Halo 2 Vista - řekněte ""Wow""

Master Chief se vrátil. Silnější, rychlejší a víc cool než kdy předtím. A s jediným úkolem - natrhnout zadek emzákům v pokračování sci-fi hitu Halo.

Kdo by si nepamatoval Halo. Hru, která odstartovala éru prvního Xboxu a zapsala se do dějin jako jedna z nejprodávanějších her vůbec. Futuristická střílečka od vývojářského týmu Bungie představovala trochu jiný pohled na tehdejší akční řežby a přidávala trochu toho válečného chaosu, který ji atmosféricky posouval hodně vysoko. Kdo by si také nepamatoval, že konverze na PC už zdaleka nebyla tak opěvovaná a zařadila se do kategorie spíše průměrných first-person stříleček. Jednoho listopadového večera roku 2004 se pak objevilo pokračování (opět exkluzivně pro Xbox) s názvem Halo 2 a rozpoutala se euforie ještě větší. Konzolové časopisy slintaly blahem, hráči na PC zůstali ochuzeni. Až do teď. Master Chief si po dlouhých dvou letech konečně prostřílel cestu i na naše monitory. Odhoďte červenou pilulku, vezměte do pařátů automatickou pušku a hurá do boje. Tohle bude jízda.

Říká se, že první dojem je většinou nejsilnější. Pokud by se Halo 2 na PC mělo hodnotit právě podle toho, nejspíše by neuvěřitelně propadlo.

Říká se, že první dojem je většinou nejsilnější. Pokud by se Halo 2 na PC mělo hodnotit právě podle toho, nejspíše by neuvěřitelně propadlo. Kampaň začínáte na vesmírné stanici Cairo, která slouží z části jako tutoriál. Když se vám poprvé na monitoru rozprostře herní prostředí, nejspíše vám spadne čelist. Ale bohužel v tom špatném slova smyslu. Na první pohled totiž působí grafika opravdu hodně zastarale a všeobecná hranatost levelů tomu nepomáhá. Jednoduše řečeno, první dojem je zastrašující. Nenechte se však zahnat do kouta zastaralým designem levelů a celkovým vzhledem, v srdci Halo 2 totiž tepe srdce bojovníka a poté, co stanici opustíte, na váš čeká válečné běsnění, které v mnoha jiných hrách nezažijete.

VIDEO

Řekněme si na to rovinu. Příběh o lidstvu daleké budoucnosti vzdorujícímu šmejdu z dalekého vesmíru už tu byl mnohokrát a příliš originálně zrovna nepůsobí. První díl z toho však dokázal vytěžit a překvapivě z toho těží i díl druhý. Máme totiž příliš malé nároky a očekávání na akce tohoto typu, protože předem tušíme, že to bude další sci-fi slátanina. Halo 2 však do akce přimíchává tolik originálních prvků, že Microsoftovské „Wow“ je skutečně na místě. Jak jistě tušíte, mluvím tu především o bojích, nejlépe v exteriérech. To je totiž jedna ze stránek hry, kterou Halo 2 zvládá bravurně dle vzorů Hollywoodských akčních trháků. Notnou dávkou k tomu přispívá umělá inteligence NPC, ale o tom až později.

Jednotlivé mise se příběhem prolínají pomocí in-game filmečků, které jsou dobře sestříhány a dokážou neuvěřitelně vtáhnout do hry. Jedním z nových prvků podtrhávajících nelineárnost příběhu je možnost zahrát si části hry za jednoho z Covenantů a okusit tak odlišný způsob boje. Právě v této části hry totiž dostanete do rukou menší letadýlko Banshee, se kterým se dají vyvádět opravdu psí kusy, ale hlavně necháte odpočinout prsty od drcení spouště. Nápad s prolínáním charakterů během příběhu se opravdu povedl. Stačí si vzpomenout na pokračování Maxe Payna, kde měly parádní atmosféru části hry, které jste proběhly s Monou. Několik hlavních rolí je prostě in, a ne že ne.

Čím je ale Halo 2 tak výjimečné? Čím se od ostatních liší? Inu, boje v exteriérech jsem již zmínil, je tedy na čase to trochu rozepsat. Celá hra se v zásadě skládá z chození po svých a řízení vozidel. Za celou hru si ochočíte něco kolem šesti druhů vozidel a vznášedel. Nejčastěji dostanete do rukou bojový džíp Warthog, se kterým začíná ta pravá legrace. Živě si pamatuji situaci, kdy jsem, trochu přiotrávený ze začátku, nasedl do Warthogu, do kterého naskočili ještě dva vojáci a vydal se přes pláž do centra města, kde jsem měl zastavit obrovského mechanického pavouka. Právě zde mi spadla čelist podruhé, tentokrát již v dobrým slova smyslu, protože se z ošklivého kačátka vyklubala atmosférická, dynamická střílečka, která vás chytne a nepustí. Všechno to ježdění, chaos kolem měl neuvěřitelný náboj a já ihned zapomněl na počáteční neduhy.

Největší výhodu má Halo 2 v tom, že vám dá onen pocit, že jste jedním vojákem v kolotoči války budoucnosti. A dokoná to tím, že hrajete za Master Chiefa, chlapíka ze železa o oceli, který ovládá všechna vozidla, střílí ze všeho, co má hlaveň a dokáže najednou kouřit, řídit a střílet emzáky do kebulí. Pocit supermana pak ještě pozvedává absence životů jako takových. Máte pouze brnění, které po několika inkasovaných střelách spotřebuje veškerou enegrii a vy se musíte rychle schovat a počkat na obnovení energie, aby vás dvě rány neposlaly k zemi. Pocit neporazitelnosti je tak pouze iluzí, protože brnění zdaleka nezadrží tolik ran, kolik bychom si přáli. Boje je proto nutné procházet takticky, za pomoci kolegů, když jsou náhodou po ruce.

Sci-fi střílečky mají také jednu podstatnou výhodu, a to že váš arzenál může obsahovat téměř vše, co si vývojáři vybaví. I kdybyste na emzáky vytasili lopatu s optickým zaměřovačem, nikdo by se nedivil. Halo 2 nám servíruje slušnou dávku futuristický zbraní, za které by se nestyděly ani Hvězdné války. Rukama vám projdou různé druhy samopalů, pistolí, granátů, brokovnic a samozřejmě raketometů, ze strany Covenantů pak méně všední kousky jako krystalický samopal, pulzní odstřelovačka nebo plazmové granáty. Je tedy z čeho vybírat, o to víc, že můžete některé zbraně nosit obouruč.

Když už jsme u těch kolegů, je na čase zmínit další silnou stránku Halo, a to je AI jak nepřátel, tak spolubojovníků. Emzáci z Halo 2 mě mile překvapily. Nestojí a nečumí, jak děláte řešeto z jejich kolegy, neběží vám slepě před hlaveň a nemají žádné další sebevražedné sklony. Běhají, schovávají se, házejí granáty a když už jim moc nezbývá, vytasí meč a jdou vám po krku. Menší odrůdy se vám pak pletou pod nohama, křičí a občas hodí granát, což dokáže nepříjemně překvapit, zvlášť když to od nich vůbec nečekáte. Atmosférickým přestřelkám napomáhá také dobrá fyzika objektů. Po bojišti se po chvilce začínají povalovat bedny a různé harampádí, které slouží jako provizorní úkryt. Jsou si toho vědomi také nepřátelé, mnohem častěji tak budete taktizovat, než bezhlavě běhat po bojišti a střílet na všechny strany.

Spolubojovníci se pak aktivně zapojují do přestřelek, ukazují vám směr, případně vám rovnou nabídnou svoji zbraň, když je nejhůře a hlavně celou dobu házejí hlášky, takže máte vždy pocit, že jste součástí party. Obrovským dílem to přispívá k pocitu ze hry a společně s exteriéry dělá z Halo 2 nadprůměrnou akční hru. Není ale všechno zlato....

Jedním z nejznámějších neduhů konverzí je ovládání. V Halo 2 Vista máte k dispozici jak možnost kombinace klávesnice+myš, tak i připojení gamepadu. Musím přiznat, že je hraní na klávesnici překvapivě přesné, dokonce si můžete nadefinovat klávesy dle zvyku. Jediným neduhem je citlivost myši, která je i na nejvyšší úroveň žalostně pomalá a je potřeba trochu cviku, abyste mohli přesně zaměřovat. Není to však natolik tragické, aby vám to kazilo zážitek. Pokud se rozhodnete hrát na gamepadu, tak se tento neduh stírá, avšak všichni víme, že jsou first-person akce nejlépe ovladatelné pomocí klávesnice+myši a žádný konzolista nám to prostě nemůže vzít.

Co Halo 2 neuvěřitelně shazuje je grafické zpracování. Pokud opomenu zastaralý design levelů, který se naštěstí u exteriérů tolik neprojevuje, je to především celková úroveň zpracování. Dva roky pokroku jsou sakra znát, o to víc to platí u počítačových technologií. Poté, co se dostanete z otřesné vesmírné stanice, se situaci zlepší a nebudete tomu věnovat takovou pozornost, hlavně díky ostatním kladům hry, ale nepříjemný červík bude hlodat dál. Halo 2 mělo opravdu vyjít maximálně půl roku po konzolové premiéře, takhle ztratila podstatnou část ze svého potenciálu.

To samé se naštěstí nedá říct o zvukové stránce, která je brilantní. Bitevní vřava dostává nový rozměr především díky neustálým hláškám mimozemšťanů a vašich kolegů, kteří umírat rozhodně nehodlají. Celý ten chaos pak dovršuje hudební doprovod, který se rozezní pouze v určitých situacích, aby tak umocnil její dramatický nástup. Celkově se soundtrack velmi povedl a připomíná patriotické filmy typu Skála nebo Pearl Harbor. Nemám výhrad.

Klady a zápory

Nadupaný, dynamický a atmosférický sci-fi příběh
Umělá inteligence NPC
Soundtrack

Dost zastaralé grafické zpracování
Datum vydání

1299 Kč
Anglicky

Za co se Halo 2 cení je i jeho multiplayerová část, která se od vydání druhého dílu na Xboxu stala téměř legendární. Bohužel, novinářská review verze nepodporovala Microsoft Live v ČR (jeden z důvodů vydání Halo 2 pouze pro Vistu je právě Microsoft Live služba), do budoucna ale chystáme samostatný článek.

Halo 2 je atmosférická, nadupaná a dynamická střílečka, kterou sráží několik menších a jeden větší nedostatek, které se však dají připočíst ke konzolovému původu. Vyjít Halo 2 na PC před dvěma roky, jednalo by se o velký třesk. Takhle se jedná "jen" o nadprůměrnou sci-fi střílečku třímající v rukou několik es.