Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hra více hráčů v Aliens vs. Predator je v jádru kvalitní zábava

  0:02aktualizováno  0:02
I přes několik nedostatků, zejména v rozhraní před bitvami, nás hra více hráčů bavila.

Obecné informace

Na následujících řádcích bude řeč výhradně o PC verzi (číst recenzi), která jede přes službu Steam. Hra má specifický vyhledávač serverů, který je, slušně řečeno, nepraktický.

Aliens vs Predator (PC)Základní volby jsou dvě: hodnocená nebo běžná hra. V první zmíněné získáváme zkušenosti a postupně i úrovně, za které se nám odemykají nové skiny (vzhled) postav.

Připojit se k tomuto typu hry bývá značně o nervy: nelze vybírat libovolně, pouze si nastavíme filtr na herní režim a počet hráčů. Potom jsme buďto vhozeni do lobby (do probíhajícího zápasu se připojit nelze), nebo se automaticky založí hra s námi jakožto hostiteli. Průběh bitvy je částečně závislý i na tom, kdo hru "založil". Pokud se odpojí, je po srandě. Něco jako dedikované servery tady zatím nefunguje.

Mapa Brána
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 18
Džungle
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 8

Běžná hra nabízí o poznání větší volnost co se výběru týká. Jednak ve standardním vyhledávači serverů vidíme počet lidí, režim a aktuální mapu a hlavně tu kromě bitev hostovaných hráči objevíme i zmíněné dedikované servery.

Když už se nám podaří někam připojit, obvykle narazíme na vyšší pingy, s nimiž se ale kupodivu dá hrát. Odezva 400ms je hodně i na zdejší poměry, ale při 150ms jsem si na výraznější lagy nestěžoval.

Vyvážení tří ras

Jestli se něco vývojářům povedlo, pak je to vyvážení charakterů. Každá ze tří ras má svoje, byť o vetřelci lze říci, že je pro nové hráče nejpřístupnější. Neznamená to však, že by šikovný mariňák nebo predátor zaostávali.

Pokud si zvolíte hru za člověka, počítejte s tím, že se budete muset pěkně ohánět. Rychlost chůze není nijak vysoká a běh je nebezpečný, protože ztrácíte koncentraci. Mariňákovým záchytným bodem bývá detektor pohybu, na nějž se nedá spoléhat bezvýhradně. Často odváděl moji pozornost jiným směrem, než by bylo potřeba, což neberu jako výtku.

Aliens vs Predator (PC)Na rozdíl od protivníků z vesmíru, mariňák začíná s kvérem v ruce a to se ukazuje jako solidní výhoda. Navíc může posbírat další arzenál, který jeho šance na přežití ještě zvyšuje a například takový SmartGun (kulomet s automatickým zaměřováním) bývá řešením spousty problémů.

S trochou cviku a trpělivosti je člověk rovnocenným protivníkem i pro tak mrštnou bestii jakou je vetřelec.

Volba aliena se v multiplayeru ukazuje jako dobrá hlavně ze začátku. Běh je neuvěřitelně rychlý, lezení po stěnách, přeskakování z jedné na druhou mate zásadním způsobem a hlavně se nemusíte starat o věci jako je léčení (probíhá automaticky) nebo sbírání zbraní.

Tip do začátku pro každou z ras

Mariňák: Při střelbě z pulzní pušky se vykašlete na dávky. Alespoň mně se neosvědčily, protože má tato zbraň nepatrnou, ale často zásadní prodlevu mezi jednotlivými sekvencemi střelby.

Vetřelec: Používejte rychlý běh, kdykoliv uznáte za vhodné, třeba i v případě, že chcete utéct z prohraného boje. Často si tím zachráníte kejhák.

Predátor: Naučte se využívat tři různé režimy vidění. Normální plní svou službu ve světlejších prostorách, jindy přepínejte mezi termovizí a zvýrazněním vetřelců.

Síla vetřelce spočívá v obíhání protivníků. Pokud zasprintujete, zmatete jak detektor pohybu, tak mnohdy pozorného predátora. Když k tomu ještě přidáte přeskok mezi stěnami, často si s vámi neporadí ani ostřílený borec. Nesmíte se ale zamotat do vlastních kliček, protože při nejasných představách, co chcete dělat, ztratíte orientaci raz dva.

Aliens vs Predator (PC)Predátor se mně osobně jevil jako nejobtížněji zvládnutelný charakter. Důvodem bude, že začíná pouze se svými zápěstními čepelemi a zbraně na dálku (a miny) musí najít až během svého pobytu na bojišti.

Maskování není všespásné, vetřelci vás vidí tak jako tak, mariňáci mají detektor pohybu a navíc lze "neviditelného" predátora s trochou pozornosti spatřit pouhým okem. V soubojích tváří v tvář jsem si proti mariňákovi moc neškrtnul a s vetřelcem byly moje šance poměrně vyrovnané.

Základem všeho je dostat se k vražednému disku, kopí nebo náramenní pistoli. Tyhle hračky vás dostanou z nejedné šlamastiky a bez nich je predátor pouze poloviční nebezpečí. Na druhou stranu při zaměřování pomocí laseru (disk, pistole) jasně určujete, kam mají mariňáci pohlédnout.

Mapa Pyramida
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 12
Rafinérie
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 12

Na rozdíl od singleplayeru predátorovo léčení spotřebovává energii, přičemž jejím doplňováním na zaplněných mapách značně riskujete.

Zcela zásadním kořením jsou pro multiplayer souboje nablízko. Zde vychází trochu zkrátka zástupce lidské rasy, jenž se může chránit i mlátit pažbou, avšak konkurence je v tomto směru o něco dál. Jak predátor, tak vetřelec mají k dispozici rychlý a silný (pomalejší; rozrážející blok) útok. Zároveň nechybí možnost krýt se a souboje mimozemských ras se často zvrhávají v nesmírně zábavné pošťuchování, během kterého čekáte na chybu soupeře.

Herní režimy

Čistě multiplayerových módů nalezneme ve hře šest a doplňuje je survivor, který lze vyzkoušet i osamocený.

Kromě klasik typu Deathmatch nebo Domination (nadvláda) přijdeme do styku také se specialitkami jako Infestation (zamoření) nebo Predator hunt (lov predátorů). Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že právě ony originálnější režimy nemají oproti klasikám vůbec navrch.

Aliens vs Predator (PC)Princip Infestation je poměrně jednoduchý: na začátku máme jednoho nebo dva vetřelce, kteří zabíjejí mariňáky a tím je získávají na svojí stranu. Predátor se do dění nezapojí.

V řádně zaplněné hře křivka akce strmě roste s přibýváním vetřelců. Osamocenému alienovi chvíli trvá, než si najde pána na holení. Jakmile se ale počet kyselinu krvácejících tvorů rozroste, během chvíle bývá po všem, protože mariňáci nemají proti stále větším náporům šanci.

Režim umí i nesmírně nudit, když je role vetřelce přiřknuta někomu, kdo odmítá zaútočit. To pak jen čekáte na chvíli, kdy si xenomorf konečně připíše nějaký skalp a věci se stanou zajímavějšími. Obecně je tento mód zábavný, ve větším počtu řádně zběsilý a většinou časově nenáročný.

Predator hunt funguje na mírně odlišeném principu. Zde zůstávají stranou vetřelci. Naším úkolem je coby mariňák zabít hráče v kůži predátora a tím převzít jeho pozici. V podstatě se jedná o zvrácenou hru na honěnou/schovanou, kde nám jde o to dostat se do role lovce, vydržet v ní co nejdéle a zlikvidovat co nejvíc mariňáků.

Mapa Trosky
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 18
Chrám
Aliens vs Predator (PC)
Maximální počet hráčů: 12

Přestože predátora popohání časový limit, během kterého musí najít svou oběť, dostával jsem se v kůži člověka do fáze, kdy jsem jen bezcílně bloumal po mapě a doufal, že už konečně strčím nos do nějaké šarvátky. Celkově mě tento mód moc neoslnil.

Domination je úplně jiná káva a považuji ho za svůj nejoblíbenější. Opět se jedná o souboj mariňáků a vetřelců, přičemž hlavním motorem je obsazovaní území (tři body na mapě) a likvidace nepřátelské rasy. Za oboje se týmu připisují body.

Aliens vs Predator (PC)Ze začátku jsem nabyl dojmu, že musí lidé vždy dostat na zadek, po čase se ale ukázalo, že to není tak docela pravda. Za mariňáka je hlavní nezaujmout pasivní přístup, kdy se zuby nehty držíte jednoho bodu. Jakmile se podařilo spolubojovníky rozhýbat, dění se značně vyrovnalo.

Další naprosto skvělou věcí je filmový pocit, jenž se vás zmocní při pohledu na potečkovaný detektor pohybu. Na větších mapách a ve větším počtu hráčů si nelze nevzpomenout na jednu z Hudsonových hlášek z filmu Vetřelci. Jakou, na to jistě přijdete sami.

Vetřelci mají vše o něco jednoduší, avšak dobře sehraný tým mariňáků ukáže, zač je toho loket. I tak se často jedná o zoufalý boj lidí o přežití. Ani tato pozice mi ale nijak nevadila a bavil jsem se skvěle. No a válčení v kůži vetřelce také nabídne skvělou hratelnost.

Zbylé tři režimy jsou variacemi Deathmatche: klasický (všichni proti všem), smíšený (dva týmy složené ze všech ras) a druhový (každá rasa má svůj tým).

Aliens vs Predator (PC)Ohledně klasického Deathmatche nemám mnoho co vykládat. Dění je velmi zábavné a nabídne spoustu hodin kvalitního hraní. Ve smíšené variantě se střetávají dva mančafty tvořené libovolným mixem ras. Vetřelec válčící po boku mariňáka a predátora působí svým způsobem roztomile. K těmto dvěma režimům nemám výtek.

Druhový deathmatch vytvoří jeden tým pro každou z ras. V bojích pak jde o to zjistit, která z nich je nejlepší, přičemž neplatí, že mariňáci musí dopadnout bledě. Když se sešla kvalitní parta, bylo válčení velmi zajímavé a dalo se u něj vydržet opravdu dlouho.

Problém ale nastává s balancem počtu hráčů. Na serverech nebývala zapnutá druhová vyváženost a ostatním nevysvětlíte, že by bylo lepší, kdyby měl každý z týmů stejný počet hráčů.

Shrnutí

Multiplayer v novém Aliens vs. Predator mě velmi potěšil. Během úvodních hodin jsem byl připoután k monitoru a jediné, co mi výrazněji vadilo, byla fáze vyhledávání serverů, která vyžadovala velkou dávku trpělivosti. Po čase sice nadšení opadlo, avšak nechci tím říci, že by hratelnost nějak klesla.

V jádru se velmi vydařila a je obrovská škoda, že ji sráží lenost autorů, kvůli které se podpora dedikovaných serverů dodělává až po vydání.

Aliens vs Predator (PC)Svůj podíl na výše zmíněném mají také mapy, které sice nepatří mezi něco, co by v multiplayerovém fochu bojovalo o primát výjimečnosti. Na některé kousky ovšem dlouho nezapomenete (například neustále se přeskupující Pyramida). Výrazněji zamrzí jejich nízký počet.

V současnosti se sice nestává, že byste nenašli nikoho, s kým hrát, ale lidmi on-line režim také nepřetéká.

Jestliže patříte mezi trpělivější hráče a rádi si zkusíte osvěžující akci, tak vám multiplayer v AvP doporučím. Pokud vývojáři časem dopilují výše popsané problémy, ke kterým ještě přidám špatný systém respawnování, pak tu budeme mít vynikající záležitost pro více hráčů.

Autor:


Témata: hračky, Steam


Nejčtenější

Middle-earth: Shadow of War
RECENZE:Tolkienův svět utopený v krvi. Shadow of War hraje na jistotu

Pokračování výborné řežby na motivy Tolkienova Pána prstenů se drží při zdi a příliš změn nepřineslo. To však neznamená, že by nebylo zábavnou hrou.  celý článek

Layton's Mystery Journey
Nová hrdinka, stará a dobrá hratelnost. Recenze Layton's Mystery Journey

Další díl z hádankářské série Professor Layton vyměnil hlavního hrdinu za hrdinku, je o něco víc „casual“, jinak ovšem zachovává všechny dobré stěžejní prvky....  celý článek

Naughty Dog
Herní vývojář nařkl svého zaměstnavatele ze sexuálního obtěžování

Ani videoherní průmysl není osvobozen od kauz sexuálního obtěžování. Vývojář David Ballard zveřejnil nařčení, že byl v prestižním studiu Naughty Dog vystaven...  celý článek

Cuphead
RECENZE: Nesnesete pomyšlení na to, že prohráváte? Cuphead není pro vás

Kdyby ve 30. letech existovaly videohry, určitě by byly dvourozměrné a zatraceně těžké. Stejně jako Cuphead.  celý článek

The Evil Within 2
Hororová událost roku. Recenze The Evil Within 2

Tvůrce série Resident Evil nám servíruje další výpravný a skvěle hratelný horor, který nadchne i příznivce her Silent Hill nebo Dead Space. Pro fanoušky žánru...  celý článek

Další z rubriky

Hobo: Tough Life
Na ulici je možné téměř vše, říkají autoři české bezdomovecké hry

O připravované české hře, v níž hrajeme za bezdomovce, jsme si povídali s designérem a grafikem Romanem Valentou ze studia Perun Creative. „Ve hře půjde...  celý článek

Netrpělivě očekávanou rubačku ze světa Pána prstenů jsme bohužel nedostali k...
Jatka ve Středozemi. Prvních pár hodin Shadow of War obrazem

Jednu z nejočekávanějších her podzimu hrajeme již třetí den a ještě stále nejsme na konci. Přečtěte si zatím naše dosavadní dojmy.  celý článek

Ovládání Oculus Touch v akci
Autor Oculus Riftu chce robotickou ruku pro porno ve virtuální realitě

Ve zvláštním diskusním pořadu se zakladatel firmy Oculus Rift, mladý kontroverzní miliardář Palmer Luckey, rozhovořil o tom, že budoucnost virtuální reality je...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.