Two Worlds bodoval především velikostí: obrovský, volně prozkoumávatelný svět, nesvázaný vývoj postavy se spoustou talentů a schopností, vlastní zaklínadla, tuny výzbroje, kvanta úkolů a nádavkem alchymie, koně a třeba ambiciózní multiplayer koncipovaný jako pseudo onlinovka.
Druhý díl kráčí v nastoleném trendu, i když některé zásady překvapivě pozměňuje. Například herní svět bude přístupný jen kapitolu po kapitole, ovšem i tak tu platí pravidlo: větší a více.
Jen první kapitola, tedy startovní ostrov, bude podle autorů tak rozlehlý jako celý svět hry Risen. Celkem autoři hovoří o šedesáti kilometrech čtverečních, což už je pořádná porce k prozkoumávání.
To však nejsou jediné ambice polských a německých tvůrců z tandemu firem Reality Pump a Zuxxez. Možná trochu příliš sebevědomě tvrdí, že co do kvality dialogů, udrží se klidně na úrovni Dragon Age: Prameny. Přitom podobně rozlehlá a otevřená RPG (na rozdíl od Dragon Age) jsou pověstná spíše generičností a banálností dialogů. Ale třeba nás Two Worlds 2 přesvědčí o opaku.
Dále tu je fungující hospodářský systém, který vyhodnocuje cenu zboží na základě nabídky a poptávky, a pokud mu porozumíte, můžete se stát zdatným obchodníkem.
To, jak na vás budou reagovat četní obyvatelé fantasy říše Antaloor, bude záviset na tom, jak se v průběhu hry v určitých situacích zachováte. O to by se měl postarat systém dobré či špatné pověsti.
Řečí čísel se ve hře skrývá 35 000 ručně vytvořených objektů.Mezi nimi i funkční lodě, na nichž se hráči mohou plavit po vodních plochách. Autoři také najali osmdesát dabérů. Nabídnou rovněž pět až šest miniher.
A v případě multiplayeru hráči například dostanou možnost zřizovat si vlastní sídla a provádět nejrůznější obchody.
Jednomu by se z té nabídky zatočila hlava. Jenže nepůsobí Two Worlds 2 až příliš ambiciózně? 
Už i v německých médiích, které vlastním hrám obvykle fandí, se objevují nemalé pochybnosti, zda to vše relativně malé tvůrčí studio zaštítěné malým vydavatelským domem zvládne.
První dojmy přitom hovoří o solidně fungující hře, ovšem s tím, že její velikost je vykoupena značnou jednotvárností. Jednotlivé lokace jsou si prý velmi podobné a srovnání dialogů s Dragon Age pokulhává.
To ale neznamená, že by Two Worlds 2 mělo být špatnou hrou, jen je třeba sliby autorů brát s jistou rezervou a naopak se zaměřit na realističtější novinky. Například na zbraňový systém, který autoři notně vylepšili.
V prvním díle bylo možné kombinovat zbraně jednoho druhu do stále mocnějšího výsledku. Složili jste dva krátké meče a měli jste silnější, pak jste přidali další a další, abyste následně měli neskutečně mocnou zbraň, která dala na frak vyváženosti.
To se změní. Nepoužitelné zbraně bude možné rozložit do základních surovin. Takto získané kousky dřeva, kůže či kovu pak poslouží jako základ pro vylepšení jiných zbraní a výstroje. Každé další vylepšení ale stojí více surovin, které jsou o něco vzácnější. Celkem jich má být úctyhodných 45, a to včetně barev, jimiž dodáte zbraním individualitu.
Ostatně, hrdinu si vizuálně i zbrojně vylepšíte podle vlastního gusta. Bude to přitom stejný rek, který hrál ústřední roli i v prvním díle. Na importování charakterů však raději zapomeňte.
Náš hrdina přitom pět let, které uplynuly od událostí jedničky, strávil v žaláři společně se svou sestrou Kyrou, jíž hledal. Najednou se do vězení přiřítí Orkové, někdejší nepřátelé,
a hrdinu osvobodí. Nikoliv však jeho sestru. Takže opět máte koho hledat a navíc si hned na začátku můžete položit otázku, proč se to celé takto seběhlo. Ano, nějaký důvod to má.
V průběhu hledání pochopitelně nejednou sáhnete do pochvy pro meč (nebo něco jiného). Bojový systém prošel evolucí a neměl by se skládat z prostého klikání. Důležitější funkci budou mít schopnosti a talenty, bez nichž se při střetu s některými nepřáteli neobejdete.
Two Worlds čelilo výtkám hráčů v tom, že vedle ústředních a několika vedlejších úkolů nabízelo příliš málo vyžití. To se má ve dvojce změnit. Budete se pídit za nejrůznějšími poklady. Na některé z nich pak dosáhnete jen tehdy, využijete-li nový fyzikální systém a sestavíte si například shody z krabic, abyste se dostali k jinak nedostupné truhle.
Zřejmě nejlepší byl v prvním dílu neuvěřitelně flexibilní systém kouzlení. Ten sestával z jednotlivých karet, které bylo možné kombinovat do vlastních zaklínadel. Třeba "výstřel" a 
"oheň" dal dohromady "fireball". V závislosti na magické schopnosti mohli hráči sestavovat mnohem složitější kouzla. Tento systém bude ještě rozšířen o nové karty, a tím i možnosti.
Na Two Worlds 2 je už teď příjemný pohled. Autoři dokazují, že nové grafické triky jim nejsou cizí. Trochu hůře už jsou na tom s vytvářením vlastního stylu, což souvisí s již zmíněnou generičností. Budete se muset smířit se zcela klasickým fantasy světem, který ve své mytologii a historii zřejmě nepřinese nic extra zvláštního, natož něco, co by se mohlo zajímavým způsobem zračit i ve vizuální fasádě.
Two Worlds 2 toho slibuje spoustu, a kdyby se vše podařilo naplnit, bylo by to pravděpodobně ultimativní freeroamingové RPG (Role Playing Game, hra na hrdiny). Něco nám ale říká, že by bylo lepší držet se spíše více při zemi a neočekávat zázraky. Tahle hra má rozhodně potenciál stát se kvalitním otevřeným RPG zážitkem, laťku žánru však pravděpodobně nastavovat nebude.
