Hádankářský nářez v Profesor Layton a Pandořina skříňka. Otestujte svůj um

Jestli se kvůli některé hře vyplatí koupit Nintendo DS, je to právě tento titul.

Professor Layton and Pandora's Box

Lidé odjakživa milují hádanky a tajemno. Tak schválně, zkuste tu na obrázku níže. Otázka zní, kam umístíte dvě zátky, aby náš přítel nebyl obtěžován zápachem česneku. Malá nápověda: je to chyták :). Správnost svojí odpovědi si ověřte na tomto obrázku.

V druhém dobrodružství gentlemanského profesora a jeho pomocníka se pustíme do řešení záhadné vraždy Laytonova učitele a honbou za mýtickým artefaktem, Pandořinou skříňkou. Z herního hlediska se jedná o kolekci více jak sto padesáti hádanek, jejichž pojítko tvoří právě příběh.

Pokud jste hráli první díl, jsou další slova zbytečná. Druhý díl autoři připravili podle zcela stejné šablony a z mého pohledu nabídli i lepší příběh. Pandořinu skříňku si s vědomím dobré investice kupte. Prvním dílem nedotčeným hráčům pak poodhalíme tajemství Pandořiny skříňky trochu obšírněji.

Oproti prvnímu dílu potěší větší variabilita navštívených míst.

Předně, ačkoliv je hra založená na hádankách, vyprávěném příběhu a často vtipných rozhovorech, zdaleka nespadá do škatule klasických dobrodružných her. Zapomeňte na klasické sbírání všemožných předmětů a jejich následné používání. Nic takového tu není. Příběhová část plyne jako voda v řece, sama hra vám vždy řekne jakým směrem by se mělo ubírat vaše pátrání. Díky tomuto způsobu můžete celu svoji mysl zaměstnat hádankami, jejichž vyřešení posouvá děj dále.

Zatímco příběh se od dvou třetin hry přesouvá do mysterióznější roviny, hádanky jsou vesměs přísně logické. Váš intelekt prověří hned v několika rovinách. Jejich obtížnost určuje počet bodů získaných za jejich vyřešení, nicméně záleží především na způsobu myšlení konkrétního hráče. Někomu půjdou od ruky čistě matematické hádanky hodnocené vysokým počtem bodů, aby posléze pohořel na jednoduché skládačce vyžadující prostorovou představivost.

Právě mix různých typů hádanek zaručuje, že si na své přijde každý. Někdy stačí k vyřešení jen malá nápověda, jež vás navede tím správným směrem. Jenže každá nápověda něco stojí, v tomto případě zlatou minci. Ty jsou poschovávány na různých místech herního světa, přičemž jejich počet je omezený. Pro lidi se slabší vůlí doporučuji hrát někde bez přístupu k internetu, protože delší nezdar svádí nakouknout do návodu.

Poslední třetina hry nabízí to nejlepší, včetně perfektního závěru.

Podíl na úspěchu mají i zábavné rozhovory, respektive situace vznikající z konfrontací různých povah. Tak například aby mohlo vyniknout dokonalé gentlemanství hlavního hrdiny, potřebuje k tomu svého pomocníka Luka; mladého impulzivního klučinu.

Oproti prvnímu dílu potěší větší variabilita navštívených míst a pokud mě paměť neklame, tak i větší počet doprovodných kreslených filmečků. Klíčové scény jsou navíc výborně dabovány. Zejména pak hudbou a ozvučením v dramatičtějších scénách autoři dokazují, že jsou mistry v oboru.

Hru dále ozvláštňují tři drobnosti. Za řešení hádanek občas získáte část fotoaparátu nebo hračku. V prvním případě musíte složit fotoaparát, v druhém se snažíte přimět k pohybu obézního křečka. Toho docílíte tak, že na hřiště umísťujete hračky různých vlastností a snažíte se zajistit, aby křeček ušel co nejvíce kroků.

Poslední vychytávkou je přenosná čajová souprava. Postupně získáváte různé ingredience a na základě přání lidí se snažíte připravit jim vhodný čaj. Zní to divně, ale je to zábavné.

Pokud se na Pandořině skříňce něco opravdu těžko hledá, jsou to konkrétní chyby. Napadá mě, že hra jede možná až po příliš stejné šabloně jako první díl. Otázka ale zní: je to špatně? Přesto, v této pocitové rovině mi tanou na mysl slova jedné japonské básně: Říci ostatním, že je to jen pomluva, nestačí. Jak odpovíš, až se tě zeptá tvé vlastní srdce?

Zejména hádanky na začátku hry mi přijdou slabší. U mnoha her platí, že autoři své nejlepší nápady vystřílí hned v úvodu. U Pandořiny skříňky to je přesně naopak. Poslední třetina hry nabízí to nejlepší, včetně perfektního závěru.

Takovou love story jsem tedy nečekal. Ale svým způsobem je to i určitý odkaz na běžné lidské pocity zmaru, utápění se ve vlastních snech a poselství, že láska jako taková je to nejdůležitější v životě člověka. Amen.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.