RECENZE: Homefront: The Revolution je nejhorší letošní akce
Homefront: The Revolution
Platforma: PC
Výrobce:
Deep Silver
- Přestřelky ujdou
- Vylepšování zbraní
- Totalitní Filadelfie
- Plné technických chyb
- Časté poklesy snímkování
- Odfláknutý a nefunkční systém plížení
- Multiplayer
- Promarněný potenciál
- Nezáživné mise
Zajímavý námět, pár dobrých prvků, ale tragické zpracování a spousta chyb. Průměr, který pobaví zřejmě jen militantní odpůrce komunistů.
Homefront: The Revolution nekopíruje svého předchůdce a ani na něj herním stylem nenavazuje. Jasně, pořád jde o střílečku, ale zatímco jednička byla lineární klasikou ve stylu Call of Duty, dvojka vykrádá herní schéma akce v otevřeném světě á la série Far Cry, byť rozlehlosti ani zábavnosti jejích dílů nedosahuje ani náhodou.
Píše se rok 2029 a Američané příliš spoléhali na zahraniční technologie. Smartphony, tablety, ale i vojenské vybavení nakoupili v Severní Koreji. „Cože?“ ptáte se nejspíše. Tohle je dost alternativní budoucnost, v níž si hamburgery zaslepení Amíci nechali komanči nakopat pozadí. Všechny přístroje ze Severní Koreje měly totiž zadní vrátka. Po zmáčknutí jednoho tlačítka se potopily letadlové lodě, vrtulníky se zřítily k zemi a Spojené státy skončily odzbrojené dříve, než byste řekli švec.
Příběh je přihlouplý, postavy prázdné, nezajímavé a děj předvídatelný. Paradoxně však za Kimovy nagelované vlasy přitažený příběh vytváří dobré kulisy pro videohru. Homefront: The Revolution se odehrává v totalitní Filadelfii. Ta je správně ponurá. Zatímco lépe vypadající čtvrtě kontrolují na každém kroku kamery a létající drony, ghetta jsou plná rozpadlých budov, prostitutek, ale i kolaborantů, kteří vás mohou udat.
Herní svět rozhodně není tak veliký jako v libovolném Far Cry od třetího dílu a výše, ale přesto nabízí dostatek aktivit k pobavení i úkolů ke splnění. Budete obsazovat nepřátelská stanoviště, likvidovat vysílače či plnit náhodné aktivity jako osvobozování zatčených lidí nebo přepadávání konvojů. A dokonce se projedete i na motorce, byť nejde o žádný herní spektákl, pouze o rozptýlení. Vždy je co dělat, i když se úkoly opakují. Životnost hry se může vyšplhat i hodně přes 20 hodin. Tedy pokud u ní vydržíte.
Tím, co dělá ze hry zábavu, jsou přestřelky a samotná akce. Umělá inteligence utlačujících vojsk sice není kdovíco převratného, ale vzhledem k jejich počtu jsou konflikty vždy napínavé. Jakmile to schytáte, musíte se uzdravit injekcí. Pokud vám dojdou, jdete pod kytky. A zatímco při prozkoumávání Filadelfie vám to bude celkem jedno, při aktivních misích nikoliv. Záchytné body jsou totiž od sebe někdy zatraceně daleko.
Přestřelky jsou zajímavé i díky slušnému zbrojnímu arzenálu. Ten obsahuje klasické kousky jako pistoli, brokovnici, automatickou pušku nebo třeba kuši. Všechny zbraně lze vylepšit a to stylem, který jde mnohem dál, než konkurenční videohry. Byť je systém okopírovaný z Crysis, můžete zde z pistole udělat UZI, z automatické pušky těžký kulomet atd. Vypadá to navíc realističtěji, než kdybyste s sebou tahali arzenál o deseti zbraních po kapsách.
Plíživé pasáže v Homefront: The Revolution také nechybí, ale kdyby zde nebyly, hře by to jenom prospělo. Zaprvé jsou tupé jako korejská propaganda, podle níž je Bílý dům srovnán se zemí každý pátek jadernou hlavicí. Zadruhé je plíživý systém naprosto nefunkční. Ztratit se vojákům z dohledu je snadné. Stačí se na chvíli schovat v kontejneru nebo utíkat. Někdy nepotřebujete ani to, protože se pro ně stanete neviditelní, a to i když vám jsou zrovna v patách.
Technické chyby ve hře často napáchají větší neplechu než komančové a kolaboranti zároveň. Ale o tom až trochu později. Plíživý systém je nefunkční, pořádně se nedá schovat za žádnou překážku. Často ruka trčí zpoza krytu, takže jste při skrývání stejně úspěšní jako dvouleté dítě, které hraje hru na schovávanou stylem „zavřelo jsem oči a nikdo mě nevidí.“ K čemu je taky kradmé zabíjení, když podříznutého vojáka nemůžete ani odtáhnout a jeho tělo zůstane na ulici. Když už kopírovat Far Cry, tak pořádně.
Zabíjet komunisty můžete i na síti, ale kooperativní multiplayer je pouze jednohubka. Oschlá a z komunistického bufetu. Sice si můžete vytvořit vlastní postavu, získávat nové a nové zkušenosti, ale dlouho u multiplayeru nevydržíte. Obsahuje pouze šest misí, které sice můžete opakovat do zblbnutí, ale bavit vás to nebude. Určené jsou pro dva až čtyři hráče, problém je však najít parťáky. Navíc zde citelně chybí kompetitivní multiplayer. Souboje revolucionářů a komoušů na síti by mohly být legrace. I když si vážně nejsme jisti, že by tomu tak zrovna v této problémové hře bylo.
Hra je totiž prolezlá bugy jako komunistické filadelfské ghetto šváby. Mizí nepřátelé, zbraně nebo se zasekáváte o předměty. Zklamání střídá naštvání. A byť jsou technické neduhy otravné, nedokázal nás žádný z nich znechutit tak jako pomalý framerate. Myslíme tím, že je opravdu po-ma-lýýý. Hra běží v recenzované PlayStation 4 verzi klidně na 20 snímcích nebo i méně. Že je při takové „rychlosti“ hnus se pohybovat natož střílet, jistě nemusíme zdůrazňovat.
Stav hry se zlepšuje s vydanými aktualizacemi. Ale kdo na ně má čekat, že? Grafická podoba hry přitom není špatná. Může za to CryEngine, který však vývojáři nedokážou naplno zužitkovat. Postavy jsou propracované, což se týká zvláště jejich obličejů. Prostředí jak kdy. V noci vypadá Filadelfie správně temně, odlesky světel působí zlověstně a někdy i přes den oplývají zřícené budovy depresivními detaily. Jindy je to jen hnědošedá patlanice.
Homefront: The Revolution není nejhorší hrou světa, ale prozatím jde jasně o nejhorší letošní akci. Technické neduhy jsou k naštvání, ale mnohem víc nás nakrknul promarněný potenciál, který hra měla a tvůrci ho nezužitkovali.
Homefront: The Revolution vyšel na PC, Xbox One a PlayStation 4.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 103 čtenářů
Tak to se nepovedlo. Opětovné vydání dvacet let staré hry skončilo ostudou
Radost z opětovného vydání retro stříleček Star Wars: Battlefront nevydržela fanouškům dlouho....
Nosit sexy obleček se v chystané hře nevyplácí, boj s ním bude daleko těžší
Natěšeným fanouškům chystané akční hry Stellar Blade učaroval přiléhavý kostým, který si hlavní...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
To byla rychlost. Polda 8 sehnal za den milion a rozloučí se s Luďkem Sobotou
Za pouhý den se podařilo sehnat peníze na vznik české komediální adventury Polda 8. Naposledy v něm...
Generace Z už na konzolích hrát chtít nebude, myslí si bývalý šéf Xboxu
Bývalý šéf značky Xbox Peter Moore se v rozhovoru s magazínem IGN nechal slyšet, že hardware...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Vydělali jsme víc peněz, než naše malé studio zvládne, říká tvůrce Palworldu
Letošní herní hit Palworld už japonskému studiu Pocket Pair vydělal miliardy a stále se prodává...
Vyrábějí seznam woke her, fandí jim i Musk. Herní protestní hnutí nabírá sílu
O odporu proti konzultantské firmě, která podle kritiků kazí moderní hry korektní propagandou, se v...
Návrat legendárních Commandos se blíží, nový trailer vzbuzuje nostalgii
Po několika nepovedených remasterech původních dílů se letos dočkáme i regulérního pokračování...
Unikly specifikace PlayStationu 5 Pro, převezme žezlo nejvýkonnější konzole
Ačkoliv oficiálně nebylo prozatím nic oznámeno, citelně výkonnější verze konzole PlayStation 5 s...
Oblíbená deskovka ze světa Duny vyšla i v digitální podobě. A v češtině
Na Steamu se nečekaně objevila digitální adaptace populární deskové hry Dune: Imperium. K dispozici...
Domy s fenomenálním pohledem na moře
Bar, Černá Hora
210 000 Kč