Guitar Hero: World Tour - staňte se rockovou hvězdou i na PC

Popravdě, není to taková zábava jako na konzolích, ale konverze není vůbec špatná.

Guitar Hero

Jsou tituly, které se jednoznačně hodí na konzole a na PC jejich hlavní kouzlo zaniká. To někdy ústí v nedorozumění, kdy se počítačoví hráči posmívají těm konzolovým, jak jen že je může něco takového bavit.

Posměšky ale rozhodně nejsou na místě. Takzvané "party tituly", jež si nejlépe užijete v obýváku se skupinou přátel, jsou od počátku určeny na konzole a nic na tom nezmění ani ten nejzručnější vývojář s tou nejlepší snahou převést hru z herních skříněk na počítače.

I když se to technicky podaří, málokdo si dá počítač do obýváku, postaví před něj kamarády a rozjede nevázanou zábavu s titulem, jenž je ve své podstatě směšně jednoduchý, ale z nějakého důvodu neskutečně populární.

Ano, mluvíme o Guitar Hero, jedné z nejatraktivnějších herních značek současnosti a jeden ze zlatých dolů ve vlastnictví společnosti Activision Blizzard (dalšími jsou World of Warcraft, Call of Duty či Tony Hawks). Právě tento titul rozhodující měrou přispěl k popularitě takzvaných hudebních her, jež tvoří jeden ze silných fenoménů dneška.

Na konzolích už jich vyšlo požehnaně. Kromě Guitar Hero je tu ještě významná série Rock Band. A ať už jsou jednotlivé díly jakkoliv vyvařené a sobě podobné, lidé je kupují jako zběsilí. Nejde přitom jen o krabičku se hrou. Guitar hero se většinou pořizuje v kombinaci se speciálními kytarami a právě od World Tour i s dalším náčiním, jako jsou bubny nebo mikrofon. To samozřejmě není zadarmo a částky vydané za hru tak šplhají do tisíců.

A teď si představte, že taková hra, jejíž základní mechanismus nejde složitostí nad primitivní freewarové hříčky, zaútočí na platformu PC. Jistě, díky známé značce se i tady jistě bude prodávat. Ale je bláhové se domnívat, že by tu mohla slavit byť jen z desetiny takový úspěch jako na konzolích. I když konverze není špatná, celé to tak nějak nevyzní.

Jak už bylo řečeno, největší změna, kterou World Tour oproti svým předchůdcům přináší, je možnost zahrát si i jiný part v kapele než jen klasickou kytaru. Zasednout se dá i za bicí, případně uchopit do ruky mikrofon. Pro obé jsou připraveny periferie, které je díky speciálnímu prográmku možné využít i na počítači.

Čtvrtým partem v kapele je basová kytara, jež se ale hraje na kytaře klasické. Přece jen, příliš mnoho periferií by hráče spíše znechutilo. I tak – pokud si chcete sestavit plnohodnotnou skupinu se vším tím náčiním – zaplatíte tučnou částku. Pokud to s Guitar Hero: World Tour myslíte takto vážně, možná se vyplatí přihodit i několik tisíc za konzoli.

Zážitek je totiž povětšinou lepší, už jen proto, jaké má konzole postavení v domácnosti oproti PC. Ale i počítač lze uzpůsobit tak, aby fungoval podobným způsobem jako konzole, jen to chce trochu snahy a samozřejmě se smířit s tím, že pokaždé budete cosi nastavovat, místo abyste rovnou hráli.

Kterýkoliv z instrumentů Guitar Hero a tím pádem i postů, tedy až na mikrofon, je možné ovládat i prostřednictvím klávesnice a myši. Jistě, jde to a nemusíte se bát ani krkolomných prstokladů. Jednak si ale na těchto periferiích zahrajete povětšinou jen sami, což zábavu výrazně redukuje, jednak ta pravá atmosféra hry tak nějak počítá s tím, že si budete připadat jako na skutečném pódiu, a to s mačkáním kláves zrovna příliš nekoresponduje.

Na klávesnici se z Guitar Hero: World Tour zkrátka stává víceméně jen postřehová hra s dobrou hudbou. V takovém rozložení jde jednoznačně o neplnohodnotný produkt, jenž se dá doporučit málokomu. Díky vyšším obtížnostem sice může být vyzývavý a snad i zábavný, ale atmosféra a odvaz na sebe nechají čekat.

S nástroji dostává hra úplně jinou šťávu. Pravda, na nejjednodušší obtížnost je vlastně jedno, na čem hrajete, protože stačí mačkat jedno tlačítko ve správný okamžik, avšak už s druhou obtížností se repertoár, který budete muset ovládat, rozšiřuje a hráč musí o poznání rychleji reagovat.

Je sice poněkud naivní domnívat se, že hraní Guitar Hero je podobně náročné jako zvládnutí reálných protějšků účastnících se nástrojů, ale vězte, že na vyšší obtížnosti to skutečně žádná sranda není a přinejmenším určité základy hraní jsou podobné.

World Tour nabízí široký repertoár povětšinou klasických rockových skladeb, které zcela určitě znáte a které si moc rádi zahrajete. Nechybí něco od Bon Jovi, Sex Pistols, R.E.M., Stinga, Ozzyho Osbourna či Michaela Jacksona. Je toho ale ještě mnohem více.

Vedle tréninku na vás čeká řada herních módů. Tím hlavním je pochopitelně kariéra. S vybranou či vytvořenou postavou získáváte stále větší popularitu a vyděláváte peníze, za které si kupujete vylepšení pro své nástroje či stylovější oblečení. Ve hře se dá ale vyblbnout o poznání více než jen v kariéře. Zejména pak samozřejmě v multiplayeru.

Nově je možné účastnit se online kapelových bitev, což je obzvlášť motivující. Představte si, že se sejdete s kamarády u jednoho stroje a zahrajete si proti bandě z druhého konce světa. Rozhodně lákavé a zábavné.

Zpracování je obdobné jako u předchozích dílů, takže čekejte spoustu barviček a lehké ladění do komiksovosti. Vše má ale příjemný styl, nehledě na to, že jde stejně více o to, co se děje před obrazovkou než na ní.

Guitar Hero: World Tour se v počítačové verzi nehodnotí snadno. Ale autoři se ho na počítače rozhodli vydat, tak je potřeba nad ním vyřknout nějaký ortel. Jde jednoznačně o povedenou hru, která do série vnesla svěží vítr, takže kdo hrál na PC Guitar Hero 3 a bavilo ho, mělo by ho uspokojit i pokračování. To ale nic nemění na tom, že na konzolích jde o dost větší zábavu, byť třeba jen pocitově a z hlediska množství příležitostí, jak si zahrát ve skupině.