Ondřej Zach
Do třetího filmového pokračování pojmenovaného stejně jako kniha, tedy Harry Potter & Vězeň z Azkabanu, jsem jako správný fanda vkládal hned dvojí očekávání. První se týkalo vlastního materiálu, protože zápletka filmu se zatím jako jediná z pěti vydaných knih přímo nedotýká úhlavního padoucha lorda Voldemorta, což působí jako příjemné oživení. Ve vzduchu také visela otázka, jak si se třetím dílem poradí pro tuto sérii nový režisér Alfonso Cuarón, jenž má na svém kontě například Mexickou jízdu. Jeho pozice byla poměrně obtížná, poněvadž Chris Columbus, režisér prvních dvou dílů, svoji práci odvedl ke spokojenosti diváků. První formálnější díl vytvořil atmosféru, druhý přinesl více akce – ale nic navíc. A v tomto ohledu zafungovala změna na postu režiséra dokonale – Alfonso Cuarón totiž, obrazně řečeno, napumpoval filmu do žil dostatek čerstvé krve. Vězeň z Azkabanu se tak u ničeho příliš nezdržuje, ovšem přesto se podařilo obsáhnout všechny stěžejní body.
Zdařilo se i herecké obsazení nových postav, exceluje především nový učitel na obranu proti černé magii, profesor Lupin. Podle dojmu z knihy sedí i další z nových postav, přesněji řečeno uprchlík z
Azkabanu Sirius Black. Scéna, kdy se Sirius Black a profesor Lupin objeví naráz na plátně je naprosto geniální, když Lupin odkládá stranou svoji uhlazenost v jednání a Sirius dostatečně zdařile ukazuje, že hranice mezi zachováním zdravého rozumu a šíleností – zohledníme-li dlouhý pobyt v Akzabanu – je velmi tenká. Profesorka Trelawneyová příliš prostoru nedostala, ovšem to ani v knize, na druhou stranu všechny jistě uspokojí oblíbený profesor Snape. Všechny své příznivce totiž jistě potěší několika akcemi a především vynikajícími odměřenými hláškami ("Lékem na vaši nevědomost vám budou dva pergameny, na kterých mi zítra odevzdáte vypracovanou esej o..."). Dětští herci odvádějí výkony stejné jako minule, za zmínku však opět stojí představitel Rona a Mafoye. Co více dodat? Osobně jsem se třetím dílem do puntíku spokojen – má nadhled, vtip, několik odlehčených scén, dynamiku, vychází z knihy, ale nekopíruje ji, nabízí krásné exteriéry... zkrátka daleko předčil mé očekávání.
Hodnocení: 100%
Po filmové projekci se částečně vysvětluje, proč může připadat počítačová hra někomu nekompletní, respektive zjednodušená. Film totiž nepřináší kompletní zpracování knihy
kapitolu po kapitole (to ani není dost dobře možné), ale vybírá pouze to nejdůležitější pro hlavní děj. 
Hra pak spíše kopíruje film s tím, že další drobné věci vynechává, čímž se vysvětluje ona zdánlivá nekompletnost, či spíše nepodrobnost. Mnohé ve hře jistě překvapilo i jiné zpracování Bradavic, ale věřte, že v tomto ohledu se vývojáři drželi pouze osnov a kulis filmu. A neřekl bych, že je to špatně.
Jaroslav Kubricht
Na třetí díl Harryho Pottera jsem se těšil od té doby, kdy jsem se dozvěděl, že se objeví v našich kinech. I když s přibývajícími díly, obzvláště knižního vydání, mé nadšení značně opadá. První co mě překvapilo byl vzhled hlavních „dětských“ představitelů. Od minulého dílu evidentně zestárli a to o více než jen o jeden rok. Efektně zapůsobilo, když v jedné scéně se Draco Malfoy naklání nad asi o dvě hlavy menším Potterem. Další věcí stojící za povšimnutí jsou mnohem reálnější exteriéry, poněvadž když se poprvé objeví Bradavice, řeknete si: „Kde proboha vzali tak pěknej hrad?“. Hagridova chýše už také není až taková ubohost. Ale co mne potěšilo nejvíce je profesor Snape. Konečně filmaři "pochopili", kdo je hlavní hvězdou tohoto filmu. Jen si představte jeho dokonale znuděný výraz a „procítěný“ potlesk při uvítacím ceremoniálu profesora Lupina, nezaměnitelné „entrée“ do hodiny a podle mého názoru dvě nejdokonalejší 
hlášky celého filmu: „Jako lék na vaši nevědomost, odevzdáte zítra dva pergameny…“ a „Strhávám Nebelvíru 5 bodů zato, že jste tak nesnesitelná šprtka.“ (Všichni jistě poznají, za koho byly tyto body strženy.) Již kvůli tomuhle stojí zato jít do kina.
Co se týče celkového zpracování, hypogrif Klofan se občas netváří úplně přirozeně, zato mozkomorové vypadají úchvatně. Obzvlášť efektně vysávají šťastné myšlenky. A ještě lépe působí zamrzání okolní krajiny, když se objeví nablízku. Pokud jde o postavy, ty staré se chovají pořád stejně, jen to trochu přehrávají – Ron je o něco větší strašpytel než dříve, Malfoy se zase chová ještě nadřazeněji a Hermiona je mnohem chytřejší než dříve, což během filmu připomínají hned několikrát. Nová profesorka Trelawneyová budí dojem správně trhlé, pološílené věštkyně. Profesor Lupin, pro tento rok nominovaný na učitele obrany proti černé magii, je příjemný člověk, ke studentům se chová rozumně a hlavně přátelsky. Na druhou stranu, Sirius Black coby šílenec vypadá opravdu přesvědčivě k čemuž přispívá i vzezření bezdomovce. Takže vše je jak má být. Na závěr bych měl zdůraznit, že film Harry 
Potter a Vězeň z Azkabanu na mě udělal opravdu dobrý dojem, nevyjímaje hudbu, při které vám občas bude běhat mráz po zádech.
Hodnocení: 90%
Michael Mlynář
Mno, takže ještě zbývá, abych se k filmu nějak vyjádřil já. Předesílám hned v úvodu, že filmy zrovna nejsou tou oblastí kultury, kterou bych zrovna vyhledával a navíc k fenoménům typu Pán Prstenů či právě Harry Potter zaujímám poněkud odtažitý postoj, takže v tomto článku budu zastupovat početnou skupinu všech jedenácti lidí v naší zemi, kteří v životě nečetli žádnou knihu o mladém čarodějnickém učni a Vězeň z Azkabanu bude jejich první film na toto téma.
V zásadě musím zkonstatovat, že film se mi docela líbil, a to i přesto, že jsem dle slov mých zasvěcených kolegů asi mnoho narážek a hlášek nepochopil. Celkově mi toto dílo připadalo jako něco mezi klasickou pohádkou, Nekonečným příběhem a akčním filmem. Zkrátka takový nezávadný akční titul pro mladší diváctvo. Nicméně ani starší dle mého soudu nepřijdou zkrátka, respektive nebudou si muset v kině natahovat budíka, aby povinný výlet do kina se svými ratolestmi nějak přežili. Film je od začátku protkán vkusným humorem, který odkazuje na národnost autorky původní literární předlohy (respektive mně osobně přišlo mnoho scén povedeně vtipných).
Jako díla neznalý jedinec a zároveň jako konzolemi a japonskými RPG odkojený hráč jsem musel ocenit míru fantazie, která se line celým filmem a přiznávám, že jsem místy udiveně zíral, jaké fantaskní scény se autorům podařilo vytvořit. Jistě je to v prvé řadě zásluha samotné J. K. Rowlingové, ale trikoví profesionálové odvedli rovněž vynikající práci. Jmenujme kupříkladu skvěle zpracovaný Harryho let na hipogryfovi (mimochodem, vypadá jako čtyřnohý chocobo :-)) nebo sekvence z úvodu filmu, kdy Harry nastoupí do kouzelného čtyřpatrového autobusu, v jehož útrobách je mimo jiné umístěn i vysoký křišťálový lustr.
Co se týče podání příběhu, který jsem před usednutím do kina z knihy neznal, nebyl rozhodně špatný, ale osobně mě ani nijak nepřikoval do křesla. Dokonce bych měl i výhrady k několika sentimentálním scénám, které mi připadly jako z levného amerického „cajdáku“. A to je v mých očích rozhodně škoda. Po celou dobu filmu jsem se totiž docela dobře bavil, ale tyto pasáže se zcela zbytečně snažily film posunout, kdo vlastně ví kam. Sám za sebe tak mohu prohlásit, že bych film Harry Potter a Vězeň z Azkabanu rád zhlédl ještě jednou, abych podchytil i pár detailů, které mi napoprvé určitě unikly, a to by mi stačilo. Vícekrát by to pro mě v nejbližší době nemělo význam.
Hodnocení: 70%
