Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Halo 2 - futuristické peklo podruhé

  12:00aktualizováno  24. listopadu 5:53
Nestačí říct, že je to mistrovský kousek. Je to hra, po jejímž zahrání propadnete naprosto nekritickému jásání, i kdybyste byli zarytí odpůrci konzole Xbox. Hra připomíná nejvíce ze všeho kosmickou raketu. Zprvu pomalý start se mění v rychlost přímo ďábelskou.

BonusWeb HIT Halo 2 Vezmu to od toho, co mi na Halo 2 vadí, je lepší závěrem chválit, než se dostat k nedostatkům. Nechápu proč se autoři rozhodli pro úplně stejný začátek. Opět kosmická stanice, opět útok Covenantů, opět pobíhání po chodbách. Přitom jak Halo, tak Halo 2 má docela zajímavý příběh, v žádném případě nejde o pouhou kulisu k tomu, abyste mohli mířit a střílet.Velký povyk se strhl okolo možnosti střílet najednou z obou zbraní. Ono i to má své minusy v okamžiku, kdy potřebujete vrhnout granát nebo když v zoufalství z prázdných zásobníků chcete jednu zbraň odhodit, výkonnější si ponechat v naději, že nějakou munici brzy naleznete a zatím si vypomůžete emzáckou pistolkou. Občas to totiž nejde, hra vám cpe do rukou obě stejné zbraně, nebo jednoduše kombinaci, která by vám vyhovovala neunesete. Celkem to má i svoji logiku, ale občas je to pěkně frustrující volba. Sami si zvolte, zda to je plus nebo minus.

Baterku, která prosvěcuje temné kouty Halo mezi FPS takříkajíc zavedlo, nějaký chorý mozek v Bungie se rozhodl, že když se tentokráte bude vybíjet v polotmě a šeru (ne v úplné temnotě) takovým tempem, jako kdybyste na ni napojili veřejné osvětlení New York City, bude to zábavnější. Jemu to tak možná přišlo, mě to chvílemi nutilo k výbuchům zuřivosti, které by mi u duševního ranhojiče zabezpečily bez problémů vypolstrovaný pokojík bez kliky v Bohnickém grandhotelu. Ještě štěstí, že Halo 2 není Halo 2 Doom 3, kde se bez světýlka neobejdete.

Mnohem víc, než grafika mě však na hře zaujal fyzikální model, deformace povrchu, vozidla a realističnost chování.

Po chvíli hraní vítejte na povrchu planety, tentokráte pro změnu na Zemi budoucnosti, konkrétně v africké Mombase. A přesně tady je vidět, jak jsou v Bungie zvyklí na architekturu, která pracuje spíše s kovem a futuristickými materiály, než s obyčejným zdivem. Místnostem staveb v původním Halo se s jistou škodolibostí říkalo „copy/paste pokojíky“, v podstatě jste byli neustále ve stejném prostředí. Pozemská města tímto neduhem netrpí, ale je dobře znát, jak platí pravidlo „když chceš víc polygonů, zapomeň na detaily“. Pozor, netvrdím, že by Halo 2 bylo nevzhledné. Ale textury už onu legendární detailnost původního Halo nemají. Na druhou stranu tu opravdu je v čem se pohybovat a to dokonale vynahradí nějaký ten hranatý strom. Nechápu, proč se to ale takhle stalo, když jak uvidíte za chvíli, programátoři odvedli práci mistrů ve svém oboru. Určitým problém jsou postavy. Vojáci jsou precizní, je vidět, že Bungie dopilovalo vojáky do nejmenšího detailu. Horší je to s místními civilisty. Jejich pohyb je příliš toporný, pohybují se často jako paňácové, s trochou ironie by člověk mohl Bungie podezřívat z nadržování armádě. Voda byla již v Halo mistrovským kouskem a v Halo 2 zůstává. Vykosíte emzáky Halo 2 jen proto, abyste se mohli dívat na to, jak se na hladině odráží zvlněný obraz staveb. Samozřejmě nesmíte ji jít obdivovat poté, co jste odešli od vodních ploch v Half Life 2, ale jinak mě nadchla. Chová se tak, jak by měla, zkrátka tekutiny, na těch se v Bungie vyžívají.

Tolik ke kritice grafiky. Nastává chvíle pro naprostou extázi. V Halo 2 nehrajete pouze za známého Master Chiefa, ale často budete i v kůži bojovníka Covenantů. A právě v okamžiku, kdy začnete hrát za něj, poznáte tu pravou sílu grafické extáze jménem Halo 2. Monumentální stavby naprosto surrealistické architektury nepodobné ničemu, co znáte ze staveb v původním Halo, všude úžasné rytiny, reliéfy a basreliéfy, božské, úchvatné, zkrátka nádhera. Ale hlavně emzáci! Jsou dokonalí! Lesklý povrch, přirozený pohyb, nebojím se napsat, že se mi líbili mnohem víc, než monstra v Doom 3, kde je sice úchvatný systém bumpmappingu, ovšem polygony občas trčí jako bolavý prst. Alieni v Halo 2 nemají chybu. Až budete se svým parťákem stát proti nepřátelům v polotmě a on zahájí palbu ze svých paprskových zbraní, nechte ho ať se namáhá a prohlížejte si, jak se každý záblesk odráží na jeho brnění. Totální zázrak je pak neviditelnost. Něco tak krásného jsem skutečně dosud neviděl.

Halo 2 Mnohem víc, než grafika mě však na hře zaujal fyzikální model, deformace povrchu, vozidla a realističnost chování. Nesmíte samozřejmě Halo 2 srovnávat s Half Life 2, který na fyzice staví celou svoji úžasnou hratelnost, ale i tak jsou tu chvilky, kdy fyzikální model exceluje. Potěšil mě například moment, kdy jdete vodou, díváte se na vlastní nohy (což například v Half Life 2 neexistuje) a přímo vidíte, jak vás tekutina zpomaluje. Vypilované jsou i hody granátem, který se ochotněji odráží (občas zpět k vám). Ačkoliv toto má samozřejmě Half Life 2 tisíckrát lepší, zde stejně jako v Killzone vidíte svoji paži a nepřípadáte si, jako kdybyste měli energetická tykadla od narození, že pánové z Valve?

Fyziky si nejvíce užijete při jízdě autem. Bungie sice slibovali, že vůz bude zničitelný, ale opomněli podotknout, že ne jízdou a rozhodně ne bugina. Čili ano, emzáci vás mohou poškodit (autíčko vesele pohořívá) i rozbít, ale nemusíte se obávat, že byste dopadli jako třeba v GTA: San Andreas a každý náraz se na stroji projevil. No jistě, já vím, je to přece super armádní mašinka. Pohyb vozů se vydařil již v prvním Halo, tentokráte si ale užijete mnohem více možností, jak si ho vychutnat. Takový tank na dálnici plné trosek, tomu se říká orgasmus z přejíždění vraků nebo jejich odtlačování.

Zalezete za sloup ve stavu takřka mrtvolného rozkladu a po pár sekundách odtud vyběhnete jako nadupaný zuřivec.

Halo 2 Nepochopil jsem ovšem, podle jaké logiky program vybírá co přejet a co odtlačit. Některé megakamiony s klidem odstrčíte, jiné menší a lehčí vozy prostě ne a ne, musíte je přejet. Občas to nepříjemně zaskočí, když doufáte, že partu alienů rozmačkáte vrakem auta a ejhle tank se přes něj začne šplhat. Potěšilo mě, že vraky aut vypadají normálně a že se autoři nevrhli do vymýšlení „co to asi bude na silnicích jezdit v budoucnosti“, dobrá, sice to logické není, ale zato vám to nabízí familiární prostředí, kdy máte docela vztek, že si některý ze zde stojících sporťáků nemůžete půjčit.

Alieni. Na nich si, jak jsem už psal, programátoři vyhráli. V původním Halo mi vadilo, jak málo námahy si dali s jejich vzhledem, patrně podle úvahy „zab a pak koukni co“. Jejich řady se i výrazně rozrostly, například o létající druhy, takže zapomeňte na to, že vsadíte na řešení problému nedostatku munice útokem „na bodáky“. Létat neumíte a tak si vždy nějaké náboje nechávejte. Některé potvory sice sestřelíte jednou ranou, jiní jsou však nepříjemně odolní. Vedle samotných mimozemšťanů jsou skvělé jejich stroje. Mým favoritem je jednoznačně obří mechanický pavouk, nebo jak tu potvoru velikou jako několikapatrový dům, nazvat.

Halo 2 Nevím, kolik prozradit z příběhu, ale vzhledem k tomu, že se brzy dostanete na nové Halo, vám začne docházet, že nic není, jak se zdálo. No a až hru skončíte, je jasné, že Halo 3 se patrně již někde vyvíjí na Xbox 2. Což se dá vzhledem k jeho předpokládanému supervýkonu jen uvítat. Stejně jako v Halo máte volitelné obtížnosti, tentokráte mi přišlo,že režim easy je lehčí než minule, což ovšem neznamená, že by umělá inteligence protivníků nějak zaostávala, je to hlavně díky novému systému štítu (ten máte samozřejmě i v chvílích,kdy hrajete za alieny), který včas varuje před vážností poškození a snadno se velmi rychle dobíjí. Zalezete za sloup ve stavu takřka mrtvolného rozkladu a po pár sekundách odtud vyběhnete jako nadupaný zuřivec. Jen pozor na zákeřné útoky zezadu světelným mečem, to je vám štít na dvě věci a ani jedna nepatří do slovníku slušného člověka.

Hra za mimozemšťana a řádění s vozidly a létajícími stroji silně přidávají titulu na Xbox na atraktivnosti.

Pokud máte aktivovaný Xbox Live, pak si vychutnejte totální multiplayer, přidává hře pořádný počet bodíků, hrát se dá samozřejmě i na splitscreenu ve čtyřech, po linku můžete hrát až v šestnácti lidech. Co je ještě na hře prima? Momentík, kdy okolo letí nepřítel třeba v Ghostu a vy ho suše vykopnete (kde jen jsem to jen viděl? GTA, že by?), stroj si zabavíte a necháte mimony ochutnat vlastní medicínku. Ano, hudba. Je úchvatná zvláště až budete hrát za mimozemšťana. Zkrátka je toho hodně,co Halo 2 najdete v krabičce s Halo 2. Hodně skutečně dobré zábavy. Tuhle recenzi jsem začínal psát docela mrzutý. Ale až takhle při psaní, kdy si vybavuji všechny věci, které se mi líbily, mi dochází, jak povedená hra vlastně Halo 2 je. A to zároveň hraji Half Life 2, jak jste asi z poznámek a srovnávání poznali. No, znáte chvilky, kdy máte chuť říci nějaké dívce, že má vlasy lesklé a černé jako havraní peří a potichu dodat „v oblasti biskupa“? Někdy to zkrátka i v Halo 2 zaskřípe, ale zatím neznám titul, kde by šlo všechno hladce.

Závěrem snad jen drobná rekapitulace. Letošní podzim byl plný očekávání. PlayStation2 představila svoji Killzone, na PC dorazil Doom 3 a Half Life 2, Xbox má své Halo 2. Považuji za fér napsat, jaký na mě udělaly jednotlivé tituly dojem. Alespoň si můžete, pokud jste fanoušky či odpůrci některého ze jmenovaných titulů udělat názor na moji objektivitu. Doom 3 mě strašně zklamal jako hra. Po hodině hraní mu zcela chybí zábava. Oproti němu je Halo 2 klenotem, kde to s vámi smýká ze strany na stranu, adrenalin teče korytem Amazonky. Killzone mě oproti Doom 3 mile překvapila. Vynikajícím temně futuristickým designem, atmosférou a výborně zvládnutými exteriéry i interiéry. Ve srovnání s Halo 2 je ale o pár stupňů Halo 2 níž. Hra za mimozemšťana a řádění s vozidly a létajícími stroji silně přidávají titulu na Xbox na atraktivnosti. Jednoznačným favoritem je pro mě Half Life 2. Vzhled, fyzika, zábava i atmosféra, to je dokonalost sama. Takže v procentech: Doom 3 75 a to jen díky nostalgii a potvorám, Killzone 85 za úžasnou atmosféru, Halo 2 pak bez mrknutí oka 95 kvůli vozidlům a možnosti hrát za aliena, no a Half Life 2 pak rovných 99,99 (stovku nedám, chybějící ruce při zvedání a házení předmětů mi vadí!).
95%





Konzole vs PC

To, že bude první Halo hitovka největšího formátu bylo jasné prakricky ještě před tím, než se na trh vůbec dostal samoztný Xbox. Masivní marketing Microsoftu byl dostatečně silný na to, aby se Halo prodávalo ve velkém i v případě, že by se jednalo pouze o víceméně klasickou střílečku v parádní grafice, s níž si vývojáři opravdu vyhráli. Dnes je ale jasné nejen to, že se jednalo o vskutku kvalitní počin, ale i to, že grafika Halo 2 je ještě mnohem, mnohem dál. Zajímavý byl ale přístup PC hráčů, k nimž se Halo po vleklých peripetiích (původně ohlášeno na PC, několikero změn celkového konceptu hry) opět vrátilo více než rok po vydání verze pro Xbox. Hra sklízela veskrze průměrná hodnocení a nadšení, které zaplavovalo všechna dřívější PC preview bylo najednou to tam. Těžko říci, zdali byl na vině vztek PC komunity, že původně „jejich“ titul se k nim dostal až po vydání na „hracích mašinkách“, nebo zda byl již technologický i designový odstup více než jednoho roku skutečně tak znatelný. Každopádně bude zajímavé sledovat tento problém v případě Halo 2, jelikož se dá předpokládat, že tento titul se časem na PC rovněž objeví, ale původně byl ohlášen již jen na Xbox.

Jiný úhel pohledu: Michael Mlynář
Halo 2 Upřímně řečeno, první okamžiky v Halo 2 pro mě byly poměrně těžkým zklamáním. Čekal jsem kdovíco a dostal jsem „jen“ kvalitní střílečku z vlastního pohledu. Čekal jsem, že od první minuty budu na zdejší dění civět se spadlou čelistí a místo toho jsem uviděl zase „jen“ slušně vypadající kosmickou loď. Zklamání bylo v tu chvíli tak silné, že mě absolutně vůbec nezajímalo, že v globálu hra vypadá po technické stránce tak dobře, že ve srovnání s ní lze bez většího přehánění označit původní Halo za nevýraznou šedou myšku. Člověk by ani sám nevěřil, jak jej může kosmická loď znechutit až tak, jako kdyby tam snad chodil každý den a ještě k tomu do práce :-).

Budete chrochtat blahem, zpívat husitskou hymnu a křepčit indiánské rituální tance.

Úvod hry skutečně není nijak oslnivý a vy budete mít tendenci vidět kdejakou malou jednotlivou chybku, sokonce je možná podvědomě budete i hnidopišsky vyhledávat. Ale je potřeba si říci, že pokud tento „nic moc“ úvod „přetrpíte“, nebudete rozhodně vůbec litovat. Pominu teď nejrůznější vychytávky technického rázu, o nichž se ostatně dostatečně rozepsal již Karel, ale musím říci, že takovýmto způsobem mě již dost dlouho žádná hra nepohltila. Atmosféra futuristického konfliktu a boje vůbec je zejména v pozdějších fázích hry naprosto dokonalá a překonává i Killzone (recenzi čtěte začátkem příštího týdne). A přestože jsme recenzi Killzone ještě neuveřejnili, můžeme vám již teď prozradit malé tajemství: v zásadě se dá souhlasit s tím, že Halo 2 Killzone jest Halo-killerem, nicméně jedním dechem je potřeba říci, že z řad Bungie přichází blesková odpověď a Halo 2 se tak stává Killzone-killerem. Z mého pohledu ke skvělé atmosféře velmi notně přispívá i skutečně perfektní muzika, která dává vzpomenout na klasiku všech klasik (ve všech ohledech) Deus Ex (já vím, že jsem s tím už směšný, ale tahle hra je pro mě zkrátka srdeční záležitost), i když v DX je samozřejmě stále o něco lepší :-).

Co se týče hratelnosti a samotného boje, dovolím si zde s Karlem lehce polemizovat. Je sice samozřejmé, že Rambo styl „na bodáky“ zde není takříkajíc koncepčně podporován, nicméně i na něj občas dojde, respektive v mém případě na něj docházelo. Vzhledem k tomu, že již od začátku se na vás nepřátelé valí v poměrně dosti slušných zástupech, musíte postupovat poměrně obezřetně, jelikož pokud se dostanete do jejich shluku a začnou na vás všichni pálit (a věřte, že dříve nebo později začnou) bude síla vašeho ochnného štítu mizet rychlostí blesku. Na druhou stranu vás ale čas od času poměrně dosti dopálí ostřelování na větší vzdálenosti, takže jaképak potom štráchy, chce to pěkně vyskočit a rozběhnout se zformovaným nepřátelům naproti. Není pak v tu chvíli většího potěšení nejen pro ortodoxního lumpa, pumpovat dávky olova z útočné pušky do zoufale se Halo 2 přeskupujících enemáků. Když se vám takhle dostanou před hlaveň v rychlém sledu více než tři potvory, budete chrochtat blahem, zpívat husitskou hymnu a křepčit indiánské rituální tance. Jasně, že při tom nějakou tu ránu taky slíznete, ale před prořídlými řadami oponentů se již dokážete ve větším klidu zašít do nějakého zákrytu a obnovit tam svou energii. Po takto vyvedeném rushi pak ale dost často následuje minimálně jedna další divočejší přestřelka, jelikož nepřátele samozřejmě nejsou slepí a vidí, kam jste zalezli, a tudíž vám půjdou po krku. Nicméně nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. Ať už na vás útočí kdo chce, odkud chce. Konkrétně mám na mysli další slastný pocit poté, co zpozorujete nalétávajícího potvoráka a po rychlém a přesném zamíření jej setnete k zemi jako suchou jabloň. Prostě nádhera. Ne vždy se vám to ale samozřejmě povede až tak ideálně.

S tím souvisí i obtížnost hry. Zaznělo zde již, že je nižší nežli v případě původního Halo, což je možná i pravda, nicméně já osobně bych spíše řekl, že nyní je obtížnost tak nějak jiná. Halo 2 je totiž potřeba hrát trochu jinak než původní hru, což jí dle mého soudu dodává na napínavosti a akčnosti. Souvisí to samozřejmě jak s vyšší inteligencí nepřátel, tak s jejich vyšším počtem, případně i propracovanějším level designem. Pokud tedy kupříkladu svůj rush neodhadnete nebo neprovede tak, jak by se slušelo, budete hodně rádi, když se dokážete alespoň trochu rozumně zahojit nebo když na vás dotírající potvory odstraní někdo z vašich kolegů ve zbrani.

Halo 2

Hra má samozřejmě chyb vícero. Nicméně co se týče kolizního modelu vozidel s prostředím, nelze mít prakticky žádných námitek.

Tím se dostávám k jednomu ze záporů, které jsem na hře našel. Je to sice v zásadě úplná blbost, ale stejně mě dost často naštvalo, že Covenanti kryjící se štítem mají štít nastaven vždy směrem k vám. Musíte tak trefit poměrně malý prostor, kde je potvorák odkrytý, čímž jej rozhodíte a můžete do něj dál pálit, zatímco někdo z vašich spolubojovníků k němu v pohodě přijde z boku a odsraní ho mnohem pohodlněji. Nikdy se mi ale nestalo, že bych se v pozici „z boku“ objevil já sám. Ale možná jsem měl jen smůlu. Hra má samozřejmě chyb vícero, já osobně jsem na rozdíl od Karla nebyl zase až tak paf z jízdní fyziky, respektive z ne až tak intuitivního a přesného ovládání buginy (je ale zajímavé, že u ostatních dopravních prostředků jsem tento problém neměl), ovšem zde zcela jistě vstupuje do hry moje náklonnost k závodním hrám, jimž se samozřejmě jízda v terénních vozech či vznášedlech ve first person stříečce ani nemůže chtít rovnat. Nicméně co se týče kolizního modelu vozidel s prostředím, nelze mít prakticky žádných námitek.

Halo 2 Všechny tyto chybky jsou ale v porovnání se zážitkem z hraní Halo 2 naprosto bezvýznamné. Osobně mě u her zas až tak nezajímá třeba úroveň grafiky (no jasně, že je tady skvělá, i když mě více než modely postav a vozů zaujaly některé na pohled parádní textury) či nejrůznější technologické vychytávky, ale zajímají mě spíše samotné dojmy z hraní. A ty jsou v tomto případě maximálně pozitivní. Halo 2 je výborná dynamická akce se solidním příběhem a skvělou hratelností, které notně napomáhá opětovně skvěle zvládnuté ovládání, jenž z vašeho gamepadu udělá tak přirozenou periferii pro ovládání FPS her, že tomu ani nebudete věřit. Zkrátka a dobře, Halo 2 se maximálně povedlo. Tečka. O něco nižší hodnocení dávám víceméně pouze z důvodu onoho poněkud ne úplně reprezentativního úvodu do hry. Ten totiž jen zbytečně oddaluje následný skutečně luxusní herní zážitek.
90%

Halo 2
Výrobce/Vydavatel Bungie/Microsoft
Platforma Xbox
Multiplayer: ano, 4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: harddisk
Verdikt: V současnosti jednoznačně nejzábavnější hra na Xbox, důvod, proč si tuto platformu zakoupit. Grafická, herní a atmosférická extáze.
Hodnocení: Karel 95%, Michael 90% (info)

Autor:


Nejčtenější

Žádný milovník vláčků by si neměl nechat ujít český projekt Mashinky

Mashinky

V českých luzích a hájích se kutí mnoho zajímavých projektů. Jedním z těch nejsledovanějších jsou cenami ověnčené...

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...



RECENZE: Erotický horor Lust for Darkness neděsí ani nevzrušuje

Lust for Darkness

Nezávislá polská hra slibovala kombinaci erotiky a hororu. Krve i nahých lidí je tu sice přehršel, ale přesto je...

KOMENTÁŘ: Lezou vám krkem hry pro každého? Nejste sami, ale máte smůlu

Far Cry 5

Při pohledu na herní průmysl vynikne jeden zajímavý rozpor. Velcí vydavatelé se snaží hráčům zprostředkovat herní...

Neonacisté verbují děti pomocí Fortnite a Minecraftu

Parodie na Minecraft nazvaná Mein Kraft (Ilustrační obrázek)

Řada populárních online her oblíbených především u mladých hráčů je ideálním prostředím pro náboráře extrémistů.

Další z rubriky

RECENZE: První placený přídavek pro český Kingdom Come je rozpačitý

Kingdom Come: Deliverance: From Ashes DLC

Placený přídavek From the Ashes nepřináší nic z toho, proč Kingdom Come tak milujeme. Možnost spravovat vlastní vesnici...

Konami zatrhlo výrobu portu hororu P.T., jeho autora však odměnilo

P.T.

Právníci firmy Konami zakázali distribuci už téměř hotového remaku hororové hry P.T. Jeho tvůrce však nemusí smutnit,...

RECENZE: Wolfenstein II pro Switch je pořád zábavný a krvavý. A rozmazaný

Wolfenstein II: The New Colossus

Poslední Wolf byl ještě větší pecka, než jsme čekali. Jeho příchod na konzoli Switch je proto hodně vítaný.

Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče
Facebook OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na nezapomenutelný rodinný výlet, zabavit děti a neunavit rodiče. Jaké jsou naše tipy na výlety po Čechách?



Najdete na iDNES.cz