Hellboy: The Science of Evil – pekelný průměr
Hellboy: The Science of Evil
Platforma: PlayStation 3
Výrobce:
Krome Studios
- Hellboy sám
- Hlasy původních herců
- Teoretická pestrost násilí
- Kooperativní multiplayer
- Kolísavá grafika
- Linearita
- Celková zastaralost
Čas se otočil a běží pozpátku: Hellboy by budil rozpaky i na minulé generaci konzolí. Hrát se to ale dá.
Hellboy: The Science of Evil
Hellboy je sympaťák a o pořádnou hru si už léta hlasitě říká. Bohužel, nejnovější titul se typicky snaží přiživit na vlně zájmu o aktuální film, a to tak okatě, že dokonce v krabici americké verze, kterou jsem obdržel k recenzi, je vedle manuálu i poukázka na jednu vstupenku do kina na představení Hellboy II: The Golden Army. Třebaže hra kromě značky Hellboy s filmem nikterak nesouvisí. Na poukázce je mimo jiné napsáno, že se hradí cena lístku jen do výše dvanácti dolarů a dar lze využít do 4. srpna 2008. Čili jsem to prošvihnul, ale i tak by se asi nevyplatilo táhnout se kvůli dvanácti dolarům přes oceán.
Už po prvních pár hodinách hraní je jasné, že nic lepšího než postavu Hellboye ve hře nepotkáme. Ten je však, jak už bylo výše napsáno, opravdu sympaťák, excelentně nadabovaný samotným Ronem Perlmanem, a docela dobře se ovládá, byť je jasné, že se opisovalo u kdekoho, Dantem počínaje a Kratosem konče. Rád si bouchne a svět, jímž prochází, se poslušně rozsypává a zásobuje ho modrou energií na speciální útoky.
Trosky se po dopadu na zem hbitě vypařují.
Totiž, rozsypává se samozřejmě jen to málo, co je k rozsypání viditelně určeno, a trosky se po dopadu na zem hbitě vypařují, aby to chudák devítijádrový Cell zvládnul počítat. Ke všemu zmíněné trosky neoplývají zrovna realistickou fyzikou a když po prvních deseti krocích rozbijete svou „Pravačkou Zkázy“ dveře kaple, doslova vám spadne čelist nad těmi kusy polystyrénu, jež se líně povalují v prostoru, než se konečně uráčí dopadnout na zem a chvilku neúspěšně předstírat zbytky rozbitých dveří.
Samotná grafika, ke všemu s maximálním rozlišením 720p, vypadá zpočátku naprosto zoufale a člověk uvažuje o tom, že předchozí generace konzolí předváděla výrazně hezčí kousky. Když ale zatnete zuby a překonáte déjà vu „hrome, v té samé kryptě už jsem byl – a nejen před minutou, ale už před šesti lety“, odměna vás nemine. Hranatý styl úvodní kapitoly „les, krypta, hřbitov, les, krypta, hřbitov“ totiž naštěstí neplatí pro celou hru a už na druhou kapitolu, odehrávající se v Japonsku, se docela dá dívat. Že se jde pořád dopředu, asi nikoho nepřekvapí, občas však alespoň musíte něco najít: pak si zajdete pár kroků doprava nebo doleva.
Nelze otáčet kamerou, ale je možné ji maličko pootočit do stran. Připočtěte si, že po průchodu dveřmi, branami a podobnými předěly kamera nezřídka předvede klasický skok „jdeš na sever, jdeš na sever – a jdeš na jih“, a výsledek se moc nevzdaluje od stařičkých her s pevným renderovaným pozadím. Předěly v lokacích jsou ke všemu zpracovány tím nejhloupějším představitelným způsobem. Nejde ani tak o to, že se magická bariéra, bránící v postupu, uvolní vybitím veškeré místní fauny.
Horší je, že se obdobné magické i realističtěji se tvářící bariéry staví bez bližšího zdůvodnění i za vašimi zády – munici si proto nabírejte hned, s návratem bývají potíže – a to někdy tak směšně, že třeba mezi sloupy vyvrácené brány spadne asi třicet centimetrů vysoký kámen, ale Hellboy už ho nepřekročí. Kdo by i v tomto jednosměrném tunelu bloudil, případně upadal do zákysů, což není pravděpodobné, může si v menu nastavit zvýrazňování důležitých míst – moc dalších věcí tak jako tak nastavit nejde.
Boj vypadá docela dobře ve videu, ale když bojujete sami, už to taková sláva není. Je ale třeba říci, že nejde ani o žádnou katastrofu, k dispozici je dost „zákonem povolených hmatů, chvatů a kopů“ a především s malými protivníky se i pobavíte. Hellboy může mlátit pěstmi, především Pravačkou Zkázy. Může sebrat ze země krám a mlátit krámem. Může kopat. Může chytit protivníka nebo krám a házet protivníkem nebo krámem. Může soupeře chytit a zakončit jeho bytí speciální fatalitou. Může soupeře vyhodit do výšky a přivlastnit si jeho životní energii.
Jednotlačítková metoda bývá nejefektivnější.
Při dostatečném množství modré energie může stisknutím obou analogů spustit zuřivý Hellmode. Dokonce může i střílet ze svého Milosrdného Samaritána – jde o bubínkový revolver, aby si snad někdo neznalý nepředstavoval nějaké nesmysly. Leváci konečně našli svou hru, protože Hellboy a tudíž i hráč střílí levou - a to několika typy munice. Při soubojích s bossy dojde i na kopírování zobrazovaných tlačítkových sekvencí. Dohromady má tedy boj teoreticky všechny předpoklady zásobovat hráče uspokojením. Žel, jak známo, teorie šedá, život zelený – uspokojení je pomálu.
V čem je problém? Komb je slušné množství a správně provedena i celkem hezky vypadají, ale tupá jednotlačítková metoda bývá nakonec zdaleka nejefektivnější. Například se soupeři, které chytíte, můžete provádět opravdu veselé věci, jenomže ti, kteří vám sahají výš než po pás, se i řádně otlučení stále ještě chycení brání jako kočka pytli – z celkem pochopitelných důvodů. Takže, když vám současně masíruje hřbet tucet dalších démonů, rezignujete a už se staráte jen o to, jak je umlátit, zvlášť když to navíc s těmi nejtupějšími metodami jde jako po másle. Čímž se ovšem zákonitě otupuje i herní zážitek.
Jak to s těmi komby, jakož i obecně s logikou hry skřípe, je pak nejlépe vidět tam, kde je jeden určitý konkrétní postup povinný. Například v japonské kapitole otevíráte vrata zapalováním kamenných luceren. K tomu jsou určeny ohnivé náboje do Samaritána, jenže ty zpočátku nevlastníte. Jediný způsob jak projít, je tedy sebrat hořící lampión místnímu démonovi. K tomu ho musíte chytit a použít na něj ultimátní, hrudník trhající fatalitu. Když ho totiž normálně umlátíte – což je snadné – vypaří se lampión spolu s ním! Jak už ale bylo řečeno, démon se nechce nechat chytit. Když ho však zpracováváte pěstmi, aby se chytit dal, pravidelně vám u toho zhebne. Případně ho sice chytíte, ale při pokusu o fatalitu s ním mrsknete o zeď. Nevadí, přiletí nový a máte další pokus.
Když jsem napodesáté lampión získal, ukázalo se, že netuším, jak lucernu zapálit. Hra, jež jinak oplývá nápovědami, najednou mlčí. Nevadí, jistě to bude v manuálu. Není to tam. Tedy metoda pokusu a omylu – a Hellboy jednou ranou o lucernu lampión likviduje. Lucerna nehoří, vynořuje se další tydýt s lampiónem. Nuže, lucerna se zapaluje tlačítkem s trojúhelníkem. Tisíce děkovných dopisů.
|
Protivníků je místy tolik, že to až připomíná Dynasty Warriors. Žel, těm velkým nedělá žádný zvláštní problém se někde zaseknout a mlít se tam donekonečna. No, nevadí, máte výhodu. Ti menší dovedou na hrdinu vyskočit, přichytit se a zlovolně ho ožírat. Lze je shodit spoluprací tlačítka R2 a tlačítka se čtverečkem, ale stalo se mi, že vše uvízlo v bodě, kdy přichycené mini-démony setřást nešlo a ti na oplátku nebyli s to Hellboye dorazit – ukazatel zdraví se zastavil pár milimetrů od nuly a tvrdošíjně odmítal pokračovat v sestupu. Restart.
Vítanou možností je strčit druhý ovladač do ruky kamarádovi a střihnout si kooperativní multiplayer, buď online nebo – což dobře doplňuje celkový retro-pocit: na horizontálně rozdělené obrazovce. Hlavní hráč pak hraje za Hellboye a ukládá pozice, zatímco kolega si může vybrat, zda mu bude krýt záda coby Liz Sherman nebo Abe Sapien. Hudba, podkreslující dění na obrazovce, není špatná a má určitou atmosféru, ale chtělo by to přinejmenším výrazně protáhnout stopu.
A příběh? Přes ozvláštňující systém reminiscencí jde jen o nevýraznou kulisu pro běh tunelem mezi Žižkovem a Karlínem – ještěže alespoň na výprask nácků dojde. Dohromady tak titul, k němuž radami přispěl i sám Guillermo del Toro, nabízí sice hratelnou, ale současně dosti řídkou a fádní zábavu. A pokud jste fanoušky komiksu, případně prvního filmu, těžko odhadnout, zda to při posuzování kvalit této hry spíš body přidá nebo ubere.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 53 čtenářů
Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us
Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...
Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí
Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně
Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...
Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky
Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova
V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...
Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?
Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...
Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák
Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...
Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry
Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...
Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost
Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...
Stavební pozemek 1660 m2 Petkovy, Mladá Boleslav
Petkovy, okres Mladá Boleslav
3 499 000 Kč