Grand Theft Auto 3: Vice City

Po obrovském úspěchu, který GTA Vice City zaznamenalo na Playstation 2, se štěstí konečně usmálo i na „starou“ platformu. Pusťte uzdu svému horšímu já, ukradněte sousedův nablýskaný Harley a projeďte se městem snů!

Když bylo přesně před rokem vydáno třetí pokračování série Grand Theft Auto, pořádně zatřáslo celou herní scénou. Originální koncept dvou předchozích dílů byl okořeněn trojrozměrným zpracováním, desítkami zábavných misí a perfektně fungujícím modelem města. Když se pak o několik měsíců později na DVD discích zablyštěla verze pro Playstation 2 s podtitulem Vice City, znamenalo to ránu pod pás všem Pcčkářům. Dokonalost původní hry byla obroubena neotřelou atmosférou osmdesátých let a množstvím nejen technologických vylepšení. Naštěstí se autoři smilovali a po (z hlediska konverze) rozporuplném Metal Gear Solid 2: Substance tu v těsném sledu máme další předělávku vynikající hry.

Byť se nejedná o zcela nové pokračování, o čemž svědčí absence pořadové číslice čtyři v názvu, přináší Vice City daleko více změn, něž aby mohlo být považováno za obyčejný datadisk. První změnou k lepšímu je přenesení děje do prosluněného jihoamerického velkoměsta žijícího drsným životem osmdesátých let minulého století, proti kterému je metropole z třetího dílu pouhou šedivou vesnicí. Ačkoliv u nás se v oněch časech stále konaly mnohasetčlenné sešlosti typu fronty na banány, Ameriku prostupovalo podsvětí, za které by se ani Hádes nemusel stydět. Dřívější italskou mafii střídají Kolumbijci a brazilští ranaři a celá atmosféra se tak posunuje o poznání více k jihu. Scény, kdy s typickým černochem v bílém sáčku po boku infiltrujete vilu mafiánského bosse, kterého odpravíte, vilu si i s heliportem na střeše přivlastníte a pravidelně pak s grácií jezdíte ve sporťáku po rudém koberci až do obýváku, jsou na denním pořádku.

Jelikož se PC verze Vice City v ničem neliší od svého PS2 bratříčka, vrací se i starý známý Tommy Vercetti, v jehož popisu práce není na posledním místě ani předávání drogových zásilek. Že se podobné akce nemají provádět v blízkosti po zuby ozbrojeného komanda přesvědčí úvodní sekvence a chudák Tommy tak tak vyvázne živý. Ovšem bez klíčového kufříku, ať již plného drog nebo zelených lístečků. Po rozhovoru se zaměstnavatelem Sonny Forellim, který je příjemný asi jako revize tělních dutin u lékaře, bere Tommy první kšeft, netušíc, kam až ho osud zavede. Osvědčené rozdělení na jednotlivé mise a jejich zadavatele přetrvalo, stejně jako široká rozmanitost jednotlivých úkolů. Z počátku plní Tommy úlohu pouhého poslíčka ve službách paranoidního právníka, ovšem po setkání se špičkami mafie nadobro pouští uzdu svému ďábelskému já a Vice City tak zažívá nefalšovanou válku gangů.

Nového rozměru nabyla „ruční“ práce. Často tentokrát navštívíme interiéry budov, například v misi, v níž je třeba v letištní hale sledovat vytipovanou osobu a následně uzmout jejímu kontaktu žádaný kufřík (odstřelovací puškou). Klasický úkol, ovšem spád a zvraty, které prostupují celou hru, jsou ohromující. Celá oblast je okamžitě uzavřena a silnice nebrázdí jediné vozidlo, kterým by bylo možné uprchnout policii a číhajícím agentům FBI. Stejně je na tom čistka konkurenčního gangu z paluby helikoptéry, kdy se Grand Theft Auto bleskem mění v Delta Force Black Hawk Down, podobně jako obrana lodi jižanského plukovníka Corteze. Nechybí ani oblíbené závodní mise (tentokrát však ne v autech) a speciální pochvalu si zaslouží šoférování limuzíny rockové skupiny, v níž je umístěna nálož reagující na rychlost jízdy. Je potřeba držet co nejvyšší rychlost, což při hláškách ujetých rockerů vůbec není snadné. A pokud by snad příběhové mise omrzely, není nic snadnějšího, než nastoupit do taxíku, zmocnit se sanitky, policejního nebo hasičského auta a plnit desítky postranních úkolů z té dobré strany zákona nebo se jen tak projíždět městem, provádět bodované akrobatické kousky a naslouchat rytmům rádia.

Právě začlenění rádia, ze kterého se při jízdě autem line atmosférická hudba, patřilo k revolučním proprietám třetího dílu. A protože technicky se toho zde moc k lepšímu změnit nedá, přicházejí autoři s výběrem nejlepších hitů let osmdesátých. Nejrůznější talk show na téma proč muži nechávají zvednutá prkénka (neboli na témata naprosto bezpředmětná) doplňují chytlavé rytmy Michaela Jacksona, Judas Priest nebo Run DMC. Chyběla mi pouze stanice s úryvky klasických oper, ovšem opět je zde možnost nahrání si vlastních skladem ve formátu MP3 do speciálního adresáře, který se pak ve vozidle hlásí jako MP3 player.

Jelikož se pokračování odehrává „pouze“ v rámci jediného města, musí být aglomerace náležitě rozsáhlá. A to Vice City skutečně je. Celá jeho západní část se ostatně zpřístupní zhruba až po první třetině hry. Po nečekaném zvratu v polovině pak přichází možnost nakupování početných nemovitostí roztroušených po celém městě. Ty slouží jednak k uložení hry, neboť jízda přes celé město do počátečního hotelového pokoje si vyžádá bezmála deset minut, ale také jako zdroj potřebných financí, které se postupně kumulují a čekají na vyzvednutí. Ukládat sice není potřeba, poněvadž se hra téměř nedá „zkazit“ - je-li Tommy zabit, objeví se maximálně s několika oděrkami před místní nemocnicí, ovšem bez jakéhokoliv vybavení, jež se rozhodně nerozdává na ulicích zadarmo. Příjemné je, že pokud je hráč zatčen nebo zabit, u nemocnice či policejní stanice ho vždy očekává taxík, jenž je vždy ochoten Tommyho dovézt na místo aktuální mise.

Z hlediska inovací by znalec předchozích dílů na první pohled hledal kromě nového prostředí jen s obtížemi jakékoliv zásadnější změny. Na pohled druhý je však vidět, že se Rockstar North snažili dovést své dílo k naprosté vypilovanosti s ohledem na nejtitěrnější detail. Ulicemi Vice City se již neprohání proporcionálně uniformní panáci a vypaseným maminám tak kontrují snědé krásky na kolečkových bruslích, až je škoda chodce zajíždět. A pokud tak učiníte, bleskově přijíždí policejní vozy a ulice křižuje jeden hřebíkový pás za druhým. Oblohu nad městem brázdí množství letadel nejrůznějších velikostí, jež si přímo říkají o prohlídku zblízka.

Ano, konečně lze popadnout knipl helikoptéry a vyzkoušet, jak rychle před ní dokáží racci strafovat. Podobnou novinkou je použití rychlých člunů, ovšem ne v takové míře jako motorek. Ďábelské stroje nabyly co do počtu olbřímích rozměrů, výběr tak počíná agilním mopedem a končí majestátním Harleyem. Projížďka na něm proti zapadajícímu slunci je něco nádherného a vzhledem k faktu, že motorkou se lze vyhnout zácpě daleko lépe než použitím projímadla, jejich odcizování rychle nabere nečekané kadence. S kadencí je třeba zmínit zbraňový arzenál, který doznal pouze kosmetických změn. Klasika v podobě raketometu či plamenometu přetrvala a z kulometů střídá původní AK 47 vražedná M4 sekundující několika druhům lehkých samopalů a odstřelovacích pušek. S nimi zažijete vůbec spoustu legrace. Odstřelování pilotů policejních helikoptér a nevinných řidičů je zábavnější než mučení plyšových medvídků. Jednou jsem byl dokonce svědkem, kdy nekalý živel opustil svou starou herku (auto, ne manželku!) a bleskem se jal uzmout naleštěný sporťák, kterému jsem právě odstřelil řidiče.

Samostatnou kapitolu tvoří animované sekvence předcházející samotným misím. Charakterům konečně tančí rty synchronizovaně s dokonalým dabingem, na kterém se podíleli i herci zvučných jmen jako Burt Reynolds nebo Dennis Hopper. Síla filměčku však není v jejich technickém provedení, nýbrž v perfektních dialozích plných vtipu a nadsázky. Cholerický mafián Diaz tak vypíná video zásadně pistolí, charismatický důstojník Tommymu neustále podsouvá mořské „speciality“ a sem tam se před kamerou mihne v pornostudiu zaměstnaný vousatý režisér jménem Steven, který neustále sní o vlastním filmu s obrovským žralokem v hlavní roli.

Ačkoliv grafika využívá již rok starého enginu, má i dnes co nabídnout. Od třetího dílu je o poznání propracovanější opět s ohledem na nejmenší detail, jakým je například vlající košile při jízdě na motorce, byť to místy vypadá, jako by se Tommymu z ramen klubal vetřelec. Potěšující je i relativní hardwarová nenáročnost s přihlédnutím k množství zobrazených objektů. Na Athlonu XP 1700+ s 512 MB RAM a grafickou kartou GeForce 4MX byla hra svižná i v rozlišení 1280x1024, ovšem s viditelným zpomalením při padajícím dešti. Plynulost je zde opravdu klíčová, pokud tak máte pomalejší počítač, rozhodně se vyplatí stáhnout rozlišení nebo viditelnost.

Fyzikální model se může směle měřit i s Carmageddonem, i když drobné chybky, jako dřevěné židličky o výdrži betonových zátarasů nebo přejetí chodci zaražení do dlažby se občas objeví. Daleko závažnější chybou je „zapomínání“ enginu. Stačí aby si hráč někde odložil ukradený automobil a jen na chvíli odešel pár bloků vedle nebo se otočil jiným směrem a ejhle – auto zmizí. V jiném případě čelíte malému sporťáčku, otočíte se o 360 stupňů a před vámi trůní třímetrový kamión. Pokud byl tento problém způsoben malou pamětí Playstationu, není důvod, aby přetrvala i v PC verzi. Můžeme jen doufat ve vydání opravného patche.

Samotná konverze Vice City nijak neublížila, vyjma jediné mise spojené s ovládáním malé helikoptéry, které bylo viditelně navrženo pro gamepad. PC verze navíc obsahuje možnost zpětného přehrání nebo uložení posledních třiceti sekund hry a také změnu vizáže hlavního hrdiny pomocí jednoduše upravitelného skinu. I když Vice City vydrží poměrně dlouho a po dohrání nabízí širokou přidanou hodnotu, občas zamrzí opětovná absence multiplayeru.

Grand Theft Auto 3: Vice City

Minimum:	P-800, 128 MB RAM
Optimum:	P-1700, 256 MB RAM
Multiplayer:	ne
Další informace:	screenshoty / in-game video #1 / $1#8221;http://www.bonusweb.cz/download/trailery/gtavicecitytr.html”">Trailer #1, $1#8221;http://www.bonusweb.cz/download/trailery/gtavicecitytr3.html”">#2
Výrobce/distributor:	Rockstar North / Rockstar Games
Distributor v ČR:	Cenega
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Osvěžující a nenáročná akce postavená na osvědčeném základu. Ideální pařba pro parné dny.
Hodnocení:	90%