Na RPG Greyhawk: Temple of Elemental Evil jsem se už několik měsíců těšil jak malý Jíra. Když se mi nyní konečně dostalo do spárů, tak se s vámi prostě musím podělit o první dojmy z hraní. Jelikož je opravdu o čem psát, nebudu zdržovat s příběhem a obecnými informacemi (ty se konec konců dozvíte z našeho preview) a mrkneme se rovnou na hru.
Tituly vycházející z pravidel nějakého papírového RPG se obvykle vyznačují tím, že mají hodně promakaný vývoj jednotlivých postav. U Greyhawku je tomu nejinak. A projevuje se to samozřejmě již (respektive hlavně) při tvorbě party, se kterou se pustíte do dobrodružství. Zajímavou vychytávkou je volba přesvědčení celé družiny, které omezuje přesvědčení jednotlivých postav. Kromě toho ovšem také udává, jak pro vás hra začne. A jelikož D&D pracuje s devíti druhy přesvědčení, můžete se těšit na devět různých začátků - přičemž nejde jen o video nebo povídání, ale i o krátký úsek hry (obzvláště veselá je Chaotic Evil partička a její vybíjení vesničanů pro zábavu). Po prologu se již přenesete do Hommletu, kde se hra patřičně rozjede.
Ale zpět k tvorbě družiny. Vše je samozřejmě v duchu "opatchované" třetí edice D&D, tedy D&D 3.5. Změny oproti klasické trojce povětšinou nejsou vyloženě radikální – asi největší proměnou prošel ranger, který prodělal přechod od tvrdosti k užitečnosti; má například méně hitpointů, ale více dovednostních bodů. Také už není automaticky specialistou na boj se dvěma zbraněmi, ale od druhého levelu si volí mezi tímto stylem a specializací ve střelbě. Změn v povoláních je samozřejmě víc, také přibylo pár nových featů, trochu jiné jsou skilly a některá kouzla… ale to by bylo opravdu na dlouho. Herní systém (čili pro potřeby počítačových her zejména pravidla pro boj) zůstal v podstatě stejný, takže pokud jste si osvojili třeba Icewind Dale II, nemusíte se bát, že byste museli nějak výrazně měnit zažité zvyklosti.
V tomto článku se asi nemá smysl zabývat dopodrobna dalšími změnami v pravidlech. Raději se mrkneme na to, jak se ToEE vlastně hraje. Jak už jsem naznačil výše, na začátku se ocitnete v městečku Hommlet. Tady se hra tváří třeba jako staré dobré Baldur´s Gate. Čeká na vás pár NPC, nějaké obchody, povídání, 
drobné questíky - tu pomůžete dřevorubci vyčistit kus lesa od přerostlých pavouků, tady urovnáte sousedský spor nebo vyřešíte problém s dodávkami mouky pro místní kostel. Poté, co splníte několik nepovinných úkolů (no, ono vám to ovšem nějaký čas zabere, jelikož městečko je relativně rozsáhlé; i když Athkatla z BG2 to samozřejmě zdaleka není), si užijete trochu bojů v několika menších lokacích, pak zavítáte do pirátské vesničky a poté už vás čekají hlavně bitvy v dunegoench temného chrámu.
Ještě štěstí, že boje zde rozhodně nejsou bezduchou mlátičkou, ale skutečnými taktickými bitvami. Pravidla D&D se zkrátka nezapřou… Na rozdíl od všech většiny izometrických RPG s pravidly D&D boje neprobíhají v reálném čase s pauzou, jak by možná někdo mohl čekat, ale pěkně na tahy. Postavy a nepřátelé jednají ve sledu daném jejich iniciativou, přičemž pořadí je přehledně zobrazeno ikonkami v horní části obrazovky. Přesně v duchu pravidel může každá postava udělat určitý pohyb a jednoduchou akci, nebo celé kolo vynaložit na komplexní akci. Typicky tedy třeba bojovník popoběhne k nepříteli a bací do něj, zlodějka vystřelí z kuše a stáhne se, a kouzelník třeba zakouzlí složité kouzlo a na nic 
jiného už mu nezbude čas. Pokud neznáte pravidla D&D, možná vás překvapí takové věci, jako třeba Attack of Oportunity – tedy útok navíc, které postavy mají v určitých situacích – například když kolem nich neopatrně probíhá nepřítel. Pro pochopení alespoň základních herních principů však dobře poslouží solidně zpracovaný Tutorial.
Autoři se pravidla D&D pokusili zapracovat skutečně do všech herních situací. Například v dialogu se leckdy objeví nějaká možnost jen pro charaktery s vysokými vyjednávacími skilly (blafování, sbírání informací, diplomacie, vyhrožování, odhad chování), kouzelníci (a nejen oni) si mohou vzít speciální featy na výrobu svitků, lektvarů či magických předmětů (k úspěšnému vytvoření požadovaného artefaktu však musí být na nějakém klidném místě, znát potřebná kouzla a navíc platí penězi a zkušenostmi – přesně podle pravidel), některé potvory mají bezvadně provedené speciální útoky (například velké žáby, které občas na hrdiny vyskočí z močálů, jsou schopné chytit svoji oběť dlouhým jazykem) a tak dále a tak dále. V první části hry budete zkrátka překvapeni na každém kroku různými povedenými detaily. Velmi dobře je vyřešeno i chování NPC, které můžete ke své základní pětici přibrat a 
rozšířit ji tak až na osmičlennou družinu; můžete je sice ovládat jako své postavy, ale při dělení pokladu si berou svůj díl (který vám pak ze svého inventáře ani náhodu nedají), nepotřebné věci sami v obchodech prodají a navíc se občas zapojí do nějakého rozhovoru - bez mého přičinění se například jeden z mých najatých bojovníků sám přihlásil do pijáckého závodu v místní krčmě (ne, že bych to já osobně nedokázal pochopit :o)). Najmutelní hrdinové jsou docela zajímaví – například opilec Elmo (jehož herní postava se opravdu POŘÁD motá) nebo uječená ženská, která s vámi půjde, když si ji vezmete za ženu. Uf.
Vzhledem k tomu, že tento článek není recenzí, ale jen prvními dojmy, vezmeme to již jen telegraficky. Grafika je skutečně skvělá. Boje, ač tahové, nejsou nijak zdlouhavé a jsou opravdu zábavné. Nepřátelé jsou buď docela originální sami o sobě, nebo mají alespoň některé zajímavé vlastnosti (například typické slizy se jen tak nemrcasí po zemi, ale obvykle na vás někde hupnou ze stropu). Hrdinové se mohu brodit vodu, což je nejen hezké na pohled, ale i docela praktické. Kouzelníci mohu mít malého pomocníka, hraničáři zase zvířecího společníka. Cestou mezi lokacemi vás občas přepadne "náhodný nepřítel". Všechny 
důležité údaje se zapisují do poměrně solidně zpracovaného deníku.
A chyby? Pár se jich najde. Některé rozhovory například příliš nezohledňují předchozí jednání (s někým se do krve pohádáte a když ho oslovíte podruhé, mluví s vámi jakoby se nic nestalo). Pathfinding je někdy celkem slabý a musíte si tak družinu docela často hlídat, zamrzí i omezený počet poznámek na mapě – zejména v Hommletu nemáte šanci popsat si všechny důležité budovy. Mě osobně je líto i to, že na tomto skvělém enginu a pravidlech by bylo možno postavit hodně nelineární RPG, kde by boje hrály jen druhé housle, ale případ ToEE je spíše opačný a rozložením adventurní a bojové části se nejvíce blíží sérii Icewind Dale. To ale rozhodně nelze objektivně označit za chybu.
Pokud mám vše shrnout, musím říci, že se mi zatím Greyhawk: Temple of Elemental Evil vážně hodně líbí. Ocenil bych sice více adventurních zápletek a méně bojů, ale je to jen můj subjektivní, hraním "papírových" RPG poznamenaný názor. Pokud mohu ze svých prvních dojmů soudit, tak tuhle hru vřele doporučuji všem fandům fantasy žánru.
 |
Tuto hru si můžete koupit na GameStore za zvýhodněnou cenu 1159 Kč |
