Není tajemstvím, že některé hry z Asie jsou pro běžného evropského hráče poněkud zvláštní. Asiati se často nevyhýbají míchání všeho možného, takže v jejich hrách narazíte současně na magii a futuristické technologické výdobytky, malé holčičky s bazukou na rameni, zvířata s kulomety na zádech a další, pro nás docela bizarní věci.
Ale u mnohých titulů platí, že pokud se prokoušeme slupkou extravagantního podání, tak často narazíme na šťavnatou a chutnou dužninu v podobě komplexní hry. Ovšem to se o Guilty Gear 2: Overture prohlásit nedá. Tvůrci se sice snaží přinést něco netradičního, komplexního, ale místo toho se dočkáme překombinované záležitosti, která je plná paradoxů. Jedna mise je zábavná a je radost ji hrát, další je frustrující a bude vás stát pár vyrvaných chuchvalců vlasů.
Pokud se ve světě Guilty Gear neorientujete, budete asi hodně rychle zaskočeni.
Guilty Gear je značka, která se spíše proslavila jako série 2D bojovek, ale Guilty Gear 2: Overture kráčí jiný směrem. Kombinuje strategii a hack´n´slash mlátičku, zhruba by se dala přirovnat k Dynasty Warriors v jiném prostředí.
Byť ti nepatří k vrcholu žánru, dají se považovat za příjemnou relaxační záležitost, která na vás neklade větší nároky. Guilty Gear 2 se snaží být náročnější, ale často překračuje hranici únosnosti pro běžného člověka a příležitostní hráči se u ní asi příliš nepobaví.
To samozřejmě nelze považovat za zápor, prostě to není titul pro každého, ale ani zkušený herní profík si příliš srandy neužije. Úroveň zábavnosti tu kolísá stejně rychle, jako padesátikilová holčina po šesti panácích.
Guilty Gear je zasazen do světa, v němž lidstvo stvořilo živoucí zbraně zvané Gears. Ale mezi lidmi a jejich výtvory propukla válka. Proto byly Geary magicky spoutány. Po nějaké době ale začínají mizet a nikdo netuší proč. Ve stejné době zaútočí neznámé síly na království Illuria, kterému vládne mladičký král Ky Kiske. Ten se rozhodne požádat o pomoc hrdiny Sola a Sina, aby mu pomohli nastalou situaci vyřešit. Proto se vydávají do královského města.
Hrubá dějová linka není složitá, ale hned v prvních minutách se na vás začnou valit dialogy, ve kterých se bezpochyby ztratíte. Několikaminutové dialogy na téma Gears, magie a podobně jsou plné neznámých termínů, osob, tvorů a událostí. A 
nikdo se nesnaží vám jednotlivé pojmy osvětlit. Takže pokud se ve světě Guilty Gear neorientujete, budete asi hodně rychle zaskočeni.
Promyšlený a hlubší příběh je fajn, ale v případě, že k němu nepotřebujete stostránkového průvodce (ne, že by tu nějaký byl), abyste nekoukali na obrazovku stejně vykuleně, jako když vám přijde účet za telefon.
Pokud přeskočíme k samotné herní náplni, tak se v Arc System Works snažili nezabřednout ve stereotypu a to se jim podařilo. Z necelých dvaceti misí jich několik nabízí zajímavé podmínky pro vítězství. Ale bohužel jde většinou o tradiční kombinaci „myšlenka dobrá, provedení horší“.
V jednom úkolu vám bude rázně doporučeno, abyste se nepouštěli do násilí proti domorodcům.
Nejčastějším úkolem je zničení Masterghosta protivníka. O čem je řeč? Vy i rivalský Master máte něco, co připomíná malou továrnu. Tu musíte dobře chránit, protože je to právě ona, která vás drží při životě. Pokud o ni přijdete, je po vás (v případě, že jste zabiti na bojišti, nic se neděje, znovu se zhmotníte u Masterghosta). Kromě toho produkuje bytosti známé jako Ghosts a Servants. Ghosti jsou slabé potvory, které jsou dobré na dobývání obelisků, které vás léčí a dodávají manu a ze kterých se rodí další Ghosti. Servanti jsou vynikající jako podpora v boji. Je jich několik typů (vhodní pro boj na blízko, specialisté na magii atd.).
Servanty, stejně jako Ghosty produkuje Masterghost ze zásob many. Vy sami můžete Servanty také nakupovat (opět za manu), stejně jako nové schopnosti, různé předměty a další nezbytnosti pro úspěšný boj.
Své poddané můžete omezeně ovládat, nechat je vyčkávat, poslat je k určitému bodu 
nebo je popohnat, aby vás následovali. Ale docela slušně si vystačí i sami. V určitých momentech se bez nich neobejdete. Masterghost protivníka je totiž skryt za silovým polem, které zničí jen oni. Vy se můžete snažit, jak chcete, ale bariéru neprolomíte.
Pokud se vám nechce čekat, až se k vám sami dostanou, můžete si je vložit do takzvaných personálních slotů (je jich omezené množství, skladují se v nich kouzla, lektvary, předměty…), nosit pár služebníků u sebe a vyvolat je v případě, že je potřebujete.
Nezní to špatně, ale v reálu to slavné není. Hraní se zvrhne v to, že se objevíte u Masterghosta, popoběhnete k nejbližšímu obelisku, získáte ho pro sebe, porazíte pár Servantů a Ghostů nepřítele, popoběhnete k dalšímu obelisku a to provádíte, dokud neskončíte u nepřátelského Masterghosta. Někdy je nutné pár obelisků vynechat a rovnou se řítit k Masterghostovi, protože pár levelů má časový limit, po jehož vypršení 
musíte projít celou misí znovu.
Na přitažlivosti této hře nepřidá ani to, že se bitvy zvrhávají v neuvěřitelný zmatek a někdy je velký problém zjistit, do koho vlastně sekáte (naštěstí nemůžete zranit své vojáky). Když se střetne několik bojovníků obou armád, začnou vzduchem létat kouzla za doprovodu pár výbuchů a pak je velký problém najít svého hrdinu.
Bojový systém je poměrně kvalitní. K dispozici jsou dva údery (standardní a magický), blok probíhá automaticky, zaměření taktéž (ale až poté, co držíte žádané tlačítko), často dojde i na skok. Útoky se liší podle toho, do kterého směru tisknete analogovou páčku, a s troškou snahy se dají vykouzlit líbivá komba.
Několik misí se ale vaše zbraň vůbec nedostane ke slovu a sází se spíše na to, abyste se přímému střetu vyhnuli. V jednom úkolu budete hledat několik truhel, ale 
bude vám rázně doporučeno, abyste se nepouštěli do násilí proti domorodcům, kteří je střeží. K dispozici budete mít předměty jako omračující granát nebo strašáka (rivalové se zaměří na něj a vás si nevšímají). A jelikož hlavní postava zvládá superrychlý běh (stačí stisknout páčku a postava se rozběhne neuvěřitelnou rychlostí), můžete jim jednoduše zdrhnout.
I když jednoduše není to správné slovo. V případě, že se rozběhnete, musíte se vyhnout silnějšímu nárazu do čehokoliv, jinak spadnete na čumák. A ovládání směru běhu není úplně nejcitlivější, takže na zemi se budete povalovat často.
|
Postavy v Guilty Gear 2 |
|
Směsice zdejších hrdinů a záporáků je docela podivná. Ubručení samotáři, zženštilí bojovníci, zdánlivě křehké dívky, které vás v momentě rozcupují na kusy, podívejme se na nejhlavnější z nich. Ústředním hrdinou je Sol Badguy, je to nevrlý bojovník v červeném kabátu s velkým mečem, se kterým umí mistrně zacházet. Jeho společníkem je Sin, poněkud křehce působící blondýn, jehož zbraní je vlajka na dlouhém kopí. Dr. Paradigm je Gear, který je specialistou na magii a vypadá jako přerostlá ještěrka, i když sám se prohlašuje za draka. Ky Kiske je králem Illurie, je dlouhodobým rivalem Sola, ale tentokráte s ním musí spojit síly proti invazi. Zástupcem nepřítele je dívka Valentine, která si libuje v gotickém oblečení a podivných rozhovorech. Její zbraní je velký nafukovací míč. |
V jiném levelu zase budete muset chránit brány před vlnami nepřátel, ale nebude to až tak snadné. Mezi rivalskými vojáky je pár nevinných, kteří byli očarováni a vy je nesmíte zabít, jinak prohrajete. Takže nezbývá, než je na moment omámit kouzlem a povolat mága, který vám pomáhá. Jeho úkolem je zlomit prokletí.
Ale není to vůbec snadné. Ve zmatku, který před chráněnou branou propukne, není vůbec jednoduché toto provést. Pro ty méně šikovné z nás to znamená mnohonásobné opakování mise, což začne být po chvíli dost otravné.
Hra se nevytáhla ani po grafické stránce, o detailnosti a příjemném grafickém zpracování nemůže být řeč. Hudba je na tom o poznání lépe, stejně jako slušné namluvení.
Guilty Gear 2: Overture tedy není titul, který byste si nemohli nechat ujít. Potýká se s velkou nevyvážeností hratelnosti, snaha o kombinaci žánrů skončila na půl cesty a většina aspektů působí nedotaženě. Multiplayer pro 4 hráče přes Xbox Live (pro dva na jedné konzoli) je vcelku zábavný, ale ne tak, aby vytáhl titul z bahna průměru.
