Hidden & Dangerous 2 (dále jen H&D2) jsou se svým téměř čtyřletým vývojem jednou z nejdéle tvořených her v české historii. O to větší očekávání na sebe strhlo tajnůstkářské informační embargo Illusion Softworks, což nám nedalo, a jelikož se blíží (podle všeho konečné) datum vydání, vypravili jsme se do hlavního stanu brněnského studia, abychom se akci podívali blíže na zoubky. A byly to věru zoubky ostré, minimálně dvakrát denně čištěné! O porodních bolestech, při kterých hra přešla od revolučního konceptu příběhové akce zpět ke kořenům prvního dílu vybroušeného k dokonalosti informovalo již loňské a nedávné preview, je tedy na čase prozradit, jak H&D2 vypadá nyní.
Působivému enginovému intru, které znázorňuje skrytost & nebezpečnost speciálních jednotek, následuje výběr z několika herních módů. K dispozici je jak klasická kampaň, tak zpestření typu Carnage, jež kampaň ztěžuje o nutnost pobití všech nepřátel v misích. Carnage pak sekundují Lone Wolf, čili procházení úrovní s jedním vojákem na vlastní pěst, a samozřejmě samostatně hratelné mapy
z kampaně. Stejně jako v prvním dílu se i zde hráč ve většině misí ujímá velení nad čtyřčlennou rotou vojáků. Na počátku si lze, podobně jako v nedávném Raven Shieldu, vybrat rovnou ze třiceti možných kandidátů lišících se základními vlastnostmi, mezi které se řadí například přesnost míření nebo léčení, jež se pak přímo projevuje v míře doplněných životů po použití lékárničky. S přibývajícími zářezy na pažbě se statistiky plynule zvedají a i když lze každou z úrovní dokončit jen s jediným vojákem, smrt veteránů bude bolet více, než vyslechnutí německé ukolébavky. Samostatnou kapitolu tvoří vybavení, čítající jak nepřeberné množství zbraní s reálnou předlohou, tak množství doplňků zahrnujících munici, lékárničky, přilby a několik druhů uniforem. Naštěstí se zde vyskytuje spásné tlačítko pro automatické vystrojení všech vojáků, smrt uklikáním tak nehrozí. Druhou možností, jak získat vybavení, je obírání padlých nepřátel, což se po chvíli hraní stane nutností.
Příběhové úrovně jsou totiž rozděleny do několika tématických skupin, které tvoří ucelené operace, při nichž se možnost doplnění zbraní nabídne pouze na začátku každé z nich a vojáci si ukořistěné vybavení přenášejí z mise do mise. Jak již bylo známo, podíváme se v nich do věčně zamrzlé Arktidy,
vyprahlé Afriky nebo Barmy, která podle slov Lukáše Berky, jenž H&D2 ochotně prezentoval, graficky nejvíce připomíná Vietcong. Nám bylo umožněno vyzkoušet rovnou čtyři úrovně z finální verze hry a hned ve dvou z nich se představily nástrahy věčně zamrzlé pustiny. Hráčovým úkolem bylo spojit se se zdejším informátorem a poté infiltrovat základnu podezřelou z vývoje nového typu letounů. Nejprve je však nutné prostor kolem základny vyčistit od patrolujících hlídek a nalézt vstup do podzemí, s jehož pomocí lze útrob instalace nepozorovaně dosáhnout. Herní engine zvládá exteriéry velmi dobře, základnu tak obklopují rozsáhlé zasněžené lesy, tu a tam prošpikované nacistickou hlídkou nebo malebným osamoceným stavením.
Druhá mise se pak nesla v duchu čistokrevné stealth akce v roli jednoho z vojáků, kdy bylo úkolem zmocnit se tajných plánů a celé zařízení vyhodit do vzduchu sérií časovaných náloží. Nečekaným překvapením a zároveň faktem ukazujícím na velkou rozmanitost H&D2 je bezesporu akční vložka odehrávající se na palubě, respektive ve střeleckých věžích, bombardéru unikajícího nepřátelským stíhačkám dlouhým africkým
kaňonem. Zde možná trochu zamrzí mírná nepřehlednost při přepínání z jedné věže do druhé, kdy by mohlo být přítomno alespoň malé znázornění, ve které části letadla se hráč vlastně nachází, ovšem vše je vyváženo perfektní atmosférou a hudbou ne nepodobnou Johnu Williamsovi. Poslední prezentovaná úroveň zaujala místo na usmažených pláních, před branami obsazené oázy, ve které se z vysoko čnícího minaretu k zemi nesnášely jen propagandistické rádiové vlny, nýbrž i zběsilá kulometná palba, připravená nadělat z úderné jednotky kaši do nacistických lahůdkových konzerv.
Velkých změn doznala strategická mapa, která je nyní oblečena ve slušivém 3D kabátku. Jelikož jsou H&D2 hrou velice obtížnou, je její použití, zprostředkované stisknutím pauzujícího mezerníku, téměř nutností. Strategický plánovací mód dává opět vzpomenout na Rainbow Six, H&D2 však má podstatnou výhodu – plán lze dynamicky měnit v průběhu mise. Je možné zadávat 
vojákům příkazy k rychlému nebo tichému zabití nepřítele, plazení, běhu, kteréžto činnosti znázorňuje viditelná trajektorie, po které se bude charakter pohybovat. Po odpauzování již stačí jen očima postavy sledovat, jak danou situaci umělá inteligence vyhodnotí, či se chopit ovládání manuálně, když AI viditelně přeskočí pár virtuálních neuronů. Vpravdě k trhání vlasů z hlavy jsou určeny bezvýchodné situace, kdy hráč zastaví hru přesně v okamžiku, ve kterém se před vojákem objeví nepřítel a u hlavně jeho kulometu se již leskne záblesk indikující kulku někde v prostoru mezi oběma vojáky. Bohužel, kulka většinou plánuje prožít dovolenou směrem k maskované uniformě hráče a skrz ni dále.
Speciální poznámku si zaslouží hustý oblak realismu prostupující celou hrou. Nabíjecí pauzy uprostřed přestřelek jsou samozřejmostí, ne tak jako slyšitelné zadýchávání charakteru při běhu nebo zpomalená chůze dozadu či do stran. Spřátelené postavy rovněž slyší hráčovy rozkazy toliko do určité vzdálenosti a prostřelenému nepříteli například nelze sebrat uniformu, neboť by zakrvácená byla k ničemu. S tím souvisí i váhově omezený batoh; mobilní muniční sklad se tak nekoná. Dalším přínosem je zejména jistá forma tzv. fog of war, kdy jsou viděni pouze ti protivníci, 
kteří se nacházejí v zorném poli hráčových svěřenců. Zajímavá je také AI nejen nepřátel, kteří se v ideální situaci mohou dát na útěk či se dokonce vzdát, ale i vlastních spolubojovníků. Dostane-li se postava pod nepřátelskou palbu, začne podle morálky ignorovat aktuální příkazy a v pudu sebezáchovy střelbu opětuje s vervou útočícího ratlíka. Olbřímí komplexnost hry je dovršena několika možnými postupy v rámci jedné úrovně. Při infiltraci arktické základny se tak nabízí hledání cesty tichým způsobem bočními vchody, akčnější charaktery pak jednoduše zabijí vrátného, uzmou svazek klíčů a ve vší parádě vejdou hlavním vstupem. Z tohoto pohledu a ve spojení s přehlednými čtverečky rámujícími interaktivní předměty H&D2 místy připomíná legendární Deus Ex, byť v čase posunutý o pár desítek let nazpět.
Jak se dá očekávat, technické zpracování patří do rodiny počaté předchozími projekty Illusion. Herní interface se nese v duchu Mafie, ovládací menu jsou tedy tvořena přehlednými očíslovanými příkazy. Velice příjemné je použití kolečka myši k regulaci rychlosti chůze, stejně jako k přehlednému ovládání výhledu strategické mapy. Firemní engine LS3D byl od minulé Mafie přizpůsoben dnešním standardům a do vínku dostal kromě většího počtu polygonů také několik nových efektů, mezi něž se
řadí kupříkladu sněhové vločky v arktických tundrách. Nicméně i tak při zběžném zhlédnutí vypadala nejlépe Afrika. A co je hlavní, hardwarová náročnost není s přihlédnutím ke kvalitám grafiky nijak krvavá - za minimum je považováno Pentium 800 MHz.
Hidden & Dangerous 2 jsou nyní ve stádiu těsně před dokončením, zbývá pouze nadabovat několik německy mluvících charakterů a vychytat něco bugů. Stejně jako v případě Flashpointu nebo Vietcongu se i tentokrát dočkáme nejdříve anglické verze a až o něco později bude následovat proces kompletní lokalizace. Ovšem i přesto je již nyní zřejmé, že zhruba za měsíc vyjde dílko, které českou herní scénu posune zase o stupínek výše v celosvětovém řebříčku.
 |
Tuto hru si můžete koupit na GameStore za zvýhodněnou cenu 899 Kč Ke každé objednávce přidáváme Hidden & Dangerous DeLuxe CZ ZDARMA |
