Ještě než začne popis samotné hry, je vhodné věnovat odstavec malému upozornění. Hooligans: Storm over Europe totiž mohou spadat podobně jako před časem zmiňovaná Matiční do kategorie „závadných“ her, které zobrazují určité násilné prvky, jež jsou v poslední době oblíbeným cílem kritiky médií a „nezávislých“ polito-, socio-, psycho-, sciento-, či jiných podobných -logů. Rád bych tímto připomněl, že ač skalní fanoušek a častý návštěvník sektoru vlajkonošů jistého pražského fotbalového klubu (myslíš Slovan Bohnice? :o) - pozn. mondy), v žádném případě neschvaluji násilnosti, kterých se během zápasu (i po něm) dopouštějí různí rádobyfanoušci, pro něž je fotbal pouze zástěrkou pro rvačky a demolice veřejného majetku. Rád bych proto požádal veškeré výše zmíněné mediální -logy, aby respektovali autorské právo a nevytrhávali ve svých článcích následující věty či odstavce z kontextu ve snaze argumentovat o zkažené mládeži (pro „známé firmy“ bych rád dodal, že i samotné uveřejnění citací podléhá mému výslovnému souhlasu – opravdu nestojím o negativní publicitu). Jde POUZE A JEN o popis chystané hry, stejně jako jsme tomu učinili již mnohokrát u jiných, mnohem brutálnějších titulů (namátkou Blood, Carmageddon, Soldier of Fortune nebo F-22 Lightning III – ano, ten s velmi realistickými atomovými bombami). Násilné počítačové hry jsou určeny výhradně dospělému publiku a je odpovědností rodičů, aby nenechali svého (dejme tomu) desetiletého potomka vysedávat u Hooligans nebo koukat na tvrdou pornografii.
Jak již sám název napovídá, dostane hráč v Hooligans pod kontrolu skupinu fotbalových výtržníků, která se při svých fotbalových cestách po Evropě snaží co nejvíce proslavit – tedy dostat se co nejčastěji na první stránky místních i zahraničních novin. Čím slavnější se jeho skupina hooligans stává, tím více členů se k ní připojuje a tím náročnější jsou jednotlivé „zájezdy“ na finanční krytí a taktické plánování. Ovládání postav je stejné jako u většiny klasických realtimových strategií s prvky RPG – každý hooligan má několik ukazatelů (zdraví, stamina, strach, alkohol, drogy, bojovnou náladu, loajalitu…) a může být vybavený libovolnou zbraní z dostupného arzenálu (nové věci se dají „přikoupit“ vyrabováním obchodu se zbraněmi). Jednotlivé skupinky hooligans se pak ovládají pomocí notoricky známého systému akčních ikonek (jít do budovy, vyrabovat, zaútočit, nakoupit) – zkušení hráči RTS nebudou mít s herním systémem žádný problém.
A jak že taková akce v Hooligans vypadá? Před zahájením samotné „mise“ musí hráč vybavit své bojovníky zbraněmi v podobě nožů, boxerů, baseballových pálek, trubek, granátů, molotovů, popřípadě střelných zbraní většího i menšího kalibru. Je také vhodné motivovat jejich náladu přidělením dostatečného množství pití (nebo peněz na jeho zakoupení) a podle závažnosti situace i drog (zdrogovaný hooligan sice bojuje o poznání
hůře, ale je nepoměrně odolnější). Po vysazení ve městě (většinou jsou jednotky „dávkované“ po skupinkách, jak je postupně přivážejí vlaky) je vhodné provést malý průzkum terénu – okolní obchody často skrývají poklady v podobě střelných zbraní a zásob piva (v Amsterdamu i něčeho jiného). Také se vyplatí zjistit, kde leží nejbližší erotický klub, který ve hře slouží unaveným hooligans coby místo k odpočinku. Po obhlédnutí terénu přichází čas na první „zahřívací“ akce v podobě demolice aut na parkovišti, rabování (nebo naopak vypíjení) barů, teroru chodců, popřípadě ničení prostředků MHD. První akce vlastních hooligans nezůstanou bez odezvy – za okamžik se na místo seběhnou skupinky místních radikálních fandů, kteří se pohybují v okolních uličkách, a dojde k bitce. Do té se zanedlouho zapojí i policie ve snaze oddělit oba tábory (někdy se stane, že policie vytvoří bariéry ještě před začátkem mise, a tak je nutné vymyslet, kterak policejní kordon prorazit). Podle výčtu celkových škod a počtu zraněných dojde k vyhodnocení celé mise a přidělení skóre v podobě článků v denním tisku a rostoucího věhlasu skupiny.
Po technické stránce nepůjde o nic převratného – jednotlivá města jsou zpracovaná v detailní isometrické grafice (jezdící vláčky, tramvaje a auta trochu připomínají Traffic Giant), i animace samotných postav nevybočují paletou možných pohybů a akcí z lepšího průměru. Příjemným zpestřením jsou tematické billboardy a pestrobarevná graffiti, se kterými se ve
hře setkáte doslova na každém rohu. Některé výtvarné kreace jsou skutečně nápadité – parodie spoře oděných dívek ze třetí strany bulvárního deníku The Sun, nebo „hooligansky“ pojatá reklama na pivo. Ve chvíli, kdy na obrazovce začne být „živo“, tedy když dojde ke střetnutí dvou skupin hooligans, popřípadě blízkému setkání s policejní zásahovou jednotkou, připomíná hra nejvypjatější momenty v Syndicate nebo Grand Theft Auto – mumraj bojujících lidiček doprovázejí výbuchy granátů, ohně z molotovů a v neposlední řadě zkrvavené či omráčené (hlavně v případě policie) oběti na všech bojujících stranách. Všechno doprovází atmosferické zvuky (tedy spíše řev hooligans a řinčení rozbitých výloh) a také skvělý (a překvapivě kvalitní) soundtrack, který patří k nejdrsnějšímu hudebnímu doprovodu počítačových her vůbec.
I přes svůj poněkud kontroverzní námět a obsah se dají Hooligans opravdu dobře hrát – u preview verze vystavené u stánku Darxabre jsme vydrželi hodně dlouho. Odměnou za pečlivé plánování nám bylo kompletně zdemolované centrum virtuálního velkoměsta, kdy jedinou neporušenou budovou zůstal místní erotický klub, kam se běsnící komando po eliminování policistů uchýlilo k odpočinku. Hra by měla podle vývojářů vyjít snad již letos v říjnu – již teď je ale jisté, že ji čeká tvrdý boj o místo na prodejních pultech, ve kterém budou létat na obě strany úřední zákazy a předběžná soudní opatření…
