Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Headhunter - proti všem

  12:00aktualizováno  1:34
A máme tady opět jednu konverzi z jiné platformy. Na hru Headhunter pro PlayStation 2 se čekalo s velkými nadějemi, pojďme se tedy podívat, nakolik byly naplněny. Pěkná akční adventura z blízké budoucnosti a se všemi k tomu patřícími náležitostmi se hodí vždy.

Headhunter

Hned v úvodu upozorňuji velevážené čtenářstvo, že informace na dalších řádcích napsané jsou dnes extrémně subjektivní. V důsledku toho se slabošsky vzdávám jakékoliv zodpovědnosti za všechny následky plynoucí z přečtení této recenze. Proč? Jednoduše proto, že hra Headhunter je tak neuvěřitelným mixem skvělých momentů, bugů a všeobecné odfláknutosti, že si skutečně nedovolím zcela jednoznačný verdikt na její adresu. Mně osobně totiž bavila i přes velké množství chyb zde obsažených, je ale možné, že VÁS nebude bavit ani první úroveň nebo naopak, můžete z ní být potenciálně naprosto nadšeni. Nicméně též lze nahlédnout do naší stejnojmenné , která vyšla relativně před nedávnem, pro porovnání celkových dojmů.

V rámci dodržení štábní kultury je potřeba alespoň částečně nastínit příběhové pozadí hry. Jmenujete se Jack Wade a jste jedním ze členů elitních bezpečnostních složek, který se ovšem najednou probudí na jakémsi operačním stole a tak tak se mu podaří uniknout, přičemž najednou zjistí, že si z předchozího života nepamatuje vůbec nic (ach jo, už zase? Zíííív). Abych ovšem zbytečně nepoodhalil dějovou zápletku, napíšu již jen tolik, že stojíte v podstatě úplně sami proti úplně všem, jste jedna z figurek velké politicko konspirační hry, kdy se zpočátku snažíte pouze objasnit vraždu Christophera Sterna, zakladatele bezpečnostních sil, jejichž členem býval (respektive ještě stále snad je) i Jack Wade. Nelze samozřejmě očekávat špionážní epos ve stylu naprosto jedinečného kousku z PC - Headhunter

Headhunter má od samého počátku naprosto viditelný silný potenciál, i když ne vždy je tento dostatečně využit. V tuto chvíli tak ani nevím, zda mám začít se všemi kladnými nebo zápornými stránkami hry. Je toho totiž opravdu hodně. První, čeho si všimnete, je úvodní filmeček, který se jeví pouze jako poněkud svérázněji pojaté intro, ovšem jeho síla je někde jinde. Je koncipován jako úryvek z televizního zpravodajství, kdy vám moderátor a jeho kolegyně žoviálně přednášejí nejnovější zprávy, jako například o posílení bezpečnostních hlídek ve městě, o zákazu násilných her a sportů jakým je například americký fotbal, nebo o zlegalizování nového typu neurozbraní a s tím souvisejícího okamžitého zákazu všech dosavadních střelných zbraní. Zpravodajství je v klasickém filmovém formátu s živými herci, kteří svou úlohu zvládli velmi dobře a vytvářejí tak věrnou iluzi cenzurovaných zpráv pro široké masy, nic netušící o zákulisních politických intrikách a všudypřítomné korupci. To ovšem zjistíte až časem, když se hrou kousek prostřílíte a shlédnete těchto filmečků několik (ano, tušíte velmi správně, je jimi prokládaná celá hra) a vyslechnete si oficiální verze událostí, jejichž účastníkem jste před chvílí byli. Celkově mi tyto filmečky, netuším proč, silně připomínají Silvestra na Nově.

Body získané skvělými filmovými sekvencemi ovšem Headhunter záhy ztrácí při pohledu na vcelku odbyté grafické zpracování ve hře. Vizuální část sice nevyhlíží nijak špatně, ale dosti se na ní - podle mého - podepsala ne zcela korektní konverze ze Segy Dreamcast. Co je ovšem hlavní je skutečnost, že celý grafický engine je až Headhunter neuvěřitelně prošpikován nejrůznějšími chybami. Člověk by se ještě dokázal povznést nad plovoucí postavy a do značné míry strohá a interaktivitou neoplývající prostředí, ale v podstatě samovolný přenos z jedné scény do druhé je už opravdu jen pro otrlé povahy. No považte sami. Jedu si takhle na půjčené motorce kolem domu mé zaměstnavatelky, když to najednou v plné rychlosti napálím do zděného plotu. Motorka se i se mnou asi dvakrát zakodrcá a najednou jsem uprostřed garáže POD domem. Zde je ovšem nutno podotknout, že mezi ulicí a uvedenou garáží je za normálních okolností asi stometrový tunel, kterým musíte projet, pokud jedete do domu nebo naopak ven. Ze stejné kategorie je další situace, kdy stisknete akční tlačítko u již otevřených dveří a najednou u nich jednoduše “zamrznete“. Jste vidět, můžete se otáčet, děláte kroky, ale pořád zůstáváte “přilepení“ v oněch dveřích. Restart, loading.

Velké plus si ovšem zaslouží celková koncepce hry. Jedná se sice povětšinou o hodně akční záležitost, ovšem jsou zde i jakési velmi sympatické pokusy o stealth momenty, kdy se snažíte nepozorovaně proklouznout střeženou oblastí. Tyto pasáže jsou velmi vhodně prokládány jízdou na motocyklu a vcelku nápaditými questy. Řešíte zde například nejrůznější logování do cizích počítačů pomocí kombinace barevných polí, mnohdy navíc v omezeném čase, či standardní adventurní puzzle typu "najdi něco, dones to semhle, získej něco dalšího, zaběhni s tím támhle". Jako velice povedený akčně laděný quest shledávám situaci, kdy je v různých částech města aktivováno šest bomb, jež samozřejmě hrozí vybuchnutím. Vy, jako správní klaďasové, ovšem neleníte a podle mapky, která je, jen tak mimochodem, velmi dobře Headhunter provedena a orientace podle ní je velmi uspokojivá, upalujete k první náloži. Netřeba snad dodávat, že vám celou dobu běží čas. Když přijedete na inkriminované místo, musíte ještě nějaký kousek běžet chodbami (v některých případech docela spletitými, takže si občas i docela zajdete), než se dostanete přímo k nebezpečnému kufříku s výbušninou, přičemž cestou budete muset ještě vyčistit prostor od otravných nepřátel. Čas samozřejmě stále běží. A až se tedy konečně dostanete tam, kam celou dobu míříte, je pro vás přichystán další úkol a sic tuto bombu deaktivovat. To se provádí tak, že musíte co nejrychleji namačkat tři požadované kombinace symbolů na vašem ovladači. Čas, jak jinak, pořád běží, ovšem na každou sadu znaků máte ještě další časový limit. Pokud to nestihnete, nebo se spletete ve třetí kombinaci, začínáte zase od první. Háček je navíc v tom, že první bombička po vás chce sekvence o čtyřech symbolech, ale jejich počet se s každou další pumou na deaktivaci o jeden zvyšuje. Takže u takové páté šesté rachejtle už na DualShocku datlujete jako stenotypistka v nejlepších letech. Paráda.

Pakliže jsem ovšem mluvil o povedených questech a dobré koncepci, pak si provedení často naopak zaslouží jedno veliké mínus. Hra jako celek je docela hodně nevyvážená a místy i hodně nedomyšlená. Abych mohl popsat onu nedomyšlenost, musím zmínit jeden prvek. Jak se časem prokousáváte dál a dál, budete přirozeně potřebovat být stále lepší a údernější. Aby toho autoři alespoň trochu dosáhli, zamontovali do hry jakési licenční testy. Před vysláním na některé další úkoly tedy musíte splnit daný test potřebný k udělení požadované licence. Licenční testy se ovšem odehrávají ve výcvikovém středisku s jakýmisi virtuálními modely nepřátel, namísto toho, aby se jednalo třeba o akce ve městě, které sice nesouvisí s příběhem, ale měly by stejnou váhu jako Headhunter ony testy virtuální. Takhle se z testování stává pouhá ztráta času. Navíc potřebujete získat jistý počet výkonnostních bodů, abyste mohli testy vůbec podstoupit. A jak tyto body získáte? Jednoduše. Jezdíte na motorce po městě na plný plyn tak dlouho, dokud jich nemáte potřebné množství. To je co? Opravdu, velmi nápadité a pestré. Ach jo.

Mám-li se nyní zmínit o nevyváženosti, musím začít trochu od lesa a to od systému ukládání pozic. Ano, hru si můžete uložit kdy a kde se vám zlíbí, ale pokud si myslíte, že vám to k něčemu bude, tak nepropadejte trapným nadějím. Jestliže si hru uložíte po vystřílení půlky hangáru a ve druhé půlce dostanete nečekanou smrtící ťafku, předtím uložená pozice vás v tuto chvíli opravdu nepěkně vypeče! Sice je možné ji nahrát, ovšem pak se objevíte u vstupu do onoho hangáru a všichni protivníci jsou zase na svých místech jako zamlada, ehm, tedy samozřejmě, že tam jsou jako původně, když jste sem vstoupili poprvé. Tuto skutečnost jsem prvotně zaznamenal (lépe řečeno pekelně mě naštvala) v rámci průchodu jistým dvoupatrovým parkovištěm, kdy jsem se pečlivě ukrýval v přízemí mezi sloupy a eliminoval moře nepřátel, aby mě v zápětí sejmuli v patře druhém. Tím se konečně parabolicky :-) dostávám k nevyváženosti designu jednotlivých map. Některé jsou docela rozlehlé (vzhledem k těm ostatním) a opakovat několikrát stále od začátku lokaci o dvaceti soupeřích nijak na náladě nepřidá. Trochu podivné je to i s ostatními herními akcemi. Na některé bedny se dá vylézt, na některé stejně vysoké ne. Někteří soupeři jdou k zemi rychle, jiní snesou i celý zásobník. Konkrétně problém s lezením na vyšší předměty je trochu zarážející, zvláště když uvážíme, jaké možnosti by se otevřely tím, kdyby autoři Jackovi dovolili pohybovat se o poznání volněji než jen "po placce" dojít k žebříku, schodišti a podobným předem definovaným objektům, případně soupeřům.

Headhunter

Souboje s oponenty jako takové jsou vcelku dobře provedené, ovšem je potřeba počítat s tím, že člověk čas od času také nějakou tu kulku koupí. Je zde možnost přitisknout se zády ke zdi a zpoza rohu se vyklonit na nepřítele, ovšem ten samozřejmě nebude nečinně stát, alébrž vám palbu opětuje. Můžete se sice pokusit potichu se k protivníkovi připlížit a zezadu jej trošku přidusit, ovšem tato možnost je velice ztížena celkovou koncepcí ovládání. Jacka ovládáte pomocí levé analogové páčky, jejíž citlivost je v dané chvíli velice nepříjemná. Potřebujete se totiž nasměrovat za padouchova záda a mít naprosto minimální odstup. Je jasné, že správně skloubit tyto dva prvky v jeden moment (zejména pokud soupeř nestojí na místě a vy jej potřebujete potichu doběhnout) je úkol takřka nadlidský. Takže se stejně celým příběhem nakonec prostřílíte (tedy kromě licencí, kde jsou některé úkoly zaměřeny jen a pouze na tichou akci). K soubojům se váže ještě jedna, v tomto případě ovšem velmi pozitivní, skutečnost. Díky tomu, že můžete nést pouze omezené množství munice a léčiv, dokáže vás tohle dobrodružství udržet ve velmi příjemném napětí, protože s každým použitým medipackem se znatelně zvyšuje i vaše obezřetnost, protože nikdy není jisté, kdy naleznete další. To samé se týká i munice, takže si časem skutečně rozmyslíte, zda budete na vzdáleného nepřítele zezadu plýtvat cennými náboji do brokovnice nebo zda si jej v klidu zaměříte a pak odstraníte salvou kulek z pistole. Další plus vidím v systému míření. No, systém; jde o to, že stejně jako v Resident Evil musíte nejprve namířit zbraň a až poté akčním tlačítkem vystřelit. Čím déle ovšem míříte (srovnáváte mířidla a zklidňujete ruku), tím přesnější pak bude následná střela, což dle mého soudu posouvá hru o nutný kus za status pouhé střílečky.

Headhunter

Co už ovšem nikterak chvályhodné není, je celkové rozpohybování postav. Pohyb všech osob ve hře je takový značně nemastný neslaný a ani sám nevím, co k tomu říci. O technologii motion-capture místní animátoři sice pravděpodobně již slyšeli, ale jeho použití je tady evidentně nulové. Celkový pohybový projev tedy ve výsledku působí (ostatně jako bohužel mnoho dalších věcí v této hře) hrubě nedotaženým dojmem. V této souvislosti je ovšem velice překvapující relativně propracovaný model jízdy na motocyklu.

Pokud máte z této recenze (respektive z Headhuntera) až dosud krajně neurčitý dojem, pak nepropadejte panice. Tato hra skutečně je tak trochu "ani ryba ani rak" a nejinak je tomu samozřejmě i po stránce hratelnosti. Pokud se dokážete oprostit od mnohdy významných chyb v technickém provedení, bude se vám tento počin hrát dobře. Místy až velmi dobře. Avšak v některých pasážích se zase naopak tvůrcům povede dostat vás do velmi frustrovaného stavu. Mám na mysli některé prostory, kde po dlouho dobu musíte odolávat stále novým vlnám nepřátel, dále některé výše zmíněné zbytečně rozlehlé lokace a zejména pár bossů, které cestou potkáte. Někteří jsou jednoduší, jako například Greywolf, vůdce gangu, jiní jsou nápadití (gladiátor v podmořské aréně), ale někteří jsou naprosto příšerní. U jednoho z nich musíte nejprve pomocí granátů zlikvidovat čtyři okolní reflektory a teprve potom samotného bosse. Problém je ovšem v tom, že při některém hodu granát zničí třebas i tři reflektory najednou, ale jindy se vám podaří zlikvidovat jeden jediný a to až třetím hodem. To je samo o sobě již tak dost úděsné, nehledě na to, že jste při tom neustále skrápěni těžkou a velmi účinnou kulometnou palbou. Prostě hrůza.

Headhunter

A aby toho nebylo málo, týká se tato dvojakost i posledního aspektu hry, který dnes hodlám podrobit zdrcující kritice, a tím je zvukové zpracování. Na jednu stranu tu jsou naprosto standardní zvuky ve hře, ovšem pouze co se týká vašich činností. Pokud tedy čekáte na nějaké zvuky okolí, tak byste čekali marně :-). Nevím, zda je skutečně takový problém, implementovat pár ruchů či šumu z živoucího města, něco hlasů za zdí v budovách nebo třeba puštěné rádio u benzinové pumpy. Škoda. Na druhou stranu se ale setkáte s výborným namluvením všech postav, kdy z jejich hlasu skutečně cítíte jejich náladu, váhání, rozhodnost a to jak v nehratelných enginových sekvencích, tak v oněch výše zmiňovaných zpravodajských filmových vstupech. Tak si teď vyberte.

Hru Headhunter tedy vidím jako exemplární případ zahozené šance. Hra má potenciál aspirovat na jakýsi Deus Ex ve třetí osobě, zejména celkovou atmosférou, kterou vytvářejí i takové "maličkosti" jako nejrůznější náborové a propagační letáky, zobrazované v nahrávacích pauzách (kdo četl román 1984, jistě si tam nějakou tu paralelu najde); souboj v podmořské aréně je zase jako vystřižený z filmu Running Man. Bohužel, ledabylost na všech možných frontách tak z tohoto titulu činí pouze standardní akční adventuru, která se někomu líbit může, jinému nemusí. Ale pamatujte, že já jsem vám to říkal hned v úvodu. Děkuji za pozornost.

Headhunter
Výrobce/Vydavatel Sega/Sony
Platforma PlayStation 2, Dreamcast
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Další ovladač: ne
Paměťová karta: ano, 320kB
Verdikt: Celkově vzato: prostě a jednoduše solidní akční adventura. Nic více.
Hodnocení: 65%

Autor:




Nejčtenější

Porsche v Gran Turismo Sport
Unikátní edice Gran Turisma s opravdovým autem se už prodala

Jediný kus sběratelské edice závodního Gran Turisma, která mimo jiné obsahovala i skutečné závodní auto, se prodal vskutku rychle. A to navzdory ceně...  celý článek

Dungeon Keeper (2014)
Activision vymyslel způsob jak lidi motivovat utrácet za mikrotransakce

Firma Activision si nechala patentovat úpravu mechanismu, který se stará o to, aby se v multiplayerových hrách potkávali hráči na stejné výkonnostní úrovni....  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Fire Emblem Warriors
RECENZE: Ve Fire Emblem Warriors sekáte nepřátele po desítkách najednou

Ve Fire Emblem Warriors budete na bojišti rozsévat smrt jako nepřemožitelný hrdina nebo hrdinka. A to vše umocněné přepálenými animacemi zdrcujících úderů.  celý článek

Cyberpunk 2077
Práce v naší firmě není pro každého, brání se autoři Zaklínače nařčením

Firma CD Projekt Red nečekaně zareagovala na vlnu kritiky, která se na internetu objevila od údajných bývalých zaměstnanců.  celý článek

Další z rubriky

Total War: Warhammer II
RECENZE: Válečné kladivo opět udeřilo. Total War: Warhammer II je skvost

Pokud jste si mysleli, že strategický Total War: Warhammer byl vrcholem, tak jste se mýlili. V tomto případě známé pravidlo, že díl první je vždy lepší,...  celý článek

Inner Chains
Lidé prohráli boj s technologií i přírodou. Recenze hororu Inner Chains

Dystopický svět může mít mnoho podob. Svoji vlastní verzi pokřiveného obrazu Země servíruje i nová nezávislá hororová střílečka Inner Chains z Polska.  celý článek

Sudden Strike 4
Zase pořádná strategie z druhé světové? Recenze Sudden Strike 4

Sudden Strike se po dlouhé odmlce znovu vrací na monitory. Jde stále o krvelačnou strategii z druhé světové války, nebo o slabý odvar? Autoři moc...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.