Včerejšek jsme věnovali zjišťování, jak se před Vánoci prodávají hry, o čemž se ostatně můžete dočíst v tomto článku. Protože se však herní trh již delší dobu neomezuje pouze na ona duhová cédéčka, ale přesahuje do mnohých dalších segmentů, vydali jsme se dnes opět do pražských ulic, abychom vysledovali, jak se daří obchodníkům s různými doplňky k počítačovým hrám. Zde máme na mysli různé herní příručky, dárkové předměty, hračky a další.
Nejprve jsme se pokusili získat informace o tom, zda nákupní horečka, která zasáhla trh s novými hrami, postihla i prodej herních příruček (reference books). Zašli jsme tedy do knihkupectví Kanzelsberger na pražském Václavském náměstí, kde je možné tyto publikace sehnat. "Nejdou na odbyt špatně," řekl nám jeden ze zaměstnanců tohoto obchodu, "ale o nějakém vánočním šílenství nemůže být řeči. Jejich prodej sice mírně stoupl, ale s nárůstem například u beletrie či humoristických knih se to příliš srovnávat nedá." Tento nepoměr si vysvětluje jednoduše - většina lidí, kteří kupují jako dárek počítačovou hru, se na tomto poli příliš neorientuje a o existenci těchto knih nemá mnohdy ani tušení. Zájem projevují již tradičně spíše hráči samotní, a to jako doplněk ke svému oblíbenému titulu. I z tohoto důvodu se očekává mírně zvýšený zájem až nějaký čas po Vánocích - hráči si koupí tyto knihy sami k tomu, co dostali jako dárek.
Ne každý by však chtěl dát svým blízkým pod stromeček něco, co jednoduše nakoupil v obchodě. Najdou se i lidé, kteří jsou ochotni v zájmu získání toho pravého dárku překonat mnohé překážky. Jeden příklad se nám dokonce podařilo spatřit přímo v prodejně počítačových her. U pokladny stála asi dvacetiletá dívka, která se snažila prodavače přemluvit, aby jí věnoval nějaké reklamní předměty, které se jinak přidávají výhradně k zakoupeným titulům. Jestli bylo její úsilí korunováno úspěchem nebo ne, to bohužel nevíme, protože vyjednávání pokračovalo i po našem odchodu, ale podařilo se nám alespoň získat s dívkou, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována (aby nepokazila překvapení), krátký rozhovor. "Můj přítel vášnivě sbírá vše, co se počítačových her týká - trička, plakáty, upomínkové předměty, zkrátka všechno," řekla nám. "Vím, že kdyby se mi podařilo dát mu k Vánocům dárek, který by jeho sbírku ještě rozšířil, měl by obrovskou radost. Není to ale nijak jednoduché, protože prodavači se zdráhají dávat něco bez toho, abych 
si také nějakou hru koupila. Chápu je, protože kdyby dávali například tričko NHL 2001 každému, kdo si o něj řekne, tak pak žádná nezůstanou pro ty, kdo si samotnou hru koupí. Přesto se mi už pár věcí získat podařilo, ale snažím se dál. Čím toho bude víc, tím větší radost bude můj přítel mít."
Nebyl by to článek o drobnostech týkajících se počítačových her, kdybychom se nezmínili také o Pokémonech. Ačkoliv se to velkému množství lidí nelíbí, jsou tyto "kapesní příšerky" něčím, co naše děti milují, a co potkáváme prakticky na každém kroku. V trafikách můžeme koupit žvýkačky Pokémon, v hračkářstvích na nás číhají v podobě hracích kartiček či plyšáků, narazili jsme na ně dokonce i v obchodě, který se jinak specializuje spíše na kulečník a bowling. Nejvíce jich ale mají pravděpodobně v obchodním domě Sparky's, který se stylizuje do "domu splněných přání všech dětí". Zde jsou k sehnání nejen kartičky a plyšové hračky, ale také přívěšky na klíče, nálepky, polštáře, dokonce i gumové hračky pro ty nejmenší. A jak se na to tváří zaměstnanci samotní? "No, já sama z toho moc velkou radost nemám," řekla nám jedna z tamních prodavaček. "Je to hrůza - a to nemluvím o Pokémonech samotných, ale o tom, co se kolem nich děje. Každý chce Pokémona, Pokémona, Pokémona. Skoro to ani nestačíme dávat na pulty a aranžovat - vždy se po nich jenom zapráší." Dostalo se nám také odpovědi na otázku, co přesně jde nejvíc na odbyt. Překvapivě to není plyšový Pikachu. "Největší zájem je asi o kartičky a všechno, co k nim patří - alba, nálepky a podobně," sdělila nám ještě ochotná prodavačka.
Jak se tedy zdá, velký zájem je nejen o hry, ale i o vše, co se kolem nich točí. Zde však mají jednoznačnou převahu dárky pro mladší děti, speciálně vše, co se týká Pokémonů. To však není nic překvapivého, protože tento fenomén nás opravdu pronásleduje na každém kroku. Aby však nevznikl dojem, že mu všichni propadli a ani nepřemýšlí o tom, co vlastně kupují, odcituji jednu maminku, která evidentně neměla právě nejlepší náladu, a jejíž potomek chtěl vytouženého plyšáka: "Cože? Tuhle žlutou krysu? Za sedm stovek? Tak na to zapomeň."
