|
|
V kuloárech (nejen) českého internetu občas zazní názor, že hry nemají právo na grafickou nebo hudební uměleckost, místo toho se hodnotí umění komerční: nakolik je hra přístupná běžnému hráči, tudíž kolik kusů se prodá. Herní designérství pro těžko definovatelné „herní umění“ není zatracováno, ale zákonitě nemá takový finanční úspěch jako hry omílající oblíbené téma a týmy pracující na žánrových hrách mívají jasně definovanou – a omezenou – cílovou skupinu. Raph Koster sice ještě může po producentech vykřikovat, že on vystudoval umělecké výtvarné školy a bude dělat oduševnělé projekty, ale kveruluje z pozice šéf-návrháře Star Wars Galaxies a je jedním z nemnoha, kteří si něco podobného mohou dovolit. Možnosti tu ale jsou. Důkaz o snaze studentů „new age“ umění proniknout do interaktivní zábavy přináší například český Anarchi-tekt, kde se hráč ocitá v roli explorera virtuálního a plně modifikovatelného města, které může osídlit, vyzdobit, přestavět a upravit k radosti nejen své, ale i ostatních. Anarchi-tekt je důkazem existence alternativní cesty a hlavně vynalézavosti lidí, kteří jsou ochotni (a schopni) pracovat s virtuálním prostorem nezávisle na nějakých herně designérských pravidlech, kterých se jako klíště drží každý návrhář strategií nebo RPG. Propast mezi společensky uznávaným artem a hrami se snaží zaplnit jen málo projektů orientovaných na čisté hry – jedním z nich je soutěž Dare to be Digital vstupující do třetího ročníku.
O co jde? O aktivitu s epicentrem ve skotském městečku Dundee, respektive na univerzitní půdě Skotské univerzity umění. Každý rok jsou studenti vyzváni, aby předložili hru zhotovenou v časovém horizontu deseti týdnů a k tomu dodali podrobný rozpis výdajů na designéry a produkci. Nejnadějnější a zároveň nejpraktičtější projekt získá nezanedbatelné finanční ocenění a k tomu lístek do opravdového návrhářského cirkusu. Výherci z roku 2001 dostali například vstupenku na londýnskou výstavu ECTS, z loňského roku to již bylo 2000 liber (cca 100 000,- Kč). Akci takového formátu se v českých zemích vyrovná jedině pravidelná Becher Game, kde naposledy sto tisíc korun obdržel projekt Tučňáci. Narozdíl od Becher Game má však Dare to be Digital (DtbD) význam především při hledání mladých inventivních talentů. Na příkladu Gumshoe, výherce DtbD 2002, si můžeme ukázat, jak si nezávislá umělecká hra a začíná brousit zuby na komerční úspěch.
Hra Gumshoe neboli Čmuchal je rámcově zasazena do Spojených států třicátých let minulého století a zpracovává mafiánské téma, nedávno předvedené v české
Po grafické stránce hře chybí ještě mnoho tisíc polygonů a realistických textur. Zkušenost návrhářů zaručuje, že probíhající práce budou věcné a vývoj nebude protahován na nesnesitelně dlouhou dobu – do konce roku by se Gumshoe měla objevit pro systémy Windows, PlayStation2 a X Box. Vydání hry představuje velkolepou událost, která stabilizuje Dare to be Digital jako seriózní bránu do vyšších návrhářských kruhů. Navíc, díky přesahovosti projektů, vycházejících z kombinace nonkonformní kreativity a omezenosti technologie, se herní průmysl může dočkat po dlouhé době neobvyklých a přitom komplexních her - ačkoliv je stále budeme označovat slovem "budgetovky" a nebudou určeny pro běžného hráče.
