Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hlad

  12:00aktualizováno  15. září 8:42
Je mnoho druhů obyvatel bájné země Britain. Někteří jsou čestní a snaží se ze všech sil pomáhat ostatním, jiní jsou podlí a myslí jen na svůj prospěch. Jedno je ale společné všem - jsou to lidé. Tedy alespoň většina z nich. Dnešní příběh z Ultimy bude vyprávět jeden z... Ale nepředbíhejme.

Příběh z Ultimy Online Temnota. Temnota bez hranic – to byla má první vzpomínka. Potom následoval záblesk. Důl. Zmatené obrazy: zpocená těla horníků lesknoucí se ve světle pochodní. Zvuk: neustálé bušení krumpáčů do tvrdé skály. A hlas: „Chceš ven? Kopej!“ Ale to všechno byl jen sen. Nebo nebyl? A pak. Pak jsem se narodil.

Objevil jsem se v jakémsi městě. Bolest. Na modré bezmračné obloze žhnul a sálal sluneční kotouč a jeho paprsky mne pálily a zraňovaly. Jako by každý z nich byl malou ostrou jehlou, která se mi zabodávala do kůže. Rychle jsem proto z přímého slunečního světla uskočil do stínu nedaleké hospodské verandy. Po chvíli přemýšlení jsem se podél stěn budov, jimiž vrhané stíny mi poskytovaly alespoň částečnou ochranu před slunečním zářením, vydal na obhlídku města.

Navštívil jsem několik obchodů a koupil si velký klobouk, plášť a kožené brnění. V takovém oblečení jsem se cítil mnohem lépe. Mohl jsem v klidu kráčet prostředkem ulice a nový oděv úspěšně bránil žhnoucím paprskům, aby skrz něj pronikly na mou kůži.

Přesto jsem se nakonec vrátil k hospodě, před kterou jsem se předtím objevil. Rozhodl jsem se ve stínu verandy počkat na soumrak. Mourovatá kočka, která se lenivě vyhřívala na Příběh z Ultimy Online sluníčku před hospodou, ke mně pomalu otočila hlavu. Naše oči se setkaly. Kočka náhle poděšeně zježila hřbet, zaprskala a rychlým skokem zmizela mezi domy. Pokrčil jsem rameny, opřel se o sloup verandy a čekal. Před mýma očima běžel rušný život tohoto cizího města. Ulicí proházeli lidé. Někteří pěšky, jiní na koních. Někteří v družných rozhovorech, jiní mlčky. Někteří v pozlacených drahých tunikách či brněních, jiní ve špinavých hadrech. A nenáviděné slunce zatím pomalu putovalo po obloze na své každodenní pouti z východu na západ. Čekal jsem. Jak se blížil soumrak a stíny se prodlužovaly, začal se ve mě rodit podivný neklid, který stále narůstal a postupně získával konkrétní podobu: hlad. Ale nebyl to hlad po pečeném mase, zelenině nebo jiných pochutinách. Vůně vařeného jídla z hospody mě nijak nelákaly. Můj hlad byl intenzivnější, hlubší. Vůbec to nebyl momentální nedostatek jídla, byla to jakási prastará touha pocházející odněkud z hlubin dávnověku. A snad právě proto se mi zdála tak přirozená.

Paprsky zapadajícího slunce naposledy políbily zemi a matka temnota konečně přikryla svět svým černočerným pláštěm. Podivný hlad, který uvnitř mne doposud doutnal, se náhle rozhořel plamenem. Začal mě vnitřně stravovat a stávat se nesnesitelným. Vypotácel jsem se do ztemnělé ulice. Nebylo vidět na krok. Vpadl jsem tedy do jednoho z obchodů. „Lektvar Příběh z Ultimy Online nočního vidění,“ vyhrkl jsem na prodavače. „Pane, co je vám? Vypadáte hrozně,“ poděsil se muž za pultem. „Co je ti potom,“ odsekl jsem, sebral lahvičku, kterou mi podával, na pult hodil pár drobných a opustil obchod.

Nedůvěřivě jsem si prohlédl černou tekutinu lektvaru. Odzátkoval jsem flakón a opatrně přičichl. Páchlo to zemitě – trochu jako bahno. Dlouho jsem se ale nerozmýšlel a obsah vypil. Temnota kolem mě zmizela, světlo bylo jako ve dne. Jediný rozdíl byl v tom, že na obloze nebylo žádné slunce.

Rozběhl jsem se. Můj hlad mě nutil běžet, i když jsem vůbec nevěděl kam. Jako šílený jsem se hnal ulicemi sžírán jedinou touhou - utišit ten hlad. Brzy jsem opustil město, kolem mne se míhaly stromy a zvuk mého běhu byl tlumen mechovým kobercem pod mýma nohama. Nevím, jak dlouho jsem tím lesem běžel, ale nakonec jsem se ocitl před hornatým masivem. Kamenné stěny se tyčily vysoko k obloze a v nich se černal kulatý jeskynní otvor, jak otevřená ústa vedoucí do hlubin hor. Pomalu jsem vstoupil do přítmí jeskyně. Instinktivně jsem cítil, že můj cíl, ať už je to cokoliv, je velmi blízko. Zastavil jsem se. Přede mnou stál velký troll. Svalnaté šedé tělo pokryté bradavicemi, holá hlava se špičatýma ušima a z tlamy čnící dva zažloutlé tesáky. Páchl. Otočil se ke mně a uchopil velkou Příběh z Ultimy Online válečnou sekeru, který doposud stála opřená o stěnu jeskyně. „Člověk ztratit cestu?“ zeptal se a spokojeně potěžkal svou zbraň. „Agrah má rád člověky co ztratit cestu – rád je sníst.“ Zasmál se svému vlastnímu vtipu. „Nepochybuji o tom, že lidi zabíjet dovedeš,“ řekl jsem ztěžka, marně se snažíc ovládnout stále narůstající hlad, který zatlačoval zbytky mého racionálního uvažování. Na tváři se mi rozšířil nehezký úsměv, „jenže já nejsem člověk.“ Touha mi explodovala v těle – ovládla mě. Přeměna byla rychlá: šedá srst, blanitá křídla, zuby ostřejší než jehly. Z hrdla se mi vydral lačný zvířecí jek a několika mávnutími křídel jsem zkrátil vzdálenost, která nás dělila. Nepopsatelná slast, když se mé tesáky zabořily do trollova těla a jeho čerstvá horká krev ještě tepající rytmem jeho srdce mi stékala do úst. Nevnímal jsem rány, které mi během souboje zasazoval. Nevnímal jsem vůbec nic kromě přesladké rudé many tryskající z jeho žil. Brzy bylo po boji. Trollovo mrtvé a vysáté tělo se s žuchnutím sesulo k zemi. Spokojeně jsem si olízl rty. „Tak to by bylo,“ pronesl jsem nazdařbůh do ticha ztemnělé jeskyně. Můj hlad byl částečně utišen. Prozatím. Konečně jsem věděl kdo jsem. Konečně jsem znal původ svého hladu a způsob jak ho nasytit.

Vylétl jsem z jeskyně a má křídla mne neslyšně nesla nocí vstříc mé další oběti. Cítil jsem vzrušní a dětskou bujarou radost z lovu. „Je krásné být vampírem,“ pomyslel jsem si.

Autor:


Témata: Vtip, Zuby


Nejčtenější

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

Layton's Mystery Journey
Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

Hajime Taniguchi aka Tokido
Na každém detailu záleží. Profík sedí přesně 80 centimetrů od obrazovky

Legendární hráč vystupující pod přezdívkou Tokido pobavil na turnaji všechny přihlížející, když vytáhl z kapsy metr a odměřil si ideální vzdálenost od...  celý článek

Age of Empires: Defintive Edition
Legendární strategie Age of Empires v nové grafice se vrátí až příští rok

Nečekaný odklad na poslední chvíli postihl modernizovanou verzi kultovní strategie Age of Empires. Navíc to vypadá, že hra bude k dispozici pouze přes...  celý článek

Tekken 7
Lidé chtějí tutoriály, ale pak je ani nehrají, říká producent Tekkena

Jak donutit hráče, aby se vaši hru opravdu naučili, když se jim nechce trénovat? Nejlépe speciálním příběhovým módem, myslí si Katsuhiro Harada, producent...  celý článek

Další z rubriky

Ovládání Oculus Touch v akci
Autor Oculus Riftu chce robotickou ruku pro porno ve virtuální realitě

Ve zvláštním diskusním pořadu se zakladatel firmy Oculus Rift, mladý kontroverzní miliardář Palmer Luckey, rozhovořil o tom, že budoucnost virtuální reality je...  celý článek

Wolfenstein II: New Colossus
Šest nejočekávanějších her, které vycházejí v říjnu

Říjen bude dobrý měsíc. Alespoň z pohledu fandů videoher, kterým už tradičně začínají Vánoce předčasně. Pro svého favorita nezapomeňte hlasovat pod článkem v...  celý článek

Sherlock Holmes: The Awakened
Kniha vázaná v lidské kůži či podivná hra TRIHAYWBFRFYH. Mýtus Cthulhu

Herní průmysl si od jiných médií půjčuje motivy a nápady odnepaměti. Nikoho nepřekvapí, že již na samém počátku sáhl i do pokladnice jednoho z nejkultovnějších...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.