Obecné informace
Na následujících řádcích bude řeč výhradně o PC verzi (číst recenzi), která jede přes službu Steam. Hra má specifický vyhledávač serverů, který je, slušně řečeno, nepraktický.
Základní volby jsou dvě: hodnocená nebo běžná hra. V první zmíněné získáváme zkušenosti a postupně i úrovně, za které se nám odemykají nové skiny (vzhled) postav.
Připojit se k tomuto typu hry bývá značně o nervy: nelze vybírat libovolně, pouze si nastavíme filtr na herní režim a počet hráčů. Potom jsme buďto vhozeni do lobby (do probíhajícího zápasu se připojit nelze), nebo se automaticky založí hra s námi jakožto hostiteli. Průběh bitvy je částečně závislý i na tom, kdo hru "založil". Pokud se odpojí, je po srandě. Něco jako dedikované servery tady zatím nefunguje.
| Mapa Brána |
 |
| Maximální počet hráčů: 18 |
| Džungle |
 |
| Maximální počet hráčů: 8 |
Běžná hra nabízí o poznání větší volnost co se výběru týká. Jednak ve standardním vyhledávači serverů vidíme počet lidí, režim a aktuální mapu a hlavně tu kromě bitev hostovaných hráči objevíme i zmíněné dedikované servery.
Když už se nám podaří někam připojit, obvykle narazíme na vyšší pingy, s nimiž se ale kupodivu dá hrát. Odezva 400ms je hodně i na zdejší poměry, ale při 150ms jsem si na výraznější lagy nestěžoval.
Vyvážení tří ras
Jestli se něco vývojářům povedlo, pak je to vyvážení charakterů. Každá ze tří ras má svoje, byť o vetřelci lze říci, že je pro nové hráče nejpřístupnější. Neznamená to však, že by šikovný mariňák nebo predátor zaostávali.
Pokud si zvolíte hru za člověka, počítejte s tím, že se budete muset pěkně ohánět. Rychlost chůze není nijak vysoká a běh je nebezpečný, protože ztrácíte koncentraci. Mariňákovým záchytným bodem bývá detektor pohybu, na nějž se nedá spoléhat bezvýhradně. Často odváděl moji pozornost jiným směrem, než by bylo potřeba, což neberu jako výtku.
Na rozdíl od protivníků z vesmíru, mariňák začíná s kvérem v ruce a to se ukazuje jako solidní výhoda. Navíc může posbírat další arzenál, který jeho šance na přežití ještě zvyšuje a například takový SmartGun (kulomet s automatickým zaměřováním) bývá řešením spousty problémů.
S trochou cviku a trpělivosti je člověk rovnocenným protivníkem i pro tak mrštnou bestii jakou je vetřelec.
Volba aliena se v multiplayeru ukazuje jako dobrá hlavně ze začátku. Běh je neuvěřitelně rychlý, lezení po stěnách, přeskakování z jedné na druhou mate zásadním způsobem a hlavně se nemusíte starat o věci jako je léčení (probíhá automaticky) nebo sbírání zbraní.
|
Tip do začátku pro každou z ras |
|
Mariňák: Při střelbě z pulzní pušky se vykašlete na dávky. Alespoň mně se neosvědčily, protože má tato zbraň nepatrnou, ale často zásadní prodlevu mezi jednotlivými sekvencemi střelby. Vetřelec: Používejte rychlý běh, kdykoliv uznáte za vhodné, třeba i v případě, že chcete utéct z prohraného boje. Často si tím zachráníte kejhák. Predátor: Naučte se využívat tři různé režimy vidění. Normální plní svou službu ve světlejších prostorách, jindy přepínejte mezi termovizí a zvýrazněním vetřelců. |
Síla vetřelce spočívá v obíhání protivníků. Pokud zasprintujete, zmatete jak detektor pohybu, tak mnohdy pozorného predátora. Když k tomu ještě přidáte přeskok mezi stěnami, často si s vámi neporadí ani ostřílený borec. Nesmíte se ale zamotat do vlastních kliček, protože při nejasných představách, co chcete dělat, ztratíte orientaci raz dva.
Predátor se mně osobně jevil jako nejobtížněji zvládnutelný charakter. Důvodem bude, že začíná pouze se svými zápěstními čepelemi a zbraně na dálku (a miny) musí najít až během svého pobytu na bojišti.
Maskování není všespásné, vetřelci vás vidí tak jako tak, mariňáci mají detektor pohybu a navíc lze "neviditelného" predátora s trochou pozornosti spatřit pouhým okem. V soubojích tváří v tvář jsem si proti mariňákovi moc neškrtnul a s vetřelcem byly moje šance poměrně vyrovnané.
Základem všeho je dostat se k vražednému disku, kopí nebo náramenní pistoli. Tyhle hračky vás dostanou z nejedné šlamastiky a bez nich je predátor pouze poloviční nebezpečí. Na druhou stranu při zaměřování pomocí laseru (disk, pistole) jasně určujete, kam mají mariňáci pohlédnout.
| Mapa Pyramida |
 |
| Maximální počet hráčů: 12 |
| Rafinérie |
 |
| Maximální počet hráčů: 12 |
Na rozdíl od singleplayeru predátorovo léčení spotřebovává energii, přičemž jejím doplňováním na zaplněných mapách značně riskujete.
Zcela zásadním kořením jsou pro multiplayer souboje nablízko. Zde vychází trochu zkrátka zástupce lidské rasy, jenž se může chránit i mlátit pažbou, avšak konkurence je v tomto směru o něco dál. Jak predátor, tak vetřelec mají k dispozici rychlý a silný (pomalejší; rozrážející blok) útok. Zároveň nechybí možnost krýt se a souboje mimozemských ras se často zvrhávají v nesmírně zábavné pošťuchování, během kterého čekáte na chybu soupeře.
Herní režimy
Čistě multiplayerových módů nalezneme ve hře šest a doplňuje je survivor, který lze vyzkoušet i osamocený.
Kromě klasik typu Deathmatch nebo Domination (nadvláda) přijdeme do styku také se specialitkami jako Infestation (zamoření) nebo Predator hunt (lov predátorů). Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že právě ony originálnější režimy nemají oproti klasikám vůbec navrch.
Princip Infestation je poměrně jednoduchý: na začátku máme jednoho nebo dva vetřelce, kteří zabíjejí mariňáky a tím je získávají na svojí stranu. Predátor se do dění nezapojí.
V řádně zaplněné hře křivka akce strmě roste s přibýváním vetřelců. Osamocenému alienovi chvíli trvá, než si najde pána na holení. Jakmile se ale počet kyselinu krvácejících tvorů rozroste, během chvíle bývá po všem, protože mariňáci nemají proti stále větším náporům šanci.
Režim umí i nesmírně nudit, když je role vetřelce přiřknuta někomu, kdo odmítá zaútočit. To pak jen čekáte na chvíli, kdy si xenomorf konečně připíše nějaký skalp a věci se stanou zajímavějšími. Obecně je tento mód zábavný, ve větším počtu řádně zběsilý a většinou časově nenáročný.
Predator hunt funguje na mírně odlišeném principu. Zde zůstávají stranou vetřelci. Naším úkolem je coby mariňák zabít hráče v kůži predátora a tím převzít jeho pozici. V podstatě se jedná o zvrácenou hru na honěnou/schovanou, kde nám jde o to dostat se do role lovce, vydržet v ní co nejdéle a zlikvidovat co nejvíc mariňáků.
| Mapa Trosky |
 |
| Maximální počet hráčů: 18 |
| Chrám |
 |
| Maximální počet hráčů: 12 |
Přestože predátora popohání časový limit, během kterého musí najít svou oběť, dostával jsem se v kůži člověka do fáze, kdy jsem jen bezcílně bloumal po mapě a doufal, že už konečně strčím nos do nějaké šarvátky. Celkově mě tento mód moc neoslnil.
Domination je úplně jiná káva a považuji ho za svůj nejoblíbenější. Opět se jedná o souboj mariňáků a vetřelců, přičemž hlavním motorem je obsazovaní území (tři body na mapě) a likvidace nepřátelské rasy. Za oboje se týmu připisují body.
Ze začátku jsem nabyl dojmu, že musí lidé vždy dostat na zadek, po čase se ale ukázalo, že to není tak docela pravda. Za mariňáka je hlavní nezaujmout pasivní přístup, kdy se zuby nehty držíte jednoho bodu. Jakmile se podařilo spolubojovníky rozhýbat, dění se značně vyrovnalo.
Další naprosto skvělou věcí je filmový pocit, jenž se vás zmocní při pohledu na potečkovaný detektor pohybu. Na větších mapách a ve větším počtu hráčů si nelze nevzpomenout na jednu z Hudsonových hlášek z filmu Vetřelci. Jakou, na to jistě přijdete sami.
Vetřelci mají vše o něco jednoduší, avšak dobře sehraný tým mariňáků ukáže, zač je toho loket. I tak se často jedná o zoufalý boj lidí o přežití. Ani tato pozice mi ale nijak nevadila a bavil jsem se skvěle. No a válčení v kůži vetřelce také nabídne skvělou hratelnost.
Zbylé tři režimy jsou variacemi Deathmatche: klasický (všichni proti všem), smíšený (dva týmy složené ze všech ras) a druhový (každá rasa má svůj tým).
Ohledně klasického Deathmatche nemám mnoho co vykládat. Dění je velmi zábavné a nabídne spoustu hodin kvalitního hraní. Ve smíšené variantě se střetávají dva mančafty tvořené libovolným mixem ras. Vetřelec válčící po boku mariňáka a predátora působí svým způsobem roztomile. K těmto dvěma režimům nemám výtek.
Druhový deathmatch vytvoří jeden tým pro každou z ras. V bojích pak jde o to zjistit, která z nich je nejlepší, přičemž neplatí, že mariňáci musí dopadnout bledě. Když se sešla kvalitní parta, bylo válčení velmi zajímavé a dalo se u něj vydržet opravdu dlouho.
Problém ale nastává s balancem počtu hráčů. Na serverech nebývala zapnutá druhová vyváženost a ostatním nevysvětlíte, že by bylo lepší, kdyby měl každý z týmů stejný počet hráčů.
Shrnutí
Multiplayer v novém Aliens vs. Predator mě velmi potěšil. Během úvodních hodin jsem byl připoután k monitoru a jediné, co mi výrazněji vadilo, byla fáze vyhledávání serverů, která vyžadovala velkou dávku trpělivosti. Po čase sice nadšení opadlo, avšak nechci tím říci, že by hratelnost nějak klesla.
V jádru se velmi vydařila a je obrovská škoda, že ji sráží lenost autorů, kvůli které se podpora dedikovaných serverů dodělává až po vydání.
Svůj podíl na výše zmíněném mají také mapy, které sice nepatří mezi něco, co by v multiplayerovém fochu bojovalo o primát výjimečnosti. Na některé kousky ovšem dlouho nezapomenete (například neustále se přeskupující Pyramida). Výrazněji zamrzí jejich nízký počet.
V současnosti se sice nestává, že byste nenašli nikoho, s kým hrát, ale lidmi on-line režim také nepřetéká.
Jestliže patříte mezi trpělivější hráče a rádi si zkusíte osvěžující akci, tak vám multiplayer v AvP doporučím. Pokud vývojáři časem dopilují výše popsané problémy, ke kterým ještě přidám špatný systém respawnování, pak tu budeme mít vynikající záležitost pro více hráčů.
