Tak dnes tu historii adventur konečně dokončíme. Těšíte se? Já rozhodně ne, protože vím, jaká dřina to bude namačkat takové kvantum informací do jediného článku. Ale co naplat, musím se o to pokusit, tak zde raději nebudu plýtvat drahocenným místem a rychle hupsnu doprostřed roku 1994, kde jste skončili posledně.
1994, dokončení:
Revoluci nejen mezi adventury, ale PC hry vůbec, přinesla třetí sci-fi detektivka o Texu Murphym nazvaná Under a Killing Moon. Revoluční byla tato hra převážně svým zpracováním - jednalo se prakticky o vůbec první 3D adventuru, v níž jste se mohli podobně jako v tenkrát aktuálním Doomu volně procházet po 3D prostředí, avšak právě oproti Doomu graficky daleko lépe ztvárněném (holt Doom měl zase jiné svoje přednosti - by editor :-). Designéři Accessu navíc hra protkali množstvím animovaných sekvencí, v nichž vystupovali skuteční herci a jejich výkony překvapivě nebyly zrovna nejhorší. Role soukromého očka Texe Murphyho se skvěle zhostil sám Chris Jones, což je šéf vývojového týmu této hry (no jo, ti nahoře si to dycinky umí zařídit, viď Vreco? :o) ). Hra zabírala neskutečná 4 CD a dá se říci, že odstartovala asi dva roky trvající éru interaktivních filmů, jejichž kvalita však bohužel nasahala tomuto skvělému dílku ani po kotníky. Under a Killing Moon nejen skvěle vypadala, ale taky se výborně hrála, a tak není divu, že se pro tu menšinu, co vlastnila CD-ROM mechaniky, stala hitem number one.
Dvě docela slušné hry nám v roce 1994 představila společnost Legend Entertainment. Jmenovaly se Superhero League of Hoboken a Death Gate a obě běžely ve vylepšeném grafickém enginu použitém již v jejich předchozí hře Companions of Xanth. Superhero byl mix sci-fi adventury/RPG z budoucnosti, kdy na zemi vládla anarchie a vy a vaše družina musíte všudepřekypující zlo zastavit. Death Gate lze naopak charakterizovat jako místy až přehnaně ukecanou fantasy adventuru. Jedná se o první hru Legendu vydanou na CD-ROMu, obsahovala tedy SVGA grafiku a plně namluvené dialogy.
Po fantasy Lure of the Temptress přišli britští Revolution Software s kvalitní sci-fi hrou Beneath a Steel Sky, v níž jste se coby uprchlík pohybovali po přemodernizovaném ocelovém městě. O něco kvalitnější a brutálnější byla hra Noctropolis vydaná Electronic Arts, jež disponovala hezkou SVGA grafikou, digitalizovanými postavami a zajímavým příběhem, v němž musíte v roli novopečeného hrdiny ze současnosti zachránit imaginární komiksové město Noctropolis před rozrůstajícím se zločinem. Oproti tomu za velice příjemnou a veselou fantasy hru mohu označit Inherit the Earth: Quest for the Orb od New World Computing, v níž nevystupují lidé, ale pouze zvířata (hlavní hrdinkou je liška!). Hra má jednoduchou, ale příjemnou VGA grafiku a ovládání podobné klasikám od LucasArts. Firma Microprose přišla po scifi hře Rex Nebular a hororu Bloodnet tentokráte s fantasy hrou Dragonsphere, jež je postavena na stejném enginu jako obě předchozí hry a pojednává o mladém princi, který musí zachránit své království před zlým čarodějem.
Poslední hrou, o níž se zmíním, jest The Journeyman Project od Presto Studios. Jedná se o klasické sci-fi z budoucnosti pojednávající o cestování časem a tradiční záchraně světa. Hra měla přímo fantastickou renderovanou grafiku a 3D animace a trochu složitější technický interface. V budoucnu se dočkala dalších dvou vydařených dílů.
1995:
Rok 1995 lze charakterizovat jako definitivní konec nadvlády společností Sierra a LucasArts na adventurním poli. Ne snad, že by tyto firmy přestaly produkovat kvalitní tituly, ale na scéně se objevuje čím dál více špičkových adventur od jiných, mnohdy zcela neznámých společností.
Za nejlepší hru roku je podle mnoha odborníků považován psychologický thriller od Cyberdreams I Have No Mouth and I Must Scream. Je to prazvláštní hra s prazvláštní, řekl bych až trýznivou atmosférou, nahlodávající hráčovy myšlenky a pochybnosti. Hra se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, kdy světu vládne jeden inteligentní megapočítač „AM“. Ten zotročil celou Zemi a zachránit ji může pouze 5 vyvolených hrdinů, kteří musí ve svých vlastních „světech“ projít sebetrýzní, aby v závěru AMa porazili. Hra má kromě neotřelého příběhu i skvělé technické zpracování, nicméně dle mého názoru se nejedná o zase až tak zázračnou herní bombu. Je to prostě docela dobrá adventura. Nic víc, nic míň. Kromě I have no Mouth vydali Cyberdreams na sklonku roku ještě jednu hru, a to Darkseed 2. Jedná se o pokračování jejich dva roky starého debutu - hororu s grafikou od H.R. Gigera. Hra má stejně hutnou atmosféru jako její předchůdce, avšak mnohem dokonalejší SVGA grafiku a animace.
V mém osobním žebříčku se na prvních dvou místech za rok 1995 umístily dvě pohádkové sci-fi adventury - Simon the Sorcerer 2 od Adventure Softu a DiscWorld od začínající firmičky TWG. Simon 2 byl velmi podobný svému prvnímu dílu především po grafické stránce, neboť opět disponoval nádherně barevnými a do detailu prokreslenými sexy obrázky. Jinak u hráčů bodoval se skvělou atmosférou, hratelností, vtipnými úkoly a obrovskou rozsáhlostí, díky čemuž se stal po I Have no Mouth druhým kandidátem na nejlepší adventuru roku. Snad jediné, co prošlo výraznější změnou, bylo ovládání - místo dvanácti příkazů šoupli designéři do spodní lišty vedle inventáře osm grafických ikonek. Podobné postavení měl i DiscWorld, vytvořený na motivy stejnojmenných knih Terryho Pratchetta. Hra stavěla hlavně na Pratchettově specifickém humoru (v hlavní roli nejneschopnější a nejzbabělejší člen Neviditelné univerzity, mág Mrakoplaš) a na veselé prokreslené grafice. Humoru dodával korunu taktéž perfektní dabing - Mrakoplaše namluvil Eric Idle z Monty Pythonu. Jedinou vadou na kráse této úžasné hry je její obrovská obtížnost a nelogičnost. Menším negativem pro obě zmíněné hry je taky ten fakt, že běžely v již ustupujícím nižším grafickém rozlišení 320x200 bodů.
A nyní je čas vrátit se k bývalým herním gigantům. Začněme u Sierry, která překvapila hráčskou veřejnost svým 7-cédéčkovým interaktivním kolosem Phantasmagoria. Roberta Williamsová tuto hru vyvíjela skoro čtyři roky, výsledek je však velmi rozporuplný především „díky“ naprosto jednoduchému,
krátkému a lineárnímu hororovému příběhu, zasazenému do starého strašidelného domu a jeho okolí. Jediné, v čem Phantasmagoria excelovala, bylo obrovské množství mnohdy trošku brutálnějších videosekvencí, což ale v té době představovalo pro hráče velké lákadlo (můžu potvrdit - by editor :-). Naproti tomu starých tradic se držel šestý a taktéž závěrečný díl příběhů kosmonauta Rogera Wilca Space Quest VI: The Spinal Frontier, který měl pohlednou ručně kreslenou SVGA grafiku. Zajímavostí je, že velká část hry je situována dovnitř těla půvabné (zvenčí, samozřejmě :o) kosmonautky Stellar Santiagové, kterou musí Roger zachránit. Krom těchto dvou víceméně úspěšných gamesek vydala v roce 1995 Sierra ještě jednodušší pohádkovou Disney-like hru Torin’s Passage napsanou Al Lowem a další díl Police Questu s podtitulem SWAT, z nějž se ale k nemilému překvapení všech adventuristů stala bezduchá a recenzenty odsuzovaná akční hra. Daryl F. Gates nás moc zklamal…
Jistou stagnaci naznačili i LucasArtové prostřednictvím motorkářské adventury Full Throttle napsané Timem Schaferem. Příběh hry sice nepostrádal originalitu - coby motorkář Ben musíte zachránit svůj gang, který se dostal neprávem do potíží - a hratelnost taky nebyla špatná, nicméně hra doplatila na svoji jednoduchost a velmi nízkou rozsáhlost. Daleko lépe dopadl na sklonku roku vydaný The Dig. Pro tuto monumentální rozsáhlou sci-fi adventuru napsal scénář samotný Steven Spielberg a díky němu je příběh natolik rozvětvený a složitý, že se jej zde ani nebudu pokoušet rozpitvávát (snad jen uvedu, že děj je situován na kromě vás, vašich dvou kolegů a několika vetřelců zcela opuštěnou planetu).
Hra slaví po stránce hratelnosti návrat ke starší lucasartovské adventuře Indiana Jones and the Fate of Atlantis, avšak přidává dokonalejší technické zpravováni v podobě pohledné grafiky, super animací a skvělého soundtracku. Jediné, co mi na hře příliš nevyhovovalo, je ona samota v neznámém rozsáhlém a chladném prostředí. Obě zmíněné hry běžely pouze ve starší VGA grafice.
Stejně jako před rokem nám dvě velmi vydařené logické adventurky představil Legend Entertainment. Jako obvykle se jedná o 1st person adventury, jako obvykle vycházejí z knižních předloh a jako obvykle je jedna z nich fantasy a druhá sci-fi. Fantasy Shannara na hráče na první pohled zapůsobí překrásnou grafikou a později při hraní i skvělou atmosférou a evidentní přítomností prvků RPG, které však bohužel nejsou dotažené k dokonalosti. Sci-fi Mission Critical je první megaadventurou Legendu s renderovanou grafikou a digitalizovanými animacemi, stále si však udržuje přívlastek klasická „kecací“ adventura. Příběh se odehrává na opuštěné vesmírné lodi v době, kdy na Zemi panuje strašlivá válka.
Rok 1995 přinesl i několik příjemných překvapení, mezi než patří v prvé řadě opravdu vynikající dobrodružná hra tak trochu říznutá hororem Prisoner of Ice, napsaná na motivy Call of Cthulhu od H.P.Lovecrafta (v podstatě jde o nepřímé pokračovaní starší adventury Shadow of the Comet). Hra dokázala upoutat skvělou atmosférou, výbornou grafikou a hudbou. Bohužel byla příliš krátká a jednoduchá (až na tu jehlu - znalci vědí, o čem mluvím :o) ). Za velmi podařenou lze považovat The Big Red Adventure od italských Dynabyte (ti zaznamenali debut v roce 1992 s adventurou Nippon Safes, Inc.). Hra s velmi pěknou SVGA grafikou vystihovala a současně parodovala situaci v Rusku po pádu komunismu.
Hráli jste střídavě za celkem tři různé postavy. Poslední a snad největší překvapení mi přivodila komediální mušketýrská adventura Touche: The Adventures of 5th Musketeer, odehrávající se v historické Francii. Hráč ovládal pátého mušketýra Geoffrei le Burna, jehož na každém kroku doprovázel věrný a trochu přitroublý sluha Henry (dialogy mezi těmito dvěma individui mi způsobily nesčetné záchvaty smíchu). Hra však byla v recenzích dost kritizována. Pravda - měla otřesně odfláknuté animace, příšerný dabing a nedotažené ovládání… ale příběh, atmosféra, humor a překrásná grafika - tohle všechno zahrávalo zmíněné nedostatky do outu.
O několika dalších hrách již jen velmi stručně. Za pozornost stojí Flight of the Amazon Queen od Interactive Binary Illusions, což je klasika podobná Indymu IV, ale jeho kvalit rozhodně nedosahuje. O poznání dokonalejší je hra The Riddle of Master Lu, v níž se ocitáte v roli archeologa a dobrodruha Roberta Ripleyho. Kamenem úrazu tohoto titulu je ale skutečně fatální obtížnost. Své umění předvedlo taktéž francouzské Cryo s podivností Lost Eden a taktéž Microprose, které udělalo radost určitě nejen všem Trekkies se svojí po všech stránkách povedenou Star Trek: A Final Unity.
1996:
Zlatou medaili za nejlepší adventuru roku 1996 si bez debat zaslouží Revolution Software, kteří udělali čest svému jménu a vytvořili absolutně dokonalou hru, která se v mém osobním žebříčku umístila na druhé příčce těsně za Indy Jonesem IV - Broken Sword: The Shadow of the Templars. Tato 2D ručně kreslená adventura s doslova filmovou výpravou pojednávala o americkém turistovi George Stobbartovi, který se vydal na dovolenou do Francie, kde se čirou náhodou připletl do konfliktu s novodobými Templáři. Pátrání po jejich stopách ho pak z Paříže zavede do Španělska, Sýrie či do Irska. Broken Sword exceloval ve všech aspektech - skvělý příběh, hutná atmosféra, výborná hratelnost, jednoduché ovládání, nádherná grafika a animace a filmový soundtrack od předního britského skladatele B. Phelounga. Je to hra, jejíž kvality nebyly podle mnohých dodnes překonány.
Famóznímu Broken Swordu ovšem dokázala šlapat na paty další, naprosto odlišná hra. Access přivedl na trh již čtvrtý díl Texe Murphyho s názvem Pandora Directive a nutno poznamenat, že to byl z jejich strany opět zásah přímo do černého. Hra běžela na vylepšeném 3D enginu z Under a Killing Moon, měla tudíž ještě dokonalejší grafiku a animace. Měla taktéž mnohem větší rozsáhlost a obtížnost - prostě skutečná lahůdka pro hardcore adventuristy. Disponovala dvěma obtížnostními módy, třemi různými průchody hrou (závislých na provedených činnostech a chování k NPC) a celých 6 konců! Příběh tentokráte souvisel s přistáním UFO u Roswellu, na skvělé atmosféře má určitě lví podíl množství kvalitních filmečků, v nichž i herci podali překvapivě výborný výkon. Hra se tentokráte roztáhla na celých 6 CD.
Stejný počet CD zabral taktéž druhý díl úspěšné mystické detektivky Gabriel Knight 2: A Beast Within vydaný Sierrou na přelomu let 95/96. Jeho tvůrkyně, Jane Jensenová, tentokráte vsadila na zpracování formou interaktivního filmu, a tak se na fotorealistických lokacích prochází skuteční herci. Jejich výkony jsou naštěstí nesrovnatelně lepší než u předchozího interaktivního filmu Sierry (Phantasmagoria) a srovnatelné s výše popisovanou Pandorou Directive. Příběh se tentokrát odehrával výhradně v Německu a točil se kolem vlkodlaků, Wagnerovy ztracené opery a záhadné smrti Ludvíka druhého. Na rozdíl od prvního dílu jste střídavě hráli jak za Gabriela, tak i za jeho japonskou pomocnici Grace. Gabriel Knight 2 se stal další výbornou hrou a snad jediné, co bych mu mohl vytknout, je „pouze“ mírně nadprůměrná rozsáhlost (mně se to zdálo rozsáhlé tak akorát - by editor :-).
Kromě Gabriel Knighta 2 vydala Sierra v roce 1996 ještě další 4 adventury - asi nejdokonalejší bylo již sedmé a poslední pokračování erotické adventury Leisure Suit Larry: Love for Sail!. Děj je tentokráte situován na velkou plachetnici lásky, hra je tradičně plná humoru a taky převlečená do nádherného SVGA kabátu, v němž vypadají všechny nahé a polonahé dívčiny konečně sexy. Dle mého názoru se jedná o asi nejvydařenější díl série. Další dvě adventury naopak vykročily směrem ke sci-fi - jednalo se o velmi vydařenou Ramu a o něco méně kvalitní Lighthouse. Poslední titul nazvaný Shivers sklouzl spíše do kategorie logických her.
S originálním technickým zpracováním přispěchaly hry Normality od Gremlinu a Zork Nemesis od Activisionu. Komediální adventura Normality byla vytvořena v komplexním 3D enginu, dávajícím hráči větší volnost pohybu a jednodušší ovladatelnost než Pandora Directive, nicméně grafické zpracování již nebylo tak excelentní. Naopak Zork Nemesis, což je pokračování starší adventury Return to Zork, přišel jako vůbec první s panoramatickým 360 st. enginem, jehož systém o rok později proslavil Atlantis. Tento pseudo3D engine nabízel na rozdíl od Normality naprosto dokonalý design herních lokací na úkor omezené volnosti pohybu.
K mému milému překvapení se v roce 1996 urodila docela početná rodinka klasických 2D ručně kreslených point-and-click adventur. Mezi ty nejvydařenější patří rozhodně Toonstruck od Virginu (trošku úchylnější komediální adventura se skvělým technickým zpracováním. Animátor Drew Blanc, jehož hraje Christopher Lloyd, se přenese do kresleného cartoon světa, kde po boku se svým sidekickerem Fluxem zachraňuje místní království.
Fakt super hra!), Gene Machine od Divide by Zero (příběh na motivy J. Verna, v němž zastáváte roli britského dobrodruha z 19. století doprovázeného na cestách svým věrným sluhou. Jednoznačně nejvydařenější hra od Divide by Zero), Three Skulls of Toltecs od Revistronicu (tak tohle je pravá humorná westernovka, v níž pátráte po třech zlatých lebkách, jež jsou klíčem k indiánskému pokladu), Bud Tucker in Double Trouble od Meritu (část týmu se podílela na Simonech od Adventure Softu, což je znát hlavně na stylu grafiky. Jinak je to další z řady humorných a tentokráte i docela nelogických her. Jako jediná z tohoto výčtu běží v nízkém VGA rozlišení) a Fable od Telstaru (vážně pojatá pohádková fantasy hra s naprosto úchvatným grafickým zpracováním). S renderovanou grafikou pak přišly další dvě velmi povedené hry - komediální Down in the Dumps od Haiku Studios a Lost Files of Sherlock Holmes II: The Case of the Rose Tatoo od Electronic Arts, což byla klasická Holmesovská detektivka. Někomu přišla vzhledem ke svému námětu a rozvláčným rozhovorům příliš nudná, ale pro příznivce Holmese a Watsona (mezi než se řadím i já) to byla super zábavná a rozsáhlá hra.
1997:
I rok 1997 byl na adventury nesmírně bohatý. Dlouho jsem přemýšlel, kterou z té řady skvělých her označit za nejlepší hru roku. Nakonec jsem se rozhodl pro Blade Runnera, jenž se stal vlastně i neoficiálním rozloučením společnosti Westwood Studios s adventurním žánrem. Jak již z názvu vyplývá, čerpá Blade Runner námět z kultovního filmu z osmdesátých let. A nejen námět - hlavně herní prostředí, charakter postav a překvapivě úspěšně i onu neopakovatelnou atmosféru. Na tom má zřejmě lví podíl skvělé grafické zpracování, převážně hra světel a stínů, blikání neonů, pohyblivá mlha… To vše vytvořeno ve formě 2D point-and-click adventury. Děj hry je nelineární, vše závisí pouze na vás, na vašich činnostech a snaze, na vašem postoji k NPC postavám. Příběh nakonec vyústí v jeden ze třinácti zakončení. Blade Runner je prostě obrovská perla do klenotnice adventur.
Za další klenot roku 1997 lze považovat dnes již legendární Atlantis od Crya. V podstatě jde spíše o umělecké dílo než o hru; je to vlastně poprvé, co na sebe Cryo upozornilo jako na tým plný nejnadanějších grafiků světa, protože ta nádhera, co Atlantis předváděla, ve své době prostě neměla konkurenci. Atlantis byla fantasy adventura, v níž jste coby obyčejný mladík Seth pokusili zachránit královnu Rheu a posléze i celou Atlantidu. Hra uvedla ve standard systém enginu Omni3D umožňujícím 360 st. otáčení na všech lokacích, což bylo v oné době navíc v úžasně prokreslených lokacích vskutku grandiózní (však se taky hra, stejně jako Blade Runner, roztáhla na celá 4 CD). Jinak skvělá adventura však trochu ztrácela na hratelnosti, a to především kvůli časově limitovaným puzzlům. Kromě Atlantis ještě v roce 1997 představilo Cryo hru Versailles 1685, která byla odrazovým můstkem pro budoucí sérii naučných adventurek.
No a nyní se již vraťme ke starým dobrým 2D ručně kresleným adventurám. Velkých ovací se dostalo hned třem pokračováním legendárních her. Patřilo mezi ně již třetí pokračování dobrodružství piráta Guybrushe Threepwooda ve hře The Curse of Monkey Island. Přestože hra vyšla celých pět let po předchozím dílu a pracoval na ní prakticky úplně jiný tým, neztratila nic z lesku zábavnosti a hratelnosti svých starších sestřiček. Snad největší změna byla pozorovatelná na grafickém zpracování, které se přehouplo do SVGA a dosáhlo téměř k dokonalosti. Nebojím se tvrdit, že i po vydání čtvrtého dílu (listopad 2000) se jedná a graficky nejpřitažlivější díl série. Změn doznalo i ovládání, jež se neslo ve stylu hry Full Throttle. Hra byla poprvé nadabována, hlasu Guybrushe se skvěle zhostil doposud neznámý talent Dominic Armato. Jediné, co lze hře vytknou, je její malá rozsáhlost. I přesto se ale jedná o vskutku báječnou a nadmíru zábavnou hru.
Totéž v bledě zeleném bych mohl tvrdit i o druhém dílu Úžasné Zeměplochy, tentokráte pojmenovaném Discworld 2: Missing Presumed. I on si zachoval vtip a humornou atmosféru předchozího dílu a i on vylepšil svoji grafiku do nové SVGA. Do hlavní role byl opět obsazen bláznivý anti-mág Mrakoplaš, který musí řešit problém zmizení Smrťe a s tím spojené „přemnožování“ nemrtvých. Hratelnost byla tentokráte dovedena k naprosté dokonalosti - ne snad, že by se ze hry nelogičnost vytratila úplně, ale obtížnost se oproti prvnímu dílu snížila na snesitelnou úroveň. Vznikl tak další obrovský adventurní hit. Druhého dílu se přesně po jednom roce dočkal taktéž Broken Sword s podtitulem The Smoking Mirror. Přestože hra byla stejně dokonalá jako její předchůdkyně, nepřinesla žádné novinky a zůstala tudíž stát ve stínu prvního dílu. Zápletka se tentokráte točila kolem dávné Mayské civilizace a kromě George Stobbarta jste část hry prošli i coby reportérka Nicol Collardová.
Kdysi adventurní gigant Sierra se sám začal pomalu zakopávat do vlastního hrobu. Klasickým adventurám u této firmy odzvonilo a vyráběly se zde pouze samé podivnosti, z nichž na světlo viditelněji vykukovala pouze hororová Phantasmagoria 2: A Puzzle of Flesh a logicko/adventurní Shivers 2: Harvest of Soul. Druhý díl Phantasmagorie, vydaný na přelomu let 96/97, se ještě více přiblížil interaktivnímu filmu, obsahoval již nejen digitalizované herce, ale už i digitalizované prostředí. S prvním dílem přitom neměl společného absolutně nic - příběh se tentokráte točil okolo zaměstnance firmy s výpočetní technikou, vyléčeného blázna Curtise Craiga, kolem nějž se začnou dít nepředvídatelné, záhadné až přímo ohavné věci. Hře nutno přiznat kvalitní atmosféru a spád příběhu, i když se o žádnou výjimečnou adventuru rozhodně nejedná. Narazíme zde však na několik velmi zajímavých momentků - co se mě týče, asi nikdy nezapomenu na erotickou scénku se sadomasochisticky založenou Terezou nebo na sexuální zážitek na dámském záchodku :o).
Tak copak nám ještě kromě zmíněných herních pecek rok 1997 přinesl? V prvé řadě musím zmínit Feeble Files, za níž stojí Adventure Softi, tvůrci skvělých Simon the Sorcererů. Telstar vydal renderovanou adventuru Dementia, jejíž název myslím vypovídá o hře vše podstatné. Velmi atmosférická byla černobílá adventura Noir, která se zároveň stala posledním projektem velmi schopné firmy Cyberdreams. Stejně tak i společnost Legend Entertainment se rozloučila s adventurním publikem, a to více než důstojně prostřednictvím hry Callahan's Crosstime Saloon. No a opomenout bych neměl ani komerční pokračování Mystu, historicky nejprodávanější hry, jež neslo název Riven. Ve výčtu nadprůměrně kvalitních her roku 1997 bych mohl pokračovat až do nekonečna, ale to víte - placen jsem jen za určitý počet znaků, který jsem už stejnak dávno překročil… :o) Když je tak zpětně počítám, uvědomuji si jednu podstatnou věc - Vreco mě asi zabije!
Rokem 1997 naše povídání o historii adventur uzavřeme. Jednak už na další letopočty není prostor a druhak je většina her z let 1998-2000 na našem webu zrecenzována, takže si vás dovolím odkázat na příslušné recenze. Pro úplnost tedy alespoň vyberu z každého roku pětici dle mého názoru nejkvalitnějších her: 1998: Grim Fandango (LucasArts), Tex Murphy: Overseer (Access), Black Dahlia (Take 2), Sanitarium (Dream Forge), Journeyman Project 3: Legacy of Time (Presto Studios). 1999: Gabriel Knight 3 (Sierra), Quest for Glory V: Dragonfire (Sierra), DiscWorld Noir (Perfect), Traitors Gate (DayDream), Faust (Arxel Tribe). 2000: The Longest Journey (Funcom), Escape from Monkey Island (LucasArts), Atlantis 2 (Cryo), Dracula: Resurrection (Index+), RealMyst (Cyan).
Děkuji vám všem za pozornost a zůstaňte adventurám věrni, protože je to ten nejzábavnější, nejdokonalejší, nejúchvatnější a v současnosti taktéž bohužel nejohroženější žánr počítačových her.
