Jak začít recenzi na jednu z nejdychtivěji očekávaných FPS pro Xbox? Inu, mohl bych se rozepisovat, jak byl první díl revoluční, kolik přinesl inovací, jaká byla FPS před jeho příchodem a tak dále, ale to vy víte stejně dobře jako já. Díky prvnímu Half-Life se též stala mezi hráči nejoblíbenějším písmenem z řecké abecedy lambda. Každý, kdo se v herním světě alespoň trošičku vyzná, ví co se stalo v Black Mesa, jak porazit Nihilanta či kdo je Gordon Freeman. Jak to tak bývá, tak nejlepší hry pro PC čeká brzký port pro konzole. První dobrodružství doktora Freemana se samozřejmě výjimkou nestalo a netrvalo dlouho a konzoloví nadšenci se dočkali konverze pro Dreamcast a obzvláště povedeného portu pro PS2, který obsahoval vylepšený grafický interface a dokonce celý nový mód Decay. Roky plynuly jako voda a neustále odkládané pokračování (speciální „díky“ patří nejmenovanému ruskému serveru) před rokem konečně zavítalo na PC. Tam samozřejmě sklidilo zasloužené ovace a stalo se
největším tahákem tehdejší vánoční sezóny. Tehdy ovšem uhodila kosa na kámen. Hra vyžadovala i pro singleplayer připojení k internetu kvůli proti-pirátské ochraně. Hráči, kteří tedy nebyli připojeni, získali „unikátní“ zážitek a hru, která jim byla naprosto k ničemu. Xboxová verze Half-Life 2 (dále jen HL2) je naštěstí podobných vylomenin ušetřena a ke spuštění hry potřebujete pouze Xbox či updatovaný Xbox 360.
Všechny herní předměty se chovají přesně tak jak mají.
Hra začíná příjezdem hlavního hrdiny do City 17 - města, které skrývá více tajemství než Bermudský trojúhelník. Záhy po vystoupení z vlaku pochopíte, že City 17 je městem demokracií nedotčeným. Manýry vojáků dohlížejících nad veškerým děním ve městě připomínají Veřejnou Bezpečnost v ČSSR před listopadem 1989 a stačí jeden nešťastný pohled přes Freemanovy okuláry a brzy okusíte, jak nepříjemný je přímý kontakt s jejich obušky. Naštěstí ani vy nezůstanete dlouho bezbranní a nejednomu hernímu
pamětníkovi ukápne slza dojetí, když se opětovně setkáte ruku v ruce se svým milovaným páčidlem, se kterým jste za starých
dobrých časů připravili nejednoho emzáka o nějakou tu končetinu či chapadlo. Samozřejmě dojde i na střelné zbraně, jmenovitě pistoli, magnum, brokovnici nebo pulzní pušku.
Nebylo by to ovšem samozřejmě ono, kdyby HL2 nepřišel s nějakými těmi originalitami. Kuš vystřelující rozžhavený kůl je jako jediná obšťastněna funkcí zoomu a zastupuje tak post ostřelovačky. Střeva obří královny Antlionů se zase dají použít k přivolání všech samečků v okresu, kteří jsou vždy ochotni pochutnat si na nějakém tom nepříteli. Nejoriginálnějším kouskem z bohatého zbrojního arzenálu HL2 však zůstává Gravity gun, schopná manipulovat s jakýmkoliv váhově přijatelným předmětem. Že se tedy spousta herních předmětů dá použít jako zbraň, zajisté nemusím připomínat. Obzvláště takový kotouč od cirkulárky udělá své. Gravity gun budete též často používat k řešení častých hlavolamů, tolik typických pro Half-Life.
Ještě více ovšem musíme pochválit fyziku. Hra běží na fyzikálním enginu Havok 2.0, který je navíc speciálně modifikován, aby maximálně vyhovoval požadavkům hry. Všechny herní předměty se chovají přesně tak jak mají. Hodíte-li do vody cihlu a plastový obal od láhve, v žádném případě se vám nestane, že oba předměty poplavou po hladině jako v jiných hrách. Navíc máte opravdu
pocit, že každá věc ve hře opravdu něco váží, ať už jde o panenku povalující se na dětském hřišti či zrezavělou ledničku na smetišti.
Hra nejenom, že neobsahuje Counter-Strike Source, ale neobsahuje multiplayer vůbec!
Fyzika je v HL2 naprosto geniální a stojí na ní nemalá část hry. Její využití je v postupu hrou naprosto klíčové a to ve všech možných slova smyslech. Samozřejmě by nebylo to pravé ořechové, kdyby hra obsahovala reálné fyzikální vlastnosti s nevzhledným vizuálním zpracováním. To samozřejmě není příklad HL2. Ona dvojice slov – Source Engine - jistě mluví
sama za sebe. Hra vypadá od PC originálu naprosto k nerozeznání, samozřejmě s přimhouřením oka nad rozlišením a detailností textur. Jinak bylo zachováno z grafického kabátu HL2 opravdu vše, včetně pixel-shadingové vody, dynamických odlesků apod. Co se však tvůrcům při konvertování HL2 z PC na Xbox nepodařilo udržet, je stabilní framerate. Ten chvílemi
viditelně kolísá, což při některých přestřelkách více než naštve. Alespoň, že nebyly lokace ve hře zkráceny jako v Xboxové verzi
Dooma 3, kde však v podstatě nešlo o zas tak radikální zásah, jak někteří nabubřelí PC fanatici tvrdili. Bohužel je kromě stabilního frameratu ochuzen xboxový HL2 i o další lahůdku, kterou se pyšnila PC verze. Hra nejenom, že neobsahuje Counter-Strike Source, ale neobsahuje dokonce multiplayer vůbec! Dokonce ani nepodporuje připojení k Xbox Live, což považuji za naprosto fatální a v dnešní době opravdu nevídané!
|
Kdyby hra neměla tak úžasný singleplayer a v názvu neměla slova Half a Life, tak by její výsledné hodnocení jistě letělo o
nějakých pár desítek procent směrem dolů. Naštěstí hra obsahuje singleplayer s velkým S. Ten vás naprosto pohltí a nepustí dříve, než se objeví závěrečné titulky. Ty se při prvním hraní neobjeví dříve, než po dvanácti hodinách čistého hraní, což považuji při dnešních poměrech za zdravý průměr. Příběh je to, na čem první díl stál a padal a ani jeho pokračování není v tomhle ohledu výjimkou. Story se posouvá kupředu pomocí naskriptovaných sekvencí. Ty vám budou při prvním hraní připadat opravdu úchvatné, ale zahrajete-li si hru znovu (a to si myslím, že ano) tak zjistíte, že je jejich kouzlo při opakovaném shlédnutí to tam.
K odvyprávění příběhu vám poslouží i spřátelené postavy.
Ty s vámi ochotně prohodí nějaké to přátelské slovo či pomůžou vyřešit zapeklitou situaci. Hlavní postavy poznáte podle toho, že nejsou oblečeny do vojenské uniformy a neumírají po dvou kulkách. Nemůžete jim zadávat rozkazy ani je jinak ovlivňovat.
Vedlejším charakterům můžete zadávat rozkazy typu zaujmout pozici či "mediku, uzdrav mě", což sice rozhodně není bůhvíjak
obsáhlé, ale uvědomte si, že je HL2 čistokrevnou FPS! Některé postavy vám budou povědomé z původní hry či jejích PC datadisků
(G-man, Barney), některé jsou zcela nové jako například sličná Alyx a její mazlíček Dog.
Atmosféra je ve hře stejně famózní jako příběh a žánrově je naprosto rozmanitá. Chvílemi si připadáte jako ve výpravné sci-fi z pera H.G. Wellse, jindy zase jako ve válečném filmu a na své si přijdou i milovníci hororů. Věřte mi, že až půjdete po temných uličkách Ravenholmu a jediný, kdo vám bude ochotný pomoci v boji proti bývalým, nyní zmutovaným obyvatelům této odlehlé čtvrti v City 17, bude pološílený páter s nepřeslechnutelným hlasem, poběží vám mráz po zádech. Po herní stránce se toho od minule možná tak moc nezměnilo, ale je to na škodu? Jistě, hra obsahuje fenomenální Gravity Gun, který se již nyní stal inspirací pro jiné hry (Doom 3 Resurrection of Evil) a nově taky vozidla (to originální rozhodně není), ale jinak je koncept opravdu velmi podobný prvnímu dílu. K vozidlům jen krátce, protože jak již bylo vyřčeno, nepřinášejí do herních
|
Hratelnost bez hluchých míst
Nestabilní framerateHL2 pro Xbox nezklamal. Díky pohodlí mého vlastního obývacího pokoje jsem se u něj bavil více, než u PC verze a nebýt občasného zakolísání frameratu, jednalo by se i z technického hlediska o absolutně brilantní titul. Čekání se v případě HL opravdu vyplatilo.
| Half-Life 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
