Vzhledem k tomu, že GameBoy Advance již umožňuje technicky zvládnout hry na úrovni lepších 386, byly netrpělivě očekávány kromě reinkarnací všelijakých Doomů také tituly závodní, jež, jak známo, zpravidla ukazují potenciál hardwaru. Nintendo už od GBA launche sytilo trh různými Mario Karty, F-Zery a podobnými buď „futuristickými,“ nebo naopak infantilními hříčkami. Je tedy jasné, že jestli jsme ještě na něco čekali, byly to klasické seriozní závody skutečných, licencovaných aut. O to nadějněji působí cejch GT (jako Gran Turismo?) na krabičce jednoho z prvních ptáků-vlaštováků. Fanfáry vynecháme - jde se na věc.
GT Advance je samozřejmě vybaven systémem - na rozdíl od svých velkých předchůdců - značně zjednodušeným. Prskalové, buďte tolerantní a uvědomte si, že Playstation2 do kapsy nenarvete. Nicméně většinu deviz, jimž fenomén Gran Turismo vděčí za svou, ehm, fenoménovitost, si však zachovává i tato hra. Na svou platformu vysoký grafický standard, herní systém postavený na principu postupování mezi třídami a třeba široký výběr vozů (ačkoli, některé výrobky ultravýchodních automobilek se podobají autu jen vzdáleně...). A zde se naskýtá první zádrhel GT: Veškeré vehikly pocházejí jen z japonské provenience. Pro někoho vítané zpestření, pro někoho nepřekonatelný problém. Značky jako Mazda, Mitsubishi, Nissan nemusejí vonět každému. Mně se oči kroutily okolo hlavy, když jsem si zase nemohl zajezdit ve své oblíbené Tatře 613.:-)
Už zmíněný herní systém vyřešili chlapci v THQ značně šalamounsky. Dotáhli Toma Morea a jiné jemu podobné ad absurdum. Totiž, zrušili peníze. Ano, finanční složka veškerého závodění je odbourána a vy po volbě Championship začínáte plnit jeden závod za druhým. Podle svého umístění jste také ohodnoceni. Za vítězství dostáváte nový vůz (hra jich skýtá 45), za stříbro novou ingredienci do své kuchyně-garáže. Pokud se neumístíte do třetího místa, není vám umožněn přístup k dalším tratím.
Á propos, tratě. Mělo by jich být 32. Já je nepočítal. Věřme proto oficiálním údajům. Je jich však opravdu hodně, to jsem si jist a nelze jim upřít rozmanitost. Každý styl (město, poušť, závodní okruh...) má odlišnou architekturu. Bohužel, autoři zpracovali závodišťata formou „oválů.“ Místo ježdění populárním způsobem z bodu A do bodu B budeme kroužit stále dokolečka po okruzích.
Kroužit tedy můžete díky spojovacímu špagátku, obecně zvaném gábl, ve dvou. Pravda, není to nejvíc. Zvláště, když si vzpomeneme na Mario Kart (každý si jistě vybaví reklamu se čtyřmi ničím nezatíženými, vysmátými penzisty s GBA v rukou). Oba kandidáti na rvačku musí mít navíc svůj vlastní exemplář GT.
Vraťme se nyní ke kuchyni - garáži. Tuning má i zde, jako v každé pořádné autíčkárně, zásadní vliv na jízdní vlastnosti samohybu a na průběh závodu. Svůj vehikl si můžete vyšperkovat a všelijak vylepšit v devíti kategoriích, což rozhodně není málo. Mně, jakožto tvoru, který auta posuzuje zásadně podle vzhledu, nejvíce zalahodila skupina dílů, jež mají zásadní vliv na aerodynamiku vozu. Spoilery jsou prostě vidět na první pohled a jsou krásné. :-) Volba barvy je snad celkem samozřejmá záležitost, nehodná dalšího otloukání klávesnice...
Zejména u PC simulátorů se rozmohlo kritické hodnocení fyzikálního modelu. I handheldová taškařice má NĚJAKÝ fyzikální model. Řekněme, že každé auto se chová jinak, to či ono je přetáčivé nebo naopak nedotáčivé, ten či onen povrch má odlišný dopad na jízdní dynamiku. Co však u mě definitivně rozhoduje pro zaškatulkování do chlívečku se znamením „arkáda,“ není nic jednoduššího, než absence faktoru poškození. Při vzájemném kontaktu dvou aut dojde k nárazovému zpomalení. Vědecká metoda pokus-omyl ukázala jednoduché pravidlo kolize: ten pomalejší má smůlu.
Hudba & zvuk zní překvapivě profesionálně a ouško vskutku pohladí. A když ne, dá se vypnout. Muzika je přesně taková, jaká má u aut být. Agresivní, rychlá a rytmická. Přibližovadla samotná konečně nezní jako vzteklé vysavače, nýbrž jako plechový tvor se čtyřmi koly a především - s motorem.
Teď ovšem přišel na řadu největší zádrhel této gamesky, držte si klobouky... Bolí z toho krk. Chytají mě z toho plotýnky. Z čeho? Kroutím hlavou údivem a opovržením! Nebo vás snad baví v době integrovaných SRAM vyťukávat šestnáctimístný kód místo jednoduchého ukládání? V době, kdy na moderních GBA cartridgích je prakticky vždy i paměť na sejvy, THQ musí jít svou vlastní, prehistorickou cestou. Ovšem pozor...
...Řečeno hlasem laciných konferenciérů n@vé doby, „A nynííí.... to nejlepší na závěrrr!“ Grafika. Prostě skvělá. Všechny ty šikmooké bouráky se lesknou, při brždění jim svítí brzdová světýlka a vůbec. Radost k pokoukání, zemský ráj to na pohled... Vše se navíc hýbe krásně plynule, rychle. Pro oči potěcha, pro nostalgiky sůl do slzných váčků. Zajisté nejen mně totiž vizuální stránka GT připomene nejednu klasiku z čtyřiosmšestek...
Nuže, nezbývá než zodpovědět dravé dotazy lačných zvědavců. Jak tedy GT Advance v konečném součtu dopadlo? Výborně. I přes školácké Tse Tse velkomuchy typu „ukládání“ přes hesla jde o vysoce kvalitní autíčkárnu s širokým záběrem vozového parku, byť pouze japonské produkce, a s propracovanou grafikou. Nutnost pro všechny virtuální motoristy. Pročež můžeme říci, že je před námi opravdu jakási obdoba Gran Turisma pro handheldy.
| GT Advance | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
