Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Gran Turismo Sport chce vychovat on-line závodníky

aktualizováno 
Tato hra se zaměřuje v prvé řadě na on-line závodění. Vlastně v jediné řadě. Pro závodníky samotáře tu tedy toho moc není. Vlastně skoro nic.
70

Gran Turismo Sport

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: Polyphony Digital

  • Tradičně kvalitní jízdní model
  • Dobrý penalizační a "antikolizní" systém
  • Silný sportovní a soutěžní element
  • Málo obsahu, pro jednoho hráče až zoufale
  • Singleplayer tu prakticky neexistuje

Herní karta

Značku Gran Turismo mám rád už od jejích prvopočátků na úplně první PlayStation. Stále si živě pamatuji, jak jsme s kamarádem strávili nejeden víkend závoděním na rozdělené obrazovce, kdy jsme z nějakého obskurního důvodu řídili Dodge Viper, což byla auta, která uměla jen jediné: jet rychle v přímém směru. V tomto ohledu by tak Gran Turismo Sport mohlo být krásným návratem do mládí, akorát tedy bez té rozdělené obrazovky a s internetovým připojením. Ale samozřejmě to tak není.

A ještě jedno vzpomínání herního geronta. Setkání s každým řadovým dílem Gran Turisma u mě probíhá zhruba tak, že nejprve se kochám krásnou grafikou, užívám si první úspěchy v úvodních šampionátech, pokusně ladím auta a plním první jednoduché licence. Potom začne jít do tuhého, tak už je potřeba o tom více přemýšlet a jednotlivé tratě a jejich úseky mít lépe najeté. A pak se nějak proderu k závěrečným titulkům a u závodů, které následují po nich, si slíbím, že k dalšímu dílu si už opravdu koupím nějakou pěknou závodní sedačku s pořádným volantem. Tak takto to ve Sportu tedy rovněž nefunguje.

Gran Turismo Sport

Gran Turismo Sport se totiž pochopitelně tváří, že zaučí i naprosté nováčky, což je vlastně pravda, ale cesta to bude trnitá a asi ne úplně zábavná. Pro jednoho hráče je tu totiž připraveno jen zhruba dvacet závodů v režimu Arcade, které lze jezdit ve třech základních obtížnostech. Ovšem i když i zde dostáváte různé body, například zkušenostní, stejně nemáte pocit, že byste se posouvali někam dál ve smyslu postupu hrou. Zkrátka je to jen několik jednotlivých závodů.

Pak jsou tu ještě tři další režimy pro jednoho hráče, ale ty jsou v jádře vlastně skoro stejné. První jsou klasické licence, kdy obvykle musíte v co nejlepším čase projet nějaký úsek. Ve druhém k tomu přibudou i jiná auta, takže typicky máte za úkol je všechna předjet. A ve třetím zase pilujete celé okruhy a jejich jednotlivé sektory. Získáváte klasická hodnocení zlato, stříbro, bronz a tím tyto tři režimy ještě o kousek více splývají.

Pikantní pak je, že ani zde si nemůžete postup uložit bez připojení k herním serverům. Má to samozřejmě svou logiku, protože zkušenosti a další odměny z těchto režimů se promítají do statistik vašeho on-line avatara, ale stejně mi není zas až tak jasné, proč se nemohou ukládat i lokálně a pro potřeby on-line závodění si je hra nenačte při nejbližším připojení k serverům. Takže když si například při výpadku internetu chcete jen tak pokroužit na oblíbeném okruhu, tak sice můžete, ale cokoliv tím získáte, ztratíte v okamžiku ukončení hry.

Gran Turismo Sport

Na poměry Gran Turisma je tu i docela málo aut, není jich ani 200. Ale zase se nemusíte moc starat, v čem pojedete. Hra vám totiž vždy dá na výběr z několika „erárních“ aut, takže můžete mít v garáži jen pár kusů, ale závodit můžete naprosto vesele. Navíc se v závodech nezřídka automaticky upravují hmotnosti a výkony, aby se i v rámci stejné třídy nastavily pokud možno rovné podmínky, takže opečovávání vašeho ultimátního závodního stroje v garáži se s klidem můžete začít věnovat, až už budete mít něco odjejžděno.

Ale jak již zaznělo hned na začátku, na tyto věci se tu moc nehraje, jediné důležité jsou závody proti ostatním lidem po síti. A to je velmi povedené. Tedy za předpokladu, že to je to, co od hry čekáte. Osobně se tedy ve hrách interakci s jinými lidmi ortodoxně vyhýbám, ale tady zkrátka není zbytí. A nakonec jsem byl mile překvapen, že to nebylo tak hrozné. Alespoň tedy po nějaké době.

Hra totiž pracuje se dvěma indexy, řidičským a jakýmsi sportovním. Ten první zohledňuje vaše výsledky, druhý pak chování na trati. Čím čistěji v závodech jezdíte, tím vyšší máte sportovní index. Ale na začátku jste „na nule“ a závodíte tedy se stejnými nováčky. A mezi nimi se vždycky najde někdo, kdo na nějakou sportovní stránku nehledí a takříkajíc prasí, ať už záměrně, nebo proto, že mu to nejde. Chce to tedy jistou dávku trpělivosti a píle, než se dostanete mezi hráče, kterým jde v prvé řadě o závodění a jezdí čistěji.

Gran Turismo Sport

Aby závody až o 24 hráčích nebyly jedna velká trma vrma hned v první zatáčce, aplikovali autoři systém penalizací a s tím spojených „průhledných aut“. Takže když například jedete jako blázen do ucpané zatáčky, vaše auto se stane částečně průhledným a zcela nehmotným, takže ostatními projedete (případně oni vámi), aniž byste jim uškodili. A zároveň dostanete časovou penalizaci, která se vám promítne do výsledku po konci závodu.

Je to velmi chytré a funkční řešení, přestože se tedy po vydání hry začaly objevovat přesně opačné hlasy. Systém samozřejmě není dokonalý, a někdy tedy dostanete penaltu i za to, že někdo drcnul do vás nebo že mezi auty proběhl jen velmi lehký ťukanec, ale zcela zodpovědně mohu říci, že jsem na tom nikdy nebyl škodný. Přinejhorším jsem po projetí cílem zůstal na svém, ale většinou jsem si vzhledem k penaltám ostatních o pár míst polepšil. A při postupu mezi čistší jezdce mají tyto penalty spíše již jen „výchovný“ charakter, protože se obecně prasí podstatně méně. Ano, někdy může nespravedlivá penalta dost naštvat, ale v populaci běžných hráčů asi nic moc zásadního neznamená. Mezi těmi nejlepšími, kde se bojuje o každou tisícinu sekundy a každý centimetr trati, tam to asi už bude jiná, ale bohužel jsem si jist, že to nikdy nezjistím, protože se do těch nejvyšších pater nikdy neprokoušu.

Již jen proto, že pořádné velké závody jsou k dispozici jen nárazově, což je tedy další podivnost této hry. Běžně jsou vypsány tři denní závody, které se konají zhruba každých 15 až 20 minut. Vedle toho zde funguje šampionát národů, šampionát značek, speciální GT akce a kdoví, co všechno vlastně v dané sezoně probíhá. Ale je trochu blbé, že když chcete třeba ve tři odpoledne zkusit mistrovský závod za vaši oblíbenou značku, hra vám oznámí, že závod se jede až v osm večer. Jistě to má svůj důvod, ale opět moc nechápu, proč mezi denními závody není pár takových, které se budou započítávat mezi národy nebo značky, na konci dne se to nějak přechroustá, započítá do celkových statistik a od rána nanovo.

Gran Turismo Sport

Každopádně denní závody běží neustále a i v těch se dá pěkně vyblbnout. Většinou jsou namíchány tak, aby byly pokud možno různorodé, což mě ovšem paradoxně vedlo k tomu, že jsem si vždycky vybral jeden, který se mi líbil nejvíc, a tam jsem hodinku až tři hobloval pořád dokola.

I denní závody začínají v pevně stanovené časy, přičemž vstoupit do nich můžete i dříve a zbývající čas je věnován kvalifikaci. Jezdíte po okruhu a snažíte se zajet co nejlepší čas, který se pak promítne do vaší pozice na startovním roštu. Takže jsem vždy hned po závodě šel vylepšovat svůj čas, pak závodil, pak zase kroužil na čas a pak zase závodil. A docela mě překvapilo, že mě to i bavilo. Ale jen krátkodobě.

Fotogalerie

Na rozdíl od klasického Gran Turisma jsem u toho zkrátka nedokázal sedět dlouho a často. Dvakrát až třikrát za týden si zhruba tři hodiny zazávodit bylo zábavné, ale protože se hra zaměřuje především na soutěžní stránku věci, je to při delším hraní spíše dril než zábava. Ostatně asi jako u každého sportu, který chce někdo dělat na nějaké vyšší úrovni.

Za 17 let recenzování je tak Gran Turismo Sport zhruba třetí hrou, u které ani náznakem nevím, jakou jí mám dát známku. Cokoliv mezi pětkou a devítkou mi přijde vlastně v pořádku. Závody jsou to pěkné, ale mimo on-line složku neobsahují téměř nic. Když se člověk propracuje mezi lepší jezdce, jsou závody zábavné i napínavé, ale neudrží mě to na moc dlouho. Grafika má skvělé i slabší momenty a soundrack je poněkud rozjásanější než obvykle. Takže to dnes ode mě bude ta trapná alibistická, ale aspoň takto přiznaná sedmička.



Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

64 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 17 čtenářů


Nejčtenější

Nejvtipnější chyby z českého hitu Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come je obrovská a propracovaná hra, ale její autory čeká ještě spousta práce při odlaďování mnoha chyb, které...

RECENZE: Kingdom Come naučí svět milovat českou historii

Kingdom Come: Deliverance

Nejočekávanější česká hra poslední dekády nezklamala. Je to sice o dost náročnější záležitost, než na jaké jsme si v...



O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

Hrajete už Kingdom Come: Deliverance? Jak se vám zatím líbí?

Kingdom Come: Deliverance

Dnešní anketa je určena pro ty z vás, kteří už se ponořili do české hardcore hry na hrdiny Kingdom Come: Deliverance....

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Další z rubriky

Zabíjet nácky ve Wolfesteinovi je zábava i bez hrdiny Blazkowitze

Wolfenstein II: The Adventures of Gunslinger Joe

Přídavek pro letošního Wolfensteina určitě neoslní originalitou, ale o to tu přeci nejde. Další tři levely plné...

RECENZE: S DOOM VFR zažijete krvavé peklo zase trochu jinak

DOOM VFR

Jde vůbec dohromady spojení frenetické akce a virtuální reality? Král bezduchých stříleček vám v tom přichází udělat...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

Domácí chipsy pro děti
Domácí chipsy pro děti

Upečte si domácí chipsy, ale pozor, jsou velice návykové.

Najdete na iDNES.cz