Asi až stařecká demence nás připraví o vzpomínku na šok, který nám připravila původní hra GTA: Vice City tím, že se jí podařilo překonat revoluční GTA III - hru, která se právem stala modlou. První vyjížďka z hotelu na Ocean Beach: po obrazovce stékaly kapky deště a Foreigner hráli „I´ll be waiting for a girl like you“. Ach, bože. A teď tu máme plážové město znovu, tentokrát ale jako další přírůstek do série „Stories“, neboli portů z handheldu PSP. Jedna dobrá zpráva: je to za budgetovou cenu. A jedna špatná: když Strýček Sam něco zlevní, ví proč.
Přestože jsme už měli tu čest s Liberty City Stories a tušíme, co nás čeká, vkládáme disk do mechaniky se zbytky nábožné úcty. Pak ale přichází úvodní animace a nábožná úcta rázem mizí. Že je grafika hranatá by tak nevadilo, hry od Rockstaru si na antialiasing zrovna nepotrpí, ale že je celá zrnitá a rozpitá až běda, to je smutné. Místy se myšlenky stáčejí ani ne tak k původnímu Vice City, jako spíš k Syphon Filteru pro PS1, což byla herně skvělá, ale graficky mimořádně ošklivá série. Pak
ale naštěstí první postava otevírá ústa a my se pomalu šplháme z bodu mrazu. Dabing je stejně bravurní jako kdykoli předtím a nenapodobitelný vše parodující styl je tu když ne v plné síle, tak nanejvýš se slabou rýmou, která se zahání panákem.
Velká část toho, co jsme si na sérii zamilovali, je naštěstí na svém místě.
Hlavním hrdinou je Afroameričan Vic Vance, bratr Lance Vanceho, ano toho, co pořád chodil v bílých hadrech a jezdil v Countachi alias Infernu téže barvy. Respektive nikoli chodil a jezdil, nýbrž teprve bude chodit a jezdit, protože GTA: VCS svým dějem předcházejí původní GTA: VC. Vic je dobrák od kosti, jeho snem je jen do roztrhání těla sloužit v armádě a vydělávat na doktory pro bratra trpícího astmatem. To je zase jiný bratr, než Lance, Afroameričané mají bratrů víc. Prostě Vic je charakter, na rozdíl od svého nadřízeného, seržanta Jerryho Martineze, primitiva každým coulem, libujícího si ve šňupání koksu, nezákonných kšeftech a sledování prasáren - ty ovšem hráč nemůže sledovat s ním.
Jerry samozřejmě brzy zatáhne důvěřivého Vica do maléru, takže náš hrdina dostane padáka, místo prima maskáčů jen trapné džíny a za dvacet let nebude moci na Blízkém Východě předvést vůbec, ale opravdu vůbec nic. Kupodivu, v civilu tohle dobrotisko zakrátko krade, vybírá výpalné a vraždí jen to sviští a sem tam někomu srdceryvně zopakuje, že léčba nemocného bratra je fakt drahá, což poněkud přesahuje rozměry plánovité parodie a podezřele zavání akcí „Scénáristova horká jehla“. Bohužel tatáž akce byla zjevně vyhlášena ve více odděleních firmy. O grafice jsme se již zmínili, je to jednoznačně největší problém hry. Vzpomínáte si na západ slunce nad Vice City? Ani v roce 2002 to nebylo úplně přesvědčivé, ale pořád ještě slast ve srovnání s rudým nátěrem, který dostane vaše obrazovka dnes. Framerate není zrovna pevný v kramflecích a objekty se pochopitelně dokreslují. Některé, jako třeba stožáry, dokonce nejsou dostatečně spojité, ani když se přiblíží. Nicméně nehratelné to není a pokud máte sérii rádi, zvyknete si, jako jsme si zvykli my.
Kupodivu vozidla dopadla docela dobře. Třebaže jsou hrubších tvarů, občas se lesknou až zrak přechází a mnohý si vybaví porty GTA pro původní Xbox. Někde
dokonce překvapí detaily – až urazíte kapotu, mrkněte, co je pod ní, nebo si prohlédněte policejní motocykl. Řízení nejrůznějších typů přibližovadel je stále nesmírně zábavné a zcela bez závad, čímž ovšem nechceme říci, že si na přetáčivou čtyřkolku nebo vzpurný vysokozdvižný vozík nebudete chvíli zvykat.
Nyní máte možnost se o své podniky trochu starat.
Stejně tak k ovládání Vica nemáme výhrad. Na to, že automatické zaměřování nebere vždy toho nepřítele, kterého toužíme vymazat ze hry, jsme dávno zvyklí. Bohužel sem tam narazíte na pořádný bug. Přežijeme, že se postavy zasekávají o překážky, nebo že někde prší i pod střechou. Když ale eskortujete náklaďák, který má ukazatel poškození, a jeho řidič se rozhodne donekonečna narážet do zdi, protože se zřejmě sjel a vidí místo ní silnici, není to milé. Stejně tak když splníte
úkol a nemůžete opustit místnost, neboť se za žádnou cenu nechce aktivovat hotspot u dveří, nevysíláte k Rockstaru North úplně pozitivní energii. Nakonec, když
jsme rozbili všechno, co se v obchodě, který nás takto trapně uvěznil, rozbít dalo, jsme ze zoufalství ubili prodavače, s chabou nadějí, že třeba právě to se po nás chce. Nechtělo. „Mission failed – zabili jste prodavače.“ Fuj. Pokud někam někoho vedete, nelezte s ním do úzkého prostoru –
zablokuje vás a budete restartovat misi. A tak by se k naší velké lítosti dalo pokračovat dlouho.
Skryté balíčky se už nesbírají. No dobře, nebyla to ta největší zábava pod sluncem, ale když jste nějaký našli, zahřálo to u srdce. Navíc šlo o slušnou tradici. Pokladny v obchodech několika údery pěstí otevřete, ale neobohatíte se z nich, a když přestanete na prodavače mířit zbraní, spustí ruce jako by se nechumelilo a nechá vás odejít. Bývaly doby, kdy jsme za to vyfasovali logické dvě hvězdy a honičku s policií. Možností změnit outfit je málo, ale ani v původní hře jich nebylo víc. Že jsme rozmazlení převlékárnami, fitcentry, hernami a fastfoody v San Andreas? Nojo, jsme.
Místo toho tu máte na odreagování alespoň střelnici. Tedy pokud patříte k velmi šikovným. Prokousat se všemi pěti koly střelecké „kvalifikace“ je spíš
noční můra a víckrát se tam nebudete chtít vracet.
Jinak ale velká část toho, co jsme si na sérii zamilovali, je naštěstí na svém místě: desítky nepovinných úkolů, skryté skokánky, masakry, ilegální závody za plného provozu, hra za policii, záchranáře, taxikáře, hasiče i masívní herní doba. Něco naopak přibylo. Vic umí plavat, ne ale tak dobře jako Carl ze San Andreas. Pokud se vám nepodaří splnit misi, můžete stisknout R3 a ušetřit si tím celou zdlouhavou cestu k jejímu začátku i všechny animace. Když vás zatknou nebo nedejbože odrovnají, máte možnost za celkem férový úplatek získat zpět zabavené zbraně.
Největší a chvályhodná inovace vás ale čeká při správě nemovitostí. Dřív jste je jednoduše koupili a od té chvíle fungovaly jako bankomat. Nyní máte možnost se o své podniky trochu starat. V každé vaší firmě visí na zdi nástěnka, pomocí níž si můžete vybrat, kterému druhu kontroverzního podnikání se budete věnovat. Na
výběr jsou takové netypické obory jako prostituce, výběr výpalného nebo lichva. Tři další postupně odemknete. Podle toho, co si vyberete, pak vypadá plnění
vedlejších úkolů, jimiž zvyšujete svůj podnikatelský respekt. „Empire missions“ u prostituce vypadají asi takto: nalož kněžku lásky do auta, odvez ji k zákazníkovi, nalož další, odvez ji k dalšímu zákazníkovi, přejeď toho, co té první nezaplatil, autem, potom pro změnu nalož prodejnou dívku a odvez ji k
zákazníkovi a tak dále. Ano, je to stereotypní, ale jako zpestření hlavní příběhové linie to poslouží obstojně. Obtížnost těchto úkolů se nijak nezvyšuje a po patnácté misi jste na maximu respektu v daném oboru a nemá smysl v nich pokračovat.
Dále magickou nástěnku využijete k vylepšování samotné nemovitosti. V závislosti na možnostech své peněženky můžete vybudovat barák malý, střední nebo velký jako hrom. Větší respekt a větší nemovitost rovná se samozřejmě vyšší pravidelný příjem. Peníze si již nemusíte vyzvedávat osobně z levitujících obálek, ale chodí vám rozumně na účet. A konečně lze domy i opravovat, protože čas od času utrpí nějaký ten šrám. Území města je totiž rozděleno mezi několik gangů, s nimiž
soupeříte. Nejste na to úplně sám, můžete oslovit některého z lelkujících nezaměstnaných a nabídnout mu skvělou kariéru řadového gangstera. Občas se od
rekrutů dočkáte i inteligentní odpovědi typu: „A šéfe, bude to na plnej úvazek?“ Ve statistice si lze kdykoli zkontrolovat, kolik procent městské zločinnosti už připadá vám a kolik dosud jiným kriminálníkům. Budovy konkurence obsazujete tak, že zničíte mafiánovo vozidlo před domem a následně zlikvidujete
hordu, která se vynoří. Potom ještě vybijete nepočetné osazenstvo uvnitř a rozmašírujete nábytek. Řekli byste, že tím je dům váš? Omyl. Pak si ho kupodivu smíte koupit. Následně si zvolíte, jaký druh byznysu se v něm bude provozovat a postupujete dle výše uvedeného.
|
Je škoda, že jedno z největších kouzel hry si užijí jen znalci předlohy. Je velice zábavné prolézat město a objevovat, jak vypadalo před tím, než se nám zarylo do paměti jako bydliště Tommyho Vercettiho. Jedeme se například podívat na Sunshine Autos, kde bývalo, vlastně teprve jednou bude strategicky umístěné ukládací
místo s řadou hezkých bonusových autíček ve výloze. Samozřejmě, že po autosalónu není ani stopy. I když - co to tady máme? Betonové základy! Dostavuje se
příjemné mrazení. Vystupujeme z auta a jdeme to omrknout zblízka. V původní hře byly rozsáhlé podzemní garáže, kde jsme kompletovali sbírky kradených vozidel.
A tady? Vybagrovaná jáma, je už dokonce vidět budoucí vjezd pod zem! Úžasné, smekáme.
|
Je to GTA a navíc Vice City
Nechoďte k očnímu, závada není ve vásHru zapůjčila firma Gamehouse.
| Grand Theft Auto: Vice City Stories | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
