v úvodu říci, že celkový dojem z této hry je naprosto výborný a osobně musím říci, že jsem byl nejvíce zaskočen v samotném úvodu. Když jsem tuto hru testoval vloni v Tokyu, byly mé dojmy poněkud rozpačité – hra se tvářila strašně realisticky, čímž pádem bylo dobře zajeté kolo otázkou maximálního soustředění. Naštěstí se ale nyní ukazuje, že na nás autoři v centrále Sony akorát dělali ramena a vedle toho, že nám předložili ještě nehotový produkt, nám bílým opicím pochopitelně nastavili hru na nejvyšší možnou míru Gran Turismo 5 Prologuerealismu a pak se u pultíku se sushi akorát smíchy popadali za břicha, sledujíce, jak se s tím se Sixaxisy v rukou mordujeme. Ale dobře, fór to byl povedený, a onen zasloužený bodík jim tedy přiznáváme.

Zapomeňte na to, že byste do auta řízli turbodmychadlo a hotovo.

Ve skutečnosti je ale jízda se zdejšími vozy tak příjemná, že si až člověk říká, jestli to je fakt ta samá hra jako před půlrokem. Dokonce bych se nebál říci, že se jedná o zatím nejpříjemněji hratelné Gran Turismo. Není potřeba se ale obávat, že by se z pátého dílu stala nějaká arkádová selanka s velmi nízko nastavenou obtížností. Právě naopak. Pokud byl již předchozí Prologue prezentován jako jakási přípravka pro čtvrtý díl, pak vězte, že pokud budete chtít v ochutnávce pátého dílu splnit všechno na zlato, pak vás tato hra protáhne drilem tak ukrutným, že jste si ho možná ani neuměli představit. Pokud si ale chcete jen tak v pohodičce zajezdit reálně Gran Turismo 5 Prologuevypadajícími a chovajícími se auty, pak buďte v klidu – bronzové limity jsou nastaveny značně humánně.

Takže co tady vlastně máme? Po tradičně nádherném úvodním filmečku na nás vyskočí poměrně chudé menu, v němž tou hlavní položkou jsou Events. Vedle toho zde máme ještě „zbytečnosti“ jako Arcade (rychlý závod), GT-TV či nějaké ty online srandičky. Druhou nejdůležitější položkou je pak pochopitelně prodejna nových vozů. Zcela v duchu všech předchozích her ze série tak máme na začátku nějaký ten startovací obnos, konkrétně 30 000 kreditů, a jdeme si koupit prvního plecháčka. Docela se osvědčila Honda Integra, pochopitelně Type R, která jednak slušně jezdí a jednak s ní vydržíte docela dlouho bez nutnosti nákupu dalšího vozu. A pak už to jede neméně klasicky. Závody, vítězství, peníze, nákupy nových vozů a další závody a další vítězství a tak dále.

VIDEO

Hlavní režim je rozdělen do tří kategorií, přičemž C jsou úvodní seznamovací jízdy, Gran Turismo 5 Prologuezatímco A je už trochu jiné závoděníčko. V každé kategorii je deset závodů, což se nemusí zdát mnoho, ale když se k tomu připočte ještě třída S (odemkne se po splnění předchozích tří) plus nějaké ty závody vypisované výrobci vozů, máme tady nějakou padesátku závodů, jen to hvízdne. A to už na prolog docela jde, ne? Podobné je to i s vozy, kterých tu je nějakých sedm desítek, přičemž v garáži máte něco přes 140 parkovacích míst. A to už taky docela jde, zvláště když člověk uváží, že v takovém posledním NFS bylo aut zhruba stejně, ale lišily se víceméně pouze vzhledem a rychlostí. V GT5 Prologue je pochopitelně každý model unikátem. Své vozy tu prezentuje třicítka značek, mezi nimiž najdeme jak známé výrobce, tak i několik tuningových firem jako například Mine's. Nejvíce hypovaným tahákem pak je zařazení rudých ručních vozíků značky Ferrari, přičemž za dva miliony kreditů (maximum, které můžete mít na kontě) se dá pořídit i loňský model F1 stroje. No a dále tu pak máme koncepty z dílen tvůrců hry.

Gran Turismo 5 PrologueČasovky jsou tím nejtvrdším prubířským kamenem.

Ty jsou zajímavé především z toho pohledu, jak až lze auťák vyladit. Je to docela chutná návnada pro všechny automobilové kutily, protože jet se sériovým Skylinem je samo o sobě vždy moc fajn, ale když zasednete za volant jeho Tuned verze, je to skoro úplně jiné auto. A bylo by zajímavé zkusit zjistit, zda je možné takto vyladit již v Prologu odpovídající sériový vůz. Po splnění závodů v kategoriích C-A se totiž zpřístupní položka Quick Tune, s jejíž pomocí můžete svá auta v omezené míře ladit. Jedná se pouze o hrubé nástřely „ladících kategorií“ jako například výkon motoru, aerodynamika nebo světlá výška vozu, ale nutno říci, že i tak by se z toho jednomu zamotala hlava. Zapomeňte na to, že byste do auta řízli turbodmychadlo a hotovo – ve většině kategorií na vás vybafnou všemožné stupnice a jen si pěkně po jednom dílku zkoušejte, jak se to na voze projeví.

Gran Turismo 5 PrologueS tím souvisí i jeden menší „podraz“. Pokud jste si říkali, že si vyladíte auto na maximum a pak s ním vlítnete do závodu, v němž se vám předtím příliš nedařilo, a předjedete všechny ještě před první zatáčkou, pak raději začněte bez prodlení brzdit, protože tato zákruta je zákeřnější, než by se mohlo zdát. Položka Quick Tune se totiž před některými závody vůbec neobjeví, a žádné pomoci se tak nedočkáte, a když už se objeví, tak je zde pořád prokletí jménem „výkonový index.“ Jedná se o číslo, které tak nějak souhrnně udává výkonnost jednotlivých vozů. Pokud jsou tato čísla u dvou aut podobně vysoká, znamená to, že se tato auta mohou na trati v klidu měřit. Jinými slovy, dobře vyladěný Renault Clio to teoreticky klidně může natřít špatně nastavenému Viperu, což ostatně platí i obecně, ale díky těmto indexům je zkrátka hned na první pohled vidět, jak si kdo stojí. No a právě tato čísla určují omezení pro daný závod, která nesmí být překročena. Pokud má tedy vaše auto výkonový index 547 a pro závod je stanoveno maximum 550, tak tady moc prostoru nemáte, a musíte to tak ve výsledku odedřít s prakticky stejným autem, jako Gran Turismo 5 Prologuepůvodně. V tu chvíli se ale objeví šťastné odlesky v očích všech automobilových ladičů, protože jízdní vlastnosti vozu lze ovlivnit i tak, aby se výkonový index nezměnil. Co třeba již zmíněná výška podvozku? Nebo tuhost pérování? Nebo si raději zaexperimentujete s úhlem zatáčení kol či jejich rozbíhavostí? Prosím, možností máte spoustu. A to se všechna zdejší nastavení vejdou do malé tabulky na ani ne celé dvě obrazovky. Již teď se hrozíme ladících orgií v regulérním pátém dílu. Ostatně, již i předchozí dva díly byly v tomto ohledu na nás tak dva až tři kroky přes čáru.

Pokud vám ale stačí hrou jen tak proplout, nemusíte to vůbec řešit. Pokud ale chcete vyhrát úplně všechno, bude asi ladící tabulka vaším velmi častým společníkem. Zvláště v případech, kdy nebudete mít žádný prostor pro růst výkonového čísla. První „zákys“ tak pravděpodobně přijde hned v první kategorii C, kde se dá zajet na zlato Gran Turismo 5 Prologuedocela v klidu naprosto všechno až na jeden jediný Time Trial. V něm musíte zajet požadovaný čas na vcelku jednoduchém okruhu se Suzuki Cappuccino („Ha, tady jsme u toho kafe,“ řekl by Godot), což je jednoznačně nejblbější auto na světě, možná snad jen po Smartu a amerických sporťácích ze 60. let. Toto vozítko jezdí tak pomalu, že v dané časovce prakticky nemusíte brzdit, přesto je ale zajetí zlatého času naprostou utopií. Člověk tak nějak živí naději, že pokud by zrovna dobře fouklo a pár ostatních vozů by do vás vhodně drclo, tak že by se to stříbro dalo zajet, ale zlato, to je v nedohlednu. A když si uvědomíte, že toto je teprve ta nejnižší třída závodů, to začnete proklínat i tu Kofilu.

Zvýhodnění soupeřů pak spočívá v tom, že oni penalizováni pochopitelně nejsou.

Časovky jsou tedy z tohoto pohledu tím nejtvrdším prubířským kamenem a kdo si na Gran Turismo 5 Prologueněm nevyláme zuby, může říci, že je na příchod nového závodního krále skutečně připraven. Jímá nás ale kolektivní podezření, že bez volantu tyto jízdy proti stopkám na zlato zajet snad ani nejdou. Legendy se sice zmiňují o lidech, „ktorí chodia s DS manualom v Sjetli hlboko pod 1:25,387“, ale holt jsou mezi námi i tací, kteří to nedokážou, nehledě na to, že je poněkud diskutabilní, nakolik se ústně předávaným báchorkám dá věřit.

Na pohled hra zaujme i technickým zpracováním, kdy vozy vypadají naprosto skvěle. Nesdílím sice přímo Andyho nadšení, že se jedná o fotorealiamus, ale nádherná podívaná to je zcela bez nejmenších pochyb. Dokonce bych řekl, že v tomto ohledu tvůrci možná mohli i trochu ubrat, protože auta vypadají spíše jako kdyby sjela z podstavců na autosalónu v Detroitu, než že by si to na trať přihasila z boxů. V okolí tratí lze pak sice najít nejednu chybku, ale při jízdě po trati je dojem vynikající. Velmi hezky vypadá zejména Londýn nebo okruh pod severní stěnou Eigeru, jenž známe z Gran Turismo HD. Nemalou dávku vizuální přitažlivosti ale grafici z Polyphony Digital Gran Turismo 5 Prologuedokázali vdechnout i obecně fádním závodním „Ringům“, z nichž nejméně přitažlivě vypadá asi Fuji. Naproti tomu taková Suzuka mě překvapila tím, jak může vypadat oproti tomu, jak vypadá v jiných závodních hrách a nejvíce se mi ze standardních okruhů líbila v Americe snad až legendární Daytona. Uznávám ale, že tady mi autoři asi i lehce brnkli na nostalgickou strunu, protože ty dvojkačky, které skončily v segáckých automatech Daytona USA, ty by asi nikdo nespočítal.

Ale zpátky do práce. Chtělo by to možná taky něco zkritizovat, že? V prvé řadě tu tak ještě za tepla máme stížnost právě na grafiku. Bohužel je totiž potřeba konstatovat, že dochází k jejímu trhání, přičemž důvod je zřejmý: příliš mnoho detailních objektů na scéně. Což je o to nepříjemnější, že stabilní framerate a plynulý obraz potřebujete právě nejvíce v situacích, kdy se vás do jedné zatáčky nahrne několik najednou. Je sice fajn, že tu najednou závodí až 16 vozů, ale daň za tuto skutečnost je zřejmá. Stejně jako důsledek, že počítačem řízení protivníci jsou stále Gran Turismo 5 Prologueznačně strojoví a navíc i docela zvýhodnění. Proč?

Protože tu jsou penalizace za nečistou jízdu. V kategoriích C-A se naštěstí jezdí bez nich, ale kdo chce v Gran Turismu něco dokázat, musí si na ně zvyknout. Zvýhodnění soupeřů pak spočívá v tom, že oni penalizováni pochopitelně nejsou. Takže před sebou vidíte dva borce, jak to do sebe mlátí hlava nehlava, ale nakonec vám stejně ujedou, protože penalizaci slíznete vy za to, že do jednoho z nich ťuknete, když v rámci jejich souboje nedokážete odhadnout, co se vlastně v následujícím okamžiku stane. Navíc jsou penalty udělovány dost podivně. Záleží pochopitelně na míře penalizací, která je pro daný závod vypsaná, ale i v rámci jednoho závodu se zdá, že se ne vždy měří stejným metrem. Někdy lehký kontakt se soupeřem či bariérou nevadí, jindy ano.

Gran Turismo aka Ridge Racer

Nemějte strach, nikdo se tady nezbláznil, ale je až překvapující, že i u tak rozdílných her jako je Gran Turismo a Ridge Racer se dají najít nějaké ty společné znaky. Pochopitelně nad rámec pitomostí typu „auta mají čtyři kola“. I přes ultimátně realistický přístup jsou totiž v GT5 Prologue patrné jisté prvky známé z ultimátně arkádového Ridge Raceru. Tak například tu máme závody, kdy se musíme prokousávat z posledního místa. To samo o sobě není nic neobvyklého, ale mít před sebou 15 soupeřů, to už se tomu RR, kde jezdí tuším 21 aut, docela blíží. A což teprv když celou patnáctku protivníků musíte předjet v jednom jediném kole, to je teprve kalup. Naštěstí/bohužel se ale zdejší protivníci chovají často úplně stejně jako v předchozích pokusech, takže se přinejmenším k bronzu vždy dopracujete tím, že se jejich pohyb na trati naučíte.
A zajímavá „shoda“ panuje i ohledně kolizní fyziky. Zatímco v RR už od dob PSone auta kolem mantinelů jen tak podivně poskakují, v GT5 Prologue sice spíše již skáčou, ale pořád to není ono. Je až neuvěřitelné, že když zdejší auta disponují tak skvělým jízdním modelem, že ten kolizní přinejmenším na jednu nohu kulhá. Dokud jste na trati, je všechno v nejlepším pořádku, auta mezi sebou interagují značně realisticky a i nějaký ten lehčí kontakt s bariérou nebo rychlý přejezd přes vysoký obrubník probíhají ve značné shodě s reálem. Pak to ale napálíte krajem vozu čelně například do nějakého výstupku svodidel a auto jen tak poskočí a jede dál a vlastně ani příliš nezpomalí, namísto toho, aby se roztočilo v divokých hodinách. Na vyšších levelech je to pak přirozeně „pořešeno“ penalizacemi. Takovéto nástrahy ale většinou číhají v místě, kde byste se při jízdě v optimální stopě neměli nacházet, a tak je objevíte spíš náhodou díky nějakému souboji se soupeřem a podobně. Je to ale vcelku jasný důkaz, že se tvůrci zaměřují na čistou jízdu na trati a co se děje okolo, to je zřejmě zase až tak nezajímá.

Gran Turismo 5 PrologueCož naštve zejména v případě, že se ze 16. místa dostanete až na druhé a v poslední zatáčce zaútočíte na vítězství. Vezmete to po závodnicku vnitřkem a už jste o půl auta vepředu a míříte ve výjezdu na vnějšek. Soupeř se z vnějšku ještě snaží protestovat, ale je to pravdu jen snaha. Tedy do té doby než do vás dvakrát ťukne a Deus Ex Machina ve zdrojovém kódu hry vám nápisem „Ramming Penalty“ oznámí, že lepší než páté místo to dneska asi nebude. V tu chvíli poklesne na pár sekund výkon vašeho vozu, což je na cílové rovince docela prekérka, a tak vás ještě před cílem pár vozů pohodlně předjede. Nezbývá tak než rozmlátit ovladač, televizi i konzoli a na uklidnění si dát Fidorku (Kofila je lepší, ale tu budete nenávidět). A nedosti na tom, hra proti vám často pískne pencli, aby toho nebylo málo, i v případě, že jste zrovna v naprosto hrozivé situaci. To tak třeba jste zas jednou mocně odvážní před zatáčkou, čímž pádem vás to vynese až někam mezi okolní brázdy, a snažíte se co nejrychleji vrátit na trať. Problém ale je ten, že se mezi tím přiblížila další zatáčka na druhou stranu a jakmile se dostanete do „účinného území“ druhé Gran Turismo 5 Prologuezatáčky, hra okamžitě píská faul za zkracování trasy. Co na tom, že jste touláním mimo trať ztratili moře času, pět pozic a iluze o svém řidičském umění? Člověk si až říká, že nějaký model poškození vozů by byl asi fakt stokrát lepší než kdovíjak vymýšlet a vyhodnocovat kritéria penalizací.

Na druhou stranu ale holt závodění není řezničina a je potřeba jezdit čistě, takže se to za kdovíjakou vadu považovat nedá. Ostatně je známým faktem, že čistá jízda je zároveň i rychlá a nějakou tu podivnost při vyhodnocování penalizací dokážeme přežít. Pro méně zkušené hráče je zde navíc řada jízdních asistencí počínaje systémem ABS či kontrolou trakce a konče lajnou kopírující ideální stopu a naznačující brzdné body. To sice v závodních hrách není žádná novinka, nicméně poprvé jsem z této čáry neměl pocit, že se jedná o pořádně bytelnou berli pro méně zdatné, ale v prvé řadě o neocenitelnou pomůcku, která značně napomáhá k osvojení si okruhu v tréninkových jízdách.

Gran Turismo 5 PrologueNejvětší problém této hry tak tkví někde úplně jinde. Jak ji totiž zhodnotit? Gran Turismo 5 Prologue představuje samo o sobě velmi zdařilý simulátor, jenž sice obsahuje jen pár okruhů, ale docela slušné množství vozů a vlastně i rozumné množství závodů, jejichž obtížnost je odstupňována tak, aby si zde užil opravdu každý. Hru tak vlastně nelze nedoporučit. Ale při představě, že nás v budoucnu (tipujeme tak začátek příštího roku) čeká to samé ve zhruba padesátkrát masivnějším rozsahu, vyvstává otázka, jaké této hře vlastně přidělit „číslo“? No, takže chce to nechat si nějaký prostor pro regulérní GT5, Cappuccino i penalty dokážou čas od času rozpálit doběla, takže třeba 80? Asi jo.

Autor:


Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

87 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 614 čtenářů



Nejčtenější

Civilization III
Třetí díl kultovní Civilization je dočasně zdarma. Nepropásněte ho

Využijte časově omezené nabídky a zařaďte si starší, ale stále skvěle hratelný třetí díl Civilizace do vaší steamové knihovny úplně zdarma.  celý článek

The Orange Box
Risk, který vyšel. Legendární The Orange Box oslavil desáté narozeniny

Už je to deset let, co vyšel slavný The Orange Box od firmy Valve. Nápad vydat tři nové, zcela odlišné hry v jedné krabici, byl sice na první pohled šílený,...  celý článek

Gabe Newell
Gabe Newell se díky Steamu zařadil mezi 100 nejbohatších Američanů

Slavný ředitel firmy Valve patří podle magazínu Forbes mezi stovku nejbohatších Američanů.  celý článek

Grand Theft Auto 5
Jakým typem hráče jste?

Stejně jako se hry dělí do mnoha různých žárů, z nichž každý má svoje specifické publikum, dělí se do kategorií i hráči. Vzájemné nepochopení těchto skupin pak...  celý článek

Wolfenstein: The New Order
Která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc?

Napište nám, která střílečka vás za poslední léta bavila nejvíc a proč. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.   celý článek

Další z rubriky

Empathy: Path of Whispers
RECENZE: Jaký je svět bez lidí? Empathy ho ukazuje po apokalypse

Empathy je jedna z těch her, v níž nepotkáte jediného člověka. Podobně jako třeba v Everybody's Gone to the Rapture nebo Dear Ester to však má svůj důvod....  celý článek

Life is Strange: Before the Storm
RECENZE: Nový díl Life is Strange není jen pro holky, rozpláče každého

Life is Strange je zpátky, a i když máme tentokrát více výhrad než minule, pořád je to hra, která prakticky nemá konkurenci.   celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.