RECENZE: Restart závodů Grid trápí odfláknutá kariéra i okleštěný obsah

Nový Grid je v jádru stále velice dobrou a zábavnou závodní arkádou, kterou sráží odfláknutá kariéra a citelně zredukovaný obsah.

Na nový titul ze závodní série Grid jsme si museli počkat pět let. Dosud poslední díl s přízviskem Autosport vyšel v polovině roku 2014 ještě na starou generaci konzolí a už tehdy mu byla vyčítána přílišná podobnost a recyklace obsahu z dílů starších. Když vývojáři ze studia Codemasters letos v květnu oznámili, že chystají restart celé značky s prostým názvem Grid, tak to vypadalo, že se dlouholetí příznivci značky výraznějších změn konečně dočkají. Ve výsledku to ovšem budou právě fanoušci série, které nový díl zklame nejvíc.

Hned v úvodu je důležité vyzdvihnout, že nový Grid zůstal v základu stále zábavnou a dobrou arkádou, na čemž má lví podíl především jízdní model. Ačkoli jde o arkádu jako řemen, tak si můžete chování vozu přizpůsobit pomocí kontroly trakce, stability a ABS. Při maximální možné aktivaci všech pomocníků si ježdění užije opravdu každý. S jejích sníženým účinkem či úplným vypnutím se však auta mění v o poznání neklidnější stroje, k jejichž zkrocení pomůže i výměna gamepadu za volant, který byste jinak nechali odpočívat.

GRID (2019)

Na arkádu hra velmi dobře odlišila jízdní vlastnosti mezi jednotlivými třídami. Na nové typy vozů s různým výkonem a jízdními vlastnostmi si tedy budete pokaždé chvíli zvykat. Povedeným jízdním modelem už však vynikaly i předchozí díly série, takže to rozhodně nelze brát jako novinku. V tomto ohledu jsem ovšem rád, že autoři jednu ze zásadních předností Gridu zachovali a nic výrazného na ní neměnili.

Samotný pocit ze závodění byl navíc vylepšen o systém Nemesis. Díky němu se může každý větší kontakt s počítačem ovládaným protivníkem draze vymstít. Váš neférový a tvrdý manévr totiž změní chování soupeře, který se bude do konce závodu snažit střet oplatit. Nemesis systém se navíc neváže pouze na jednoho soka. Klidně lze proti sobě naštvat podstatnou část závodního pole, což opravdu nechcete, protože po vyvolání konfliktu nejdou protivníci pro ránu daleko. Nejen že jsou výrazně agresivnější a rychlejší, ale také se vás snaží znervóznit třeba problikáváním světel.

GRID (2019)

Vaší nemesis se může dokonce stát i týmový kolega, jenž běžně poslouchá týmové příkazy a podle pokynů může brzdit či natahovat závodní pole. Pokud si ho však proti sobě pobouříte, tak jeho poslušnost již po zbytek závodu očekávat nemůžete. Za systém Nemesis si tedy vývojáři zaslouží pochvalu. Naneštěstí se však jedná o jedinou výraznou inovaci nového Gridu.

V některých oblastech udělat Grid dokonce krok zpátky. To poznáte třeba na modelu poškození a jeho vlivu na chování auta. Tento faktor byl vždy jednou z předností série a jedna z důležitých výhod oproti konkurenční Forze a Gran Turismu. Toto pomyslné eso v rukávu však s novým dílem výrazně ztratilo na hodnotě. I několik opravdu velkých nárazů do svodidel či soupeřů totiž autu neudělá z mechanického hlediska vůbec nic. O moc lépe na tom není ani vizuální zpracování kolizí, které ve starších dílech rovněž patřilo ke špičce žánru.

GRID (2019)

Karosérie aut můžete maximálně lehce pomačkat a při větších kontaktech třeba ztratit nárazník. Úplné vyřazení ze závodu způsobí až opravdu masivní náraz. Na nějakou větší destrukci, jenž by se alespoň vyrovnala dílům minulým, ale zapomeňte. Nedokonalý destrukční model potom působí až komicky při spojení se známým vracením času. To je v lehce zjednodušené podobě přítomné i v novém Gridu. Po každém nárazu a následném přetočení času auto z nepochopitelného důvodu zůstává z vizuálního hlediska poznamenáno předešlým nárazem, který se vlastně ani nestal. Pokud jste se tedy dříve kochali nad tím, jak jste si po zdemolování auta pěkně přetočili čas a sledovali, jak se vůz postupně vrací do původní kondice, tak přesně tento jev si nyní neužijete.

Stejně nelichotivě působí i seznam pouhých třinácti lokací, což je v porovnání s konkurencí jednoduše málo. Již zmíněný starší Grid Autosport jich měl přes dvacet. Většina z nich byla navíc přítomna už v dílech minulých. Poprvé v sérii si zajezdíte pouze na městských tratích v Šanghaji a Havaně, na čínském okruhu Če-ťiang a na trati v Sydney, která se naposledy objevila ve třetím TOCA Race Driveru. 

Nedostatek lokací se vývojáři snažili kompenzovat použitím různých verzí okruhů, takže si často zazávodíte třeba na zkrácené verzi Silverstonu či na Brands Hatch v opačném směru než bývá běžné. I přes zjevnou snahu však malý počet tratí skrýt úplně nelze, takže se v průběhu hraní budete na jednotlivé lokace vracet zkrátka až příliš často.

GRID (2019)

I když opět nejde o nic přelomového, tak musím pochválit snahu alespoň vizuálně oživit jednotlivé závody. Kromě jízdy v noci či za deště si kolem trati užijete různé ohňostroje, světelné efekty nebo poletující konfety. Je to sice maličkost, ale pěkně přispívá k akčnímu pojetí závodů.

Po tratích je dobré zhodnotit i vozový park. Ten opět stejně jako předchozí hry v sérii neohromí svým množstvím. Celkem 66 aut je pouhý zlomek toho, co nabízí Forza či Gran Turismo. Nově můžete úplně zapomenout na čistě sériová auta. Grid 2019 se zaměřuje pouze na závodní speciály a výrazně upravené sériové kousky. 

Závodní náčiní je rozděleno do kategorií Touring, Stock, GT, Tuner a Invitational. Tato sestava vytváří poměrně pestrou směsici techniky, ve které najdete cestovní vozy v čele s australskými V8 Supercars, americké muscle cars, formule, několik upravených japonských představitelů, celou řadu GT vozů včetně dvojice prototypů ze seriálu IMSA a pestrou směsici historických speciálů. Kromě aut do běžného provozu se v novince nenachází třeba drag race, destrukční derby ani drifty, což mnoho fanoušků nese dost těžce.

GRID (2019)

Ještě větší problém než malý počet tratí a zeštíhlená garáž představuje nabídka herních režimů, která nejvíc odhaluje prostý fakt, že Grid 2019 už zdaleka není tak ambiciózním a obsahově nabitým titulem jako jeho předchůdci. Zásadním a v podstatě jediným módem pro jednoho hráče je kariéra nazvaná Grid World Series. Tento stěžejní režim nabízí celkem 104 šampionátů, z nichž každý obsahuje jeden až čtyři závody, které se jezdí nejčastěji na tři kola a účastní se jich šestnáctka jezdců.

Jednotlivé šampionáty jsou rozděleny podle výše zmíněných tříd do celkem šesti kategorií. Poslední šestá kategorie, jenž představuje mix zbývajících pěti, je věnována Fernandu Alonsovi. Přítomnost dvojnásobného šampiona F1 a vítěze 24 hodin Le Mans je pouze symbolická a zejména marketingová. Španělského závodníka a členy jeho e-sport týmů ve hře potkáte pouze jako jména umělé inteligence. Jeho větší integraci do kariéry neočekávejte.

GRID (2019)

U kariérního režimu však ještě chvíli zůstaneme, protože mě ze všech oblastí na novém Gridu zklamal nejvíc. Vývojáři se rozhodli odstranit téměř vše nad rámec samotného závodění. Marně byste tady hledali jakoukoli správu týmu, hledání a volbu sponzorů, příběhové pozadí, výbornou prezentaci a vše ostatní, co dělalo tento režim v minulých dílem výjimečným. Nyní jezdíte pouze jeden šampionát za druhým na stále se opakujících tratích.

Vše částečně zachraňuje pestrý vozový park, který si však ani omylem neužijete celý. Jednotlivá auta si musíte kupovat za vydělané peníze v závodech, takže si z každé třídy ve výsledku koupíte jen pár kousků. Kromě virtuální měny a různých polepů nedostanete za vyhrané závody vůbec nic. Celkově plytká a ničím zajímavá kariéra tedy přináší pouze směsici velice podobných šampionátu, na kterou navazují opět ničím výjimečné tři finální série nazvané Grid Series Final. Jediným zachovaným prvkem z týmového managementu je volba týmového kolegy, který svými výsledky rovněž přispívá do vaší kasičky.

Po kariéře je druhým a zároveň posledním režimem pro jednoho hráče Free Play. Jde v podstatě o rychlý závod či rychlý šampionát, což je běžná věc ve valné většině závodních her, kde představuje alternativu ke klasické kariéře. V Gridu je však z nepochopitelných důvodů s kariérou svázaný. Ani v tomto volném módu totiž nemáte přístup ke kompletní soupisce aut. Místo toho si můžete zazávodit pouze s jedním kouskem z každé třídy a následně pouze s vozy koupenými za vyhrané peníze v kariéře. Pro mě nepochopitelný krok, kterým se vývojáři obracejí zády i ke casual hráčům.

GRID (2019)

Ve hře se nachází i klasický multiplayer. V něm se můžete utkat proti náhodným hráčům v onlinu nebo založit vlastní privátní závod pro klání s kamarády. Na další obsah třeba v podobě online lig či split-screenu rovnou zapomeňte.

O audiovizuální stránku se stará už několikátá generace Ego enginu, jenž pohání i série F1 a DiRT. Grid vyniká především pěkně zpracovanými modely jednotlivých aut. Po letech jsme se dočkali dokonce vymodelovaných interiérů. Ty byly v Autosportu odfláknuté a ve druhém Gridu chyběly pro jistotu úplně. Horší zpracování okolního prostředí kolem trati vývojáři vyvažují častými závody za umělého osvětlení, při západu slunce nebo v dešti. Díky osvědčenému technickému základu dopadla velmi dobře optimalizace, takže hru spustíte bez problémů i na starém a slabém železe.

GRID (2019)

Grid přišel o výborný kariérní režim, který vývojáři nahradili jeho výrazně okleštěnější a zjednodušenou verzí. Stejný osud potkal i v minulosti výborný destrukční a mechanický model poškození. Škrty se dotkly i seznamu lokací. O moc lépe na tom není ani vozový park, jenž dokáže naštěstí stále zaujmout svou pestrostí. Jedinou výraznou pozitivní novinkou je systém Nemesis a s ním spojené chování umělé inteligence.

Ve všem ostatním je nový Grid zeštíhlenou a recyklovanou verzí dílů minulých, což je po pěti letech od dosud posledního dílu nelichotivá vizitka. Je to škoda, protože v základu jde stále o velice dobrou arkádu těžící ze zábavného jízdního modelu, obstojné audiovizuální stránky a akčního pojetí závodů. I přes tyto klady je to dosud nejslabší Grid, který cílí především na občasné a nenáročné hráče. Fanoušci série a příznivci závodních her čekali bezesporu lepší výsledek.