První kniha o Harry Potterovi před lety vyvolala pozdvižení a v podstatě předefinovala celou dětskou literaturu směrem od pohádek či stupidních dětských příběhů směrem k dospělejšímu pojetí a magickému realismu nebo fantasy, chcete-li. První dvě pokračování zdatně sekundovala prvnímu dílu a z HP se stal fenomén, který dobyl Hollywood (byť s britskými herci) a díky propojení s filmem nakonec i herní svět. Protože v kinech právě běží filmové ztvárnění čtvrté knihy potterovské ságy, je pochopitelné, že se na všech myslitelných platformách objevil také virtuální Harry, fanoušci na něj už jistě čekali.
Až doposud si Harry na PC více méně udržoval slušnou úroveň, kterou narušil snad jen rádoby sportovní Quidditch World Cup. Velká část bodů v hodnocení her ale byla zásluhou kvalitního propojení her s filmovou, respektive knižní předlohou, protože samotná hra nepřinášela ani přelomovou hratelnost ani úchvatné grafické zpracování. Harry Potter a Ohnivý pohár ale tradici solidnosti narušuje, to už jste nejspíš poznali z titulku. A je to škoda, protože zároveň přináší nové prvky, které by jinak přinesly neutuchající aplaus recenzenta i jeho dcery. Ta ale po necelé hodině znechuceně mrskla joypadem do kouta. Chápal jsem ji, takže jsem si nechal i poznámky o tom, kdo bude kupovat nový ovladač.
Vybalit hodnocení hry hned na začátku, to se většinou nedělá, ale v případě Harry Pottera vás jistě bude zajímat, co mě vede k odsouzení tohoto počinu. Vrátíme se tedy na začátek. Kniha Harry Potter a Ohnivý pohár je poslední, který autorka zvládla jakžtakž ukočírovat. Ještě se příliš nerozplizává a kniha si drží semknutý tvar, ve kterém jedna událost následuje druhou, byť některé věci nedávají tak úplně smysl. Ale od toho je fantazie. Harry Potter v herní podobě filmovou licenci využívá, ale nepříliš důsledně, samozřejmě, že se v animacích mezi jednotlivými úkoly objevují záběry obkreslené z filmu, ale vztahy mezi postavami nejsou ani naznačovány. Autoři hry prostě předpokládají, že film nebo knížku všichni znají, a tak se příliš nesnažili.
Je to škoda, protože dospívání hlavních hrdinů skýtá obrovský prostor, který bylo možné využít. Ve hře tak zůstává pouze temnější atmosféra díky použité paletě barev a všudypřítomným stínům. Harry Potter spolu s Hermionou a Ronem nejprve prochází jakýmsi výcvikem, který HP umožní vstup do turnaje tří kouzelníků. Nejde tedy o úkladný útok na Harryho život, tentokrát se musí chlapec s jizvou snažit tvrdě, aby si mohl zalétat na koštěti, zaplavat v jezeře a nakonec lehce zabloudit v labyrintu plném nástrah, aby na konci porazil Voldermonta. Už zase.
Postavy se pohybují po lokacích bez přílišného skákání, překážky z cesty odstraňují kouzlením.
I přes to, jak je herní série propojena s knihami a filmem, Ohnívající pohár přinesl zásadní změnu v oblasti herního žánru. Vývojáře už nejspíš unavilo využívat stále stejný engine postavený pro skákačku doplněnou o řešení hádanek a rozhodli se vydat směrem k akčnějšímu pojetí. Postavy se tak pohybují po lokacích bez přílišného skákání, překážky z cesty odstraňují kouzlením. A pokud se jim nechce skákat do výšky, odměnu si z místa nad svými hlavami přivolají zvoláním Accio a máchnutím hůlkou. Kouzlení probíhá pouhým stisknutím tlačítka. Na výběr máte hned tři. První vysílá jednoduché „ubližovací“ zaklínadlo, kterým lze pomalu ubít různé brouky, salamandry a další potvory. Druhé tlačítko slouží k vyvolání zaklínadel v závislosti na předmětu, na který míříte.
Pokud se postava dívá na oheň, začne z hůlky proudit voda. Pokud se díváte na zvednutý padací most, postavička si jej kouzlem přitáhne. Novým prvkem je spojení síly všech tří postav pro vykonání silnější verze kouzla a také speciální supermagický režim, ve kterém jsou všechna zaklínadla silnější. Nejde ale o nic extra zábavného. To už je lepší možnost přitahovacím kouzlem přeměnit ostnaté masožravé rostliny na katapulty. Je sice těžké uvěřit, že by i hodně agresivní kaktus bez potíží prorazil zeď, ale tak to v HP: Ohnilý pohár funguje.
Myš není vůbec podporovaná, přestože by problém s mířením vyřešila jako mávnutím čarovnou hůlkou.
Jediný problém představuje správné nastavení postavy směrem k cíli. A on to skutečně problém je. I HP: OP byl primárně vyvíjen pro platformu Playstation 2 a je to na něm znát mnohem více než na předchozích dílech. Jako by EA rozhodli, že se jim nevyplatí do PC verze investovat ani dolar víc, než je nezbytně nutné pro spuštění hry. Kvůli tomu se HP: OP na PC téměř nedá hrát, pokud nemáte kvalitní joypad s analogovými páčkami pro jemné ovládání pohybu postavy. Na klávesnici je poměrně obtížné správně „zamířit“ nemluvě o rozložení jednotlivých kláves. Myš není vůbec podporovaná, přestože by problém s mířením vyřešila jako mávnutím čarovnou hůlkou, ale není nám přáno.
A přesto mohl být nový Potter zajímavý, přináší totiž možnost hry dvou hráčů na jednom počítači, hezky spolu. S výjimkou samotné účasti Harryho v turnaji se totiž na obrazovce pohybují s jizváčem i Ron a Hermiona. Pokud hrajete sami, o ovládání zbylých dvou postav se stará počítač, pokud máte dost ovladačů, užijete si novou dimenzi hraní. Online multiplayer podporován není, ale to v případě tohoto typu her není nutností. Bohužel, skvělý nápad trpí hrozným ovládáním na PC, problémy s kamerou a v případě, že je člověk sám, i mizernou umělou inteligencí, kvůli které téměř neustále slyšíte dost odpudivé výkřiky bolesti jednotlivých postav.
Za hraní jste odměňováni obvyklými fazolkami, které lze utratit za speciální magické karty, které zlepšují schopnosti malých čarodějů a ježibaby. V nabídce je delší trvání supermagického režimu „Magicus Extremus“, posílení jednotlivých zaklínadel nebo karta pro automatickou regeneraci zdraví postav. Nejde o žádný zázrak, sběratelské karty jsme už v HP viděli, v našem případě ale slouží k usnadnění už tak snadné hry, takže je jejich přítomnost možná i nadbytečná.
Vzato kolem a kolem, Harry Potter a Ohnívající pohár není ideální dárek pod vánoční stromeček.
|
Grafické efekty kouzel
Konzolové ovládání
