|
Druhá světová válka je téma mnokrát probrané a ze všech stran omleté. Všichni víme, kdy začala, z jakých důvodů se tak stalo, jaký byl přibližně její průběh a kdy zase skončila. V počítačových hrách je nám většinou nabízen právě tento scénář. Teď si ale zkuste představit hru, která vám nabídne lákavé možnosti: myslíte si, že se Československo nemuselo stát protektorátem, ale mohlo alespoň zkusit odolat Hitlerovi pomocí zbraní? Že se Francie mohla na válku lépe připravit a nepřijít o všechna svá území? Že Hitler nemusel útočit na Sovětský svaz, ale mohl nejprve dorazit Spojené království? Že Japonsko nemuselo útočit v Pearl Harbor, nebo naopak mohlo provést i pozemní výsadek na americké území? Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se Itálie nepřipojila k nacistům? V těchto otázkách bychom mohli pokračovat dlouho a ještě o poznání déle bychom mohli pokračovat ve spekulování o odpovědích na ně – není to ale vůbec potřeba. Protože od prosince roku 2002 je možné pořídit si hru, ve které si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži v podobě úžasně komplexní, ale přitom skvěle hratelné realtimové strategie Hearts of Iron.
Zní to jako reklamní PR řečičky, ale ono je to skutečně tak – a já se vás o tom pokusím přesvědčit…
Na počátku bylo slovo. A to slovo znělo: válka. Okolo ní se v Hearts of Iron točí jednoduše všechno. Už poměrně pěkné, byť trochu krátké intro vás navnadí na bojovnou notu, v menu vás pak čeká strohé plechové pozadí a možnost výběru z několika herních módů. Zabývat se budeme hlavně singleplayerem, protože jsme hru více hráčů neměli šanci pořádně otestovat a myslíme si také, že je HOI strategií natolik komplexní, že její těžiště leží hlavně ve hře na jednom počítači. Jednotlivé partie v multiplayeru by se mohly příliš protáhnout a byly by rozhodně méně zábavné než taková rychlá bitva ve Warcraftu 3 či Age of Mythology.
Národy
Singleplayer se tváří, jako by nabízel tři kampaně, to ale není úplně pravda. Nabízí v podstatě jednu jedinou hru, jen si vyberete, zda chcete začít už v roce 1936 a prožít tak ve hře i hektické přípravy na válku, v roce 1939, kdy skutečně konflikt vypukl, nebo dokonce až od roku 1941 a počátku německého útoku na Sověstský svaz. Jako defaultní se vám nabízí osm národů,
mezi kterými můžete vybírat: jedná se pochopitelně o velké ryby jako USA, Velká Británie, Německo, Sovětský svaz, Itálie, Čína, Japonsko a Austrálie. Neznamená to ale, že byste nemohli hrát za Francii, Československo, či třeba Albánii, jen to budete mít o poznání obtížnější (já tuto možnost hned využil a v první kampani od roku 1936 vytvořil největší československý stát všech dob, který pokrýval území dnešního Německa, Rakouska, Itálie, Rumunska, Maďarska, Bulharska, jugoslávských zemí a Polska).
Jednotlivé národy se poměrně výrazně liší. Jednak jde o jejich zeměpisnou polohu: české země jsou hodně průmyslové, nepočítejte ale s tím, že budete při hře za čechoslováky vyrábět rozsáhlé loďstvo. Každá provincie na mapě, která vypadá trochu jako ve známé deskové hře Risk, je charakterizována surovinami, které každý den produkuje, mírou industrializace, infrastruktury, pozemní obranyschopnosti a počtem protileteckých baterií. Vy tyto hodnoty můžete ovlivňovat stavbou továren, cest, protileteckých děl a obranných pevností. Ty ovlivní, jak rychle budou vaše jednotky přes území této provincie procházet, co a v jakém množství bude toto území produkovat a jaké bonusy získáte při jeho obraně – ale pozor, v průběhu poměrně dlouho trvajícího vylepšování se v provincii netěží!
Diplomacie
To bychom měli odlišnosti dané geografickým položením národů. Nicméně neméně důležité jsou rozdíly v myšlení, potažmo politické orientaci. Každá země se nachází uvnitř trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří ideologie nacistická, komunistická a kapitalistická. Podle toho, jaký národ si vyberete, už budete zčásti předurčeni, pokud jste si zvolili třeba USA, je to už rovnou jasné. S tím úzce souvisí diplomacie. Čas od času získáváte diplomatické body v podobě hezkých obálek. Můžete je využít k nejrůznějším akcím. Zelené mozky hnedle vyhlásí sousedovi válku, chytřejší, co jim stačí napovědět, zkusí ovlivnit směřování menšího souseda ke své ideologii a získat tak časem třeba vojenského spojence proti silnějším nepřátelům. Vyjednávání je zpracováno docela realisticky, nečekejte, že vás všichni hned nadšeně vezmou do vojenské aliance nebo že odvrátíte Sovětský svaz od bolševické ideologie.
BonusWeb: Proč jste si vybrali zrovna název Hearts of Iron? Víte - u nás to zní trochu směšně, protože Iron je značka prostředku na mytí oken... :o) |
Obchod a vynalézání
Ještě než se dostaneme k boji, popišme si další "podpůrné" mechanismy: obchodování a vývoj nových technologií. Už jsme si řekli, že provincie produkují několik základních surovin. Ne vždy ale budete mít dostatek právě těch potřebných – a tehdy nastoupí nezbytný obchod s ostatními národy. Ten probíhá buď posíláním obchodnických karavan, nebo prostřednictvím světového trhu. První možnost využijete především v případě, že hrajete za nějakou koloniální mocnost, druhá je mnohem univerzálnější, ale méně výhodná. V nejmenším kurzu 2:1 (nejvyšší není nastaven) můžete na světovém trhu měnit jednu svoji surovinu za jinou, stačí nastavit poměr, maximální počet surovin, které každý den vyměníte, a žádané zdroje. Pozor ale, nemyslete si, že budete za stejnou cenu směňovat do aleluja. Časem budou vaši obchodní partneři požadovat výhodnější nabídky a může se i stát, že uspokojí své momentální zájmy o vaše suroviny a přestanou s vámi měnit úplně.
Kdybychom měli podrobně popsat možnosti, které vám nabízí technologickýc strom v Hearts of Iron, byli bychom tu hodně dlouho (a asi bychom umřeli nudou). Přiznám se, že jsem ještě v žádné hře neviděl tak obrovské množství technologií k vynalézání (ani v Civilizaci jich nebylo tak moc!).
Navzájem jsou jednotlivé válečné výdobytky propojeny do klasického stromu: pro vynalezení jednoho je potřeba nejprve znát tajemství tří předchozích. Nejde jen o chronologické řazení, ale také o řazení podle důležitosti – můžete tak například vynalézt obecnou druhou generaci pěchotních zbraní, ale také speciální protitankovou pěchotní pušku. Každá technologie požaduje určitou část produkce a určitý čas, záleží jen na vás, kolik do výzkumu vrazíte a jaké projekty rozjedete. Přese všechen dojem, který na mě rozlehlost stromu v Hearts of Iron udělala si ale musím tak trochu zakritizovat: technologií je přeci jen už trochu moc a bylo by možná přínosnější je více zobecnit a třeba prodloužit dobu vývoje, takto se v tom i přes podrobné popisky dost špatně orientuje a navíc je potřeba vynelézt velké množství jednotlivých položek, než se vám nějak citelně zlepší jednotky.
Jednotky a boj
Vojenské jednoty jsou alfou a omegou (a jakýmkolovim jiným řeckým písmenem, které znáte, určitě také) válečného konfliktu. Není divu, že hlavní roli hrají i v Hearts of Iron. Hra obsahuje velké množství historicky věrných pěších jednotek, zastaralou jízdu, různé druhy tanků,
motorizované pěchoty, nechybí ani stíhačky, bombardéry, bitevní lodě, ponorky či veledůležité transporty. Každá divize má několik parametrů určujících její bitevní schopnosti a míru organizovanosti, která je v podstatě základem morálky. Tato čísla je možné zvětšit vynalezením nové technologie a provedením příslušného upgradu. Takže když třeba objevíte tajemství bazuky, přičte se vaší pěchotě +1 k útočnému číslu proti obrněným vozidlům. Jednotky mohou mimo boj provádět řadu akcí. Kdykoliv je můžete úplně rozpustit, přiřadit jim jiného generála (viz další odstavec), doplnit jejich počty (sníží se organizovanost a stojí to něco bodů populace) nebo je takticky přemístit (po několika dnech se vám objeví v balíčku s právě vyrobenými jednotkami a můžete je umístit na libovolné pole svého území).
Každá vaše armáda (může – a většinou tomu tak i je – jít o více spojených divizí, a to i rozličných typů, jen platí, že nemůžete spojit divize pozemní s leteckými a vodními) má svého vůdce – generála, který je charakterizován svou hodností (generál, maršál atp.). Ta určuje, kolik divizí maximálně bude schopen účinně vést v boji. Například takový maršál jich může účinně komandovat až 12. Druhou důležitou charakteristikou je samotná dovednost, s jakou jednotky do boje povede (Skill).
Tu dostane každý do vínku, ale je možné ji zlepšit, nabere-li vůdce dostatek bojových zkušeností (mezi zkušeností, dovedností a hodnotí platí tento vztah – za zkušenost se zlepšuje dovednost a za dovednost hodnost – to druhé je poněkud nelogické, ale je to tak). To je třetí důležitá statistika u generálů, naštěstí se nemusíte bát, že byste po prohraném boji o své vypiplané miláčky přišli – objeví se vám opět v seznamu nepřiřazených a můžete jim svěřit velení zase nějaké jiné jednotky.
Samotný boj je zpracován spíše schématicky – ono by to nakonec ani při šíři pojetí hry nešlo udělat jinak, aniž by se hratelnost rozmělnila a protáhla. Když na sebe narazí dvě armády, hra začne dynamicky generovat nejrůznější bonusy – za překvapení, rychlost jednotek, morálku, sílu, započítává vlivy generála, vlivy počasí, ročního období, znalost prostředí a spoustu dalších faktorů. Podle toho se vyhodnotí procentuální úspěšnost útoků jednotlivých divizí a v reálném čase se začnou odečítat procenta zdraví a organizovanosti. Když to druhé klesne na nulu, divize utečou z boje na nejbližší spřátelné pole, když klesne na nulu to první, je s nimi ámen.
BonusWeb: Ve hře je možné, že Československo úspěšně vojensky vzdoruje Hitlerovi a nestane se protektorátem. Myslíte si, že mělo tuto šanci i ve skutečnosti? |
Óda na radost
V popisu jednotlivých herních prvků bychom mohli pokračovat ještě dlouho, důležitější ale je zkusit postihnout onu úžasnou atmosféru, kterou vyvolávají, když se spojí v celek v podobě precizních Hearts of Iron. Tato hra se může zdát velmi komplexní, možná až přehnaně… a ona je, ale na druhou stranu jen zde omezen na minimum otravný a stereotypní mikromanagement a perfektně zpracovaný tutorial vám umožní hru velice rychle pochopit. Jakmile se do hry dostanete, chytne vás a zaručuji, že dokonale vycvičený bullteriér by vás neudržel déle. Kusadla a ostré čelisti Hearts of Iron tvoří atmosféra válečného konfliktu, ky máte pocit, že máte skutečně v rukou historii a můžete si s ní dělat (takřka) co chcete. Řada možností, jak se může situace vyvinout, a řada možných států, za které můžete hrát, pak dodávají hře takřka neomezenou dobu, po kterou vás bude bavit.
Grafika, ozvučení & nedokonalosti
Co se grafiky týče, musíme být objektivní a označit ji možná za stylovou, ale technologicky za naprosto zastaralou. Přičíst k dobru autorům můžeme, že hra je přehledná a ovládá se velice snadno (byť někdy je potřeba o trochu více kliknutí, než by bylo záhodno,
například při vylepšování divizí a doplňování počtů), na druhou stranu pohled na screenshoty a pustou mapu rozsekanou do jednotlivých provincií hovoří za vše. Na druhou stranu, hudba v podobě klasických skladeb od Čajkovského, Wagnera nebo Strausse ke hře perfektně sedí a nelze proti ní v zásadě nic namítat.
Kdybych měl na Hearts of Iron najít za každou cenu nějaké větší chyby a zdůvodnit tak výsledné hodnocení 80%, určitě bych na prvním místě jmenoval absenci holocaustu. Autoři mohou argumentovat jak chtějí, ale podle mě za tím je komerční kalkul (hra by mohla být zakázána a mohlo by si ji zahrát méně hráčů – ach, to ne!) a vypočítavost – a to nemám rád. Ačkoliv je hra poměrně přístupná i ne úplně fanatickým milovníkům druhé světové války a militaristicky zaměřeným jedincům, stále ještě není určena každému a je třeba se předem rozmyslet, zda máte trpělivost na hru takového rozsahu.
Závěrem
Musím se přiznat, že jsem toho od Hearts of Iron mnoho neočekával. Grafika skutečně "nezklamala" a je hrozná, zbytek hry je ale pro mě úplně novým – a parádním – zážitkem. Takto megalomansky pojatou druhou světovou válku jsem ve hře ještě neviděl – a už jen díky tomu si srdce z Ironu (:o) zaslouží vaši pozornost. I příjemná překvapení se v herní branži občas dějí, čehož je nová hra Paradoxu krásným příkladem.
| Hearts of Iron | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
