Nejdříve jsme četli knížky. Po úžasném úspěchu navštěvovali kina. A nakonec hráli i hry vytvořené právě na základě filmů. Zatímco první hry byly hratelné, na GBC skvělé RPG, na PC pak solidní arkáda, s dalšími díly se dělo to, co výrobce a distributor Electronic Arts dovedl k neblahé dokonalosti. A tím je recyklace. To znamená, že se vezmou základní principy (magie), nějaký ten marketingový trik (stále proklamovaná spolupráce postav, která se příliš nekoná) a stále stejné sbírání fazolek. To vše zabalíme do klasicky průměrného kabátku arkády s několika málo dobrými nápady.
Harry Potter and the Goblet of Fire v tomto ohledu nezklamal, ani nemohl. Na začátku si zvolíme jednu ze tří postav, kterými jsou nám dobře známí hlavní dětští hrdinové: Harry, Ron a Hermiona. Každá z postav je definována třemi atributy – útok, obrana, rychlost – přičemž každá z nich vyniká právě v jedné, zatímco druhou má v průměru a třetí mizernou. Herní dopad
ve skutečnosti ale příliš rozdílný není.
Dobrým úmyslem byl nový systém soubojů, respektive duelů.
Styl hry odpovídá klasické arkádě, kdy k cíli vede jedna cesta. Herní svět pozorujeme z ptačí perspektivy, přičemž zbylé dvě postavy nás vždy následují. Tím se dostáváme ke stylu hádanek, kdy autoři přijdou s jedním nápadem, který musíme stále dokola opakovat, než se přesuneme do další úrovně. Příklad: pomocí kouzla spravíme rozbitou truhlu, pomocí dalšího kouzla ji přesuneme na správné místo, vyšplháme se na nyní již dostupné místo a stiskneme tlačítko. Tím si otevřeme dveře dále. Nebo, pomocí kouzla na dálku zvedneme kus dřeva, přejedeme přes oheň a zapálíme tak kus zabarikádované cesty. Faktem je, že mnohé tyto nápady jsou velmi dobré, problém však tradičně spočívá v jejich neustálém opakování. K tomu dodejme, že mnohé z
těchto úrovní se odehrávají stále ve stejném prostředí a potřebná tematická změna přichází na náš vkus až příliš pozdě.
Dobrým úmyslem byl nový systém soubojů, respektive duelů. Některé příšery ve hře odbudeme přímo, pro jiné se spustí zvláštní obrazovka. Zde se hráč s nepřítelem pravidelně střídá, dokud jeden nepadne k zemi poražen. Útočná fáze znamená, že si zvolíme jedno ze tří kouzel a zde konečně nastupuje dotykový displej. Nabízí se tři varianty. V první obtahujeme dráhu kouzla, v další pak testují naše reflexy, poněvadž rychle klikáme na naskakující body na displeji, které případně ještě spojujeme. Obrana je pro každého z nepřátel jiná, nicméně hra nám vizuálně ukazuje, co máme dělat. Částečně zamrzí způsob zpracování, kdy se autoři klasicky ženou do 3D zobrazení za každou cenu. Postavy vypadají relativně dobře, ovšem na úkor prostředí, které nekoresponduje s lokalitou ve hře a připomíná více chudou arénu s mizernými texturami. Přitom klasické 2D prostředí mohlo nabídnout mnohem lepší podívanou.
Styl hry odpovídá klasické arkádě, kdy k cíli vede jedna cesta.
Dotykový displej přichází na řadu také při minihrách. Těch sice není nijak závratný počet, ani nepatří k nejobjevnějším, ale dokáží na chvilku vytrhnout ze stereotypu. Například máme v časovém limitu pomocí dotykového pera stírat prach z plochy a objevovat dané magické karty. Pokud se vám tyto hříčky zalíbí, lze si je posléze zahrát samostatně z hlavního menu. Zmiňme se také o proklamované spolupráci postav. Hráč si vybere jednu, zbylé dvě jej stále doprovází. V případě nebezpečí sami pomáhají třeba střílet do nepřátel. Sami vlastní zdraví naštěstí nemají, protože se prakticky nikdy nekryjí, případně bez okolků projdou ohněm. Přesto nám autoři dali k dispozici jedno tlačítko, kterým si voláme na pomoc své přátele. Toho využijeme v případě, že potřebujeme pohnout s nějakým velkým předmětem a zbytek týmu jen tak stojí a nic nedělá.
|
Několik nových nápadů
Stereotyp| Harry Potter and the Goblet of Fire | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
