Halo: Reach ukazuje, jak má vypadat pořádná střílečka

Nabízí zajímavý příběh a především obří možnosti pro hru více hráčů.

Halo: Reach

Halo: Reach je posledním dílem série od vývojářů Bungie, kteří až na strategickou odbočku Halo: Wars dosud pracovali na všech předchozích dílech série. Po celou dobu hraní nás neopouštěl pocit, že tento tým dal do vývoje Halo: Reach duši. Výsledkem je střílečka, která se řadí k tomu úplně nejlepšímu, co v tomto žánru existuje.

Hra startuje tvorbou postavy, respektive výběrem jejího pohlaví a brnění. Za nejrůznější výzvy ve hře získáte kredity, za něž si můžete pořídit nejrůznější vylepšení, jako novou helmu, přídavné pláty na brnění a podobně. Jsou to však pouze o kosmetické úpravy, které nemají při hraní na vaše schopnosti jakýkoliv vliv. S přibývajícími kredity se při hraní multiplayeru začnete stávat úspěšnějšími, čímž poroste i vaše hodnost. To bude mít za následek odemknutí dalšího vybavení pro vaše brnění.

Halo: Reach se na časové ose série odehrává na samém počátku, ještě před prvním dílem, který představil hlavního hrdinu celé série, Spartana s kódovým označením 117, Master Chiefa. Děj se odvíjí paralelně s knihou u nás známou jako Halo: Zkáza Cíle, takže už dopředu můžeme tušit, jak to celé dopadne: lidská základna na planetě Reach padne. Videa, ve kterých se často můžete rozhlížet, ukazují zničující konec Reache, hrdinská obětování a charakter všech Spartanů.

Náplň misí je zábavná po celou dobu hraní. Neustále se něco děje a pokaždé je úkol jiný. Jednou dobýváte nepřátelské pozice, podruhé se snažíte stáhnout z okupovaného území, abyste nakonec drželi do posledního muže obrannou pozici.

I když zbylé členy Noble týmu neovládáte, tak jsou mise mnohem více týmově orientované. Na podporu ostatních Spartanů se můžete kdykoliv spolehnout, stejně jako na pomoc řadových vojáků UNSC, které lze během jednotlivých misí rekrutovat.

Umělá inteligence vašich spolubojovníků přesto není úplně bez chyby. Občas se někdo zasekne ve dveřích, které se ještě neotevřely a vozidla raději řiďte sami. Umělou inteligencí ovládaný spolubojovník totiž občas příliš dlouho přemýšlí, zda překážku objet zleva nebo zprava.

Výběr zbraní je pro každou střílečku jedním z nejdůležitějších faktorů, a v tomto směru Halo nikdy nezklamalo. Pryč je sice duální držení zbraní, ale vážně se vám po něm nebude stýskat. Návrat hlásí různé upravené verze automatické pušky, brokovnice, raketometu, ostřelovačky a fanoušky určitě potěší, že magnum je opět tak silné, jako v prvním dílu.

Samozřejmě lze používat i zbraně nepřítele jako jehlicovou pistoli, několik typů plazmových pistolí nebo energetický meč. Z nových kousků nás nejvíce zaujala jehlicová ostřelovačka, stejně jako lokátor pro bombardování nepřátelských pozic.

Opět je zde plno vozidel, která budete moci přímo řídit či se postavit za jejich zbraně. Je zde spousta levelů, které budete projíždět po zemi a mnohem více, než v minulých dílech se podíváte i do nebes. A poprvé v sérii se podíváte i do vesmíru, kde v raketové stíhačce Saber budete ochraňovat vesmírnou stanici před zničením.

Tvůrci dopředu avizovali vesmírné bitvy, ale nutno tedy poznamenat, že v celé hře je jen jedna. Je zábavná, rozptýlí vás na chvilku, ale je zde pouze pro chvilkové zabavení. Nejedná se o žádnou klíčovou část hry.

Umělá inteligence protivníků byla dosud v každém dílu výborná a zde jde ještě dál. Při útoku na vás malí Grunti i hrdí Elité mnohem více taktizují, zatímco silní Brutové sahají k mnohem prudším a přímějším útokům. Právě vysoká inteligence dělá z každého souboje výzvu a každá vyhraná bitva přináší uspokojující pocit vítězství. Navíc se zvýšila obtížnost a mnohdy je i na normální úrovni dost tuhá. A co teprve na heroickou nebo legendární. Před každým, kdo hru dohraje na obtížnost Legendary, v redakci smekáme.

Pokud byste si chtěli na boj v příběhové kampani přizvat přátele nebo další, stejně zkušené hráče, hra vám to umožní. Kooperaci lze hrát až ve čtyřech hráčích, a to jak na jedné konzoli, tak po Xbox Live. Celkem zabere příběhová kampaň zhruba osm až deset hodin herního času, což sice není příliš, ale životnost hry je díky multiplayeru stejně téměř nekonečná.

Základem online hry je menu, ve kterém si můžete nastavit neuvěřitelně moc věcí a které vás podle dosažené hodnosti postaví proti stejně zkušeným protivníkům. Zamrzí, že multiplayerových arén je zde prozatím jen devět, což není příliš, ale jistě se to změní s dodatečným a také bohužel placeným obsahem.

Podívat se můžete i na osm dalších menších map, které jsou však určeny pouze pro režim Firefight, jenž spočívá v eliminaci najíždějících hord nepřátel. Celkově jsou mapy dostatečně propracované, členité a dobře designované. O to víc potěší, že některé mapy mají svůj předobraz ve hře pro jednoho hráče.

Co se týče počtu režimů pro bitvy více hráčů, nemá Halo: Reach konkurenci. Je jich tu tolik a jsou tak nápadité, že se nebudete od Xbox Live chtít jen tak odpojit. Od klání všech proti všem, přes získání vlajky nepřítele, až třeba po lovce hlav, ve kterém se snaží hráč donést co nejvíce lebek na označená místa. Hráči se přitom snaží získat lebky od ostatních hráčů, obvykle střelou do těla.

První den prodeje, trefa do černého

Halo: Reach se začalo kromě Japonska prodávat po celém světě 14. září a už za první den prodeje stihlo trhnout rekord obřích rozměrů. Hráči totiž za jeden jediný den utratili za Halo: Reach, které se prodává ve třech různých edicích, 200 milionů dolarů, tudíž 3,8 miliardy korun, což je rekord pro celou sérii. Viceprezident herní divize Microsoftu Phil Spencer řekl, že počet hráčů, kteří první den vyzkoušeli Halo: Reach v on-line systému Xbox Live, byl vyšší než v případě starší hry Halo 3. Prvního dílu Halo se přitom k dnešnímu dni prodalo neuvěřitelných 34 milionů kopií.

Zahrát si lze i spoustu režimů využívajících rozdílů mezi dvěma frakcemi ve světě Halo, Spartany a Elity. V těchto režimech se budete snažit dobýt nepřátelské pozice okupované nepřítelem, a dostat se tak k dalším schopnostem a třeba i vozidlům. Dobytá území se přesouvají, a při hraní je tak potřeba taktizovat a komunikovat s ostatními hráči z vašeho týmu. Seznam režimů je ale tak obsáhlý, že nemá cenu ho celý vyjmenovávat. Své si tam najde opravdu každý.

Celkem se do hry může zapojit až 16 hráčů. Tradičně se mohou chopit i vozidel a vznášedel. Boj se to přesouvá do různých výšek, mění tempo, rychlost, a klání tak nejsou nikdy stejná a už vůbec ne nudná. Každá hra je jiná a prozkoumání celého multiplayeru je otázkou týdnů. Tato složka hry je tak bohatá, že by vydala za vlastní hru i bez singleplayeru.

A pokud by vám to pořád bylo málo, tak je možné si režimy upravit nebo si vytvořit za pomoci spousty volitelných možností módy vlastní a ty pak sdílet na Xbox Live s ostatními hráči.

Po ne úplně přesvědčivých předchozích dílech potěší i vizuální zpracování. Reach je nádherná planeta plná vysokých hor, travnatých plání, lesů i obřích měst. Hra využívá více efektů, má lepší stínování, animace a vylepšenou mimiku postav. Přesto není herní engine kdovíjak detailní a Halo: Reach nepředstavuje úplný vizuální vrchol. I tak se na něj ale zatraceně dobře kouká, především díky nezaměnitelné stylizaci.

Zvuky jsou na vysoké úrovni a pokud vlastníte domácí kino, tak si budete připadat jako přímo uprostřed bitevní vřavy. Křik padlých vojáků, ohlušující výbuchy a střelba zbraní dokonale podkresluje chmurnou atmosféru posledních dnů Reache. Hudebních motivů je zde několik, některé čerpají z hudby minulých dílů, některé jsou zcela nové. Všechny jsou ale naprosto ohromující.

Halo: Reach není dokonalá hra, ale je to bez debat nejlepší díl série pro Xbox 360 a zároveň i více než důstojné rozloučení týmu Bungie s touto značkou předtím, než začne tvořit hry i pro další herní systémy.