Harry Potter & Vězeň z Azkabanu

Právě vychází třetí pokračování očekávané kouzelnické hry s Harry Potterem. Tentokrát hrajeme i s jeho přáteli, Ronem a Hermionou, a setkáme se s obávanými strážci věznice Azkaban, Mozkomory. Jak to tedy dopadlo?

Představovat mladého kouzelníka Harryho Pottera je v dnešní době asi naprosto zbytečné. Nicméně pokud jste nějakým omylem zaspali posledních pár let a právě jste se probudili, kouzelný svět autorky J. K. Rowlingové jsme blíže představili v prvním a částečně i druhém díle této pohádkové arkády. Oba předchozí díly přišly na trh současně s filmovým zpracováním, což je z hlediska propagace logický a pochopitelný krok – a nejinak se k nám dostává i Vězeň z Azkabanu.

V koncepci celého putování se oproti prvním dvěma dílům změnilo pramálo – stále tak sledujeme a na vlastní kůži prožíváme stěžejní příběhové body. Jsme to tedy my, kdo se utká s obávanými Mozkomory, kdo se proletí na hřbetě hipogryfa, kdo skládá zkoušku pro třetí ročník... proč také měnit něco, co dosud fungovalo, že. Začínáme krátkou epizodkou ve vlaku do Bradavic, kdy se zatoulá Ronova myš Prašivka a poprvé se setkáváme s obávanými strážci Azkabanu, Mozkomory. Po příjezdu do Bradavic zjistíme, že i nadále pokračujeme v zajetých kolejích. To znamená, že nás ostatní žáci upozorní, že zrovna máme tu a tu hodinu (případně se stačí podívat do menu, která nám prozradí co právě máme za úkol), následuje in-game scéna a pak je jeden z našich hlavních hrdinů vpuštěn do bludiště. Bludiště však není ten správný název – zkrátka máme za sebou několik pospojovaných místností, přičemž v každé řešíme nějaký zádrhel, po jehož vyřešení se otevřou další dveře. Kromě zvládnutí klasické dovednosti "skákání po plošinkách" a dalších arkádových předmětů ke všemu samozřejmě používáme magii.

Magie nám poslouží k odkrývaní tajných místností, aktivování plošinek, likvidování nepřátel, přesouvání se po panelech... zkrátka úplně ke všemu. Kouzla se vůči daným předmětům opět používají automaticky, stačí na ně prostě najet, změní se kurzor a my stiskneme tlačítko. Pokud se nám podaří spadnou do hlubin či prohrát v duelu s některým z nepřátel, zkrátka zemřeme, není třeba se příliš vztekat, poněvadž se znovu objevíme prakticky před danou akcí. To sice potěší všechny dětské hráče, pro které je hra především určena, ovšem pro nás odrostlejší to není příliš výzva. Celkově má obtížnost v sérii sestupnou tendenci – třetí díl lze bez váhání označit jako nejsnazší.

Podívejme se na nové nápady, která nám autoři představili. Jistého oživení doznala kouzla – nalezneme zde něco na způsob magického pružného lana pro přesun nad propastmi a zmínku zaslouží i magie pro boj s Mozkomory: kouzlo je potřeba nabít na maximální hodnotu. Když je nabité málo, neúčinkuje, naopak když to přeženeme, vyšumí. Druhá avizovaná změna se týká toho, že všichni tři kamarádi spolu chodí pohromadě – tedy kromě lekcí, ty si musí absolvovat každý sám. Zbylé dva charaktery vždy ovládá počítač, nicméně využijeme je jak při soubojích, tak při prozkoumávání hradu. Velmi zajímavá novinka se týká lekce, ve které nás naučí proměňovat neživé předměty ve zvířata. Představte si malou místnost, kdy dveře dál jsou zavřené, dole v rohu vidíme malou zarostlou noru, na zdi visí obraz a jakési plátno. Co teď? Za plátnem se skrývá tlačítko, předvedeme kouzlo, zeď se otočí, vyjede podstavec a na něm kamenný králík. Pomocí kouzla jej oživíme a hle, hrajeme za králíka. Prokoušeme se norou a ocitáme se v místnosti, kam by se Hermiona normálně nedostala. Druhým ovladatelným zvířetem se stává malý dráček, jenž ohněm aktivuje výškově nedostupné body. Co dále? Svezeme se na ledové skluzavce, proletíme na hřbetě hipogryfa, pustíme se do soubojů s rarachy apod.

Všechny tři postavy hratelné

Dosud jsme měli možnost hrát pouze za Harryho, což se rozhodli autoři změnit. Nečekejte, že si mezi postavami nyní můžeme libovolně přepínat, to ne, nicméně pro některé akce potřebujeme asistenci zbývajících postav. "Některými akcemi" se rozumí několik soubojů, ale i spojení svých magických sil k otevření truhel či tajných místností. Za každou postavu si pak zahrajeme zvlášť při plnění zkoušek spojených s třetím školním ročníkem. A výsledek? Dopad na hratelnost takový není, ale na atmosféře hry do dozajista přidalo.

Pár větiček si zaslouží grafické a technické zpracování, které rozhodně neaspiruje na zázrak roku – v podstatě je totiž dost průměrné. Jenže – hra doslova hýří barvami, postavičky nevypadají špatně, stejně jako některé detaily (učebny) a celkový dojem je v podstatě velice dobrý. I třetí díl se totiž může pochlubit svou specifikou atmosférou, která hráčům zatím sedla. Architektura úrovní si drží svůj vysoký standard až do samotného závěru – nemluvím ani tak o komplikovanosti, jako spíš vynalézavosti a jednoduchosti zároveň.

Podívejme se na třetí díl ale i trochu kritickým okem. Nejvíc totiž zamrzí to, co tam nenalezneme – mluvím o oblíbeném Famfrpálu a myslím, že i soubojnický klub by si své příznivce našel. Chybí mi nějaký zajímavý zápas s extra tuhým protivníkem... zkrátka nové nápady jsou fajn, ale všechno staré mohlo zůstat, ne? Vlastně ani délka hry není nijak závratná – za den se dá hra bez problémů dohrát a nebýt jedné "maličkosti", možná by to šlo ještě rychleji. Tou drobností je podmínka, že pro dokončení hry musíme dokončit všechny 3 lekce na 100%, podstoupit všechny 3 výzvy na 100% a koupit si v obchodě od Freda a George všech 8 hesel do tajných místností za obrazy. Zatímco v předchozích dílech tak bylo sbírání a hledání všudypřítomných fazolek nepovinnou záležitostí, tady je dobré žádnou z fazolek nepromarnit. Mimo fazolek sbíráme ještě kotlové koláčky a dýňové paštičky... všechno to potřebujeme k nákupu nejen zmíněných hesel, ale i kartiček. Mně jich chybělo pět, poněvadž jak se ukázalo, žáci prodávající kartičky jich mají na skladě jen určité množství.

Verdikt: Harry Potter & Vězeň z Azkabanu je povedená akční dobrodružná hra, která kráčí ve šlépějích svých předchůdců. Přináší několik nových nápadů, zmiňme nová kouzla, ovládání zvířat, ledovou skluzavku či let na hipogyfovi – škoda jen, že tentokrát vypadl oblíbený Famfrpál. Zamrzí snad jen opětovné snížení obtížnosti a relativní krátkost hry – jakoby se nedostalo na zpracování všech knižních kapitol. Ze všech tří vydaných dílů stojí tento o fousek zatím na poslední pozici. I tak se ale jedná o výbornou relaxační hru, u které se pobaví nejenom mladší hráči, ale i ti odrostlejší. Koho by totiž nebavilo mávat kouzelnou hůlkou, objevovat hromadu tajných komnat, otvírat zamčené truhly, a vůbec poznávat všechna zákoutí kouzelného světa Harryho Pottera? Neanglicky komunikující hráče dozajista potěší české titulky.