Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Headhunter: Redemption

  12:00aktualizováno  23. listopadu 4:05
Někdo loví kance v lese, jiný zase holuby v nose a Jack Wade, ten loví zločince v budoucnosti. Přibylo mu sice pár šedin, ale drsnej je furt stejně…snad jen, že do služby angažoval ženskou. Ženskou, no jen si to představte!

Headhunter: Redemption Když se před dlouhým časem objevila na pultech našich obchodů první hra s názvem Headhunter, nezpůsobilo to mezi konzolovými fanoušky žádný zvláštní rozruch. Na první pohled tuctový počin, jakých v době relativního mládí PS2 vycházely spousty. Přesto sklidil vcelku slušná hodnocení a poté odešel kdovíkam v klidu si ubalit cigárko a čekat co bude dál. A kupodivu se nedělo nic. A přitom mohlo a možná i mělo. Povedený futuristický příběh o lovci lidí s vygumovanou pamětí, který spolu se svým kvérem a motorkou řeší (rozuměj zabíjí) všechny problémy pokleslé civilizace nabízel překvapivě dobrý mix napínavého střílení a adrenalinového ježdění na nadupaném jednostopém přemisťovadle. To všechno navíc zabaleno do vcelku vkusného grafického hávu.

Grafika je totiž bezesporu tou nejsilnější devizou hry a i když jsme zprvu přistupovali ke hře s menší skepsí, první pohled na atmosféricky zamžený tovární komplex v nás vyvolal přinejmenším údiv.

Teprve až nyní po pár letech se Jack Wade, slavný to licencovaný naháněč zločinců, vrací. Motorku protentokrát nechal v garáži, zato si narazil mladou potetovanou buchtu, které před pár lety zastřelil starostlivého, avšak poněkud psychopatického tatíčka. Cítíc ve svém tvrďáckém srdci vinu, nabídne děvčeti, toho času na scestí, budoucnost Headhuntera a i přes její počáteční nechuť (no vlastně se Jackovi pokusí vystřelit mozek z hlavy, ale jinak je to veskrze milá holka) jí zasvětí do problému, který hrozí zničit Headhunter: Redemption mírumilovný totalitní systém ve kterém oba žijí. A tak, než si stačíte uštrikovat svetr k Vánocům, stojíte před továrním komplexem, na obrazovce netrpělivě přešlapuje naše napravená hrdinka a tvrďák Jack, co nejde pro ránu daleko, mizí na své mašině nevyčíslitelné kubatury kdesi v dáli. Jo jo, je to tak. I v daleké budoucnosti bude uplatňována pozitivní diskriminace, a tak, aby bylo učiněno zadost volání nejrůznějších feministických uskupení po rovné příležitosti obou pohlaví v akčních hrách, odehrajete valnou většinu Headhuntera jako Headhunterka. Nu což, aspoň bude na co koukat.

A to prosím pěkně doslova. Grafika je totiž bezesporu tou nejsilnější devizou nového pokračování a i když se musíme přiznat že jsme zprvu přistupovali ke hře s menší skepsí, první pohled na atmosféricky zamžený tovární komplex v nás vyvolal přinejmenším údiv. Zvláštní zrnitý filtr, přes který jste nuceni nahlížet na své okolí, připomíná ze všeho nejvíce hru Killzone a stejně jako tato FPS tím navozuje podivnou, tíživou a přesto nesmírně přitažlivou futuristickou auru, která se na vás přisaje rychleji než hlouček jehovistů na důchodce. Škoda jen, že ohromujících panoramatických pohledů na elektrárnu v jícnu aktivní sopky, nebo na gigantický větrací systém, který vhání vzduch do podzemních kolonií si užijete tak poskrovnu. Valná většina hry se totiž odehrává v pustých, pravoúhlých chodbách, které jsou jedna od druhé téměř k nerozeznání a úžasný grafický potenciál tak zůstává až Headhunter: Redemption trestuhodně nevyužitý. Když už jednou tvůrci stvoří takovou vizuální nálož, je třeba ji pompézně odpálit, ne s ní jenom někomu mávat před nosem.

Když vám v cestě stojí jeřáb, IRIS pro vás naskenuje jeho interaktivní složky a poradí vám, jak je zničit, popřípadě kde hledat ovládací panely a podobně.

Ale jak známo, nejenom grafikou živ je úspěšný videoherní titul a leckdy – ne-li vždy – je to hratelnost, která rozhoduje o úspěchu toho či onoho herního počinu. Headhunter vsadil na osvědčený koktejl rychlé akce a nenásilných hlavolamů, který hráči servíruje v rámci hesla čím víc vypiješ, tím víc dostaneš. Než si stačíte vydechnout po záchraně skladu jaderných a chemických zbraní, už vás šmahem ženou do podzemí, kde se hroutí jaderná elektrárna. A pokud si myslíte, že po stabilizaci reaktoru si zasloužíte příplatek za riziko a týdenní dovolenou na Kajmanech, pak byste snad ani neměli číst dál, bude hůř. Vskutku, akce je servírována hojně a pěkně zčerstva, takže klidných chvilek si užijete opravdu snad jen při řešení příjemně nenáročných puzzlů (však to znáte, seřaď tohle, srovnej támhleto – výsledné IQ 60 b. Gratulujeme, sestřička vám utře sliny). Trochu čerstvého vzduchu do jinak už trochu zastaralého a mnohokrát viděného konceptu pak vnáší originální zaměřovací systém a také chytré zařízení, které už v prvním díle ulehčovalo Jackovi jeho těžký úděl. Řeč je o systému IRIS, který v podobě slušivých brýlí poskytuje svému držiteli kompletní servis, od podrobné 3D mapy, přes zařízení pro hackování nepřístupných Headhunter: Redemption systémů, až po přehledný inventář vybavení. Když vám v cestě stojí jeřáb, IRIS pro vás naskenuje jeho interaktivní složky a poradí vám, jak je zničit, popřípadě kde hledat ovládací panely a podobně. Rovněž obstarává výše zmiňovaný a poněkud kontroverzní systém zaměřování nepřátel. Narozdíl od většiny jiných third person akcí je totiž svým způsobem poloautomatický, nepřítele vám zaměří, ale než se neposedný křížek s definitivní jistotou usadí na svém cíli, je třeba několik často nekonečně dlouhých chvil vydržet bez pohnutí. A to je, jak jistě sami uznáte, v situaci kdy jste doslova obklíčeni bandou po zuby ozbrojených nepřátel, přinejmenším nepraktické. Na druhou stranu vás tato, říkejme tomu třeba „zaměřovací prodleva“, donutí postupovat v boji mnohem více takticky, využívat krytí za zdí á la Metal Gear Solid, a vůbec se Rambo styl „nejdřív proběhnu a pak si vytahám třísky z břicha“ ukáže za chvíli jako nepoužitelný. Nepřátelé jsou sice trochu praštění, ale jak zmáčknout spoušť své vraždomatické samonaváděcí raketové pušky vědí velmi dobře. I přes tato vylepšení, která vnášejí do hry trochu invence a rozptýlení se však nemůžeme vymanit z dojmu, že je hratelnost na dnešní poměry až příliš předvídatelná a stereotypní. Méně lineární postup by jí určitě jenom prospěl.

Předpověď společenského počasí

Lidské pokolení nečeká – alespoň v Headhunterově podání – zrovna růžová budoucnost. Poté co svět zachvátila děsivá epidemie Bloody Mary (bohužel se nejedná o oblíbené pití) a celosvětové nepokoje uvrhly planetu do období bezpráví, udeřilo do rozvrácené společnosti ničivé zemětřesení. V důsledku této katastrofy nezůstal na povrchu Země kámen na kameni a v podzemí vznikly gigantické jeskynní systémy, kam se uchýlil všelijaký kriminální živel a lůza. Pak ovšem přišel prezident Goodman. Svatý to muž, který se svým projevem (a možná i záměry) silně podobá současné hlavě USA. Na troskách světa vybudoval skvostné město a rozdělil tak zemi na „horňáky“ a „dolňáky“. Tedy na lidi, co žijí ve městě (Above) a na chátru, co živoří v hrozivých podmínkách pod zemí (Below). Netrvalo však dlouho a jeho totalitářský systém se dostal do konfliktu s teroristickými organizacemi světa Below. A jak to všechno dopadne? To už je na vás.

Headhunter: Redemption Jak tedy zhodnotit druhé představení rodinky Hlavolovců na PS2? Naplní osud dobré, ne však vynikající hry, který před pár lety započal díl první, nebo překročí stín minulosti a obsadí čelní příčky prodejních hitparád? V dnešní době předvánoční, kdy se na trh chystá opravdu nebývalé množství kvalitních neřkuli superkvalitních titulů, to bude mít Headhunter: Redemption velmi těžké. Third person akce pomalu, ale jistě vyklízejí pozice a pokud si chtějí udržet své fanoušky, musí jim nabídnout něco nadstandardního. Nelineárnost, volnost pohybu a rozhodování, pojídání hadů a stonožek…doplňte si co chcete. Nový Headhunter se něčím takovým nezdržoval. Posbíral nejpovedenější kousky osvědčené receptury, spojil je s tempem nedovolující oddych, nastrčil pěknou ženskou a zabalil do exkluzivního (ač ne zcela stoprocentně využitého) grafického balení. Konec, šmytec. Pokud vám to stačí, budete se velmi slušně bavit. Hledáte-li něco nového, neokoukaného a revolučního, letošní Vánoce vám jistě poskytnou dostatek lepších příležitostí, jak utratit své těžce vydobyté peníze.

Headhunter: Redemption
Výrobce/Vydavatel Amuze/Sega
Platforma PlayStation 2, Xbox
Multiplayer: ne
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 214 kB
Verdikt: V tom nejlepším slova smyslu starosvětská third person akce s výbornou grafikou a intenzivní hratelností. Když se spokojíte s minimem inovace a nových nápadů, nepochybně vás pohltí. Na předvánoční konkurenci však jednoduše stačit nemůže.
Hodnocení: 75% (info)

Autor:



Nejčtenější

První zahraniční ohlasy na českou hru Kingdom Come: Deliverance

Kingdom Come: Deliverance

Některé zahraniční servery již publikovaly recenze na českou hru Kingdom Come: Deliverance. Jak si vede? U kritiků...

OBRAZEM: Vychází Kingdom Come, přinášíme své dojmy po prvních 20 hodinách

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji sice pár...

Nejočekávanější česká hra poslední dekády je konečně tady. My už ji pár dnů testujeme, ale vzhledem k jejímu obrovskému...



O Kingdom Come: Deliverance je v Česku zájem, mnohé obchody mají vyprodáno

Kingdom Come: Deliverance

Česká hra Kingdom Come: Deliverance sice vyšla teprve v úterý, mnohé obchody však měly rozprodanou většinu z první...

RECENZE: Subnautica je nejlepší podmořská hra všech dob

Subnautica

Podmořská Subnautica je na první pohled nenápadná hra, která se od svého vydání drží mezi nejprodávanějšími hrami na...

RETRO: Winter Challenge je i po 25 letech nejlepší herní olympiádou

Winter Challenge

Je to s podivem, ale i po čtvrt století od vydání zůstávají neoficiální zimní hry od Accolade tou nejlepší olympijskou...

Další z rubriky

RECENZE: S DOOM VFR zažijete krvavé peklo zase trochu jinak

DOOM VFR

Jde vůbec dohromady spojení frenetické akce a virtuální reality? Král bezduchých stříleček vám v tom přichází udělat...

RECENZE: Seven: The Days Long Gone je mix Thiefa, Commandos a Diabla

Seven: The Days Long Gone

Mix Thiefa, Commandos a Diabla? Že to zní jako skvělý nápad? Nemůžete se dočkat, až si hru zahrajete? Než začnete...

RECENZE: SpellForce III je parádní mix strategie a hry na hrdiny

SpellForce III

Kombinace strategie a hry na hrdiny ve stylu Baldur’s Gate bude atraktivní vždycky. SpellForce III je toho důkazem, i...

Najdete na iDNES.cz