Kalifornie na začátku 21. století. Tradiční společenský systém je totálně v troskách a všechno nyní funguje na principu peněz. Kdo tomuhle modelu nerozumí, musí z kola ven. Jste Jack Wade, bývalý policista, nyní lovec lidí (a odměn). Jenomže na začátku zdejšího příběhu toho vinou ztráty paměti příliš nevíte, navíc jste přišli i o licenci a tak se skrze střípky jednotlivých událostí pomalu propracováváte k hořké pravdě. Zkraje jste najati půvabnou Angelou Stern, abyste odhalili vrahy jejího otce. Jak to tak už bývá, vražda má mnohem hlubší pozadí a postupně jste zataženi do hry, jejíž pravidla určuje kdosi, kdo sedí na opravdu hodně vysoké židli. Abychom jeho postavení vyjádřili vhodným příměrem, tak na obouvání bot zmiňované veličiny byste si museli vzít štafle…
Každopádně Jack Wade je z té sorty lidí, kteří toho moc nenamluví a namísto argumentů používají zbraně. Není se co divit, neboť v prostředí, ve kterém se pohybujete, patří k dobrému zvyku, že bez pistole ani ránu, a tak je vzduch až příliš často prosycen střelným prachem a úsečnou řečí mezi rytmickými kaskádami klapajícího úderníku. Pro pomalu chápající pak je spousta místa na hřbitově obutých, kde mají dost času na to, aby si přebrali, kde že udělali osudovou chybu. Zdejší podsvětí zná mnoho zaručených způsobů, kterak vám
dopomoci na ono tiché a klidné místo. Populární jsou betonové přezůvky pro koupání; čepice z baseballové pálky; milý tikající dárek v nevelké krabičce v poště vhodně situovaný na něčí narozeniny, po jehož rozbalení dostává pojem „den otevřených dveří“ zcela nový význam a hlavně rozměr; rozjetý kamión, jemuž v přítomnosti žádané oběti několikrát po sobě selžou brzdy; netradiční ozdoba v podobě levné bižuterie s dlouhými ostrými hrotci, nevhodně instalované do něčích zad; příhodně načasovaný pád klavíru z osmého patra zrovna v době, kdy adresát tohoto rekomanda zrovna odpočívá na lavičce pod okny budovy (to už možná začínám být paranoidní), atd. Pokud se jako Jack pohybujete v takovémto ovzduší, mnohdy se vyplatí nejdříve poslouchat za dveřmi a místo otázek pak už rovnou střílet. Tedy taková je tvrdá realita hry Headhunter, očekávaného titulu nejenom pro PS2 (z verze pro tuto platformu jsou totiž tyto první dojmy). Nikdo se tu s vámi nebude mazlit a pakliže vám bude chtít něco říci z očí do očí, nezapomeňte si na toto setkání vzít neprůstřelnou vestu!
Headhunter je z prvních dojmů výborný akční thriller ve třetí osobě se zajímavým příběhovým pozadím, vynikajícím grafickým a hudebním
zpracováním a něco zcela inovativními prvky, jež příjemně oživují tento žánr.
Každopádně se připravte, že se na vás chystá něco extra. Jako Jack Wade se zde dopravujete na místo určení na motorce. Představte si takové . Ve hře Headhunter sice městské scenérie neoplývají tak vysokou mírou detailů, ale svému účelu to slouží dobře. Ovládání, resp. chování motocyklu je samozřejmě spíše arkádové a za přímý náraz v plné rychlosti do zdi si vysloužíte pouze bodovou srážku, ale jinak je rychlá jízda v ulicích mezi všemi těmi automobily velmi oživující a adrenalinovou záležitostí. Na příhodně situované mapě na obrazovce pak máte označení každého místa s nějakým dalším úkolem, takže zbývá jen dojet, resp. najít inkriminovanou lokaci a v okamžiku, kdy tam dorazíte, lze seskočit z motorky a pěkně po svých naklusat do interiérů, kde na vás čeká spousta ozbrojených nepřátel, ale možná překvapivě také slušná porce puzzlů, jež do jisté míry připomínají koncepci použitou např. v 
efektní kotoul, odtlačování beden, přelézaní platforem, přikrčení se a hlavně na způsob
Dočkáte se i širší nabídky zbraní, než je základní pistole, vedle brokovnice nelze nezmínit granáty či nášlapnou trhavinu, jež se výborně hodila hned pro první souboj s bosem – GreyWolfem; zapamatujte si tohle jméno, je to totiž lídr motorkářského gangu, jehož členové tu v první misi bez skrupulí rozdělali na místě opuštěné benzínové pumpy prima táborák v jednom automobilovém vraku, bohužel však předtím nenechali vystoupit pro vás důležitého informátora. Samozřejmě, že je velice brzy přesvědčíte, jak velkou že udělali chybu. Nejenom během této akce vás potěší spousta herních momentů. Třeba interakce objektů, kdy kupříkladu
dokážete rozstřelit parkující chopper, pročež díky následnému epesnímu výbuchu se blízko stojící zlosyn odebere ihned do věčných lovišť. Stejně jako v tu máte jasnou indikaci zaměření nepřítele (či objektu), přičemž pokud jich je na scéně povícero, lze mezi terči manuálně cyklovat. Ostatně nejinak je tomu se zohledněním interakce prostředí, která se vám připomíná pomocí barevné indikace a též díky skutečnosti, že hlavní hrdina natočí hlavu v případě, že kupř. na stole, kolem něhož prochází, je cosi důležitého. Mohou to být rozličné dokumenty či třeba klíč k uzamčené skříňce.
Poslední věcí, o níž bych v tomto preview chtěl pohovořit, je způsob vylepšování vaší licence. Tomu se děje v jakémsi tréninkovém centru, kde musíte splnit (hodně se to podobá VR misím v
Co říci nakonec? Headhunter vypadá jako naprosto špičkový titul, který přes něco nepříjemných faux-pas s kamerou slibuje být opravdu hodnotným počinem a příjemným vánočním dárkem od Segy směrem k vlastníkům PS2. Nemůžete se dočkat Metal Gear Solid 2? Headhunter je více než jen pouhý kompromis. A již brzy vám na něj přineseme kompletní recenzi, takže se můžete těšit!
